sobota 27. února 2021

(Ne)cestování... v čase

 Myslím si, že budu mluvit i za mnohé z vás. Doba je jaká je a každý z nás se snaží ve svém žití a bytí
 chytat někdy i stébel.
Hledat drobnosti, které nám prosvětlí den, činit si radosti, které nás i druhé potěší 
a vytrhnou nás z chmurné covidové reality.
Výlety a cestování, které dřív byly samozřejmostí, se zdají být fata morgánou. 
Respektuji to stejně jako omezení a pravidla, která teď máme nastavena. 
Ne se všemi souhlasím, ale nebrblám, respektuji je a dodržuji.

Blog je formou deníku, kde fotografie a slova dokáží zachytit čas, emoce, radost a krásu.
A toto vše si člověk může kdykoli připomenout, vyvolat zpět. 
Pohladit oko i duši v časech, kdy to prostě potřebuje.
A já se teď s vámi v čase kousek vrátím, protože právě teď je to třeba.
Vy, co mě znáte, tak víte, že nechci provokovat (i když některým škarohlídům by se to mohlo zdát .o) ), nýbrž potěšit. 
Pomoci zahnat splíny či špatnou náladu a alespoň na chvíli vám dovolit vypnout.


Budete se mnou chvíli odpočívat, hýčkat tělo i mysl, jindy se zase procházet uličkami starodávných měst, bude na vás dýchat historie dávná i pradávná, naše i cizí, nakouknete do míst známých i neznámých, ucítíte vůni moře, oleandrů a kdo ví, možná i specifickou vůni dálek... 
Zahraji trochu i na vaši notu smyslů a emocí. To jest šafránem žití, kořením života.
 Dost ale řečí, jdeme na to!

Pro milovníky  m o d r é  barvy... modrého moře a modré oblohy...


1) V prvním zastavení se pomocí prokliků podíváme do Řecka na Korfu - zelený ostrov.







2) V druhém zastavení pojedeme na stejné modré vlně, tentokráte chorvatské...









3) Na třetí zastávce zůstaneme částečně také modré věrni, 
ale vyměníme "slané za sladké"...








4) Ze zahraničí se vracíme zpátky k nám do letního Českého Krumlova.








5) Nebo do jarem rozkvetlé Kutné Hory.







6) Rozhodně nesmí chybět zastávka v Praze, v místě, kde i když jste potisící, vždy je co objevovat.
Praha je jistotou.



















7) Poslední zastávkou je Pálava, má srdcová záležitost...















Věřím, že vám toulání přišlo k duhu, jako mně. 
Pokud vás to nabilo alespoň ze třetiny tak jako mě, tak budete zářit ještě pěkně dlouho .o)
Kde se vám líbilo nejvíc?

Cestovat teď nemůžeme, pravda. To nám ale nebrání v tom, abychom v sobě nespřádali plány, kam se podíváme, 
až to bude možné. 
Takže plánujte, vymýšlejte, hledejte trasy a zajímavosti.
Nezapomínejte na to, že těšení se je mnohdy tím nejkrásnějším na celé věci...
... a že cesta je cíl...

Krásné dny
Katka

sobota 20. února 2021

Rozšířit si obzory není nikdy na škodu...

Dnes z trochu jiného soudku, ale rozhodně víc než zajímavě.
Televizi nikterak neholduji. Knihy, audioknihy či rozhlas (mluvené slovo, podcasty) je mi bližší.
Čas od času ale nepohrdnu podívat se na něco na internetu, co mě v danou chvíli láká. Cíleně.
Ať už se jedná o divadelní představení, přednášky, koncerty nebo i filmy - ať už ty soudobé, tak třeba i filmy pro pamětníky. 

Již nějakou chvíli  se občas dívám na přednášky v rámci projektu "Večery na FF UK" týkající se filozofie, 
psychologie, vědy, života, myšlení... 
Přednášky pod heslem "Krátké cesty za hlubokým poznáním"
Člověk se tam dozví nesmírně obohacující informace, pozná zajímavé, moudré a vzdělané osobnosti. 
S větší moudrostí a umem jde většinou ruku v ruce lidskost, laskavost, vděčnost a skromnost. 

V této chvíli vás pozvu na cestu vědy s Danielem Stachem, který je moderátorem pořadu Hide Park Civilizace a Věda 24, popularizátorem vědy a letos v únoru obdržel prestižní ocenění - novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky
Ve své přednášce "Jak myslí velikáni" ohromil, pobavil a především inspiroval beznadějně plnou Velkou aulu FF UK v Praze.
Nakouknete pod pokličku jeho práce a celého jeho týmu skvělých a zapálených lidí. 
Na vlastní kůži okusíte, že pokud člověk dělá práci, která ho baví a naplňuje, dějí se doslova zázraky.
 Nic není nemožné.
Moc Danielovi fandím a tleskám. Odvádí skvělou práci. 
Zažijete hodně silných okamžiků, setkání. Seznámíte se s mnohými příběhy a osudy hostů jeho pořadů. Mnohdy se jedná o jedinečná a unikátní setkání.  Dozvíte se mnoho zajímavých až překvapivých informací. Nebudete rozhodně litovat. 


Můžeme se naučit přemýšlet jako nositelé Nobelových cen, jako Dalajláma? 
Co spojuje tyto výjimečné osobnosti a čím se od nich můžeme inspirovat?
Podívejte se a odpověď rozhodně najdete. A mnohé další...

"Pojďme měnit svět! Nemusíme hned změnit celý. 
Bohatě stačí po malých kouskách!"

V rámci "Krátké cesty za hlubokým poznáním" vás ještě seznámím s jednou skvělou ženou, 
paní profesorkou Annou Hogenovou. 


A stejně jako paní profesorka Hogenová i já vás poprosím, 
nezapomínejte na svou Tišinu duše...


Krásné dny plné zdraví a pravých okamžiků
Katka 

sobota 13. února 2021

Zima jak má být

 Po pracovním týdnu nastal víkend a konečně možnost vyjít do přírody.
Přiznám se, zprvu se mi do té "zimy" moc nechtělo, ale vím, že když se přece jenom přemluvím, 
stojí to nakonec za to. 


Mám to štěstí, že bydlím na kraji města a stačí vyjít za humna, vydat se cestou mezi poli a rázem se ocitnu v jiném světě. 
Pokud máte chuť, vydejte se se mnou.


Teple se obléct, nasadit rukavice a kulicha, nazout sněhule. 
Roušku nechat doma. Téměř nikoho nepotkáme a pokud ano, zdravíc se mu vyhneme obloukem. 
Ne z důvodu nezdvořilosti, ale naopak z důvodu zdvořilosti a nesobeckosti... divná doba.
V tuto chvíli místo roušky nasadit zářivý úsměv, který v poslední době notně skováváme pod rouškou roušek. Dnes nemusíme. Dnes můžeme naplno zářit.


Tak jako září bělostný sníh a sněhové vločky. 
Každá sněhová vločka je trošku jiná, má jiný tvar, velikost. Na sluníčku se třpytí všechny.
V ruce studí a roztaví se také všechny.


Sníh křupe pod nohama a všude kolem nás se odehrává bílo - černo - modré divadlo. 
V hlavních rolích země, nebe, vzduch a my. 


Na nebi vesele skotačí beránci. Samí bílí jen tu a tam černá ovečka.
Ale i těch je zapotřebí. Někdy se jimi vlivem okolností stáváme i my. Dobrovolně a rádi.
Ale to je jiná historie.


Dohladit vlněné kožíšky, zamávat beránkům a ovečkám a jdeme dál. 
No šup, šup i ty! Nechceš se nám přeci zaběhnout?!
Mrazík nám sice zalézá trochu pod nehty, chřípí nosu se malinko lepí, 
nos a tváře se červenají, ale současně je nám krásně na těle i na duši.
I těm, co měli před chvílí nějaký ten splín.


Vyplatí se nechodit s klapkami na očích. Ani se zraky upřenými jen na cestu před sebou.
Někdy se vyplatí kouknout vedle sebe, zvednout zraky do korun stromů, k nebi, zastavit se, otočit...
Někdy i zavřít oči a zaposlouchat se.


Jsou chvíle, kdy bych chtěla být psem. Závidím mu jeho spontánní radost rochnění se čumáčkem ve sněhu, 
válení se v něm - na boku, na zádech s packami vzpínajícími se proti nebi. Vozit se po něm. 
Prostě čirá a nefalšovaná radost a rozkoš.


Můžu se snad já - člověk rozumný vzpřímený - položit do sněhu a rochnit se v něm?
Žena středních let, matka dětí, jejich vzor, žena s určitou vážností?
No, pokud vás logicky napadá, že asi ne, tak s vámi naprosto souhlasím...
to ale neznamená, že se o to přece jenom nemůžu pokusit.


Myslím si, že i takto si částečně mohu okusit to, co psi zažívají .o)
Chlad země pod tělem, zářivě modrá obloha nad vámi za lechtání slunečních paprsků.
Tak šup, všichni, vyberte si to správné místečko, položit se do sněhu a mávat rukama nohama.
Kreslíte jednoduše vlastním tělem. Není co zkazit. Každý jsme v tu chvíli umělcem.
Očistný rituál, rozkoš.


Kolik obrázků namalujete, záleží jenom na vás. 
Tentokráte na vás vůbec nespěchám, počkáme až domaluje i ten poslední.
Jen doufám, že jím nebudu zase já :o)))


Děkuji, že jste se mnou dnes šli, zářili, mávali beránkům, kreslili ve sněhu, nekoukali jen pod nohy, ale všude kolem sebe. Jistojistě jste i viděli, jak na nás jedna usměvavá černá ovečka spiklenecky mrkla. 
Kdo z vás neviděl, tak až půjdete příště ven, podívejte se k nebi...
Teď se odměňte teplým čajem, svařeným vínem či horkým kakaem.
Každému, co jeho jest.

Krásný zbytek víkendu, hezkou Valentýnskou neděli

Katka