Praha 2. - Katedrála sv. Víta

Po procházce v Královské zahradě 

jsme se vydali vstříc Pražskému hradu.

Děti byly v Praze poprvé, a proto jsem se pro tentokrát rozhodla, že to vezmeme z gruntu.

Zakoupili jsme si vstupenky na prohlídkovou trasu Pražský hrad - Okruh II.

Součástí prohlídky je návštěva celé Katedrály sv. Víta, Starého královského paláce, Baziliky sv. Jiří a Zlaté uličky.

Pokud máte chuť, pojďte s námi. 

Prohlídka právě začíná...

Katedrála svatého Víta je pro mě osobně stavba staveb, klenot klenotů... 

nejen z architektonického hlediska to "nejvíc" u nás.

Historie, krása, umění, um starých mistrů.

Jemnost, nápaditost, barevnost, velkolepost.

Když se hovoří o síle nebo kouzlu místa , hmatatelném duchu místa či o otevření srdce - jsou lidé, kteří tomu nevěří. 

Jiní váhají a jsou lidé, kteří to prostě a jednoduše - nehledě na rozumovém 

zdůvodnění - vnímají, cítí a prožívají...

Nedokážu si představit silnější místo, kde je možnost toto zažít - dotknout se 

nedotknutelného, zažít nevídané. 

Právě zde je možné dotknout se či splynout s historií, s našimi kořeny, 

předky, s ryzím češstvím.

Vždy, když vstoupím do Katedrály, je to najednou tam. 

Slzy štěstí, pokory, lásky, úcty, vděčnosti, hrdosti, lidskosti, úcty k předchozím generacím a jejich umu a trpělivosti... 

...se mi derou do očí. 

Vnitřní pocit je nepopsatelný.

Čas ani okolní svět nehraje roli. Vše ustoupí.

Jen láska, klid a mír. Nehledě na stovkách turistů.

Takové pocity prožívám při vstupu do Katedrály, v tom malinkatém prostoru, 

který je zpřístupněn všem turistům.

Tentokráte jsme se ale díky vstupence dostali dále, mnohem dále.

Měli jsme možnost obejít Katedrálu celou celičkou kolem dokola.

A měli jsme možnost vidět to, co zůstává našim očím, srdci i duším jindy skryto.

Vždy, když si člověk myslí, že to je to nejvíc a nejde to zajít dále, 

tak se hranice a úžas posune zase o kus dál. Další pomyslné dveře se za zvuků fanfár otevřou.

A já jen stála a byla...

Desítky přenádherných okenních mozaik, jimiž prostupovalo slunce.

Kreslilo přenádherné obrazce a kresby a dodávalo prostoru nebývalé kouzlo, krásu, 

důležitost, slavnostnost a něhu. 

Že jsem tam nejednou zahlédla pozdrav duhy, barvy roztančené na stěnách, se nedivím.

Mnohým věcem v životě, kterým jsem se dříve divila, se již nedivím.

Jen stále neskutečně žasnu nad tím,

jak Vesmír nádherně funguje...

Co chvíli jsem dlouze stála a s úžasem hleděla, s pohledem upřeným nahoru.

Síla okamžiku mě pohltila v celé své šíři a velkoleposti.

Strávili jsme v Katedrále dlouhý čas. Na každého z naší rodiny zapůsobil prostor tím způsobem, jakým v tu chvíli měl. 

Každý jsme si tam našel to své. A tak to je správné.

Z historie:

Na místě, kde dnes stojí Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, stávaly v minulosti dva kostely zasvěcené sv. Vítu.

Počátkem 10. století zde kníže Václav nechal vybudovat rotundu,

jež byla posléze nahrazena bazilikou.

Se stavbou gotické katedrály započal roku 1344 Karel IV. v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství.  

Byla to stavba velkolepá. Dalo se tušit, že se císař dokončení nedožije, ale rozhodně by nepředpokládal, 

že bude dostavěna až po dlouhých téměř šesti stoletích - v roce 1929. 

Prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu, jehož dílo roku 1356 převzal Petr Parléř ze Švábska. Tito dva architekti stihli vybudovat chór katedrály s kaplemi, Zlatou bránu, Svatováclavskou kapli a zahájili stavbu velké věže.

Někteří panovníci se v pozdější době sice pokoušeli v budování chrámu pokračovat, 

ale práce postupovali jen zvolna.

Úplného dokončení se katedrála dočkala díky architektům a umělcům 

19. a 20. století - v roce 1929.  

Katedrála byla v tomto roce vysvěcena u příležitosti tisíciletého výročí smrti sv. Václava.

"Historie je svědectvím času, světlo pravdy, život paměti, 

učitelka života, 

zvěstovatelka dávných dob."

Marcus Tullius  C i c e r o

"Historie lidstva je historie obyčejných lidí, 

kteří překonali svůj strach a vykonali neobvyklé věci."

Brian  T r a c y

Kněžiště je pozoruhodné mimořádnou výškou klenby, na níž vyniká složitá síť 

gotické kamenné krajky.

Krása místa si pro tentokráte sama řekla o větší počet fotek v příspěvku.

Nebránila jsem se tomu... 

"Historie nejsou jen data, místa a války. 

Jsou to především lidé, kteří zaplňují volný prostor mezi nimi."

Jodi  P i c o u l t

Jsou věci a místa, které stojí za to vidět.

Toto k nim bezesporu patří.

Krásné dny

Katka