Není pauza jako pauza.
Nejraději mám kávovou, pralinkovou (čokoládovou), zmrzlinovou, sluníčkovou atd..
Jedno mají ale společné. Mají člověka vzpružit, nabít a v dobrém rozdovádět.
Člověk si je má užít naplno, prožít s bdělou pozorností.
Jednu takovou jsme si, jak jsem avizovala, užili i v Telči.
Když vejdete podloubím od kostela sv. Jakuba Většího do uzavřeného prostoru jezuitské koleje,
tak právě tam se nachází Univerzitní kavárna.
Prostor je to velkolepý.
Na nádvoří je plno stolečků, kde si v komorním prostředí můžete v klidu vychutnat kávu, čokoládu se šlehačkou, různé druhy zákusků, prostě, co hrdlo ráčí.
Do tohoto prostoru se mi velmi hodila jemná pohodová hudba první republiky.
Ačkoli nehrála, jako bych ji slyšela...
Fantazie a představivost je krásná věc, která báječně zpestřuje život.
Možnost posezení je i uvnitř, kde jsme byli tentokráte my.
Pohled obřími klenutými okny na nádvoří byl překrásný.
Po pravdě, už se těším, až se sem vypravíme v létě, až se vše "vyšperkuje".
Zazelená a ožije.
Uvnitř obřího prostoru kavárny, která je v chodbách koleje můžete i trochu nostalgicky zavzpomínat.
Na zdech jsou na panelech připomínky z dob, kdy jsem byla dítětem...
Naše děti to vždy okomentují: "To je z TÉ VAŠÍ doby... ze STARÝCH dob"... mají vlastně pravdu :o)
Byla to ale velmi milá retrospekce.
Pokud budete mít cestu do Telče, neváhejte se zde zastavit.
Krásnou neděli plnou nevšedních prožitků
Katka
