neděle 28. dubna 2019

Výprava za sasankami

Rok se s rokem sešel a my se po bledulkách vypravili i na výpravu za sasankami.
Vím o třech místech, kde je možno tyto jemné bílé kvítky ve velkém spatřit. 
Letos jsem ale ráda, že jsem stihla alespoň tyto krasavice na tomto místě.


Stihla jsem se potěšit jejich krásou, něhou a čistotou, 
což mi bylo velmi milým pohlazením.


Sasanky mají jemné kvítky mírně se točící za sluncem.
Trochu mi připomínají mě :o)



Když se člověk podíval do korun stromů, přitiskl ucho ke kmenu, tak cítil znovu se probouzející život. Život, jímž se příroda rok co rok probouzí k novému cyklu.
Trpělivě, téměř neslyšně, s naprostou samozřejmostí.


Modré nekonečné nebe bylo nejen nad hlavou.
Zrcadlilo se i na hladině rybníka. Vnášelo do krajiny jinou energii.
Doplňovalo zelenou, hnědou i bílou barvu, kterými příroda toho místa zářila.



Na toto místo k rybníku nedaleko chalupy chodíme každým rokem.
Každý rok je to tu trošku jiné.
Někdy je sasanek méně, někdy více, někdy vidíme žluté blatouchy, modré pomněnky, ve vodě chumáč vajíček, z kterého se za nedlouho vylíhnou malí pulci... 


Na závěr, když přecházíme na hráz přes místo, kudy vytéká voda z rybníka, tak jdeme po úzké lávce.
No lávce?! Po prkně, které je tam dáno a kolíbe se ze strany na stranu.
Vždy je to trochu napínavé, zda to všichni dají a dostanou se suchou nohou na druhou stranu :o)



Trnky a plané třešně podél cest jsou již v plném květu, i zde u nás na Vysočině. 
Je to radost pohledět. Ráj to na pohled.
A ta vůně!


Stromy jsou obsypány nejen květy, ale hučí to v nich jak v úlu.



Hezký začínající týden.
A nezapomeňte náležitě oslavit Filipojakubskou noc, která nás čeká v úterý a následně 1.května - volný den, lásky čas
Katka

sobota 27. dubna 2019

Adventní Brno...

Pokud si říkáte, jestli jste nadpis náhodou nepřečetli špatně, tak vás uklidním, zrak vás nešálí.
Pokud jste následně začali malinko pochybovat o mém duševním zdraví, těší mě váš zájem. Vážně.
Nemusíte se ale vůbec bát.

"O co jí tedy jde?!"
Při jaru trochu zkouším vaši bdělost :o) ... a doháním i resty.

Kdo z vás má vlastní blog, tak velmi dobře ví, že někdy je problém s časem  - co se vkládání toho, co bychom chtěli, týče 
("si vytváříme problém s časem" - vím...).
Snažím se žít život "teď a tady" a vnímat ho plnými doušky. Většinou se mi to daří. 
Něco z toho se odráží i na tomto blogu, i když někdy se zpožděním. 
Někdy menším, někdy větším, jako právě dnes.
Jsou ale okamžiky, chvíle, zážitky, setkání, výlety, fotky, které prostě musím vložit do mého deníku. 
A blog mi deníkem bezesporu je.

Jeden den v adventu jsem si vyšetřila na prima setkání a současně nasání vánoční atmosféry v podobě adventního Brna.
Slovem vás krásně provedla, či teď zpětně může provést Hanka, která se držela kalendáře :o)
Podepisuji se pod každé její slovo.

Představivost a fantazie jsou překrásné věci. 
Pohodlně se usaďte, zavřete oči a představte si, že je prosinec - pár dní před Ježíškem.
Také cítíte tu vůni cukroví?! Také slyšíte cinkání zvonečků?! Vnímáte tu zvláštně slavnostní atmosféru?!?!

Ponechte si v sobě "ten pocit" a pojďte se mnou na procházku adventním Brnem, kde to voní skořicí, hřebíčkem a svařeným vínem...


















Jedna, dva, tři. 
Dokousejte vanilkové rohlíčky, otřete si rty od moučkového cukru, dozpívejte koledy. 
Jsme zpět na správném místě v kalendáři, na konci dubna.


Každému z vás bych ze srdce přála zažít a zakusit jeden takovýto dokonalý den.
Dokonalý den se vším všudy.
Být v pravý čas, na správném místě, s tou pravou osobou. Zažít to souznění.
Dát sobě dar volného dne, nikam nespěchat, jen být. 
A nemusí na něj člověk čekat až do adventu.

Může si ho darovat kdykoli. 
Příležitost k tomu má 365 dnů v roce! A to není zrovna málo, uznejte!
Ne pak - ale TEĎ,
ne zítra - ale DNES,
ne oni - ale TY!


Děkuji, že jste se se mnou přenesli v čase, do jednoho výjimečného a krásného dne.
Haní, DĚKUJI ze ♥
Katka 

PS: ... a můžu advent 2018 konečně "pustit z hlavy".
Už je tu v deníku zvěčněn. Sice v dubnu, ale přece:o)

čtvrtek 25. dubna 2019

Telč - zase trochu jinak III.

Do třetice všeho dobrého. 
V předchozích dvou příspěvcích jsem na Telč pohlížela z jiných než klasických míst a úhlů pohledu -z postranních uliček, malebných zákoutí.


Uličkou od kavárny a krásného prostranství jezuitské koleje jsme se ale rázem ocitli u zámku, 
který je krásnou klasikou, která nikdy nezklame.


V tu dobu se sluníčko již krapet více chýlilo k západu a fotky tím mají zvláštní nádech.
Ten, co mám ráda.


Jsem "lucernový typ", přiznávám. 
O to víc mě těší a mnohdy i moc mile překvapuje, kolik překrásných luceren je všude k vidění. 
V mnohých městech, v různých koutech naší republiky.
Sláva lampářům.





Pohled z konce náměstí směrem k zámku...


... a pohled skoro z toho samého místa přesně na druhou stranu - na náměstí.


 Na náměstí s jeho typickými domečky a pohádkovým podloubím.


Kdykoli jsme v Telči, navštívíme můj oblíbený obchůdek U Šeniglů.


Obchůdek, kde najdete plno překrásných nezbytností. Keramika, svíčky, čaje, šité dekorace, čokoláda, obrázky, šperky...


Zatímco rodinka byla již uvnitř, já jsem se kochala ještě v chodbičce, která vede z podloubí do obchůdku.
Až po chvíli jsem si všimla, že tam nejsem sama, že jsem jimi pozorována.
No, nevyfoťte si je!






Opět musím říci, že tam bylo blaze.


S tímto příspěvkem Telč již opouštíme, ale nebojte, mám pro vás již nachystáno něco dalšího.
Pomějete se také, možná i krapet víc. Jako já :o)



Krásné dny
Katka