Rok se s rokem sešel a my se po bledulkách vypravili i na výpravu za sasankami.
Vím o třech místech, kde je možno tyto jemné bílé kvítky ve velkém spatřit.
Letos jsem ale ráda, že jsem stihla alespoň tyto krasavice na tomto místě.
Stihla jsem se potěšit jejich krásou, něhou a čistotou,
což mi bylo velmi milým pohlazením.
Sasanky mají jemné kvítky mírně se točící za sluncem.
Trochu mi připomínají mě :o)
Když se člověk podíval do korun stromů, přitiskl ucho ke kmenu, tak cítil znovu se probouzející život. Život, jímž se příroda rok co rok probouzí k novému cyklu.
Trpělivě, téměř neslyšně, s naprostou samozřejmostí.
Modré nekonečné nebe bylo nejen nad hlavou.
Zrcadlilo se i na hladině rybníka. Vnášelo do krajiny jinou energii.
Doplňovalo zelenou, hnědou i bílou barvu, kterými příroda toho místa zářila.
Na toto místo k rybníku nedaleko chalupy chodíme každým rokem.
Každý rok je to tu trošku jiné.
Někdy je sasanek méně, někdy více, někdy vidíme žluté blatouchy, modré pomněnky, ve vodě chumáč vajíček, z kterého se za nedlouho vylíhnou malí pulci...
Na závěr, když přecházíme na hráz přes místo, kudy vytéká voda z rybníka, tak jdeme po úzké lávce.
No lávce?! Po prkně, které je tam dáno a kolíbe se ze strany na stranu.
Vždy je to trochu napínavé, zda to všichni dají a dostanou se suchou nohou na druhou stranu :o)
Trnky a plané třešně podél cest jsou již v plném květu, i zde u nás na Vysočině.
Je to radost pohledět. Ráj to na pohled.
A ta vůně!
Stromy jsou obsypány nejen květy, ale hučí to v nich jak v úlu.
Hezký začínající týden.
A nezapomeňte náležitě oslavit Filipojakubskou noc, která nás čeká v úterý a následně 1.května - volný den, lásky čas
Katka
