... plná všelijakých drobných příkras začíná opět tančit.
Zatím pomalinku, jemně, ale přece. Stejně jako já.
Toto období mám moc ráda.
Tak jako každé jiné :o), pravda.
Když se do kytiček na balkoně vloží i luční kvítí, vše je celistvé, uvedené do rovnováhy.
Není to "jen" kytice. Vždy, naprosto vždy má nějaký bonus. Je spojena s nějaký příběhem,
zážitkem, emocí a vzpomínkami.
Tentokráte na nádherný víkend mimo město, uprostřed divoké přírody.
Tento rok na sebe terasa nechávala dlouho čekat. Nejen díky počasí, ale i díky tomu, že jsme letos přistoupili k výměně regálů.
Ty staré již loni jasně naznačovaly, že se jejich životnost blíží ke konci.
Na jaře jsem se již bála, že se police uvolní a polámou květiny. Naštěstí se nestalo.
Nové regály sice byly koupené, ale dřevo bylo zapotřebí nalakovat
a tomu počasí, co se schnutí laku týče, letos vůbec nepřálo.
Když manžel koupil lak na regály a sdělil mi, že lak je přesně pro mě, věřila jsem mu.
Zná mě a mé potřeby dobře :o)
Když z plechovky přečetl - "Lodní lak" - musela jsem se rozesmát.
Od té chvíle říkám, že máme na terase krom květin také dvě lodě :o)
Čas ukáže, ale vzhledem k tomu, že jsou regály vystavovány celý rok všemožným povětrnostním podmínkám - a že se s námi na Vysočině někdy počasí opravdu nemazlí - tak si myslím, že to byla skvělá volba.
Ne náhodou mám na terase i pár majáků a oblázky.
Loďky se tak díky tomu mohou cítit jako doma :o)
Co se týká letniček, na terase mám nejradši středomořský styl.
Vše laděno do barev - modré, bílé, růžové a fialové.
Mám ráda pestrost a různorodost.
Ať už co se barev i jejich odstínů týče, tvarů a velikostí.
Co se kvetoucích druhů týče, můžete zahlédnout lobelky, hledíkovky, sanvitálky, bacopu, verbeny, tařičky, hortenzii, vějířovku, muškáty, kopretiny, jiřinku, růži, surfínii...
A co teprve až se rozrostou, rozkvetou naplno a rozvoní.
Znáte tu radost jistojistě sami. Je obrovská.
Včera večer jsem přijela po deváté hodině z Prahy domů, o více než hodinu déle než bylo předpokládáno.
Hlava mi bušila, nohy byly uťapkané z chození až běda.
Pršelo takovým tím krásným klapajícím pozvolným deštíkem.
Uzmula jsem si pro sebe patnáct minut, sedla si do tmy svíček a deštivého ticha na terasu, dala nohy nahoru a byla.
To vám byl tak neskutečný balzám pro tělo i duši.
Vše ze mě kousek po kousku citelně odpadávalo. Hotový relax.
Když člověk vloží trochu práce, zájmu, lásky a energie do jakékoli oblasti
- já v tomto případě do terasy v podobě sázení kytiček -
tak vám to ta druhá strana vrátí zpět... i s bonusy...
A opět není řeč jen o květinách...
Krásné dny
Katka
