Po předchozím dni - po osobní negativní a nepřenositelné zkušenosti s "Plesnivými horami" a po pár dalších zážitcích, které utvářeli ne zrovna ideální začátek dovolené, byl tento den, o kterém dnes píši, doslova ZA ODMĚNU.
S vděčností jsem si ho společně s mými nejbližšími vychutnala. Všemi smysly, celým srdcem... ale o tom níže.
Halštatské jezero a městečko Hallstatt.
Obojí společně s pohořím Dachstein a Solnou komorou patří ke Světovému dědictví UNESCO.
Nedivím se.
Je tam doslova jak v ráji.
♥
♥
Malebné, historické městečko, jak z pohádky, přímo na břehu jezera.
Okolo samé kopce a nebe.
Městečko plné malebných obchůdků s vkusným zbožím...
♥
... přehršel překrásných zákoutí, až se tajil dech...
♥
... všude uklizeno, útulno, plno barev...
Jednou z uliček jsme se chtěli dostat k farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven již v roce 1520.
Než jsme se k němu ale dostali, tak jsme vstoupili na hřbitov, který samotný kostel obklopuje.
Spontánně jsem dala ruku na srdce, možná i otevřela pusu dokořán, kdo ví, a řekla: "Bože to je nádhera!" Slzy se mi draly do očí. Emoce mě přemohly.
To, co mě v tu chvíli naplňovalo mysl a srdce bylo ryze pozitivní - láska, úcta, pospolitost, krása, péče, radost, souznění, věčnost, Bůh, nebe.
Kostel samotný mi následně také vyrazil dech.
Ačkoli na mě kostely, z rozličných důvodů, působí spíše skličujícím dojmem, tak tento byl jiný.
"Čistý", opravdu "čistý", krásný, plný slunce a pozitivních vibrací.
Nachází se zde dva vyřezávané pozdně gotické skládací oltáře, které byly zhotoveny gmundenským řezbářem Leonhardem Aistem v letech 1510 - 1520...
Neuvěřitelné, krásné, překrásné...
Hodnou chvíli jsme tam zůstali a nechali na sebe působit toto místo. V tichu.
Zapálili jsme samozřejmě i svíčku a vyslali s láskou a vděčností přání.
♥
♥
Od kostela byl zase jiný pohled, jiná perspektiva, jiný úhel pohledu.
Solnohradsko... plné soli...
♥
Halštatské jezero z jiného místa.
♥
♥
Krásné dny
Katka ♥
