Mám ráda změny.
Pokud jsou alespoň trochu s předstihem plánovány a pokud jsou pozitivní.
Člověk vyjede ze zaběhnutých kolejí a těší se z nových věcí.
Byla jsem na výletě. Plánovaném. No výletě?! Jela jsem do Prahy na školení.
Ale přeci nepojedu hned domů, když už jsem ve městě, které miluji, je mou srdeční záležitostí.
Takže výlet byl rázem logicky na světě a já se těšila jak malá.
A i s takovou radostí a nadšením jsem si ho užila.
Vždy si nenechám ujít zlaté jádro Prahy. Jedu buď metrem či tramvají na Hradčanskou a poté se vydám pěšky na Pražský hrad, přes Karlův most na Staroměstské náměstí, k Prašné bráně až na Václavské náměstí. Nebylo tomu jinak ani tentokráte.
Někdo by řekl, proč stále to samé?! Mýlil by se ale. Pokaždé, naprosto pokaždé je to v mnohých ohledech jiné. Tu se nečekaně někam zatoulám a objevím něco jiného. Potkám nečekané osůbky, prožiji nepředvídatelné, mnohdy silné okamžiky. Aniž bych to plánovala či očekávala.
Katedrála svatého Víta na Pražském hradě je klenot klenotů.
Nejen pro mě.
Dokázala bych před ní i uvnitř stát hodiny a fascinovaně sledovat tu překrásnou práci dávných mistrů, tu jemnost, nádheru, nápaditost, provázanost, tvary...
Nic krásnějšího, co se stavby týče, jsem nikdy neviděla.
Ačkoli byl kolem mě čilý ruch návštěvníků z doslova celého světa - hlučných, tichých, přezíravých, pokorných, veselých, smutných, malých, velkých... tak na chvíli pro mě nehráli roli. Jako by nebyli.
Pomalu jsem vstoupila do Katedrály a bylo to najednou tam. Slzy štěstí, pokory, lásky, úcty, vděčnosti, lidskosti, úcty k předchozím generacím a jejich umu a trpělivosti... se mi neočekávaně draly do očí. Nešlo to zastavit a neměla jsem ani důvod. Někdy je krásné nechat se unášet, otevřít své srdce... Jen jsem byla a s údivem sledovala tu nádheru okolo.
To jsou "opravdové" okamžiky. Okamžiky, které člověka pohltí v celé své šíři a velkoleposti.
"Každý, kdo nosí v srdci katedrálu, kterou chce postavit,
je v té chvíli vítězem."
Antoine de Saint-Exupéry
Někdy se dá "povinnost" změnit v nezapomenutelnou "nádheru".
Jen stačí trochu chtít a dovolit si to prožít...
"Dej každému dni příležitost,
aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života."
Mark Twain
A Katedrálou můj výlet teprve začal...
Nádherné dny plné neočekávaných krás
Katka ♥
Je to krása! A já vůbec nevím, co jiného bych měla psát. Krásné fotky,člověku se tají dech z toho, co nám předchozí generace zanechaly.
OdpovědětVymazatKrásný den !
Hanka z Podkrkonoší
Hanko, někdy není slov zapotřebí. Toto je jeden z těch okamžiků.
VymazatK.
Díky za sdílení Tvého prožitku
OdpovědětVymazatPavel
♥
VymazatKrásné, ač několikrát do roka zajdeme, pokaždé je to jiné a hezké.
OdpovědětVymazatPěkné dny měj. Jana
Jani, nedivím se. Užívejte si to!
VymazatK.
Milá Katko,
OdpovědětVymazatPrahu mám taky moc ráda. Škoda že to máme opravdu přes celou republiku, takže tam moc často nejezdíme. Krásné fotky.
Zdraví Míša
Míšo, nevadí. Není podstatné jak často, ale to, jak si to "občas" či "jednou" umíme užít.
VymazatMoc zdravím K.
Katko, krásné chvíle na krásných místech, krásně zachycené. Prostě krása na třetí.
OdpovědětVymazatTaké ráda spojuji užitečné s příjemným. :o)
Hezké dny.
Daší, děkuji :o)
VymazatK.
Katko, ani se ti nedivím, že jsi byla sevřena tou krásou. Vždy v takových místech cítím uvnitř sebe tu sílu, kterou prostor uchovává pro všechny generace. Na věky věků...
OdpovědětVymazatpa Ála
Alenko, to je moc dobře, že to tak vnímáš. Svět je pak širší, bohatší, plnější... krásnější...
VymazatK.
Katko, ano, je to krása. Jen těch lidí je na mně v Praze kapku moc. Jsem těžký introvert, takže každá cesta směrem k městu a do města je málen zničující. Zdraví Iwka
OdpovědětVymazatIwko, každý jsme nějaký a tak je to dobře. Lidí bylo hodně. I na mě. Ale po ránu či k večeru by to mohlo být "volnější" a ta atmosféra probouzejícího se či usínajícího dne musí být famózní. Někdy to třeba zkusíš a budeš nadšena :o) Držím pěsti.
VymazatK.
Katko, moc hezky nafocené a ještě líp napsané. Pěkné léto. Pavla
OdpovědětVymazatPavluško, děkuji.
VymazatK.
Katko, krása! To já po školení byla tak hotová, že jsem byla ráda, že sedím v autobuse směr domů. Krásně sis to užila a ještě krásněji zdokumentovala. Měj se moc krásně. Inka
OdpovědětVymazatInko, hotová jsem byla na určité úrovni také, bolela mě hlava, od rána nebylo dobře od žaludku... to nezní jako dobrý předpoklad na výlet. Ale jen co jsem vyšla směrem k Hradu, vše ze mě spadlo a já si to užila tak, jak jsem si to naplánovala - báječně.
VymazatKatko,
OdpovědětVymazatkrásně napsáno a krásně zachyceno...
tato místa patří opravdu ke klenotům a jsem ráda, že je máme!!
Vždy na těchto místech stojím s pokorou a prožívám krásné pocity, díky našim předkům.
měj se hezky Jarka
Jarko, krásně jsi to napsala.
VymazatDíky.
K.
Katko, vyrostla jsem v Praze a žila do svých asi 40ti let. V mládí, ale i později, to bylo vycházek na Hrad i třeba v létě večer v osm hodin - vždycky jiná atmosféra - a vždycky kouzelná - člověk se toho nenasytí - předkové jsou vidět na každém kroku. Pořídila jsi opravdu krásné fotky ze svého výletu.
OdpovědětVymazatMěj se moc hezky. Jarka
Jaru, vidíš, co já se všechno nedozvím. Tak ty jsi (byla) Pražanda. Krásné.
VymazatK.
Nádhera! Také se v Praze ráda vracím k těmto historickým skvostům. Přesně stejnou trasu jsem šla o velikonocích. Jen s tím rozdílem, že tentokràt jsem minula nádvoří, Hrad obešla z východní strany a kochala se nekonečným výhledem na Prahu.
OdpovědětVymazatKrásný zbytek neděle.
Oli, musela to být také nádhera.
VymazatK.
Praha patrí medzi naše srdcovky. Viažu ma k nej krásne spomienky. Vďaka za pripomenutie.
OdpovědětVymazatMoniko, jsem ráda, že jsi si hezky zavzpomínala
VymazatK.