čtvrtek 8. června 2017

Katedrála svatého Víta - klenot klenotů (Praha I.)

Mám ráda změny. 
Pokud jsou alespoň trochu s předstihem plánovány a pokud jsou pozitivní.
Člověk vyjede ze zaběhnutých kolejí a těší se z nových věcí.
Byla jsem na výletě. Plánovaném. No výletě?! Jela jsem do Prahy na školení.
Ale přeci nepojedu hned domů, když už jsem ve městě, které miluji, je mou srdeční záležitostí.
Takže výlet byl rázem logicky na světě a já se těšila jak malá.
A i s takovou radostí a nadšením jsem si ho užila.


Vždy si nenechám ujít zlaté jádro Prahy. Jedu buď metrem či tramvají na Hradčanskou a poté se vydám pěšky na Pražský hrad, přes Karlův most na Staroměstské náměstí, k Prašné bráně až na Václavské náměstí. Nebylo tomu jinak ani tentokráte.


Někdo by řekl, proč stále to samé?! Mýlil by se ale. Pokaždé, naprosto pokaždé je to v mnohých ohledech jiné. Tu se nečekaně někam zatoulám a objevím něco jiného. Potkám nečekané osůbky, prožiji nepředvídatelné, mnohdy silné okamžiky. Aniž bych to plánovala či očekávala.


Katedrála svatého Víta na Pražském hradě je klenot klenotů. 
Nejen pro mě.
Dokázala bych před ní i uvnitř stát hodiny a fascinovaně sledovat tu překrásnou práci dávných mistrů, tu jemnost, nádheru, nápaditost, provázanost, tvary...
Nic krásnějšího, co se stavby týče, jsem nikdy neviděla.
Ačkoli byl kolem mě čilý ruch návštěvníků z doslova celého světa - hlučných, tichých, přezíravých, pokorných, veselých, smutných, malých, velkých... tak na chvíli pro mě nehráli roli. Jako by nebyli.
  


Pomalu jsem vstoupila do Katedrály a bylo to najednou tam. Slzy štěstí, pokory, lásky, úcty, vděčnosti, lidskosti, úcty k předchozím generacím a jejich umu a trpělivosti... se mi neočekávaně draly do očí. Nešlo to zastavit a neměla jsem ani důvod. Někdy je krásné nechat se unášet, otevřít své srdce... Jen jsem byla a s údivem sledovala tu nádheru okolo.
To jsou "opravdové" okamžiky. Okamžiky, které člověka pohltí v celé své šíři a velkoleposti.


"Každý, kdo nosí v srdci katedrálu, kterou chce postavit, 
je v té chvíli vítězem."
Antoine de Saint-Exupéry


Někdy se dá "povinnost" změnit v nezapomenutelnou "nádheru". 
Jen stačí trochu chtít a dovolit si to prožít...


"Dej každému dni příležitost, 
aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života."
Mark Twain


A Katedrálou můj výlet teprve začal... 

Nádherné dny plné neočekávaných krás
Katka ♥

26 komentářů:

  1. Je to krása! A já vůbec nevím, co jiného bych měla psát. Krásné fotky,člověku se tají dech z toho, co nám předchozí generace zanechaly.
    Krásný den !
    Hanka z Podkrkonoší

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, někdy není slov zapotřebí. Toto je jeden z těch okamžiků.
      K.

      Vymazat
  2. Krásné, ač několikrát do roka zajdeme, pokaždé je to jiné a hezké.
    Pěkné dny měj. Jana

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Katko,
    Prahu mám taky moc ráda. Škoda že to máme opravdu přes celou republiku, takže tam moc často nejezdíme. Krásné fotky.
    Zdraví Míša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, nevadí. Není podstatné jak často, ale to, jak si to "občas" či "jednou" umíme užít.
      Moc zdravím K.

      Vymazat
  4. Katko, krásné chvíle na krásných místech, krásně zachycené. Prostě krása na třetí.
    Také ráda spojuji užitečné s příjemným. :o)
    Hezké dny.

    OdpovědětVymazat
  5. Katko, ani se ti nedivím, že jsi byla sevřena tou krásou. Vždy v takových místech cítím uvnitř sebe tu sílu, kterou prostor uchovává pro všechny generace. Na věky věků...
    pa Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, to je moc dobře, že to tak vnímáš. Svět je pak širší, bohatší, plnější... krásnější...
      K.

      Vymazat
  6. Katko, ano, je to krása. Jen těch lidí je na mně v Praze kapku moc. Jsem těžký introvert, takže každá cesta směrem k městu a do města je málen zničující. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, každý jsme nějaký a tak je to dobře. Lidí bylo hodně. I na mě. Ale po ránu či k večeru by to mohlo být "volnější" a ta atmosféra probouzejícího se či usínajícího dne musí být famózní. Někdy to třeba zkusíš a budeš nadšena :o) Držím pěsti.
      K.

      Vymazat
  7. Katko, moc hezky nafocené a ještě líp napsané. Pěkné léto. Pavla

    OdpovědětVymazat
  8. Katko, krása! To já po školení byla tak hotová, že jsem byla ráda, že sedím v autobuse směr domů. Krásně sis to užila a ještě krásněji zdokumentovala. Měj se moc krásně. Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko, hotová jsem byla na určité úrovni také, bolela mě hlava, od rána nebylo dobře od žaludku... to nezní jako dobrý předpoklad na výlet. Ale jen co jsem vyšla směrem k Hradu, vše ze mě spadlo a já si to užila tak, jak jsem si to naplánovala - báječně.

      Vymazat
  9. Katko,
    krásně napsáno a krásně zachyceno...
    tato místa patří opravdu ke klenotům a jsem ráda, že je máme!!
    Vždy na těchto místech stojím s pokorou a prožívám krásné pocity, díky našim předkům.
    měj se hezky Jarka

    OdpovědětVymazat
  10. Katko, vyrostla jsem v Praze a žila do svých asi 40ti let. V mládí, ale i později, to bylo vycházek na Hrad i třeba v létě večer v osm hodin - vždycky jiná atmosféra - a vždycky kouzelná - člověk se toho nenasytí - předkové jsou vidět na každém kroku. Pořídila jsi opravdu krásné fotky ze svého výletu.
    Měj se moc hezky. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaru, vidíš, co já se všechno nedozvím. Tak ty jsi (byla) Pražanda. Krásné.
      K.

      Vymazat
  11. Nádhera! Také se v Praze ráda vracím k těmto historickým skvostům. Přesně stejnou trasu jsem šla o velikonocích. Jen s tím rozdílem, že tentokràt jsem minula nádvoří, Hrad obešla z východní strany a kochala se nekonečným výhledem na Prahu.
    Krásný zbytek neděle.

    OdpovědětVymazat
  12. Praha patrí medzi naše srdcovky. Viažu ma k nej krásne spomienky. Vďaka za pripomenutie.

    OdpovědětVymazat