sobota 24. března 2018

Když číslo je jen číslem...

... vím, nedávno jsem psala opak, ale ono se to nevylučuje. Platí obojí.
Když číslo je jen číslem... platí zrovna dnes. Nechci mu ubírat sice na slavnostnosti a důležitosti, ale číslo 40 není nijak výjimečné. Je jedno z mnoha s nulou na konci. 
A tu kulaťoučkou nulu vyrovnává hranatá čtyřka před ní. 
Je to milé číslo. Číslo, které neurazí, ani nenadchne.
Právě dnes patří nově ke mně stejně, jako já k němu.
Začínám se s ním malinko sžívat, i když jsme se na sebe už těšili.
Záleží totiž pouze a jenom na nás, jakou číslům věku dáme důležitost...

Každá kultura má na narozeniny samotné jiný náhled.
Velmi se mi líbí pojetí australských domorodých indiánů, o kterém psala ve své knize 
"Poselství od protinožců" - Marlo Morganová.

"...Opravdoví lidé neoslavují pravidelně žádné svátky jako my. Během roku se každému členovi kmene dostane pocty ne proto, že má narozeniny, ale proto, aby se ocenil jeho talent, přínos k všeobecnému dobru a jeho duševní růst. Neoslavují to, že je o rok starší, ale že je o něco lepší..."



A pokud se spojí, že je člověk o kousek "lepší", přispěl k všeobecnému dobru, krůček po krůčku roste a ještě k tomu má narozeniny, je to to nejlepší možné spojení :o) hodné oslavy v širším kruhu člověčím a k radosti všech.

Dnešek, včerejšek i dny následující jsou u mě především o setkávání, pospolitosti, rodině, přátelích, 
radosti, smíchu... dobrém jídle a pití.
Oslavujeme život sám, život všech.


Vivat životu!
Vivat nám všem!

Krásný víkend
Katka ♥

středa 14. března 2018

Perla České republiky - Karlštejn

Perlou naší republiky by se dal bezesporu nazvat Karlštejn.
Jeden z nejznámějších, ne-li nejznámější hrad u nás vůbec. 
Založený roku 1348, jako místo uložení královských pokladů, především sbírek svatých relikvií 
a říšských korunovačních klenotů.


Hrad spojený s naší historií, s dobou snad největšího rozkvětu naší země v dějinách.
Hrad, jehož název v sobě nese toho, který se o mnohé v naší zemi zasadil.
Český král a římský císař - Karel IV.


Neděle byla, alespoň na Karlštejně, téměř letním dnem a tak jsme si, když už jsme ve vesničce byli, dopřáli procházku na hrad. 
Po dlouhé době, s dětmi dokonce poprvé.


Majestátnost a krása Karlštejna mě vždy fascinuje. Jak z dálky, tak z blízka.
V tomto období, když jsou stromy ještě holé bez listů, vynikne jeho silueta ještě o trochu více.


Po cestě jsme viděli mnohé. Možné i nemožné. I prasátko místo pejska za plotem.
I věci, které nelahodily oku, věci, nad kterými rozum malinko stál.



Nakonec, ačkoli jsme to ani neplánovali, tak jsme se nechali zlákat i k návštěvě hradu samotného.
Vlastně, kdy jindy, když ne teď? 


Ačkoli tam bylo hodně turistů, v létě - v sezóně jich musí být logicky mnohem více.
Na prohlídku, které jsou po deseti minutách, jsme čekali pouhých 25 minut, během kterých jsme se vyhřívali na slunci.
Bylo to zapotřebí, protože v hradu byla potom pořádná zima.


Prohlídka hradu - klasická I. trasa, která nás vedla Císařským palácem, byla zajímavá. 
Je nám ale jasné, že se tam jednou musíme vrátit a podívat se do II. okruhu - posvátných prostor včetně kaple sv. Kříže
Cítím to doslova jako nutnost.


Tento okruh je ale bohužel do konce dubna uzavřen. Tak pozor na to.
A rozhodně je pak i nutná telefonická rezervace.


Krásné dny
Katka ♥

úterý 13. března 2018

"Oslava životem"

Tento víkend byl speciální. 
Byl o setkávání se (s některými lidmi i po více než 30 letech) a radosti.
Byl i vzpomínkový, rozlučkový.
Byl o rodině, přátelství, pospolitosti, radosti i smutku.
Posledním přáním mého strejdy bylo, abychom jako rodina nebrečeli na pohřbu. Aby se pohřeb vůbec nekonal. 
Naopak. Abychom se společně setkali, pobavili se, zasmáli a v dobrém zavzpomínali. 
Abychom jeho odchod „oslavili životem“. A tak se také stalo.


Tento víkend jsme se sjeli do malebného penzionku v Loděnici u Prahy z různých koutů republiky i ze zahraničí - "pokrevní rodina"  i  ta „pokrevní přátelstvím“ - z Komárova, Berouna, Karlštejna, Jihlavy a Berlína. Pardubická část sice onemocněla, ale i tak tam byla svým způsobem s námi.
I slzičky ukáply, to dá rozum. Jsou slova a věty, které jednoduše dojmou a dotknou se hodně hluboko v srdcích každého. Člověk má co dělat sám se sebou, aby určité věty prodýchal… a natož, když jsem je měla ještě překládat do němčiny... vyslovit…
Během víkendu proběhlo, jak tušíte, více emotivních momentů.
O jeden, který je publikovatelný, se s vámi podělím. Jeden ze silných momentů pro mě bylo, když jsme se dvakrát přemisťovali šesti auty za sebou - jako vláček - z místa na místo.
Poprvé - v sobotu už za úplné tmy z Loděnice do Berouna na bowling. Loděnicí, kus po dálnici, kde auta sviští velkou rychlostí. Dále Berounem, kde jsme kličkovali ulicemi a uličkami, kde jsme míjeli mnohé semafory… a ani jednou se za tu cestu nestalo, že by se „mezi nás“ šest aut dostalo nějaké jiné auto. Ani na dálnici, ani ve městě. Ani jedna červená na semaforech nás nerozpojila. Ani jedno auto se mezi nás nedostalo, ani když jsme vjížděli z vedlejších silnic na hlavní… 
Je to s podivem, i když já se nedivím…


A podruhé - v neděli dopoledne, kdy jsme se přesouvali z Loděnice na hřbitov na Karlštejně. To dopoledne bylo modro, slunečno, 17 stupňů, jednoznačně nejteplejší a nejkrásnější den tohoto roku. 
My jsme tentokráte jeli jako poslední auto v pořadí. Před námi jsme krásně viděli „naší kolonu“ pěti aut, které za sebou jeli pohodově, zcela spořádaně. Jako by spolu spolupracovali. Opět nás za tu půl hodinu nerozdělilo ani jedno auto, ačkoli hustota provozu by tomu nahrávala…


V tu chvíli jsem se, jak jsme se tak vlnili překrásnou brdskou krajinou přesně tak jak kopečky určovaly, 
tak nějak více ponořila do myšlenek...
Jedna událost svedla dohromady osoby ze dvou různých zemí, hovořící třemi jazyky. 
Přesto jsme byli zcela jednotní. Přesto jsme si rozuměli vše, co bylo potřeba.
Hlavou a myšlenkami mi probíhalo plno věcí... 
Pak jsem nakoukla bočním okýnkem nahoru do zcela jasné modré oblohy a tam jsem to uviděla. 
Dva bílé křížky, které vytvořila tři letadla, každé letící do jiné strany. 
Dva křížky spolu spojené.
Pozdrav z nebes, z „druhé strany“... od dvou báječných lidí... kteří tu již 
nejsou s námi... ale... setkali se už zase spolu...
Po tváři se mi koulely slzy. Sílou okamžiku, dojetím.
Znovu potvrzením toho, že existuje něco mezi nebem a zemí, co nemusí být sice rozumově vysvětlitelné, 
hmatatelné, přesto reálně existující...

Jsou chvíle, kdy není potřeba cokoli říkat a přesto je vyřčeno vše...

K.

středa 7. března 2018

Výherkyněmi se stávají...

Na úvod bych Vám všem chtěla velmi poděkovat za zamyšlení se a zaslání Vašich oblíbených citátů či hesel. Hesel, kterými se v životě řídíte, podle kterých se chováte, v kterých spatřujete krásu.
Všechny se mi líbí. Každé má svou sílu, moudrost.
Každý citát má současně i vypovídací schopnost o nás samých. Většinou to, co prožíváme se odráží v našem životě, v různých formách našeho konání. A i tak je to správně.

Jsem velmi ráda, že jsem oslovila i pár z Vás, o kterých jsem hovořila, že jste tiché jak myšky... :o)
některé jste se opravdu ozvaly. Mám z Vás radost. Pár z Vás se mi ozvalo i na mail. 
Je samozřejmé, že jste byly také zařazeny do osudí.


U všech citátů se člověk zamýšlí, u některých se pousměje, u některých se rozesměje. U některých je mu krapet teskno. Některé v sobě mají naději a víru, uklidňují nás, povzbuzují. Některé jsou i stovky let staré a přesto mají neskutečnou sílu i dnes...
Krásné, jednoduše krásné. Díky Vám všem za řádky, za Váš čas.

"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, 
nebo spíše přesto, jací jsme." 
Romaind Rolland alias Ivanka

"Každé dítě je umělec. 
Ale není snadné jim zůstat i v dospělosti." 
Pablo Picasso alias Jodie

"Život je velké jeviště, na kterém se musí hrát. 
I když Ti srdce krvácí, tak tvář se musí smát."
od Helenky

"Až Ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci zády 
a všechny stíny padnou za tebe." 
John Lennon alias Míša 

"Jediné, co ti mohu dát, je můj čas, protože nic jiného nemám."
"I cesta je cíl."
od Bohunky

"Když Ti někdo nabídne příležitost a ty nevíš , jestli ji zvládneš,tak řekni ANO.Jak ji zvládneš,se naučíš později v průběhu.Ale příležitostí nepohrdej.Jsou jako pošťák.Nikdy nechodí dvakrát s toutéž zásilkou."
od Stelly

"Udělat věc, které se bojíme je první krok k úspěchu."
od Katky

"Není důležité co máš, ale koho máš."
od Jiřinky

"Život je šance. Využij ji."
Matka Tereza alias Stáňa

"Až ti bude v životě nejhůř, otoč se čelem ke slunci 
a všechny stíny padnou za Tebe...."
John Lennon  alias Zdeňka

"Štěstí je to jediné co můžeme dávat,aniž bychom to měli."
neznámý autor alias Alenka

" Kdo se směje, místo aby zuřil, je vždycky silnější."
od Inky

„Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? 
I v slzách je síla. Tak jdi a žij.“
od Markétky

"Člověk, který nikdy neplakal, nežil opravdový život." 
Jan Werich alias Hanka

„Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě, 
má jen 60 minut.“
od Petry

"Je jenom jedna cesta za štěstím, a to přestat se trápit nad tím,
co je mimo naši moc." 
Epiktétos alias Lenka

"Když chceš vidět duhu, musíš se smířit s deštěm".
od Radky

"Co tě nezabije, to tě posílí."
"Všecko jde, jenom zdechlý kůň nejde."
"To nemusíš pochopit, musíš se s tím smířit."
"Žádný strom neroste do nebe."
od Iwky

"Štěstí nikdy nepřijde k těm, co nejsou vděčni za to, 
co již mají..."
"Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod."
"Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dny, kdy to bude daleko horší. Budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci." Jan Werich
od Jany

"Teprve když Ti ujede vlak s někým na kom Ti záleží, teprve tehdy pochopíš, že jste si vlastně ještě mnoho věcí chtěli říct, ale nezbyl čas.
A ty si říkáš: " Stejně se zanedlouho vrátí".
A pak se probudíš do rána, ve kterém víš, že čas už nikdy nevrátíš."
od Máji

"Dej pozor na své myšlenky, stanou se z nich slova.
Dej pozor na svá slova, stanou se z nich skutky.
Dej pozor na své skutky, stanou se z nich zvyky.
Dej pozor na své zvyky, stane se z nich charakter.
Dej pozor na svůj charakter, stane se tvým osudem."
od Blanky 

"Ty i já jsme jedné krve." 
Mauglí alias Jája

Losování proběhlo bez státního notáře, ale i tak bylo zcela dle pravidel fér play.
Tramtadadáááá
Štěstí tentokráte vyšlo vsříc...

výherkyněmi se  stávají

Zdeňka Zachová
Iwka

Velmi gratuluji a poprosím vás se se mnou spojit přes Vzkazník v pravé liště blogu.

*   *   *   *   *
Dnešek by se bez nadsázky dal nazvat dnem, který zásadně ovlivnil naši historii...
Dnešní den - 7. březen - je nejen svátkem všech Tomášů, Tomíků, Tomů, Tomčů...
Tomíku náš, všechno nejlepší!
...ale je i dnem, kdy se v roce 1850 narodil náš prezident T.G.Masaryk. 
Jen houšť!

Krásné dny
Katka ♥

pátek 2. března 2018

Malý oddech...

Se začátkem nového roku si žádná předsevzetí nedávám. Nevidím důvod omezovat se tímto datem.
Pokud cítím potřebu změny, tak ji vyslyším kdykoli během roku.
Pokud se již pro nějakou změnu OPRAVDU rozhodnu, tak se změna prostě stane.
Někdy se člověku ale stane, že ačkoli si myslí, že se rozhodl, nastanou překážky a komplikace. Je potřeba se zamyslet nad naší opravdovou motivací a nad tím, zda to tak opravdu chceme. Vždy je v tom nějaký háček, na který když přijdeme a změníme postoj, tak vše najednou jde. Logicky musí.

Asi pětkrát v životě jsem si o úplňku dopřála čistící den. Odpočinkový den pro mé tělo, odlehčující pro můj organismus. Celý den jsem pila jen vodu a nejedla buď nic či jedla jablíčka, když na mě přišel hlad.
Byl to trochu boj s hlavou. S hlavou na úrovni myšlenek a chutí i s hlavou na úrovni bolesti… 
...i když ve výsledku to šlo ruku v ruce.


Mám-li být upřímná, vždy jsem ten den spíše přetrpěla a šla brzo spát, abych to zaspala. 
Byla jsem nevrlá, necítila jsem se vůbec dobře.
Pokud děláme něco sice „pro naše dobro“, ale zároveň to opravu nepřijmeme a na určité rovině s tím bojujeme, tak to není ono. Mine se to účinkem. Logicky musí.
Až jednou nastane ten pravý okamžik. Bod zlomu.
U mě to tentokrát bylo vlivem Měsíce, paradoxně hned prvního ledna. To, když se ke mně dostala zpráva, že druhého ledna je úplněk. Pojala jsem okamžité pevné rozhodnutí, že odteď si každý úplněk dopřeji malý oddech ve formě půstu. A užiji si ho, ne že ho přetrpím. 
Dnešní den je v pořadí třetím úplňkem tohoto roku a já si předsevzetí plním.
S hezkým vnitřním pocitem. Cítím se lehčeji a volněji. Hlava nebolí. Motivace je jasná. Chutě nejsou nebo když jsou, tak je zpracuji - třeba formou fotky v příspěvku :o)

Jistě znáte ten prima pocit, když jednou za čas zgruntu uklidíte byt, umyjete okna. Vše je čisté, voňavé, naklizené. Energie začne zcela jinak proudit a oživí to v kladném slova smyslu i všechny obyvatele bytu či domu.
S tím, co je okolo nás to činíme téměř pravidelně a automaticky. Proč ne ale se sebou? S tím vnitřním světem naší fyzické schránky?

Proto jsem se rozhodla pro změnu. Krůček po krůčku a dějí se divy.
Vodou namísto vína si přiťukávám na mé i vaše zdraví.

Katka ♥

Připomínám, že do úterý 6. března máte stále příležitost si zasoutěžit
Stačí poslat Váš oblíbený citát... a že posíláte krásné. Jak v komentářích, tak mailem.
Díky vám za to.