Kutná Hora I - Romantická vycházka Kutnou Horou

Přeji vám všem krásný 1. máj.

Doufám, že jste si včerejší večer a celou Filipojakubskou noc náležitě užili.

Dneškem začíná světlá polovina roku. Užijme si ji!

Dnešní den je dnem lásky a i nejen proto vás dnes vezmu na jednu romantickou vycházku.

Projdeme se spolu překrásným městem, kterému jaro neskutečně sluší.

Na volný Velký pátek jsme chtěli někam vyjet. Loni jsme tou dobou byli na Zelené hoře. 

Laťka byla tedy nastavena vysoko. O půl desáté večer, v předvečer výletu, jsme se domluvili, že vyrazíme do Kutné Hory. 

Však jsme si ji již dlouho slibovali. Volba byla skvělá.

Procházku jsme započali u pozdně gotické Kamenné kašny, která se od klasických kašen liší, 

ale to ji na kráse neubírá. Spíše naopak.

Zatímco si ji manžel fotil z různých úhlů, tak já jsem nakoukla do bočních uliček, 

kde na nás vždy čeká nějaké to potěšení. I tentokráte jsem jich našla nespočet :o)

Od Kamenné kašny, co by člověk kamenem dohodil, se nachází Kostel sv. Jana Nepomuckého.

Krásná stavba, velmi oblíbená i zástupem holubů, kteří mi velmi připomínali mou aprílovou příhodu.

S holuby jsem ten den v Kutné Hoře uzavřela příměří.

Kostel byl zavřen, ale dveře za uzamčenou mříží byly pootevřeny. 

A tak jsme mile rádi nakoukli dovnitř.

 

Chtěli jsme jít dále pořád rovně dolů, ale nemohla jsem si pomoct...

Na konci uličky, která vedla vpravo, jsem uviděla rozkvetlé sakury, do jejichž jemně růžových květů se tak krásně opíralo sluníčko, že jsem jednoduše neodolala.

Jen jsem řekla: "Áááách! To je krása! Tomu neodolám!" A už jsem nabrala radostně jejich směr. Rodina nerodina.

"Tati, mamka zase něco uviděla a jde tam," informovaly děti manžela.

Tam vám to bylo tak překrásné!

Něžné květy růžových sakur prostoupené slunečními paprsky. Jedna sakura vedle druhé. Jejich vůně.

To místo mě zcela dostalo.

Hned u nich se nachází i známý Dačického dům, který ačkoli jsme cíleně nehledali sakury nás k němu nenáhodně přivedly. 

Jak já ty souvislosti zbožňuji.

 Ano, ano, tipujete správně, že jsme se na tomto místě zdrželi kapánek déle. Ale proč ne?! 

Když člověk nemusí nikam spěchat, může - když si to dovolí - vlastně cokoli.

A my si to mile rádi dovolili.

V Kutné Hoře je mnoho překrásných uliček, které lákají k procházce a vždy vás odmění. 

Vše je hezky udržováno, uklizeno a ozdobeno. Jemně a s citem. 

A ta vůně!

Na každém kroku je cítit dotek historie, dávných dob. 

Zcela hmatatelně. I těmito malebnými uličkami procházela naše česká historie, zde se psaly dějiny.

Po chvíli jsme se dostali na vyhlídku. Pohled na probouzející se krajinu, kvetoucí stromy a keře, 

zelenající se stromy byl famózní. Jen tam člověk tak stál, byl a kochal se.

Chrám sv. Barbory jsme zde měli jak na dlani.

Však jsme se na něj po letech již těšili.

V Kutné Hoře jsme s manželem již byli. Před 15 lety na týdenní dovolené. 

Byl s námi vlastně i syn, ale tehdy zatím u mě v bříšku :o) 

Děti měly tedy obě "kutnohorskou premiéru".

A musím říct, že se jim líbila.

Až jsme se nabažili výhledu, tak jsme se opět ponořili do víru uliček.

Proběhla samozřejmě i zmrzlina. Však byl téměř letní den.

Těmito obrázky rozhodně s Kutnou Horou nekončím. 

Těšte se na příště, je rozhodně na co. Tam vám bylo ještě tolik krás!

Pokud jste dnes ještě nepolíbeny, vezměte své drahé polovičky hned ven, najděte třešínku a udělejte, 

co se na dnešní den sluší a patří.

Krásné dny

Katka