Paradise beach - Korfu II.

Jeden den jsme se vydali lodním taxi na výlet.

Nasedli jsme do moderního motorového člunu, do kterého jsme nastupovali bosky přes kožené bílé sedačky. Skoro by se až člověk bál na ně stoupnout.

No ale, stoupli jsme, přece nepoplavu za člunem.

Našeho vodního průvodce jsme pojmenovali okamžitě - "Seaboy Eda".

Pokud někdo hledá podobnost s "Flyboyem (flajbojem) Edou" - prostým pobíječem much - z pohádky "Tři veteráni", nemýlí se ani trošičku.

Seaboy Eda nás zavezl na jednu z pláží, kam se jinak než lodí nedostanete. 

Z druhé strany je několik desítek metrový útes, skaliska.

Má poetický název - Paradise beach.

A bylo tam opravdu jak v ráji. 

Odstíny moře od modré přes zelenou, tyrkysovou až k žluté mě nikdy nepřestanou fascinovat.

Na skaliscích bylo krásně vidět, jak se tvořily jednotlivé vrstvy hornin, jak šel čas zde na Zemi.

Až z toho mrazilo.

Jak my jsme nicotní a zanedbatelní v běhu dějin světa.

Koupel na pláži byla velmi osvěžující. Pro mě studená i když manžel říkal, 

že byla teplejší, než u hotelu.

Vidíte, každý má jiný úhel pohledu, jiné vnímání.

Potkali jsme tam i trojici Čechů.  

Manželé ve věku ca 65 let s maminkou.

"A představte si, že maminka je u moře poprvé od dvaaosmdesátého!"

Babička byla čupr babka, sedící na okraji moře, ledové vlnky jí až na břicho šplouchaly a ona se usmívala a zářila do všech stran. 

To, že neuměla plavat, jí nijak z radosti neubralo.

Pohled do vody byl každou vteřinou naprosto odlišný. 

Pokaždé dech beroucí.

Pokud se vám následující fotky budou zdát nakřivo, zrak vás nešálí.

Někdy jsou zde na blogu nakřivo foceny cíleně, ale tentokráte za to mohl Seaboy Eda 

ve spolupráci s živelným mořem a větrem.

Budu upřímná. Seaboy byl free, jízdu si užíval a nás vůbec nešetřil :o)

Jeli jsme rychle a vítr tak fučel, že jsme přes přimhouřené oči téměř nic neviděli.

Během jízdy jsem proto volala (řvala): "Wind in the hair!!!"

Když jsem se po dojezdu podívala na muže, rozesmála jsem se.

Když se děti podívaly směrem, kde mě to rozdovádělo, rozesmály se také.

Manželovy běžně upraveně sčesané vlasy k hlavě dostaly větrem a rychlou jízdou zcela jiné tvary a variace a stály mu na ježka. Dostal zcela jiný výraz.
"Wind in the hair" mu zůstal i dlouho po vysednutí z lodě.

Fotky jsou chvílemi živelné, plné dramatična.

Jsem ráda, že jsme za jízdy neztratili ani jednoho člena posádky lodi, ani naše zavazadlo a boty.

Byl to vskutku div.

Když nás Seaboy Eda pak ve smluvenou dobu zase vyzvedl, aby nás dovezl ještě na jednu pláž - bližší  hotelu, tak s námi zajel i blíže k výčnělkům v moři a mohli jsme si prohlédnout zákoutí,
která bychom jinak neviděli.

Barva moře byla zase jiná, smaragdová.

Jen jsem lapala krásou po dechu.

Krásný zbytek léta

Katka