Plynutí času...

... je přirozené.

Jsou chvíle, kdy ho nevnímáme. 

Jsou chvíle, kdy si ho uvědomíme naplno. Jako dnes.

15. let od svatby není zas tak málo. 

A přitom si připadám stále stejná. Rozvernost mě neopustila, spíš sílí.

I na tom svatebním přání je víc než patrná.

Večer jsme si s dětmi otevřeli svatební album.

Manžela přepadlo mírné zděšení, jak ten čas letí... 

...které děti bravurně svými postřehy rozháněly.

"Mami, jste oba dva takový DIVNÝ!"

Když jsme na jedné fotce měli oba dva přivřené oči - přiznávám, nebyl to hezký pohled :o) - tak jsme to nelítostně schytali: "Jste oba dva takový... šiblí!" 

"Taťka je Harry Potter!!!" (díky kulatým brýlím v té době)

Vzala jsem si tedy čaroděje! A ne ledajakého!

"Co to jako jééé?!"

"No to je tedy SÍLA!"

... a padaly i jiné perly :o)

Na jedné fotce stojíme na hradebním parkánu a oba koukáme stejným směrem nadšeně a s úsměvem do dálky. Napadlo mě a řekla jsem: "Vyhlížíme společně naši budoucnost..."

Syn na to: "To vyhlížíte nás?"

Pohladila jsem ho spontánně po tváři...

Trefa do černého... 

... a když si přečtu ten citát na spodku svatebního přání, tak mě až mrazí...

Jak já je všechny tři miluju!

Slíbili jsme si, že si zítra večer uděláme v obýváku projekci a pustíme si DVD ze svatby.

Místo večerní pohádky v 20 hodin.

Zavládlo zděšení.

Dcera: "A to, mami, jako neuvidíme tu pohádku?! Má být ta hezká!"

Já: "No tak zítra ji holt neuvidíte!"

Dcera: "A jak je to proboha dlouhý?!"

Já: "Asi tři hodiny."

Výraz a nadšení obou dětí asi tušíte.

Rozesmála jsem se: "Nebojte. Je to tak půl hodiny a pohádku rozhodně kvůli naší historii nepropásnete!"

Oddechly si. Manžel asi taky :o)

S láskou všem

Katka ♥

U trnkalinek

Třetí a poslední zastávka jedné nezapomenutelné vycházky.

To, že venku se nám vrátila zima a zakaboněno, za které by se ani leden nemusel stydět, mi nevadí. Nic na tom nezměníme. Nic mi ale nebrání, vrátit se o dva dny dříve. 

Pokud chcete, vezmu vás ráda s sebou...

Sněhově bílé květy trnek a špendlíků zalité sluncem a v kontrastu modrého nebe je prostě nepopsatelná krása.

A procházet se touto krásou, podloubím omamně vonících květů, je snové.  

Remízky jsou teď obsypány bílými vodopády květů.

A když se na chvíli zastavíte, zadíváte, zaposloucháte, tak uvidíte ten ruch, zcela jiný svět. Včelky, včeličky, čmeláci, broučci, mušky, motýlci... Tolik práce, tolik radosti, tolik života. 

Rybníček překvapil. No, doslova mi vyrazil dech. Nevěděla jsem o něm.

Zkusily jsme jinou cestu než obvykle a najednou, za zatáčkou se vynořil. 

Na závěr pozitivní zpráva. Od víkendu má prý už být tak, jak se na tuto dobu patří a jak bychom si přáli :o)

Krásné dny.

Katka ♥

Kudy se cesta klikatí...

... tudy se klikatím i já. 

Aneb druhé včerejší zastavení.

Vždyť uznejte. Cesty jsou od toho, aby se po nich chodilo. A jsou na místech, kde jsou či bývaly "nejvýhodnější", nejlepší. Pro nás, pro lidi. 

Můžete v přírodě vidět ale i cestičky prošlapané lesní zvěří, které ty naše křižují. Ti na tu naši výhodnost mají, jak se zdá, jiný pohled. A zařídí si to jednoduše podle svého. 

Pšššt. Někdy se jimi nechám krapet strhnout a chvíli se po té jejich cestičce i vydám. 

Mnohdy vede mlázím, roštím a to se nám lidem moc nelíbí. Nezdá dostatečně pohodlné. 

Jsme již zhýčkaní tím vším, co označujeme za moderní, pohodlné.

Zvířátka, ty se ale ještě mají.

Na naší procházce jsme natrefily na tři rybníčky. Nevím, kde se tam tak zčistajasna vzaly?! Nepamatuji si na ně, ale bylo naprosto zřejmé, že tam již pár desítek let byly. I beze mě :o)

My lidé jsme někdy naivní, že si myslíme, že víme, známe...

Když jsem obíhala kolem sasanek z předchozího příspěvku, tak jsem se nedívala napravo, nalevo. Viděla jsem jen tu sasančí bílou nádheru. Najednou zpozorním, protože na sobě ucítím Zuzčin pohled. Doslova konsternovaný pohled na mě, s jemným úsměvem. 

Výrazem v obličeji jsem vyslala němou otázku, co že se děje?

"Mami, nevadí ti, že jsi právě prošla koňskýma koblížkama?!"

Vedle mě byl na pěšině téměř jeden metr čtvereční - nepřeháním ani trošku - koňských koblížků neboli hoven :o))) 

A já jsem si to krásně, s foťákem v ruce, nadšeným výrazem, štramádovala přímo středem. Aniž bych to tušila :o)))

No bóže, jsme v přírodě, ne?! 

A nejsem z cukru, ne?!

Hovno sem, hovno tam :o))) 

Jarní zelená byla všudypřítomná, zcela odzbrojující. 

Tolik odstínů zelené se vidí jen na jaře.

Mějte príma den

Katka ♥

Květy, barvy, vůně...

Po tolika zakaboněných dnech byl dnešek hotovým balzámem.

Sluníčko dávalo hned od rána jasně najevo, že dnes bude překrásně. A bylo.

Odpoledne jsme se s dcerkou neplánovaně vypravily do přírody. Do míst, kam chodíme hodně k podzimu ale na jaře ne. Nestačila jsem se divit.

První, dnešní blogová zastávka této vycházky bude plná květů, opojných vůní, barev.

Zpěv ptáčků  a rošťačící veverku vám sice nezprostředkuji věrohodně, ale věřte, že i to bylo nádherné.

Že zde kvetou sasanky hajní jsem neměla ani ponětí. A v jakém rozsahu a jaké hustotě?!

Hrdě se zde fialověl i barvínek menší.

A o kus dál i orsej jarní.

Užívejte dnů

Katka ♥

Nedělní...

"Kdyby se občas počasí nezměnilo, polovina lidí by neměla o čem povídat." 

Jules Romains

"Spadlý sníh se do nebe nevrací. Musí roztát."

Vladimír Páral

"V kolika věcech se díváme, kam vlaje kouř, 

místo abychom se dívali, odkud vítr vane."

Karel Čapek

"Teprve, když slunce zakryl mrak, je cítit, jak hřeje."

Karel Boušek

"Chci žít, chci vidět, jak se střídá deštivé počasí se slunečnými dny… chci vidět, jak sílí kmeny stromů."

Vladislav Vančura

"Příroda obklopuje člověka mrakem a nutí ho stále mířit ke světlu."

Johann Wolfgang von Goethe

"Slunce nás potěší, déšť nás osvěží, vítr nás povzbudí, sníh nás rozradostní. Neexistuje totiž špatné počasí, jsou jen různé druhy dobrého počasí."

John Ruskin

Krásnou neděli

Katka ♥

Sláva kopečkům!

Sláva kopečkům, údolím, táhnoucím se pásům lesů, polím, vlnící se krajině Vysočiny.

Vím, když jedu na kole - krpál nahoru a zase nahoru, krpál dolů - tak někdy malinkato brblám :o) - ale budiž mi tato lehkovážnost odpuštěna.

Jsou věci, které se nám odmala v životě opakují a postupem času je začneme brát jako samozřejmost. Již je nevnímáme.

Každý z nás to tak s něčím má.

Jsou ale věci, které ačkoli jsou "známé, roky se opakující", tak jsem z nich opakovaně nadšena.

Znovu mě dostanou. Tak jako na fotkách zvěčněná krajina.

A jak vidíte, nemusí být "ideální počasí", modro, slunečno. Může být i zcela zakaboněný den, s deštěm na spadnutí.

Příroda má zase jiné kouzlo, vyzařuje jinou energii.

Krásný víkend vám všem

Katka ♥

Cesta za sasankami

Cesta za sasankami také nebyla k zahození.

Břízky se začínají probouzet k životu.

Na obzoru se majestátně tyčí věž hradu Roštejna, ke kterému mám velmi blízký, doslova srdečný vztah. Šest let po sobě jsem tam dělala průvodkyni a zažila jsem tam překrásný čas s báječnými lidmi. I po letech mám nespočet nezapomenutelných vzpomínek na tu dobu.

Že jsme se s manželem brali právě zde, není náhodné. A  jak ten čas letí, tak tomu bude příští týden 27. dubna přesně patnáct let :o) 

Již z dálky byly sasanky viditelné. Jemná bílá záře. Jako by byl břeh zachumelen sněhem.

Rybník znám odjakživa. Za těch víc než třicetpět let se ale okolí logicky mění. Břízky a olše jsou již statné stromy. Co dřív bylo, dnes už není.

To vše plyne s časem a mění svůj obraz.

Stejně jako my.

Atmosféra je ale podobná, téměř neměnná.

Rybník je rybníkem, stromy jsou stromy, louka je loukou, les je lesem. My jsme stále my. 

Na konci louky se tulí stádo hnědých kraviček. Jen tak se blomcají po louce a co jim chybí? 

Máme to štěstí, že se čas od času můžeme blomcat taky :o)

Bylo opět nádherně.

Krásné dny

Katka ♥