Vzhledem k již dlouhotrvající nespokojenosti v zaměstnání,
která byla zásadní a brala mi/mým blízkým hodně sil,
a i přes mou snahu bez vidiny jakékoli změny k lepšímu,
jsem do Vesmíru vyslala jasný záměr, jasné přání.
Bylo vyslyšeno a popravdě,
i když se to mnohým na první pohled nemusí zdát,
v té nejlepší ("nejvýhodnější") formě, v jaké mohlo.
DĚKUJI...
Při prvotním postavení se tváří tvář dané situaci,
duše a srdce sice zpívalo,
ego bylo zasaženo, vztekalo se, řvalo, bylo naštvané.
Nikomu jsem nic neřekla, tenhle boj jsem musela prožít, zvládnout sama.
A je to tak dobře.
Díky báječným lidem a situacím,
které mi následující týden přicházely do cesty,
které mi následující týden přicházely do cesty,
pochopilo i ego...
nebo spíše... pustila jsem to...
a přišla na to, že tak je to vlastně tak, jak to má být.
Přišla neskutečná úleva, radost a vnitřní klid.
* * * * *
Pátek byl pro mě SPECIÁLNÍM dnem,
ukončujícím jednu životní část.
ukončujícím jednu životní část.
Byl plný emocí, lidské sounáležitosti, krásných skutků a slov.
Nečekala jsem to, byla jsem mnohdy až zaskočená
a o to víc si toho cením.
a o to víc si toho cením.
Na vlastní kůži jsem prožila, opět se mi potvrdilo, že to má cenu.
Že jak se člověk chová k druhým,
tak mu to druzí vracejí...
Myslela jsem, že budu silná, na chvíli to zlomilo ale i mě.
Jakmile jsem uviděla kolegyňky, zlaté to duše, jejich smutný, ztrápený, uslzený pohled,
ohromně moc mě to dojalo a šly mi slzy do očí.
Co bylo řečeno, procítěno, dokonce i nevyřčeno, ale přesto naplno vnímáno,
víme jen my a tak to má být...
♥ ...Vím, že víš, že vím... ♥
... já jen prostě a jednoduše
DĚKUJI
DĚKUJI
Během dne přicházely další vlny emocí, lidského setkávání
a hřejivý pocit na srdci rostl a rostl.
Děkuji všem za tak překrásné rozloučení!
jsem vděčná za lidské "setkání" s vámi a ze ♥ vám přeji,
aby se vám dařilo.
Ať tam, či jinde. Jak v pracovní oblasti, tak především v osobním životě.
Prostě a jednoduše – buďte šťastní! ... já jsem.
Teď už zase naplno.
... a nikdy nezapomeňte - že jste BÁJEČNÍ!!!
* * * * *
Nenáhodně jsem večer ještě šla na koncert Michala Davida.
Že by oslava až do noci?! :o)
Koncert byl báječný.
Na konci samozřejmě pár písniček přidávali.
A ta poslední písnička byla poselstvím, darem pro mě...
"Pár přátel stačí mít..."
Pár přátel stačí mít
Co uměj za to vzít
A nepřestanou hrát
když nemáš chuť se smát
Jen napři se a vstaň
A rvát se nepřestaň
Vždyť někdy stačí říct
Jen dál se snaž
Ty na to máš.
Co uměj za to vzít
A nepřestanou hrát
když nemáš chuť se smát
Jen napři se a vstaň
A rvát se nepřestaň
Vždyť někdy stačí říct
Jen dál se snaž
Ty na to máš.
V tu chvíli tam se mnou byly Marta, Hanka, Jájá, Petra,
Bob, Jarda, Dana, Petr, Milan, Petr, Eva, Editka, Helga, Eva, Roman, Marek, Láďa,
Petra, Jitka, Jirka, Katka, Pavla...
Ten den mi, s přenádherným pocitem v srdci, podruhé tekly po tvářích slzy.
Slzy štěstí, slzy vděčnosti,
že mám kolem sebe tak úžasné lidi.
že mám kolem sebe tak úžasné lidi.
Byla to symbolicky překrásná tečka...
DĚKUJI
Vám s láskou Katka ♥
