Český Krumlov - zastavení čtvrté - Museum Fotoatelier Seidel

Když jsme se na konci letních prázdnin rozhodli,
že strávíme prodloužený víkend v Českém Krumlově, 

tak jsme měli jasno v mnoha věcech, co chceme zažít, vidět a navštívit.

Projít si Krumlov uličku po uličce, zákoutí po zákoutí. Navštívit zámek,

  zámeckou zahradu. Vidět a zažít divadelní představení na otáčivém hledišti v parku. 

Užít si i noční osvětlený Krumlov, z kterého v reálu až zrak přecházel.

Mám ráda fotografii, která je pro mě prostředníkem k zachování zážitků, situací, okamžiků, emocí a krás,
kterých je všude kolem nás nespočet.
Fotky jsou neodmyslitelným průvodcem  psaného slova zde na blogu.
 Kořením a ozdobou současně.
V rodině nefotím ale zdaleka jen já.
Dá se říci, že můj muž je vášnivým a zapáleným fotografem odjakživa. 

Má to s focením malinko jinak než já - neboli vystačí si s fotografií bez psaného slova .o)
Pravdou dokonce je, že ho podezřívám, že se již s fotoaparátem (fotoaparáty!) v ruce snad i narodil.

No a tak je zcela logické, kam naše kroky v Českém Krumlově musely směřovat,
co jsme museli navštívit...

Museum Fotoatelier Seidel, 

v kterém se nachází originální secesní ateliér - jeden ze čtyř dochovaných v Evropě.

Světový unikát.

Atelier si nás získal již "od branky". 

Dům samotný s fotoateliérem v podkroví je architektonickým skvostem.

Obklopuje ho krásně a citlivě udržovaná zahrádka, plná květů a barev.

Když vstoupíte do budovy samotné, ocitnete se rázem ve zcela jiném světě, na chvíli ztratíte dech.
 Alespoň u mě to tak jednoznačně bylo.

Dobře, přiznávám se - oči jsem měla doširoka otevřené, úžasem jsem otevřela i ústa
a spontánně pronesla větu: "Bože, to je nááádhera!!!" .o)

Člověk se rázem přenesl do minulosti, do doby 19. století a počátků 20. století, kdy Atelier Seidlových slavil své zlaté časy. 

Genius loci byl zcela citelný, jedinečnost a autenticita místa omračující.
Jako bych slyšela hukot domu té doby...

Je to místo, kde se zastavil čas, kde člověk zažije tradici fotografie,
prohlédne si příběh o počátcích fotografie.

S audioprůvodcem jsme samostatně procházeli jednotlivými citlivě zrekonstruovanými místnostmi domu,
které jsou důvěryhodnou kopií toho, jak to zde kdysi vypadalo. 

Navštívili jsme přijímací obchodní kancelář, ložnice a malý obývací pokoj manželů Seidlových, laboratoř, místnosti pro kopírování, fotokomory plné skleněných negativů.





Dále jsme viděli dochované a stále funkční fotoaparáty, zvětšovací přístroje  a veškeré příslušenství potřebné pro vznik fotografie.

Jako bych se přenesla do dětských let, kdy jsme s taťkou v koupelně vyvolávali fotografie.
Kdy se v přítmí místnosti rodily černobílé fotografie.
Bílý osvícený fotopapír se vložil do vývojky a najednou se před očima na prázdném bílém papíru začala rýsovat fotografie, obrysy, postavy...
Nebyly snad tohle čáry?!
Když byla fotka tak akorát kontrastní, tak se plastovými kleštěmi přendala do misky s přerušovačem, dále do roztoku ustalovače a následně se vhodila do vody ve vaně, aby se opláchla...
A beztak to byla kouzla!

Všude na stěnách i ve vitrínách byly k vidění unikátní dobové snímky,
fotografie a fotopohlednice.



V podkroví se nacházel samotný ateliér...

Když vystoupáte po schodech domu nejvýše, jak to jen jde,
tak se ocitnete na místě, které je pro mě od dětství tím nejkrásnějším a nejtajemnějším
- a to je starodávná půda. 





Místo s duší, se specifickou vůní a kouzlem, které je cítit na každém kroku.
Tato půda byla přesně taková, jaké znám...

Dobře, přiznávám se - oči jsem měla doširoka otevřené,
úžasem jsem otevřela i ústa a spontánně pronesla větu: "Bože, to je nááádhera!!!" 

Navíc jsem si spontánně přiložila levou ruku na srdce .o)

Zdržela jsem se zde nejdéle z celé rodiny. To ale vlastně není nijak překvapivé, že?!

Zahrada za domem byla také překrásná.

A o té u vstupu jsem již hovořila.

Ačkoli to nebylo plánováno, tak k našemu překvapení byl Ateliér Seidel v té samé ulici,
kde jsme byli ubytováni, ob jeden dům. To jsme zjistili při naší první výpravě do města.

Jak já ty souvislosti miluji!
Chodili jsme kolem tedy několikrát denně a pokaždé mé oči aspoň na chvíli zalétly do zahrady
a někdy jsem se i na chvíli přilepila k plotu zahrady a kochala se...



Místo to bylo tak milé, že mi to nedá a vezmu vás sem na skok ještě příště.
Přímo do ateliéru samotného. Do kuchyně fotografů, do alchymistické laboratoře...
...a současně se přeneseme v čase na počátek 20. století...

Krásné dny a prima začínající víkend. 

Vkročte do února - měsíce s až magickými čísly - pravou!

2. 2. 2020, 12. 2. 2020, 20. 2. 2020, 22. 2. 2020 

Katka