ISTRIE I.

Loni dostaly děti jasný úkol. Pokud se naučí plavat, pojedeme konečně k moři.

Přihlásili jsme je do kurzu a ony se vážně moc snažily a plavat naučily.

Nic nám tedy již nestálo v cestě.

 

Dovolená byla naplánována díky různým shodám nenáhod - Stání děkujeme - až zázračně jednoduše, 

pro nás dokonce i s nevídaným měsíčním předstihem.

Děti se poprvé podívaly k moři a my s manželem po dlouhých třinácti letech.

Jak my se těšili!

 

  

Jsem vodní, mořský tvor a tak ve chvíli, kdy bylo jasné, že opravdu pojedeme,

moje tělo i duše zpívala, tančila, jen se tetelila.

Spontánně vznikly přezdívky, s krásnými příběhy, které nám již nikdo neodpáře.

Já - alias Perla Jihu

manžel - Píditel

Tomík - Průzkumník

Zuzka - Mořská panna.

 

Moře samotné splnilo očekávání na výbornou.

 

 

♥

 

  Ještě teď, když zavřu oči, tak slyším jemné šplouchání vody, šumění vlnek, křik racků alias ptáků chorváků a cítím tu jedinečnou, nezaměnitelnou vůni moře,  která se do mého nitra vpíjela každým nádechem...

  

 

♥

 

 

I v této části světa jsme zanechali naše stopy, otisky našeho bytí.

Tyto stopy sice spláchla první větší vlnka neuvěřitelně ladným a elegantním způsobem,

ale jiné zůstaly... tak jako Istrie v našich vzpomínkách.

 

 

 

♥

  

Otisky dávných dob, dávných civilizací...

 

Jedinečný svět uprostřed světa.

Zážitků nespočet, vzpomínek přehršel.

Bylo nám společně jednoduše krásně.

A o tom dovolená, dovolená s těmi, které milujeme, přesně je...

Krásné dny všem

Perla Jihu ♥