středa 19. června 2019

Dva v jednom

Když mám jet na školení do Prahy, vždy se těším. 
Vždy spojím příjemné s užitečným. Užitečné (školení) s příjemným (procházka Prahou).
Cesta začíná brzy ráno za svítání, kdy většina lidí ještě spí a já vyjíždím směr Praha autobusem. 
Obrazně řečeno mívám v autobuse nos přilepený na skle, oči dokořán (někdy i reálně). 
Miluji sledování ubíhající krajiny, srnek a zajíců na polích, žlutě či tmavě rubínově zbarvené pole jetele, kvetoucí růžové keře po stranách, červené vlčí máky, fialové lupiny či šeříky, bílé jasmíny, jemně se zeleně vlnící pole ječmene – jak vlnky na moři...  
Nikdy mě cesta nenudí.


Tentokráte mi dělala navíc milou společnost Aňa Geislerová s její knihou P.S. 
Zbožňuji knihy samotné a před několika lety jsem objevila i svět mluveného slova – audioknihy, které využívám notně právě na cestách, v MHD či při úklidu doma. 
Každopádně knihu P.S. mohu vřele doporučit. Jedná se o krátké fejetony ze života, mnohdy se tam člověk nachází, vtipně psáno a zároveň je člověk vybízen i k zamyšlení.


Školení skončilo kolem půl druhé a já měla tedy celých pět hodin, než mi pojede autobus, jen a jen pro sebe. Tramvají jsem se dostala k Letohrádku královny Anny
Odtud jsem prošla celou Královskou zahradou, kde ačkoli byly rododendrony již odkvetlé, bylo nádherně.
Prošla jsem samozřejmě i kolem chumdelatého prastarého kaštanu, který obdivuji kdykoli jsem v zahradě. 
Má listy porostlý kmen i větve.


 Vešla jsem na Pražský hrad a zašla jen na skok do Katedrály sv. Víta. 
Cítila jsem, že tam prostě alespoň na chvíli tentokráte zajít musím. 
A katedrála opět nezklamala.


Odtud jsem se vydala již cestou, kde jsem asi nikdy nebyla, 
ale kam mě to tentokráte prostě táhlo. 


Přešla jsem Hradčanské náměstí, kde slunce pražilo neskutečným způsobem a i těch 30 stupňů ten den se mi zdálo málo na to, jak se člověk reálně cítil.




Loretánskou ulicí jsem se dostala až na Loretánské náměstí - k samotné Loretě.
K jednomu z nejproslulejších poutních míst barokních Čech. 
Zvonkohra ve věži – soubor 27 zvonů, které se rozzvoní každou celou hodinu, jsem ale neslyšela…
pro tu chvíli.



Odtud jsem šla ke Strahovskému klášteru, jehož počátky sahají až do 12 století 
a kde byl vlastně hlavní cíl mé cesty toho dne... navštívit svatostánek českého písemnictví.



Toužila jsem totiž navštívit strahovskou knihovnu s jejím Teologickým a Filosofickým sálem
srdce a perlu českého písemnictví vůbec. 


Stačila mi doma jedna fotografie sálů v průvodci a věděla jsem, že to musím vidět, 
že to musím zažít na vlastní kůži... a najednou jsem tam opravdu stála... 

 

Prvním zastavením je Teologický sál, postavený v 17 století.


Je v něm uloženo přes 20 000 svazků knih, podle jejichž obsahu byl sál pojmenován.
Stěna, kterou se nahlíží do sálu je zaplněna výhradně různými vydáními bible 
či jejích částí v různých jazycích.




Když jsem spatřila druhý sál - Filosofický sál,  tak jsem dala spontánně ruku na srdce a s otevřenou pusou 
a očima dokořán žasla. 
Ano, z pusy mi vyšel lehko slyšitelný vzdech "Áááách".
Ještěže tam byli samí cizinci a nerozuměli mi :o)))
Žasla jsem nad tou krááásou.
Krásou viditelnou i tou, co je ukryta ve více než 42 000 svazků... 


Mohou se zde vidět díla z oblasti filosofie, astronomie, matematiky, 
historie, filologie a dalších oblastí.


Na stropě je k vidění malba "Duchovní vývoj lidstva", která ve zkratce zobrazuje vývoj věd a náboženství v jejich vzájemném ovlivňování a hledání. Východisko a nalezení pravé moudrosti spočívá v křesťanství. V centru dění jsou tu desky s Desatero přikázáním a Mojžíš, Adam s Evou, Kain a Ábel, Noe, Šalamoun a David...


Když jsem vyšla z kláštera, nakoukla jsem ještě do Baziliky Nanebevzetí Panny Marie, která se nachází ve středu Strahovského kláštera, hned vedle knihovny. 
Pak jsem v tom horku cítila, že by bylo vhodné se na chvíli ve stínu posadit, protože se mi chvílemi dělaly již mžitky před očima.
Poslechla jsem Rozum a posadila jsem se před bazilikou na lavičku do stínu. 
Na chvíli zavřela oči, vypnula se krapet a v tu chvíli...
... se z nedaleké Lorety začaly ozývat zvony s krásnou českou mariánskou melodickou písní "Tisíckrát pozdravujeme Tebe".
Bylo to krásně slyšet.
Jen jsem se usmívala a posílala směrem k Loretě tiché "děkuji" za možnost to slyšet, zažít.


Kousínek od Strahovského kláštera se nachází krásná vyhlídka na celičkou Prahu.
Pod sebou vidíte vinice a pěší cestu na Petřín a Prahu jak na dlani.


Na této zastávce vás nechám chvíli oddechnout, 
než se spolu vypravíme na druhou poloviny cesty. Taky vás už jistojistě bolí nožky.
Ale to zase příště. :o)


Krásné dny
Katka 

10 komentářů:

  1. Mám tahle místa od práce na dosah a dřív jsem občas stíhala v polední pauze vyšplhat Nerudovkou nahoru na Hradčanské náměstí. Teď je nějak práce víc nebo já nestíhám tak rychle, tak už na tyhle krátké polední vycházky nevyrážím Maximálně služebně do Poslanecké sněmovny ;-). Na pořádnou procházku na Hrad mne letos vytáhli až mimopražští kamarádi o víkendu.
    Ale na jaře na školení jsem si procházek užívala - jen jsem courala po Telčí ;-)
    Měj se pěkně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stání, to muselo být krásné! I služební výšlapy nejsou k zahození. "Povolené vlčení" mám moc ráda :o)
      Prima dny
      Katka

      Vymazat
  2. I mně vylétlo áááách a to se jen kochám nádhernými fotkami.
    Úžasné. Moc děkuji za tak nádhernou procházku.
    Krásné dny ti milá Kačko přeji.Z♥

    OdpovědětVymazat
  3. Ijá musím říct ááách... krása, moc děkuji, že jsem mohla jít s tebou všechnu tu krásu vidět a cítit...
    Moc se těším na příště a klidně to může být i delší, nohy nebolí, s tebou nikdy... :o)
    Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haní, jsem ráda, že jsi šla. Příště si na chvilku i sedneme do stínu :o) Santiniho zahrádky, vyzujeme botky, natáhneme nožky a svlažíme se ledovou kávou. I pauzy musí být. Však to znáš :o)
      Krásné dny
      Katka

      Vymazat
  4. Katko, čas po školení si využila báječně. Ani mě se Praha nikdy neomrzí, je to prostě skvost. V Památníku národního písemnictví jsem už roky nebyla, docela si mě nalákala k další návštěvě.
    Měj hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, přesně tak - nikdy neomrzí, vždy nadchne.
      Prima dny k tobě domů.
      Katka

      Vymazat