pátek 29. června 2018

Když se (nejen) růže spojí...

... spolupracují spolu navzájem a spolupracují i se mnou, 
vzniknou krásné variace.



S vůní růží pro mě vždy začíná pravé léto.
Letos je uspíšené, ale mně to nevadí.


Naopak, přijala jsem to s otevřenou náručí.




Vůně floxí mi kromě vůně léta navozuje ještě vůni dětství, letních prázdnin na chalupě, 
kde jsme trávili přenádherné dva měsíce.



Užívejte si léta, prázdnin, dovolených naplno.
Podle svého gusta.
S chutí a radostí.


Krásné dovolené
Katka 

středa 27. června 2018

A jak to máte vy?

D v a  v l c i . . .

Jednoho večera vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, 
která probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu: "Synku, ta bitva v každém z nás je bitva mezi dvěma vlky. 
Jeden je zlý. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, strach, sobeckost, hrubost,
nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a ego.
Ten druhý je hodný. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost,
empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra."
Vnuk o tom přemýšlel a po minutě se zeptal: "A který vlk vyhraje?!"
Starý indián odpověděl: " T e n ,  k t e r é h o  k r m í š . . . "

...a kterého krmíte vy?
 
 

Když jsem v předchozím odstavci napsala slovo ego - naděje - empatie, 
tak mě v té souvislosti okamžitě napadlo něco, co cítím, že mám napsat. 

V pondělí probíhal konkurz na ředitele Základní školy, kam chodí naše děti.
Byla jsem součástí konkurzní komise a mohla volbu částečně ovlivnit.
Vítězná kandidátka byla opravdu skvělá. Je pro tuto práci přímo stvořená.
Je z ní cítit zapálení pro věc, upřímná chuť, snaha a energie posunout školu o kousek dál ve prospěch všech, 
pozitivní lidský a empatický přístup. 
Ví, co chce (v kladném slova smyslu) a zároveň stojí nohama na zemi. 
To, co je pro mě velmi důležité, a tak to z ní i cítím, je to, že učitelství - výchovu a vzdělávání dětí - vnímá jako poslání 
a nešla do výběrového řízení z pozice EGA - zájem o "funkci". 
Toho si velmi cením. 
Více takovýchto pedagogů a ředitelů!
Držím jí velmi palce a o školu se už vůbec nebojím. 

Meteorologové slibují odpoledne a na večer lijáky, déšť v provazcích. 
Ideální čas rozsvítit svíce, otevřít srdce, uvařit si dobrý čaj a být.

Katka

PS: ... a nezapomínejte, jakého vlka budete krmit...
Volba je na každém z  nás.

úterý 12. června 2018

Katedrála sv. Víta

Po procházce v Královské zahradě 
jsme se vydali vstříc Pražskému hradu.


Děti byly v Praze poprvé, a proto jsem se pro tentokrát rozhodla, že to vezmeme z gruntu.
Zakoupili jsme si vstupenky na prohlídkovou trasu Pražský hrad - Okruh II.


Součástí prohlídky je návštěva celé Katedrály sv. Víta, Starého královského paláce, Baziliky sv. Jiří a Zlaté uličky.
Pokud máte chuť, pojďte s námi. 
Prohlídka právě začíná...


Katedrála svatého Víta je pro mě osobně stavba staveb, klenot klenotů... 
nejen z architektonického hlediska to "nejvíc" u nás.


Historie, krása, umění, um starých mistrů.
Jemnost, nápaditost, barevnost, velkolepost.


Když se hovoří o síle nebo kouzlu místa , hmatatelném duchu místa či o otevření srdce - jsou lidé, kteří tomu nevěří. 
Jiní váhají a jsou lidé, kteří to prostě a jednoduše - nehledě na rozumovém 
zdůvodnění - vnímají, cítí a prožívají...


Nedokážu si představit silnější místo, kde je možnost toto zažít - dotknout se 
nedotknutelného, zažít nevídané. 


Právě zde je možné dotknout se či splynout s historií, s našimi kořeny, 
předky, s ryzím češstvím.


Vždy, když vstoupím do Katedrály, je to najednou tam
Slzy štěstí, pokory, lásky, úcty, vděčnosti, hrdosti, lidskosti, úcty k předchozím generacím a jejich umu a trpělivosti... 
...se mi derou do očí. 
Vnitřní pocit je nepopsatelný.


Čas ani okolní svět nehraje roli. Vše ustoupí.
Jen láska, klid a mír. Nehledě na stovkách turistů.

Takové pocity prožívám při vstupu do Katedrály, v tom malinkatém prostoru, 
který je zpřístupněn všem turistům.


Tentokráte jsme se ale díky vstupence dostali dále, mnohem dále.
Měli jsme možnost obejít Katedrálu celou celičkou kolem dokola.
A měli jsme možnost vidět to, co zůstává našim očím, srdci i duším jindy skryto.


Vždy, když si člověk myslí, že to je to nejvíc a nejde to zajít dále, 
tak se hranice a úžas posune zase o kus dál. Další pomyslné dveře se za zvuků fanfár otevřou.
A já jen stála a byla...


Desítky přenádherných okenních mozaik, jimiž prostupovalo slunce.
Kreslilo přenádherné obrazce a kresby a dodávalo prostoru nebývalé kouzlo, krásu, 
důležitost, slavnostnost a něhu. 


Že jsem tam nejednou zahlédla pozdrav duhy, barvy roztančené na stěnách, se nedivím.
Mnohým věcem v životě, kterým jsem se dříve divila, se již nedivím.
Jen stále neskutečně žasnu nad tím,
jak Vesmír nádherně funguje...


Co chvíli jsem dlouze stála a s úžasem hleděla, s pohledem upřeným nahoru.
Síla okamžiku mě pohltila v celé své šíři a velkoleposti.


Strávili jsme v Katedrále dlouhý čas. Na každého z naší rodiny zapůsobil prostor tím způsobem, jakým v tu chvíli měl. 
Každý jsme si tam našel to své. A tak to je správné.


Z historie:
Na místě, kde dnes stojí Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, stávaly v minulosti dva kostely zasvěcené sv. Vítu.
Počátkem 10. století zde kníže Václav nechal vybudovat rotundu,
jež byla posléze nahrazena bazilikou.


Se stavbou gotické katedrály započal roku 1344 Karel IV. v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství.  
Byla to stavba velkolepá. Dalo se tušit, že se císař dokončení nedožije, ale rozhodně by nepředpokládal, 
že bude dostavěna až po dlouhých téměř šesti stoletích - v roce 1929. 


Prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu, jehož dílo roku 1356 převzal Petr Parléř ze Švábska. Tito dva architekti stihli vybudovat chór katedrály s kaplemi, Zlatou bránu, Svatováclavskou kapli a zahájili stavbu velké věže.


Někteří panovníci se v pozdější době sice pokoušeli v budování chrámu pokračovat, 
ale práce postupovali jen zvolna.


Úplného dokončení se katedrála dočkala díky architektům a umělcům 
19. a 20. století - v roce 1929.  
Katedrála byla v tomto roce vysvěcena u příležitosti tisíciletého výročí smrti sv. Václava.


"Historie je svědectvím času, světlo pravdy, život paměti, 
učitelka života, 
zvěstovatelka dávných dob."
Marcus Tullius  C i c e r o


"Historie lidstva je historie obyčejných lidí
kteří překonali svůj strach a vykonali neobvyklé věci."
Brian  T r a c y


Kněžiště je pozoruhodné mimořádnou výškou klenby, na níž vyniká složitá síť 
gotické kamenné krajky.


Krása místa si pro tentokráte sama řekla o větší počet fotek v příspěvku.
Nebránila jsem se tomu... 


"Historie nejsou jen data, místa a války. 
Jsou to především lidé, kteří zaplňují volný prostor mezi nimi."
Jodi  P i c o u l t


Jsou věci a místa, které stojí za to vidět.
Toto k nim bezesporu patří.


Krásné dny
Katka

pondělí 4. června 2018

Modro - žlutá

Tentokráte na louce upoutala moji pozornost, kromě jiného, má oblíbená kvítka.


Blankytně modrý rozrazil rezekvítek - lidově řečeno bouřka. 
Když se na něj podíváte zblízka, 
žasnete nad čarodějkou - matkou přírodou. 
Jak krásně umí tvořit, malovat, tvarovat.


Když se bouřka za doby mého dětství utrhla, většina kvítků opadala...
... ale dnes tomu tak k mému úžasu není. Alespoň u nás ne.


Krásný kontrast a živost vnáší do kytičky žlutý pryskyřník, který svými lesklými okvětními lístky září na každé louce, 
zdobí každou kytici, rozzáří každý stůl.



Jsou to věci, které nestojí nic, jsou na dosah. 
Dokonce i ve městech. Dělají radost, přinášejí přírodu a život do našich domů či bytů, nabíjejí nás.



Pokud můžete, tak ráno až se rozední, šup ven, na louku, do parku, do zahrady. 
Přineste si "vše", po čem vaše srdce prahne. 
S respektem, citlivostí a vděčností. S úžasem.



A s postupujícím časem kvítka rozrazilu také neopadávají. Zůstávají dále, jen blednou.
Mění barvu až do světloulince modré až bílé.


Krásné dny
Katka