Praha III. Nečekané ráno

Do Prahy jsme na Florenc přijeli ráno po půl osmé. O hodinu a půl dříve, než začínal seminář.

Nabrali jsme na chvíli nesprávný směr, ale protože jsme měli čas, 

tak jsme si řekli, že to nevadí a že se kousek projdeme.

Vzhledem k tomu, že z Florence vždy vyjíždím metrem do různých stran, tak jsem se nechala vést, pro mě neznámo kam.

Vydali jsme se ulicí posetou krásnými starými domy, povídali si... až jsme došli na pro mě nijak známé náměstíčko.

Když jsem se zadívala před sebe, tak jsem byla zcela v úžasu.

Nevím jak navenek, ale pocit, který jsem cítila uvnitř, bych popsala, že jsem vykulila oči a koukala s otevřenou pusou překvapením.

"To mi chceš říct, že to je Obecní dům a za rohem je Prašná brána?!?! Tedy centrum?!" 

Přesně tam jsme se k mému údivu a nadšení současně opravdu ocitli.

Nedávno jsem psala něco o tom, že bych se chtěla někdy procházet Prahou brzy ráno, když město ještě téměř spí.  A netrvalo dlouho a přání se stalo skutečností...

Neplánovaně a o to radostněji.

Město bez turistů, téměř bez lidí. Bez shonu v ulicích, bez ruchu a hektiky, bez komerce. 

Bez umělců, bez pouličních prodejců, bez žebráků.

Jen tu a tam človíček či vůz, který čistil ulice. Krásné oranžové autíčko s bílými čtyřlístky na sobě.

Ticho, mír, klid.

Bylo sice mrazivo, ale krásně.

Staroměstské náměstí zelo prázdnotou. O to více vynikaly všechny jeho poklady.

Kostel svatého Mikuláše nám zůstal pro tentokrát ale uzavřen.

Vydali jsme se dál směrem na Karlův most. 

Povídali jsme, povídali a tak se stalo, že jsme (stejně jako já minule) zahnuli jinam, než jsme měli. 

Sešli jsme z cesty.

Na Karlův most jsme to ráno nakonec nedošli, ale za to jsme se proplétali malebnými pražskými uličkami, kterými bychom jinak těžko procházeli.

Jednu jsme si vybrali právě kvůli tomu, jak byla krásná.

Kočičáci - naskládané zaoblené kameny na zemi, uzounká ulička, lucerny na domech, překrásné domovní dveře...

"I když člověk někdy ztratí směr, 

může tím neskutečně hodně získat..."

Čas od času jsme procházeli kolem krámků, z kterých se linula nádherná vůně kávy či trdelníků, které okouzlovaly naše smysly.

Musela jsem se usmát. Kdybych tady měla s sebou děti, určitě bych jim ze srandy řekla: 

"Děti, dýchejte zhluboka a snídejte!"

Děkuji za krásné ráno, za nečekanou procházku Prahou, za milou společnost.

 DING, DING, DING!

Nenechte se fotkami mýlit. To ráno jsem kromě jednoho selfíčka na Staromáku, poslané kolegyni do práce, nevyfotila ani jednu fotku. Neměla jsem potřebu.

Fotky byly pořízeny až odpoledne, cestou na Kampu a k Lennonově zdi.

Poučena z předchozích nezdarů... jsem na Karlův most již bez problémů došla.

U jablíčka (obchodu Applu) bylo rozhodující nejít doleva a nesejít z cesty.

Od teď tedy jedině: "U jablíčka doprava a pak hned doleva!"

Krásný zbytek víkendu

Katka ♥