čtvrtek 30. srpna 2018

Liapades - Korfu IV.

Liapades je malá vesnička něco přes kilometr vzdálená od pobřeží, od místa, 
kde jsme měli dočasný dovolenkový domov. 


Mohli jsme si vybrat ze dvou cest, jak se do vesničky dostat. Jedna vedla po silnici, kde co chvíli projíždělo nějaké to auto, motorka či mikrobus. Slunce do člověka pralo a asfalt ohříval i zespoda...
... a nebo projít přes kopec olivovými háji, stezkou, kde vám dělají společnost dovádějící cikády a stín tisíců olivovníků.


Jakou cestu jsme si vybrali, je nad míru jasné.
Olivové háje nám byly odměnou. Svou nádherou a zpěvností současně, stín olivovníků byl v parném dni balzámem.
Je to něco zcela jiného než jsme od nás zvyklí a přesto je to tak povědomé a krásné.


Vesnička byla malá, skromná, tichá. Plná uzoulinkých,  naklizených uliček, ve kterých by se člověk i ztratil. Jednou jsme dokonce stopovali i kočku, která nás "vodila" uličkami.
Vždy jsme ale našli cestu zpět.


Byla místa, která byla překrásná, udržovaná, opečovávaná...


... byly i domečky, které byly velmi zubožené, chátrající, vybydlené až mi z nich bylo smutno...
Ty jsem si ale až na jednu výjimku nefotila.



Vesnička žije svým tradičním řeckým životem. 
U domečků ve stínu vysedávají stařenky v černých zástěrách, punčochách 
a s šátky na hlavách. 



A to i v těch parnech.
Povídají si. Žijí.
Na každý pozdrav "Kaliméra" vždy se zájmem odpoví.



Na zápraží taveren či u malých obchůdků vždy vysedávali vesničané a se zájmem pozorují, 
kdo že to přichází.


Kostel na náměstí otevřeli zrovna ve chvíli, kdy jsme tam dorazili.
Velmi světlé čisté místo.
Chvíli jsme rozjímali.


A pak nakoupit vodu na cestu a tou samou cestou zpět.
Při těch pohledech do dálek, kopců, bujných olivovníků a cypřišů se duše tetelila. 


A i teď, když se na fotografie podívám, cítím a vnímám to čisté bytí, 
bytí v kráse, klidu a míru.


Ne náhodou je Korfu nazýváno "zeleným ostrovem".
Bylo to doslova božské.


Užijte si nádherně zítřejší poslední srpnový den.
Pak máme ještě dva dny bonusové prázdninové než opět začne škola.
Takže můžeme my i naše děti ještě tři dny vesele vlčet. :o)
Katka 

pondělí 27. srpna 2018

Čajový rituál

Čajový rituál si dopřávám pravidelně a s nadšením.
Loni jsem si na to pořídila i "profi pomocníka", který mi dělá pravidelně skvělou společnost.
I jeho zásluhou je popíjení čaje dotaženo téměř k dokonalosti.



Pauzu od čajového rituálu si dávám jen v letních týdnech,
kdy je horko a na teplý čaj není ani chuť ani nálada.
Nešidím se ale, nebojte. V parných dnech ho adekvátně nahradí ledová káva, vychlazená sangrie, víno či limonáda ala mochito.


O víkendu se po týdnech (měsících :o)) poprvé ochladilo tak,
že přišla chuť i nálada na čajovou pauzu.


Již před prázdninami jsem dostala od kamarádky čajovou soupravu z foteček, která díky letnímu počasí zatím zahálela. Ale o víkendu přišla její doba a já ji poprvé vyzkoušela.
Podle očekávání - je skvělá!



Víte, než jsem si pořídila konvičku s hrníčkem ze Sonnentoru, tak jsem pokukovala,
jaké soupravy u nás na trhu jsou. Je jich nespočet, ale nemohla jsem si vybrat. 
Tato s třešňovým květem se mi líbila asi nejvíc ze všech. Brousila jsem si na ni zuby.
Pak jsme jeli na Pálavu a tam jsem v Sonnentoru uviděla tuto  překrásnou modro-žlutou.
Zamilovala jsem se okamžitě a je jasné, že se mnou jela domů.


Když jsem před prázdninami rozbalovala dárek od kamarádky a vybalila konvičku s šálkem s třešňovým květem, zase jsem jen žasla. Jak je vše krásně propojeno, jak Vesmír nádherně funguje...
Jájo, VELKÝ DÍK nejen za dáreček, který se více než trefil, 
ale i za "napojení", vnímavost, empatii!


Již notný čas, když se chci potěšit, si kupuji různé čaje od firmy Oxalis
Začalo to v září darovaným čajem "Babí léto", který si mě získal na první šálek. 
Nejen chutí ale i svým jménem.
Jeho složení: honeybush (tj. jemnější roibos), jablka, bazalka, květy vřesu a bodláku. 


Krásné dny s čajem i bez
Katka

neděle 26. srpna 2018

Západy slunce - Korfu III.

Ať je člověk kdekoli na světě, vždy se s jistotou může spolehnout na dvě věci.
Že ráno vyjde slunce a večer zapadne. Všude jsou tyto východy a západy krásné.
Svým způsobem podobné. Každý den ale jedinečné.



Jak se nebeské divadlo každé ráno a každý večer odehraje, závisí na spolupráci slunce a oblohy (mraků).
Někde slunce zapadá (vychází) za město, někde za kopečky, někde za moře. 
Ať je to kamkoli, vždy je to krása.


Když jsme vybírali dovolenou, jedno z mých přání bylo,
abychom byli v letovisku na západní straně kontinentu či ostrova. 
Abych si mohla užít slunce zapadající do vody a jeho odlesk zrcadlící se na hladině moře.



Západní pobřeží jsme vybrali.
Ale... i to někdy nestačí.



Naše zátoka nebyla nasměrována čistě na západ.
Slunce tedy nezapadalo čistě do moře, ale za skály na pobřeží.
O zrcadlení jeho paprsků jsme ale ošizeni ani tak nebyli.



I když to nebylo "dokonalé" podle představ, přesto to bylo překrásné.



Zase mi to potvrdilo, že i když trochu ubereme ze svých představ, snů a očekávání, 
přesto může být výsledek famózní. 
Dokonalost je bezva věc, ale ne podmínka či záruka.


Krásný zbytek léta
Katka 

čtvrtek 23. srpna 2018

Probouzející se den

V pracovním týdnu se probouzím již do přítmí či tmy.
Zkracování dne a prodlužování noci je viditelné a citelné.



V těchto dnech vídávám každé ráno východ slunce. Je to čas, kdy chodím do práce.
Červený obrovitánský kotouč slunce byl dnes po ránu famózní.
Obloha nad obzorem byla zbarvená do karmínova. Krása.
Tuto nádheru jsem bohužel nezachytila... ale o chvíli později jsem již šanci nepromarnila.



Slunce, mráčky a probouzející se den - poslední tropický v řadě za sebou (snad!) -
zase kouzlily.


Byla to radost se dívat... a chviličku jen tak být...


Krásná rána i večery u vás doma
Katka

úterý 21. srpna 2018

Paradise beach - Korfu II.

Jeden den jsme se vydali lodním taxi na výlet.
Nasedli jsme do moderního motorového člunu, do kterého jsme nastupovali bosky přes kožené bílé sedačky. Skoro by se až člověk bál na ně stoupnout.
No ale, stoupli jsme, přece nepoplavu za člunem.


Našeho vodního průvodce jsme pojmenovali okamžitě - "Seaboy Eda".
Pokud někdo hledá podobnost s "Flyboyem (flajbojem) Edou" - prostým pobíječem much - z pohádky "Tři veteráni", nemýlí se ani trošičku.


Seaboy Eda nás zavezl na jednu z pláží, kam se jinak než lodí nedostanete. 
Z druhé strany je několik desítek metrový útes, skaliska.
Má poetický název - Paradise beach.
A bylo tam opravdu jak v ráji. 
Odstíny moře od modré přes zelenou, tyrkysovou až k žluté mě nikdy nepřestanou fascinovat.


Na skaliscích bylo krásně vidět, jak se tvořily jednotlivé vrstvy hornin, jak šel čas zde na Zemi.
Až z toho mrazilo.
Jak my jsme nicotní a zanedbatelní v běhu dějin světa.


Koupel na pláži byla velmi osvěžující. Pro mě studená i když manžel říkal, 
že byla teplejší, než u hotelu.
Vidíte, každý má jiný úhel pohledu, jiné vnímání.


Potkali jsme tam i trojici Čechů.  
Manželé ve věku ca 65 let s maminkou.
"A představte si, že maminka je u moře poprvé od dvaaosmdesátého!"
Babička byla čupr babka, sedící na okraji moře, ledové vlnky jí až na břicho šplouchaly a ona se usmívala a zářila do všech stran. 
To, že neuměla plavat, jí nijak z radosti neubralo.




Pohled do vody byl každou vteřinou naprosto odlišný. 
Pokaždé dech beroucí.


Pokud se vám následující fotky budou zdát nakřivo, zrak vás nešálí.
Někdy jsou zde na blogu nakřivo foceny cíleně, ale tentokráte za to mohl Seaboy Eda 
ve spolupráci s živelným mořem a větrem.


Budu upřímná. Seaboy byl free, jízdu si užíval a nás vůbec nešetřil :o)
Jeli jsme rychle a vítr tak fučel, že jsme přes přimhouřené oči téměř nic neviděli.


Během jízdy jsem proto volala (řvala): "Wind in the hair!!!"
Když jsem se po dojezdu podívala na muže, rozesmála jsem se.
Když se děti podívaly směrem, kde mě to rozdovádělo, rozesmály se také.
Manželovy běžně upraveně sčesané vlasy k hlavě dostaly větrem a rychlou jízdou zcela jiné tvary a variace a stály mu na ježka. Dostal zcela jiný výraz.
"Wind in the hair" mu zůstal i dlouho po vysednutí z lodě.


Fotky jsou chvílemi živelné, plné dramatična.


Jsem ráda, že jsme za jízdy neztratili ani jednoho člena posádky lodi, ani naše zavazadlo a boty.
Byl to vskutku div.



Když nás Seaboy Eda pak ve smluvenou dobu zase vyzvedl, aby nás dovezl ještě na jednu pláž - bližší  hotelu, tak s námi zajel i blíže k výčnělkům v moři a mohli jsme si prohlédnout zákoutí,
která bychom jinak neviděli.


Barva moře byla zase jiná, smaragdová.
Jen jsem lapala krásou po dechu.




Krásný zbytek léta
Katka