Liapades je malá vesnička něco přes kilometr vzdálená od pobřeží, od místa,
kde jsme měli dočasný dovolenkový domov.
Mohli jsme si vybrat ze dvou cest, jak se do vesničky dostat. Jedna vedla po silnici, kde co chvíli projíždělo nějaké to auto, motorka či mikrobus. Slunce do člověka pralo a asfalt ohříval i zespoda...
... a nebo projít přes kopec olivovými háji, stezkou, kde vám dělají společnost dovádějící cikády a stín tisíců olivovníků.
Jakou cestu jsme si vybrali, je nad míru jasné.
Olivové háje nám byly odměnou. Svou nádherou a zpěvností současně, stín olivovníků byl v parném dni balzámem.
Je to něco zcela jiného než jsme od nás zvyklí a přesto je to tak povědomé a krásné.
Vesnička byla malá, skromná, tichá. Plná uzoulinkých, naklizených uliček, ve kterých by se člověk i ztratil. Jednou jsme dokonce stopovali i kočku, která nás "vodila" uličkami.
Vždy jsme ale našli cestu zpět.
Byla místa, která byla překrásná, udržovaná, opečovávaná...
... byly i domečky, které byly velmi zubožené, chátrající, vybydlené až mi z nich bylo smutno...
Ty jsem si ale až na jednu výjimku nefotila.
Vesnička žije svým tradičním řeckým životem.
U domečků ve stínu vysedávají stařenky v černých zástěrách, punčochách
a s šátky na hlavách.
A to i v těch parnech.
Povídají si. Žijí.
Na každý pozdrav "Kaliméra" vždy se zájmem odpoví.
Na zápraží taveren či u malých obchůdků vždy vysedávali vesničané a se zájmem pozorují,
kdo že to přichází.
Kostel na náměstí otevřeli zrovna ve chvíli, kdy jsme tam dorazili.
Velmi světlé čisté místo.
Chvíli jsme rozjímali.
A pak nakoupit vodu na cestu a tou samou cestou zpět.
Při těch pohledech do dálek, kopců, bujných olivovníků a cypřišů se duše tetelila.
A i teď, když se na fotografie podívám, cítím a vnímám to čisté bytí,
bytí v kráse, klidu a míru.
Ne náhodou je Korfu nazýváno "zeleným ostrovem".
Bylo to doslova božské.
Užijte si nádherně zítřejší poslední srpnový den.
Pak máme ještě dva dny bonusové prázdninové než opět začne škola.
Takže můžeme my i naše děti ještě tři dny vesele vlčet. :o)
Katka
