středa 30. září 2015

Cyklovýlet Vysočinou...

Je nedělní ráno.
Ještě jsem ležela na chalupě  v posteli a za dveřmi slyším dědu, jak říká Tomáškovi:
"Tomí, běž se oblíct, vyrážíme na kolo!"
Rozrazily se dveře, ve snaze splnit dědův úkol co nejrychleji,
 a já slyším samu sebe, jak nadšeně říkám: "Já jedu taky!"
Popravdě vyděsila jsem trochu samu sebe.
... a tak jsem jela.
 

Krásný víkend, uprostřed září.
Příroda ještě sice podzimně nezbarvená,
ale okouzlující a nabíjející, jako vždy. 
Počasí bylo zcela stvořené na pouštění draka.
 
 
Občas se mi sice nechce na kole jet,
ale nakonec jsem vždy, naprosto vždy nadšená,
mám pročištěnou hlavu, a jsem příjemně unavená.

 
Byly zákoutí, kde bylo kouzelně.
 

Houby, tedy jedlé houby, jsme sice nenašli,
ale po cestě jsme okoštovali jablka, hrušky, švestky i kukuřici.
Někteří si dovezli výslužku i domů...

 







Usušená kukuřice zdobí i náš byt.



 
Nádherné dopoledne to bylo!
 
Krásné dny
Katka ♥

úterý 22. září 2015

Jen na chvíli vzlétnout...

"Kdo opravdu hledá radost,
těší se už dnes z růže,
která vykvete zítra."
B.A. B e t z i n g e r
 
 
"Existuje jen jeden prostředek, jak se cítit dobře.
Být spokojen s tím, co je,
a nechtít vždycky to,
co právě chybí."
T.  F o n t a n e
 
"Je mnohem lepší zapomenout a usmívat se,
než vzpomínat a být smutný.
Ch.  R o s e t t i
 
"Smích a úsměv jsou brána a branka,
skrze které vchází do člověka mnoho dobrého."
P.S. B u c k
 

 "Bůh ti dal obličej,
usmívat se musíš sám."
přísloví
 
Úsměv na rty, i do Vaší duše.
Krásné dny
Katka ♥
 


sobota 19. září 2015

Ruediger DAHLKE - "Nemoc jako cesta", Peace Food

Když mi kamarádka poslala odkaz - Kačí děkuji - na přednášky 
Dr. Dahlkeho,
s dotazem,
zda bych nejela, měla jsem okamžitě jasno.
Jeho kniha "Nemoc jako cesta",
kterou vřele doporučuji, je nedílnou součástí mé knihovny již řadu let.
Jeho pojetí náhledu na nemoc - NE MOC nad svým životem - mi ve své době otevřelo oči a je mi velmi blízké.
Dnes a denně se na vlastní kůži přesvědčuji o jeho pravdivosti.

 
Dr. Ruediger DAHLKE
lékař, psychoterapeut, spisovatel - je autorem knih celostní psychosomatiky,
zabývá se mimo jiné pravou příčinou nemocí.
Člověk, který naslouchá svému tělu,
rozumí mu a respektuje ho.
Autor zhruba 60 knih. V češtině jsou dostupné "Nemoc jako cesta",
"Strava pro klid v duši", "Princip stínu" aj.
 
 
Báječná zpráva je, že se můžeme z každé nemoci vyléčit!
 
Ale pouze v tom případě, když přijmeme jednu důležitou věc. Sám Dr. Dahlke v předmluvě knihy
"Nemoc jako cesta" píše:
"Tato kniha je nepříjemná tím, že připravuje člověka o možnost svádět na nemoc neschopnost řešit své problémy. Chceme jí ukázat, že nemocný není nevinná oběť jakýchsi nedokonalostí přírody, nýbrž je sám původcem svých vlastních potíží. Symptomy nemoci se jeví jako formy tělesného vyjádření duševních konfliktů..."
 
Jinak řečeno, pokud máme v jakékoli oblasti života "problém" a neřešíme ho na mentální úrovni (tj. neřekneme, jak to opravdu cítíme, nepostavíme se za sebe, bojíme se, děláme co nechceme...), tak se tento problém po čase přesune do fyzické úrovně - v podobě nemoci.
 
 
Pokud vás téma oslovilo, pátrejte dále. Budete odměněni.
Pokud ne, je to vaše cesta, pro vás v tuto chvíli také správná.
 
Přednáška byla BÁJEČNÁ, poučná, chvílemi i provokativní.
Děkuji za setkání!

 
Jinak cesta po Praze s pomocí navigace byla doslova nezapomenutelná.
Přednáška se konala v hotelu Pyramida, Praha 6 - Břevnov.
Na navigaci jsme, neponaučeny z pohádek, kdy snadná cesta je vždycky ta nesprávná,
zvolily cestu - typ mapy "SNADNÁ".
Ze začátku jsme navigaci trochu nevěřily.
Oprávněně.
Byla to vyhlídková trasa. Jely jsme částmi, že jsme si říkaly, kdo ví,
 k jakým pyramidám nás to vlastně doveze :o)
Že by směr Egypt?
 
Původně jsme měly přes hodinu a čtvrt časovou rezervu, ale... cesta "SNADNÁ" ji
mílovými kroky smazávala. Čas do začátku přednášky se hrozivě blížil a když už asi
podesáté, při rychlosti 51 km v hodině, navigace poznamenala
"Překročili jste povolenou rychlost!", tak jí moje, do té chvíle mírumilovná řídící kamarádka,
rázně a důrazně sprostě řekla, co si o ní myslí.
Byla v právu.
 
Nejvíc nás ale asi rozdováděla v následující situaci.
Ve chvíli, kdy jsme byly zařazené do odbočovacího pruhu vpravo a již z křižovatky nabíraly směr lehce doprava, tak navigace promluvila osudnou větu: "Na příští křižovatce zabočte vpravo."
AHA, AHA, AHA.
Až jsme se ze smíchu uklidnily, což pár křižovatek trvalo, 
s navigací jsme nemluvily.
Netrvalo dlouho a dojely jsme k NAŠÍ Pyramidě. Ani ne egyptské ani Modré, ale k naší.
Díkybohu.
 Do začátku přednášky zbývalo 10 minut.
 
Na zpáteční cestu jsme se těšily.
Rozhodly jsme se, že na navigaci zvolíme jinou cestu, typ mapy - "RYCHLÁ".
To samo o sobě také zavánělo průšvihem, ale rozhodly jsme se, že to riskneme.
Doufaly jsme, že nebude tak adrenalinová, dobrodružná jako SNADNÁ.
Nespletly jsme se.
Dokonce jsme pronesly i větu: "Ta cesta je ale nudná."
Hned poté jsme propukly v smích.
 
Kačko, Lucko, Jano,
děkuji vám za báječně strávený půlden a
milou společnost!
 
Krásné dny
Katka 
 

Když se podzimní počasí vydaří...

Dnes bylo překrásně.
Podzim se, ačkoli ještě není vybarvený,
ukázal ve své kráse.
 


Kdo se dívá, vidí.
Na cestě jsme potkali oživlý strom.
Oči, nos, pusa, uši...
Byla to nádhera.

 

 
Kouzlo lesa...
Kouzlo světla a stínů...

 
Obláčky na nebi pořádaly doslova přehlídku.

 
Vydařila se. Tleskala jsem.


 
Krásné dny
Katka

pondělí 7. září 2015

Vyrážíme do lesa...

co na tom, že se ochladilo.
Fučí jak na Solisku.
Když to nevyšlo v sobotu, vyjde to v neděli.
Bereme košík i na houby. Co kdyby?
Tomáškovi se nechce jít hledat jeho malý do pokojíčku, tak zvolí jinou variantu.
Začíná z košíku, patřícího mé kamarádce Martě, vyskládávat jablíčka, které jsme od ní dostali, ven.
"Co to děláš?!" Sice blbá otázka, ale nedalo mi to, ji nepoložit.
"Beru si košík!"
"Ten ale není náš!"
"To nevadí, Martě by to určitě nevadilo!"
Nakonec jsme si ho nevzali. :o)
 
 
 
 
Když se člověk správně a opravdicky DÍVÁ,
vidí NEVÍDANÉ.
 

  Našli jsme dvě houby. Praváka a růžovku. Byli jsme na to čtyři.
Když jsme přicházeli k autu, zrovna nastupovala do auta posádka sousedního vozu.
Dvě osoby - tři houby.
Zuzanka nakoukla k nim do košíku, pak koukla k nám, na nás a okomentovala to:
"To jsme tedy ale ostudy!"
 
Já jsem se tak necítila.
Měla jsem svůj koš plný... mechů, borůvčího, jetelíčku, šišek různých velikostí, a dostalo se i na kytičku pomněnek, které rostly podél cesty.
Má mise splněna.
Nádhera!
 
Když jsme vylezli z lesa, přečetli jsme si nápis na ceduli na kraji lesa.
 
VSTUP JEN NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ.
HROZÍ PÁD STROMŮ.
 
K.

Suvenýr do vázy...


A to bych nebyla já, abych si domů z vycházky nepřinesla
trochu té atmosféry hezkých chvil a kousek přírody.
 

 
Ještě, že nejsem Šípková Růženka.
Kdybych totiž byla,
už bych spala stoletým spánkem.
 
 
Krásné dny
Katka

Sobotní vycházka...

... středem města. Také není k zahození.
Podle fotek by ani jeden neřekl, že jsme ve městě.
Počasí bylo kouzelné, užily jsme si naplno "holčičí den".
A naši kluci zase "klučičí".
Není to na škodu jednou za čas si udělat den odděleně.
 

Přejít trať a hurá z kopce dolů.


Naše trasa vedla podél řeky Jihlavy.
 

Jedna kačka vedle druhé... druhá vedle třetí a já Kačka mezi nimi.
 
 
 Někdy se i rozdováděly...
a koukala jim jen prdelka.
Bylo to srandovní je pozorovat.
 

Podél vody znovu vykvetly pomněnky.
Bože, to byl překrásný pohled.
Zuzanka mi zakázala si je natrhat.
"Mami, přece nechceš spadnout do řeky!"
Byla tam trochu příkrá stráň, přiznávám.
Ale pomněnky, pochopte! :o)


 
Míjely jsme výběh asi dvanácti koníků...

 


Nakoupily jsme vřesy na terasu, což byl vlastně cíl výpravy a
u splavu jsme si pak sedly na kameny s velkou jahodovo-vanilkovou zmrzlinou.
A kochaly se.
Dušička se nám po všech stránkách tetelila.



Byl to překrásný den!
 
Užívejte ten Váš!
Katka

sobota 5. září 2015

Pod liščí strání...

Všední den na konci prázdnin.
15:00
"Pálavská parta" ujíždí z města pryč.
Směr chajdička Pod liščí strání.
Po prohlédnutí chajdičky, která mě nejednou připomněla chvíle z mého dětství,
 a přilehlého okolí přišel na řadu odpočinek.
Zcela zaslouženě.
Zapadly jsme do křesílek, mlsaly, povídaly, smály se,
mlsaly, povídaly, smály se,
nechaly se nabíjet sluníčkem,
poslouchaly zvuky lesa a jemně šplouchajícího potůčku...
Tu a tam zaštěkala Ejminka - hlídač Ejminka.
 

Kávička, pistáciová zmrzlina.
Dvě velké točené zmrzliny... v každé mističce!
Kdo by to počítal.

 
Poetika starých časů... kouzlo pohádek....
 
 
 Příprava na tuhou zimu...
 
 
Sluníčko sklouzlo níže a čarovalo...
 


 

 
Tak to vypadá, když se šikovné ruce pustí do práce.

 
Na závěr opékání buřtíků a
vrtání se v ohníčku samozřejmě nechybělo.
 
 
Bylo tam božsky, kouzelně. Uprostřed týdne nevídané.
Martí, děkuji za pozvání, bylo to moc fajn.
 
Krásné zářijové dny
Katka