Dobrý večer vám všem po malé odmlce,
už mi tento prostor ve vaší společnosti chyběl.
Omlouvám se těm, kterým jsem nereagovala na zaslané maily, postupně to napravím.
Dnes jsem si konečně vyšetřila trochu času,
dnes by to tedy konečně už zase šlo .o)
dnes by to tedy konečně už zase šlo .o)
Vezmu tu dobu, kdy jsem zde měla absenci, letem světem.
Zážitků bylo za tu dobu dostatek, ačkoli žijeme v době, kdy se vlastně moc nesmí.
Přizpůsobili jsme se v rámci možností.
Nebudu ale lhát, nohy mě již svrbí, srdce stůně a duše si krapet zoufá, že by chtěla vidět má oblíbená srdcová místa mimo naši obec a přilehlé okolí - Prahu, Třebíč, Lednici, Mikulov, Český Krumlov, Kutnou Horu...
Ale jak se říká, kdo si počká, ten se dočká.
Na nebi to letos žije! Člověk tam může spatřit kde co. Jen se krapet zastavit, podívat a být.
Odlepit se krapet od země, pustit uzdu fantazii a vidíte nevídané.
Andělé létají po nebi, plují tam nadýchané peřiny, kopečky šlehačky, procházejí se tam stovky beránků,
sem tam černá ovečka.
I ty mám tuze ráda.
Vůně frézií, fialek a sasanek hladila.
To samé způsobily i pohledy do korun stromů,
které ještě neměly listy a sluníčko prosvítalo mezi černými kmeny a větvemi.
Dost často, když jsem hleděla vzhůru, měla mírně zakloněnou hlavu a dětský úsměv na rtech
se mi mírně zatočila hlava.
Moje vysvětlení: Tou krásou!
Vysvětlení dětí: "Mami, nejsi už nejmladší!" .o)
Toulali jsme se po loukách, po polích, v údolích podél řeky, kolem rybníků, po kopcích.
Moc ráda bych řekla to, co bylo do loňského roku samozřejmostí, že to jaro nádherně omamně voní, bere dech.
Vůní, která je specifická a kterou miluji a vědomě si ji užívám do morku kostí.
Covid mi jí pře půlrokem ale plně vzal. Jako mnohé jiné vůně a chutě.
O co jsem nežádala mi zase přidal.
I s tím se člověk musí naučit žít.
V porovnání s trápením jiných je to jen "zlomeček nepohody", vím.
Přesto věřím a doufám a ostatním přeji totéž, aby se vše zase vrátilo do svých kolejí...
Opět osidluji moji nejoblíbenější místnost bytu - terasu.
Oázu klidu a míru, krásy a relaxace.
O Filipojakubské noci jsem zažila v tomto roce svá mnohá poprvé.
Chodit boskatá v trávě smáčené rosou bylo po půl roce více než očistné.
To samé zajistil i oheň.
A vlastně i Karkulka v bříšku .o) Miluji bublinky .o)
Střípky ze zaměstnání... když okolnosti moc nepřejí, je třeba zavřít dveře...
a alespoň v tom malém prostoru kanceláře si udělat místo,
kde se dá volně dýchat, pracovat a mít dobrou náladu.
A když se chce dýchat ještě o trochu víc, pročistit si hlavu, nabít se,
tak šup zpátky do přírody.
Čas kvetoucích trnek, hluchavek, sasanek a barvínků je překrásný.
A když se přidá i nádherné počasí je to téměř ráj.
Co téměř, je to ráj!
Touto fotečkou se s vámi dnes rozloučím. Je sice poslední, ale zavdává téma na příště.
Příště vás zavedu na místo, kde je pomněnka na pomněnce, podělím se s vámi o jedno z nejkrásnějších a nejpoetičtějších rán, která jsem kdy zažila. Bylo ho zapotřebí.
Krásné dny
Užívejte si je s těmi co máte rádi, s těmi, s kterými jste rádi.
Nic není totiž napořád.
A pokud jim něco důležitého chcete říct - že si jich vážíte, že je máte rádi, že je vám s nimi hezky -
řekněte jim to. Ne pak. Teď.
Abyste potěšili je i sebe, rozzářili svá srdce. Abyste zítra nemuseli litovat, že jste to neudělali.
Život nemá protýkat mezi prsty, má se žít!
S láskou a vděčností Katka
