Vysočina Fest 2019

Již sedm let se v Jihlavě koná Vysočina Fest, na který s manželem pravidelně chodíme.

Je to vždy třídenní oslava hudby, zpěvu a tance, lidského setkávání a nevšedních prožitků.
Davy, které tam byly ale loni, byly přes čáru již i pro mě a s manželem jsme se shodli, 

že si dáme rok pauzu.

Čím více se ale festival blížil, tím víc mi bylo jasné, že s tím rozhodnutím zas tak úplně nejsem zajedno.

Vyzkoušeli jsme si, že se rozhodnutí časem mohou měnit... a mění.

Čtyři dny před zahájením festivalu jsme se shodli na tom, že naše úvaha, ačkoli se jevila jako zralá a správná, tak nebyla. Nemůžeme si festival nechat ujít ani letos.

Tři hodiny po tomto rozhodnutí mi manžel volal, že díky internetovým sítím má lístky již v ruce.

Je to pašák!

Mé nadšení nebralo konce.

Chápejte, já a nechat si ujít Tomáše Kluse?! - On byl tím, který mě nakonec jednoznačně přesvědčil :o)

Festival v bodech:

* Třídenní festival byl opět famózní. Lidí bylo tak akorát. Objednávka bezva festivalu tedy vyšla. 

* Věkový průměr návštěvníků byl tentokráte rapidně nižší než v předchozích letech.

Ve svých 41 letech jsem patřila k těm starším, zralejším.

Na některých koncertech jsem snižovala věkový průměr (Meky Žbirka, Vašo Patejdl aj.), na některých jsem ho zase zvyšovala.
* Tak tomu bylo třeba na vystoupení Pavla Callty. Ocitla jsem se (ani nevím jak - co do toho vinného spritzu sakra dali?!) v davu školou povinných, pištících, skákajících. Takovou zkušenost jsem zažila poprvé v životě. Nevadilo mi to, ale uvědomovala jsem si to.

A v tu chvíli začal zpívat písničku s refrénem:

"Věk, je, pouze číslo

na ročníku nezáleží to je to heslo

Věk, je, pouze číslo

pozitivně myslet bez toho by to nešlo.

Věk, je, pouze číslo

je to stav duše z tónu heslo vzešlo..."

Smála jsem se a zpívala s ním, tedy se všemi... všemi školou povinnými, pískajícími a skákajícími.
Jen pro pořádek, já jsem neskákala ani nepištěla.

Vesmír mě neustále baví. Jak je vše propojené a doplňuje se, dává smysl, má řád.

* Tomáš Klus byl jako vždy skvělý. Jeho schopnost okamžité improvizace je přímo boží. 

Je propojen s publikem. Publikum (pokud si to dovolí) s ním.

Mnohé bylo zazpíváno, mnohé jím bylo řečeno. 

Mnohé bylo ale i nevyřčeno, přesto zcela jasně mezi řádky sděleno.

I to je jeden z důvodů, proč ho mám ráda a otevřeně to říkám.

* Mig 21 - chlapecká, taneční a striptérská skupina - byla opět skvělá.

Jiří Macháček je tělem i duší šoumen, který dokáže nádherně strhnout dav, ovládnout, doslova s ním hýbat. Mexické vlny vytvořené z publika byly famózní. Rozzpívávat dav ale nemusel, zpíval spontánně sám. Nádhera.

* Chinasky byli perfektní, jako vždy.

* Poprvé jsme naživo viděli i skupinu Mirai, kterou mám z poslechu velmi ráda.

A naživo?! Mé nadšení nebralo konce.

Haní, to dá rozum, že jsi tam byla v myšlenkách se mnou :o)
Hned první a poslední písnička byla: "Když nemůžeš, přidej víc"...

* Když hraje hudba, nedokážu sedět a jen poslouchat, jako mnozí.

Stojím, tančím, zpívám, zahřívám se v davu u pódia, chytám trans, hrozím, tleskám, prostě naplno žiji.

Prožitek z hudby je naplno vnímán celým tělem (i duší).

* Prožít takto tři dny a noci dá zabrat, uznávám. Nikdy ale nelituji.

Jedná se přece "jen" o tři dny v roce.

"TO DÁM, NA TO MÁM, TO DÁM!"

Žijeme přece jenom jednou! (... tedy v tomto těle).

Pššššt. Po třídenním maratonu jsem v neděli spala do půl jedné.

A bylo mi vážně blaze:o)



Užívejte léta a pokud budete chtít tak klidně i s hudbou, tancem, zpěvem.
Prostě tak, jak VÁM se to líbí!
Katka

Něžná krása rosy v chmýří pampelišek

♫   Čas letí jako bláznivý,

já nechytím ho ani vy...   ♫

... ale to mi nebrání se v čase krapet alespoň vrátit.
Restů, toho co bych chtěla na blogu vložit a napsat, mám mnohem víc, než je reálné zvládnout. 

Některé resty jsou ale takové, které si prostě a jednoduše nemůžu nechat jen sama pro sebe.

A proč?!

Protože POKUD MŮŽEME DRUHÉHO TŘEBA I JEN TROŠKU 

POTĚŠIT, ROZVESELIT, NABÍT,
BYLA BY VELKÁ ŠKODA TO NEUDĚLAT...
...a netýká se to jen fotografií a psaného slova... však už mě znáte...

Jedno běžné červnové ráno všedního dne jsem o půl šesté vstala a půl hodiny nato šla
za rozbřesku nového dne do práce.
Bylo teplé vlahé ráno, čekal nás velmi parný den. 

Sluníčko začínalo svítit a mělo již sílu, zem byla skropena rosou. Vzduch voněl začínajícím létem. 

Plno drobných zářivých a lesknoucích se kuliček rosy se válelo po trávnících podél chodníku.

Mé pohledy se tam v tuto chvíli válely také.

Nadšeně, radostně. Byla to krása.

Ten den jsem nespěchala, vyšla jsem výjimečně s předstihem a už po cestě jsem věděla proč.
Tu a tam byla v trávě odkvetlá pampeliška a nejedna po mě mrkla odrazem slunce 

v kapičkách rosy na paraplíčkách.

Nedalo mi to. Jednu zářící pampelišku jsem si utrhla.

Když jsem se na ní pozorně podívala, žasla jsem.

Na tou krásou, čistotou, něhou a jednoduchostí.
Hotový zázrak přírody.

Pampeliška a dvě nezbytné a základní složky pro život na Zemi - slunce a voda.

Neměla jsem foťák u sebe, tak jsem si tu krásu vyfotila očima a srdcem a uložila do vědomí i podvědomí. Napořád. 

Takovýto "fotoaparát" má ještě jednu neskutečně překrásnou funkci. 

S takovouto fotografií se uloží nejen obraz, ale i pocit, nálada, emoce a dokonce i vůně...

... a vše výše zmíněné se vždy objeví zpět, kdykoli si na to člověk jen vzpomene.

Následující víkend jsem si na pampelišky smáčené rosou již zašla s foťákem, abych tu krásu mohla i
přes internetové vlny zprostředkovat - trošku potěšit, rozveselit, nabít...

Foťte co to jde - očima a srdcem ♥
Krásné dny
Katka

Moje Provence

Když nejedu do Provence já (nutno podotknout - ZATÍM), 

musí přirozeně a logicky Provence přijít ke mně.

Již před nějakou dobou jsem si na zahradě začala 

- krůček po krůčku - vytvářet ostrůvek Provence.

Rok od roku tam přisazuji nové a nové sazeničky levandulí.

K radosti mé i k radosti motýlů včelek, vosiček, broučků 

a všeho možného polétavého hmyzu.

A že ho tam je!

Jeden rok mi přes zimu jedna rostlinka vymrzla. 

Na jaře jsem si zašla do zahradnictví pro náhradu. 

Měli tam tak překrásné levandulky, že mi to nedalo a koupila jsem si jich rovnou sedm kousků.

Když jsem je sázela, sestra mlčky přihlížela. Pak jí to nedalo a nakonec se mě překvapeně zeptala:

"Říkala jsi, že ti jedna vymrzla. Jako náhradu jich máš ale sedm?!"

Moje odpověď, doprovázená ledabylým máchnutím ruky, byla zcela spontánní a pronesena zcela s nadhledem: 

"Kdo by to počítal?!!!"

Tato věta u nás zlidověla.

Levandule mě den co den, po celý rok doprovází. 

Ať už v podobě esenciálních olejů, nespočtu menších či větších kytic v interiéru, zavěšená na hambálku, 

v mýdlech, krémech, na fotografiích... 

Pro mě je to květina květin, která má přesah i někam dál...

Některá je do tmavě modra, některá až do temně sametově fialové.

Nebojím se ani říci, že jejich barva doslova hladí. Tak moc je levandule jedinečná.

Pokaždé, když jdu na zahradu, tak si natrhám náruč a po večerech nadšeně zpracovávám.

Rok co rok.

Kytičky, kytice, věnečky

Letos jsem chtěla v dekoracích i nějakou změnu.

Napadlo mě, že pokud můžu dělat snůpky z ječmene, ovsa, pšenice či různých travin, 

tak proč bych nemohla i z levandule?!

Pustila jsem se do nich a vypadají nádherně.

Pokud byste se některá do nich chtěla také pustit, tak počítejte s tím, 

že snůpky se celkem dost seschnou, zmenší svůj objem. 

Každý den je potřeba utahovat stužku či lýko 

a nebát se postupně klidně ještě to samé množství levandule po obvodu přidat, 

až se vytvoří pořádný snop.

Pokud vám budou při schnutí padat jak kuželky, nelekejte se. 

Utáhnout stužku, povzbudit je, znovu postavit a ve finále to holky fialový ustojí 

a dělají velkou radost.

Přeji vám krásné dny provoněné nejen levandulí. 

Louky, cesty, stráně jsou v tomto období posety lučními květinami všemožných barev a tvarů, 

kvetoucími travinami. 

Září, voní, ve větru mávají.

Radost tam být. Buďte tam.

Katka

Jedna "obyčejná" procházka...

Začalo to jednou větou: "Jde se do lesa!"

Však už bylo na čase!

Hodně města, málo přírody.

Hodně shonu, málo odreagování.

Hodně hluku, málo ticha.

 Bylo třeba to napravit. Uvést žití zpět do rovnováhy.

Cesta vedla nejdříve podél pole a symbolicky u křížku, který tam stojí již od nepaměti. 

V době, kdy kvetou plané růže mu to sluší nejvíce.

Přivoněli jste si k nim někdy?

Jejich vůně je ještě omamnější, než běžných růží.

Poté nás cesta dovedla na hráz rybníka.

Bylo zde kouzelně. 

Žlutý kosatec, který kvete na okraji se majestátně tyčil do výšky.

Od rybníka, který se na jaře halí do sasankových šatů jsme vešli do lesa, 

který se mění rychleji, než bychom chtěli.

Lesem jsme byli odměněni.

Bedlové srdíčko mi bylo odměnou.

O kousek dál bylo obří mraveniště, na jehož povrchu se proháněla mračna mravenců.

Vybavila se mi věta z pohádky: "Vyhlásit poplach!!!"

To doslova vystihovalo danou situaci.

Jak u mravenců, tak u mě :o)

Vycházku jsme začínali u křížku a 

symbolicky jsme ji při odchodu z lesa křížkem zase ukončili. 

Každý byl jiný, každý měl své kouzlo.

A domů jsme si donesli i kytici lučních kytiček. 

Ty jsou nejcennější.

Kromě krásy v sobě totiž ukrývají příběh - příběh našeho života...

Krásné dny

Katka

Užívejte léto!

Svou duhu si každý kreslí sám,

nešetřete na barvách!

Vždy se najde důvod, proč poznat nové lidi.

Buď je potřebujete na to, aby vám změnili život,

Nebo oni potřebují vás, abyste změnili vy, ten jejich.

Naučte se dýchat štěstí.

Je ve vzduchu všude kolem vás.

Je v maličkostech.

Být šťastný neznamená, že je všechno perfektní.

Znamená to, že ses rozhodl užívat si života

i přes všechny jeho nedokonalosti.

Každý si dokáže najít svou cestu.

Jen více sněte a naslouchejte vlastnímu srdci.

Aby život nebyl šedivý,

nemíchejte černou s bílou.

Vybírejte z celé palety barev.

Život je 10 % toho, co se ti stane

a 90 % toho, jak na to zareaguješ.

Když něco v tvém životě končí, udělej za tím tečku.

Aby to, co přijde dál, začínalo velkým písmenem.

Moji milí, přeji vám přenádherné počínající léto!

Ať je vaše dovolená i prázdniny vašich dětí vybarvena všemožnými pestrými a zářivými barvami, 

ve všech možných odstínech.

Užijte si odpočinkový nabíjející volný čas. Ať je na co vzpomínat.

Nechte se trochu hýčkat, zasloužíte si to! Žijte!

Katka