KALIGRAFIE aneb Psaní je hraní...

Vždy jsem obdivovala, jak krásně jsou psané starobylé kroniky a knihy.

Nešlo jen o obsah, ale ve stejné míře i o formu. Každá kniha byla psána ozdobným ladným písmem, zdobena kresbami, doplněna obrázky. Bylo to vždy hotové umělecké dílo hodné obdivu.

Na zámcích se mi vedle zahrad vždy nejvíce líbilo právě v knihovnách, které ukrývaly hotové poklady, tisíce knih. 

Genius loci těchto míst byl vždy hmatatelný.

Ne náhodou mě v této souvislosti vždy svým způsobem lákala KALIGRAFIE, ozdobné písmo. 

Před více než deseti lety jsem si koupila svou první kaligrafickou sadu a stala jsem se samoukem. 

Ozdobné písmo jsem využívala na přáníčka, na vzkazy či na černé tabulky popisované křídou. 

Někdy jsem písmo přenášela i na látku a následně slůvka vyšívala.

Když jsem v nedávné době na internetu natrefila na kurzy "Psaní je hraní - Kurz moderní kaligrafie", 

cítila jsem, že je to to pravé, neváhala jsem a přihlásila se.

Včera jsem na zmíněném kurzu byla. Udělala jsem si neděli tak trochu sama pro sebe, sváteční.

Ačkoli jsem věděla, že to bude bezva, tak realita byla ještě mnohem lepší. 

Byla jsem doslova nadšena.

Průvodkyně kurzu - milá a usměvavá Tereza - je tělem i duší s kaligrafií spjata, rozumí ji, ovládá ji a miluje ji...
...a přesně to z ní také vyzařuje, sálá. 

Nadšení se přirozeně přenášelo i na nás účastníky kurzu.

Pod jejími prsty písmenka doslova tančí a pomocí barev na podkladovém papíru navíc i září.

Kromě stránky z písanky, která patřila mně .o), všechno co vidíte na fotkách, jsou Terčiny počiny.

Nááádhera.

Dozvěděla jsem se plno zajímavých věcí, dostala plno tipů a rad, které mi hodně pomohly.

Reálně jsme si kaligrafii zkoušeli, mazlili se s písmenky a slovy.

Byla to čirá radost z tvoření.

Velký dík!

Kurzy jsou Terkou pořádány v Brně, Třebíči, Jihlavě, Olomouci, Plzni, Hradišťsku...

Mohu vřele doporučit.

Až se bude konat kurz pro pokročilé, rozhodně se zúčastním.

A pokud vás třeba kaligrafie neoslovuje, nevadí. Zkuste si jít za tím, co vás baví, 

co vám obrazně řečeno dává křídla. 

Přihlašte se, těšte se a věnujte si odpoledne/den jen sami pro sebe.

Čas od času to dělá hotové zázraky!

Dnes za mě obstará slovo na závěr kaligrafie...

Katka

Před bytem - za bytem...

"Před bytem" vládne akát. 

Do akátů jsem se před čtyřmi lety zamilovala na Pálavě na dovolené.

Když jsem pak přemýšlela nad stromem ke vstupním dveřím, volba byla jasná. 

Mít kousek té pálavské krásy na dosah...

Mimochodem rohožka s kočičáky je nenáhodně také z Mikulova.

Když miluješ, není co řešit. ♥

Andílek od kamarádky vykukuje z květináče a vítá s kočičáky příchozí.

A "za bytem"?

Tak to je jak jinak než terasa. Moje království, kde je to vždy takové jaké to chci mít. 

Kde je vždy uklizeno :o) a vypadá to přesně podle mých představ. 

Jediná "místnost" bytu, kde je vše, jak má být :o)

Ačkoli na terasu může samozřejmě celá rodina, nejvíce ji využívám já.

Nadšeně, radostně, opojně.

Myslím si, že pokud pro terasu užiji výraz "můj ráj na zemi", bude to přesné.

A kdo mě trochu více zná, tak ví, že nepřeháním.

V současné době je již převléknutá do letního hávu, 

ale jarní barvičky a květiny jí také moc slušely. 

Krásnou neděli

Katka

Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře

Po toulání se uličkami Kutné Hory, kochání se výhledy, po návštěvě nejednoho místa, 

kde se psala historie - jsme se na závěr dostali i k samotné Barborce.

Ačkoli již nějaký čas uplynul, tento výlet jsme podnikli na Velký pátek. 

Proč to zmiňuji, má své opodstatnění.

Velký pátek je pro křesťany nejsvětějším dnem v roce, 

den, kdy si připomínáme ukřižování Ježíše Krista.

Ráno jsme v autě měli puštěné rádio a i zde hovořili o tomto dni. 

Mimo jiné tam řekli informaci, že k ukřižování Krista došlo údajně v 15 hodin. 

Tuto informaci jsem slyšela poprvé a ležela mi od té doby v hlavě.

Nenáhodná náhoda - v 14:57 jsme vcházeli do chrámu. 

Vždy se v takovýchto prostorech nejdříve na chvíli zcela tiše usadím do lavic 

a nechávám na sebe "genius loci" působit.

Nejinak to bylo i tentokráte.

V tu chvíli bylo přesně 15:00, na Velký Pátek. 

Může být světější místo, světější doba na tichou myšlenku?

Domnívám se, že ne.

Tento sváteční den mám zesílený ještě z jiného důvodu.

Den, kdy jsem se narodila, připadal v tom daném roce právě na Velký pátek.

I z tohoto důvodu vnímám tento den "jinak", velmi citlivě.

Loni jsme byli touto dobou na Zelené hoře, kde jsme se dotýkali nebe, Vesmíru, hvězd.

Letos v Kutné Hoře.

Kam nás zavedou kroky příště, to se nechám překvapit... Nikdy moc neplánujeme...

Vše je tak, jak má v dané chvíli být... Díky za to!

 

 Každopádně jsem moc ráda, že jste tu s námi.

Čelní pohled na Barborku byl také pohlazením...

... stejně tak jako záhony osázené pestrobarevnými maceškami.

Srdce se tou krásou jen tetelilo.

Děkuji, že jste byli trpěliví, zatímco jsem vás v předchozích třech příspěvcích vodila Kutnou Horou sem a tam. 

Odměnou vám jest, že jste se mnou dorazili do cíle, 

smlsli si pomyslnou třešničku na dortu. Jen houšť!

Krásné dny

Katka

Fialové zlato

Na tohle období v roce se moc těším.

Období, kdy rozkvetou šeříky všemožných druhů a barev.

Šeříky s omamnou a nezaměnitelnou vůní.

Nejraději mám, když si vytvořím kytici právě z větviček různých druhů.

Ve váze jich mám v současné době sedm. Dva bílé, jeden z nich je dokonce plnokvětý.

A pět fialových, v různých odstínech, tvarech i s různě velkými květy.

Jejich květy v bytě ožívá jak jídelní stůl tak i terasa venku.

Takováto kytice již voní, i když kolem jen projdeme.

Takovou má sílu.

Jenže to bych nebyla já. Co chvíli se ke kytici skloním, zabořím nos do barevných kvítků, spontánně zavřu oči a čichám a čichám. Nořím se do říše květin a vůni.

Culím se od ucha k uchu a vůní šeříku se blaženě nechám prostupovat až do nitra duše.

To jsou okamžiky, které jsou opravdové. Nenahraditelné. Plné.

Dnes jsem si šeříku užila ještě krapet víc než obvykle.

Dovolila jsem si vzít dovolenou na zotavenou.

Celý den jsem byla doma a tedy nesčetněkrát bořila nos do kvítků šeříku.

Krapet se mi z nich již motá hlava :o) ale to dám!

Společnost mi dnes dělal nejen šeřík, ale i letničky.

Na ty jsem se dnes konečně dostala.

Tři hodiny jsem byla na terase a sázela do truhlíků a kombinovala a bořila ruce v hlíně a zalévala a zdobila a uklízela a neskutečně se z toho radovala.

Krásné provoněné dny

Katka

Přibližování se ke klenotu...

Pokračujeme po stopách historie Kutnou Horou.

Po krátkém toulání se krásnými uličkami jsme se dostali k hledanému Klášteru řádu sv. Voršily

a Kostelu Nejsvětějšího Srdce Páně, 

u něhož byla tato zahrádka jak z pohádky.

Pokračovali jsme dále ulicí Jiřího z Poděbrad, až jsme došli ke Kamennému domu, který je postaven na předhusitských základech. V dnešní době patří mezi nejvýznamnější památky pozdně gotické architektury v Evropě.

Je to doslova architektonický skvost, na který když se člověk zadívá, tak se rázem přenese o staletí zpět, do dávných dob. 

Jakoby i slyšel klapající podkovy koní o kamennou dlažbu, prodejce vykřikující cosi na trhu či 

zvuk loutny od potulných kejklířů.

Nedaleko odtud se nachází  Morový sloup - skvost kutnohorského baroka. 

Morový sloup upomínající na morovou epidemii, při níž zahynulo roku 1713 více než tisíc obyvatel. 

 

Proplétali jsme se uličkami, v kterých na vás vždy čekalo nějaké to překvapení či odměna v podobě 

krásných pohledů, které pohladily jak oko tak duši.

Krásno na vás dýchá na každém kroku. Moc chválím Kutnou Horu za to, jak se o město stará. 

S láskou a citem.

Je to znát a je to radost se tam procházet.

Kroky nás  zavedly ještě jednou na Komenského náměstí, 

které se díky sakurám stalo (téměř) mým nejoblíbenějším místem Kutné Hory :o)

Před Galerií středočeského kraje děti roztočily obří kouli...

... a odtud jsme se podél Jezuitské koleje pomalu blížili k Chrámu sv. Barbory.

A ty výhledy!

Na zelených kaskádách pod Jezuitskou kolejí jsou k vidění vinice, které dodávají místu 

nezaměnitelnou atmosféru.

"Barborka" z blízka brala dech. 

Vzduchem se  po větru nesl tichý pozdrav pražské Katedrály sv. Víta a 

třebíčské Baziliky sv. Prokopa.

Tyto tři stavby jsou pro mě osobně tím nejvíc. Srdcovou záležitostí.

 A energie těchto tří velikánů společně s mou se nesla směrem na západ. 

Daleko za naše hranice... až ke Katedrále Notre-Dame v Paříži...

společně s mým přáním, aby bylo vše zase tak, jak má být...

Amen.

Slibuji, příště se již podíváme na Barborku, zblízka.

Jsou cesty, které nejde uspěchat či zkrátit. 

A toto je přesně jedna z nich ♥

Krásné dny

Katka