čtvrtek 17. října 2019

Dovolení si dovolené

V pátek se to hodilo. 
V Havlíčkově Brodě se konal Knižní veletrh a tak jsme s kolegyňkou vyrazily.
Den to byl vskutku náramný, jak se na dovolenou sluší a patří.


Začal zvesela hned ráno na nádraží.
Viď, drndo?! .o)
Dojely jsme vyhlídkovou trasou za ustavičného švitoření do Havlíčkova Brodu 
a protože jsme do začátku veletrhu měly ještě čas, 
rozjížděly jsme se pozvolna v příjemném prostředí knižní kavárny na náměstí.
K snídani jsme si daly zákusek, který se na jazyku rozplýval, s vynikající kávou.
To vám byla pohoda.
Jak často se to člověku v běžném pracovní týdnu podaří? 
Kdy nikam nemusí spěchat, nic nemusí dělat, jen tak je.
Nuž?! Jen když si to člověk vědomě dovolí.


Den nebyl věnován pouze knihám, ale i brouzdání Havlíčkovým Brodem.
Prošly jsme si náměstí, vzaly to kolem kostela do parku a prošly se jím kolem rybníka.
Teď na podzim je tam kouzelně.



Kaštany nám své poklady zprvu ukrývaly. Až ten poslední strom k nám byl štědrý.
A ještě s bonusem navíc...


Co vás napadne první, když se na kaštany podíváte?
Všechny byly ten den se srdíčky...
Nedivím se, stále ale žasnu.


Když jsme od kaštanu již chtěly odcházet,
naběhla tam třída školáků.
Paní učitelka zavelela: "Kdo najde nejvíc kaštanů, vyhrává!"
Vzhledem k tomu, že tam po nás již nic nezbylo (aspoň my jsme již nic neviděly), 
tak jsem otevřela dlaně s kaštany 
a rozpustile zvolala: "Vyhrááávááám!"


Na samotném veletrhu letos bylo, co se návštěvníků týče, volněji, 
takže jsme si mohly v klidu vše projít, prohlédnout.



Ano i sklenka vína přišla na řadu. Ano i druhá, nepopírám, ale kdo by to počítal?!
Dovolená je přeci dovolená.
A člověk si jí má užít tak jak chce, jak se to spontánně nabízí.


Krásné dny s knihou i bez,
s dortem a kávou i bez,
ale rozhodně s dobrou náladou a smíchem, díky němuž se třeba i za břicho popadáte.
A to nám jde skvěle.
Katka

úterý 15. října 2019

Úterní pelmel

"Čím déle člověk žije, tím jasněji vidí, 
že jednoduché věci jsou opravdu ty největší."
Romano Guardini


"Dívat se pozorně kolem sebe je tolik, 
jako dvakrát žít."
Leonardo Da Vinci


"Zastav se, kam utíkáš?
Nebe je v tobě."
Angelus Silesius


"Žij každý den, 
jako bys právě v něm měl prožít celý svůj život."
Vasilij Vasiljevič Rozanov


"Bohatý není ten, kdo hodně má,
ale kdo hodně dává."
Erich Fromm


"Nejkratší cesta mezi dvěma lidmi je úsměv."
Čínská moudrost


"Život je jako zrcadlo.
Usměješ-li se,
vrací se ti úsměv zpět."
George Bernard Shaw


"Jiskra naděje zapálí
v lidských srdcích oheň radosti."
Erhard H. Bellermann


"Krásnější je člověka chápat
než soudit."
Stefan Zweig


"Měj úctu ke slovu.
Bylo na počátku."
Otto František Babler


"Není jediné lásky, jediného přátelství,
které by prošlo naším osudem
a navěky ho neovlivnilo."
Francois Mauriac


"Nezapomínejte:
Život je nádherný!"
Rainer Maria Rilke

Krásné dny
Katka

středa 9. října 2019

Oblečené knihy

Každý z nás má určité koníčky.
Jedním z těch mých je šicí stroj a látky, jejichž zásob mám plnou skříň.


O co radostnější to pak je, když se člověk rozhodne, že si něco ušije. 
Zajde do tajných skrýší a je doslova ve svém živlu.


Už sám název blogu symbolicky ukazuje, 
že mám ráda barevnost, živost, radost a to vše se odráží ve všem, co v životě dělám.
Obaly na knihy, z mého pera - tedy z mého šicího stroje - nejsou většinou jednobarevné či fádní.
Naopak veselé a rozverné.


Vezmu si kupičky látek a kombinuji, zkouším tak dlouho, dokud jednotlivé barvy či vzory k sobě nepasují. 
Látky si vždy řeknou, co potřebují.


Zadání bylo tentokráte volné a tudíž otevíralo dveře vlastní tvořivosti.
A to já mám tuze ráda.
"Kačí, potřebovala bych dva větší obaly. Na knížky Jodi Picoultové. 
Barvu nechám i na tobě. Hezké jsou všechny, třeba do modra, zelena..."


A přece nebudu šít dva. Vždy šiji po pěti až deseti kusech najednou. 
Musí být přece i na výběr.



O víkendu konečně došito.
Ivetko, omlouvám se za časový skluz. Někdy se mi to vymkne krapet z rukou .o)



"Každá kniha má duši - duši toho, kdo ji psal a duši těch, 
kdo ji četli a snili s ní."
Carlos Ruiz Zafón

"Kniha je film, který se odehrává v mysli čtenáře. 
Proto chodíme do kina a říkáme:
"Hm, kniha je lepší"."
Paulo Coelho
 

"Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc.
Kdo nečte, má jen ten svůj."
Oscar Wilde


Tento pátek a následně v sobotu se koná v Havlíčkově Brodě Knižní veletrh.
Pokud máte rádi knihy, máte chuť a nebydlíte daleko, udělejte si  třeba výlet.
My rozhodně jedeme.


Krásné dny
Katka 

čtvrtek 3. října 2019

Karel Gott

Jsou chvíle, kdy ztratíme slova, zmizí nám úsměv z tváře, srdce zesmutní,
po tvářích se kutálí slzy.
Toto je jedna z těch chvil...


Karel Gott byl milý zářivý člověk, milující život. Profesionál, gentleman. Měl láskyplné chování vůči druhým.
Byl srdečný, poctivý, slušný, skromný, vděčný, pokorný, vtipný, zábavný, milující své fanoušky, cílevědomý,
 pracovitý, moudrý, pomáhal nezištně druhým.
Uměl stmelovat lidi, generace, rozdával radost (nejen) písněmi...
Radost ze života, láska k lidem, pozitivní přístup k životu a čistá radost z něj 
vyzařovala za všech okolností a šířila se dále...
O kom můžeme toto všechno říct?!


Říká se, že všichni lidé jsou nahraditelní.
Já si to nemyslím...


Stokrát chvalte čas!
Jděte si za štěstím!
Buďte stále (duchem) mladí! 
A nezapomínejte - Srdce nehasnou! ♥

S láskou a díky
K.

středa 25. září 2019

Člověk míní...

... okamžitý spontánní nápad mění.
Díky za to!
O víkendu jsem po snídani vyšla s vizí, že půjdu na zahradu. Tam se vždy nějaká práce najde.
ALE. 
Najednou se mé kroky začaly stáčet jiným směrem.
Chápejte, tu jsem uviděla rosu v trávě, tu byly kravky na louce, tu volaly z dálky šípky... 
...a já se stále více neplánovaně vzdalovala od vesnice.


Pravda, neprotestovala jsem. Naopak těšilo mě to. 
Už dlouho jsem si jen tak sama nevyšla do polí, luk a strání.
A tentokráte jsem to potřebovala.
Nabít se energií babího léta a trošku si srovnat myšleny, zážitky, pocity, emoce.
Získat určitý odstup, nadhled. To jde v přírodě krásně. 
Ona ví, jak pomoci... Stačí jen naslouchat... sobě, jí...


Stejně jako příroda ten den, i já jsem zářila.
Slunko jsem měla v tváři, čerstvý vítr ve vlasech, boty mokré od rosy, všude to krásně vonělo podzimem, modré nebe nad hlavou, kolem vše ještě krásně zelené a tu a tam červené tapisérie v podobě šípků, kterých se letos urodilo hojně.


Když jsem byla ještě na kraji vesnice a mohla jsem se ještě stočit k zahradě, tak jsem najednou uslyšela 
a uviděla zpívající a mávající strom v jednom.
Co na tom, že byl směrem do pořádného kopce.
Prostě jsem za ním vyrazila a už měla jasno, že dopoledne strávím dvě hodiny po loukách.
Došla jsem až k němu.
Tušíte o jaký strom by se mohlo jednat?


Znám takový opravdu jen jeden - jehož listy šustí a zpívají a zároveň se ve větru radostně třepotají, jakoby mávaly
Když fouká, je mým nejoblíbenějším.
Je to osika obecná.
Postavila jsem se přímo pod něj, vzhlédla do koruny.
Zavřela oči a jen byla.
Vnímala jsem jeho zpěv, poslouchala jeho koncert.
Notnou chvíli. Pak jsem mu poděkovala, zamávala listům 
a šla dále vzhůru do kopce na samotnou "Větrnou hůrku".


Větrnou hůrku z knihy Emily Brontëové "Na Větrné hůrce" mám spojenou s nečasem, chladnými nehezkými vztahy, 
smutkem až tísní.
Má "Větrná hůrka" ten den byla ale jiná - zářivá, hřejivá, povznášející.
Jediné, co ji spojovalo s tou knižní byl vítr. 
A ten mi ten den také nevadil.

 

Kam se člověk podíval, tam bylo krásně.
Ať už do dálky, či dolů pod nohy.
Babí léto je známé svými pavučinkami, které jsou doslova na každém kroku.
Ten den navíc zalité rosou, posypané zářícími perličkami, 
v kterých se odráží, leskne a zrcadlí celý náš kulatý svět. 
V kterých můžeme vidět překrásné a úžasné stvoření, jedinečné, osobité a originální, 
hodné lásky, ocenění a obdivu - NÁS SAMOTNÉ ♥


Samozřejmě, zase pavučinky volaly: "Kateřinko, prohlédni si mě! Potěš se mnou!" 
Jiná zase: "Mnou taky, mnou taky!" 
"Já jsem tady taky!"


A tak jsem se kochala, co chvíli dřepala, abych si tu krásu prohlédla zblízka.
Hned jsem si vzpomněla na jaro, na rosu v paraplíčkách...
To byla obdobná radost a úžas.



Cesta mě vedla dál. Natrhala jsem si kupu šípků do váz, 
které nám dělají radost jak doma, tak v kanceláři v práci.


Podzim sice ještě není vybarvený ve svých tradičních červeno-oranžovo-žluto-hnědých barvách,
ale barevno po létě je všude ještě i tak.



Ta správná cesta, kterou jsem šla již nespočetně krát, mě dovedla nakonec zpátky na chalupu.
Nabitá, ošlehané tváře od větru a slunce, s čistou myslí, s urovnanými myšlenkami 
a překrásným pocitem na srdci, na duši i na těle.
Neplánovaně, dvě hodiny doslova za odměnu.
Dopřejte si je čas od času také.


Krásné dny
Katka

čtvrtek 19. září 2019

Podzim se polehoučku vkrádá do našich domovů...

Na terase nám zatím naplno vládne léto
Podzim nastavuji jemně zatím jen uvnitř bytu, v kanceláři v zaměstnání.
Plody podzimu si o to samy říkají.
A já tomuto hlasu ráda podlehnu. 


Stačí posbírat vše, co s podzimem souvisí, na co po cestě narazíte a co se vám prostě líbí.
Můžete si hrát s barvami, tvary.
Sestavět na misku a podzimní radost je na světě.
Jednoduchá dekorace ovlivní jak energii v místnosti, tak uvnitř nás samotných.


I po roce stále věřím na pohádky a v dobré konce.
Někdo by mohl dokonce říct, že nemoudřím.
V této souvislosti bych mohla i souhlasit.
Naivní jsem báječně dál a docela mi to svědčí.
Koneckonců fantazie, naděje a víra jsou hnacím motorem každého z nás.
Ve slunných i stinných dnech. Každý známe obojí.
Bylo mi v práci opět připomenuto, že kaštany mohou být kouzelné :o)
A tak to letos zase zkouším... nové plavky by se hodily .o)


Však ono to jednou musí vyjít.
A když ne s kaštany, tak s žaludy.
A když ne s žaludy, tak s oříšky...  a oříšky, ty byly loni nakonec opravdu kouzelné. 
Nečekaně, překvapivě a vtipně darovány... a ukrývaly i "poklad" .o)
Jsou věci, situace, které se nezapomínají. I s odstupem času vykouzlí úsměv a zahřejí na duši.
Mnohdy i krásně překvapí, že si je i ti druzí pamatují...
Ding!


Jak misku naaranžovat, má nespočet možností.
Záleží opravdu na vkusu a radosti z tvoření každého z nás.


Ačkoli na jídelním stole máme stále ještě květiny ze zahrady, 
tak na zídce mezi obývákem a kuchyní již rozverně vládne trochu i podzim.


Letošní úroda šípků je veliká, tak pokud se vám líbí, utíkejte do přírody.
Podél cest jich je požehnaně. 
A je tam překrásně - o tom ale zase příště. 
Jak jsem šla původně na zahradu a nakonec se dlouze toulala po loukách, remízcích, cestách, 
po širém okolí, boty mokré od rosy, zpívající vítr ve vlasech, slunce v tváři, mysl čistá, 
úsměv na rtech... tak jako kdysi...



Krásné babí léto
Katka

PS1: Ačkoli jsem na šípky měla zahradnické nůžky, i přes to jsem jasně - viditelně i citelně - zjistila, že nejsem "urozená", nemám modrou krev .o)
PS2: Se zahradnickými nůžkami se i v lese skvěle obejdete. Celý koš hub jsem v neděli po chvilce cviku očistila právě zahradnickými nůžkami .o)