Ještě na skok k Valentýnu...

Když jsem odpovídala na komentáře k "valentýnskému příspěvku", tak mě napadlo něco, 

co mám potřebu ještě říci. 

A protože mám skvělou šéfovou, která mi nechává zcela volnou ruku v tom, o čem budu psát, tak si to mohu dovolit :o)

To co teď napíši myslím obecně, vztaženo k naší společnosti a naší době a k vnímání svátku sv. Valentýna. 

Vždy záleží, jak se na to člověk dívá. Záleží na úhlu pohledu. 

Buď dáme přednost radosti a příležitosti nezištně a s láskou potěšit druhého... 

NEBO...

 se zaměříme na to, že je to americký svátek, proti kterému právě z toho důvodu svým způsobem "bojujeme" a odmítáme ho. 

Pokud zvolíme druhou variantu, tak nejen že nikoho nepotěšíme, ale zároveň jsme i svým způsobem naštvaní.

Na obojí má každý z nás ale právo. Je to jeho volba. Se všemi důsledky, které s tím souvisí.

Já se přikláním k prvnímu zmíněnému. A nejen co se Valentýna týče...

Nikterak to s Valentýnem nepřeháním. Upeču "Valentýnský koláč", ráno připravím rodině snídani na stůl a zapíchnu do koláče špejli se srdíčkem na které den před tím napíši osobní vzkaz.

OK, přiznám se, ještě jedno srdíčko jsem vsunula dětem do penálu a manželovi k mobilu... abych je potěšila  - neočekávaně - ještě jednou během dne :o) 

To zase patří ke mně - Valentýn, Nevalentýn.

Není to rozhodně o velkých věcech, velkých darech... 

I maličkost může způsobit velké věci a udělat velkou radost, která za peníze koupit ani nejde...

Mějte se rádi, mějte rádi své blízké... sviťte, objímejte se, usmívejte se.

S láskou

Katka

Když se nechám zlákat...

Slunečný den, modrá obloha, venku relativně teplo, vůně jara, ačkoli je teprve únor, hmatatelná.

Pátek, den, kdy nikam nespěchám.

Slovo dalo slovo a domluvila jsem se se sebou, že se domů projdu.

Jinou cestou, než někdy chodívám.

Nápad to byl  vskutku báječný. Jeho realizace ještě hezčí.

Sluníčko po mě natahovalo své paprsky a já je chytala s dětskou radostí. Vždy na přelomu zimy a jara si tak nějak více uvědomuji životodárnou energii slunce. Po zimě jsme většinou vyprahlí po jeho energii a paprscích. Po jeho teple a síle. 
Je to pak jako balzám - pro duši i pro tělo.

Ale to vám, kteří čtete tyto řádky, říkat ani nemusím. Cítíte a vnímáte to také. 

Proto tu - na těchto řádcích - i nenáhodně jste. :o)

Po půl hodině jsem se dostala k řece Jihlavě, po jejímž břehu jsem chtěla jít dále.

Než jsem se ale na tuto cestu napojila, tak jsem uslyšela tenoučké volání. Tiché, sotva slyšitelné.

Vzhlédla jsem na kopeček a bylo jasné, že sejdu z cesty. Že vystoupám do kopce a dotknu se historie, samotných počátků Jihlavy.

Ocitla jsem se totiž na Jánském kopečku, na vyvýšenině nad řekou Jihlavou, u Kostela sv. Jana Křtitele.

Kostel je původem nejstarší budovou v Jihlavě, postavenou v románském stylu. Vznikl ještě před založením města, pravděpodobně ve 12. století. Byl součástí osady při Haberské stezce, která minimálně od 11. století spojovala Kolín se Znojmem respektive Prahu s Vídní a byla předchůdkyní císařské silnice.

Jedná se o stavbu, kterou procházely dějiny. Táhli tudy vojáci Jiřího z Poděbrad, či Švédové za třicetileté války. Kostel sloužil jako svatostánek, konaly se u něj ale i popravy... Zažil všelijaké doby. Poznal dobré i špatné tváře lidí. Dobrotu i krutost. Byl svědkem různých lidských osudů.

To vše tam na člověka dýchne. Radost i smutek. Naděje i zmar.

V okruhu mohutných stromů, krásných kamenných soch a s kostelem vedle sebe zde může člověk uprostřed města najít klid, oázu pokoje. Čas jako by se na chvíli zastaví. 

A když vzhlédnete ještě ke všemu nahoru k nebi, pocítíte a pochopíte
pravý význam sousloví "genius loci". 

A pak dál podél řeky. Proti proudu. Směrem domů.

Kačeny a kačeři měli zrovna v tuto chvíli sněm a já jim za to byla vděčná.

Stejně tak i slunci, postupujícímu pozvolna k západu.

Krásné dny

Katka

PS: Není na škodu se někdy nechat zlákat a udělat věci jinak...

Venku i uvnitř

I když je kalendářně zima, ve vzduchu je cítit již jaro.

Sníh již téměř slezl, je teplo a voňavo.

Ptáci prozpěvují již mnohem více a radostněji.

Nejen ptáci. Já si prozpěvuji běžně, ale teď také přidávám na intenzitě. Také jakoby o krapet více ožívám.

Dnes dokonce proběhla první káva na prosluněné a vytřené terase.

Jen jsem tak seděla, zavřela oči, tvář směřujíc k slunci a byla.

Nechala jsem do sebe proudit jeho energii, teplo a světlo.

Očistnou, všeobjímající.

Zaposlouchala se do tónů okolí a po chvíli se propadla i mnohem hlouběji. Do světa svých myšlenek, do svého nitra.

Moc se mi tam líbilo.

Sluníčko si se mnou krapet pohrálo. Když jsem pak na sebe doma koukla do zrcadla, tak jsem se musela pousmát. Uviděla jsem, jak se mi díky paprskům na nose zvýraznily a ožily pihy, které mám ráda a které celou zimu spaly. Teď už ne :o)

Jinak doma vládne jaro, léto, podzim i zima.

Krásnou nadcházející neděli vám všem.

Katka 

Svátek svatého Valentýna

"Každý den, každá chvíle, kdy se můžeme cítit výjimečně, 

stojí za to."

Tak proč do toho nejít?! 

A navíc, dnes je pro to den jako stvořený.

Svátek svatého Valentýna se slaví nejen v anglosaských zemích právě 14. února. 

Jako svátek lásky a náklonnosti mezi partnery.

Jedna z legend říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Vládce Říma - Claudius II. - zakazoval svým vojákům, aby se oženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. 

Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. 

Byl zatčen a později popraven právě 14. února.

Díky tomuto mučedníkovi vznikl postupem času tento romantický svátek.

Člověk nemusí dělat velké věci, obří gesta. Stačí pozornost, maličkost. 

Navzájem si ukázat, že jsme si blízcí, že si sebe vážíme, máme se rádi.

Čím víc radosti rozdáte, tím víc se vám jí vrátí a tím víc vás bude hřát u srdce.

Co se mě týče, rozhodně tento svátek neomezuji jen na partnerskou lásku.

Zahrnuji do ní nejen manžela, ale i děti, blízké přátele, kolegyně a kolegy v práci...

Čím více srdcí se třeba jen malou pozorností dotknete a potěšíte, 

tím radostnější a zářivější bude váš svět - náš svět...

"Nehledej světlo - SVIŤ.

Nehledej teplo - OBJÍMEJ.

Nehledej lásku - MILUJ...

ŽIJ."

Krásný sváteční den

Katka ♥

Na vlně hudby...

Znáte to sami dobře
Jsou melodie, které kolem nás jen tak proletí.

Jsou melodie, které nás chytnou doslova za srdce, dotknou se naší duše, osloví a rozezní 
něco jemného uvnitř nás.

Svou nespoutanou silou, mnohdy něhou a nepopsatelnou krásou. 

Takové melodie mají tu moc, že zasáhnou naplno i naše emoce,

způsobí jemné mrazení po celém těle, dojmou nás a někdy se objeví i slzy v očích.

 Čím víc je člověk otevřen světu a životu, tím hlubší a krásnější tyto stavy zažívá.

Jednou z melodií, která pro mě osobně právem k těmto "výjimečným" patří,
je bezesporu píseň z filmu "The river wild" - "Divoká řeka".


 
Druhou je melodie z filmu "Out of Afrika" - "Vzpomínky na Afriku".



Oba filmy mají společné dvě věci. Jsou stejně jako melodie velmi "silné" a krásné. Každý trochu jinak, ale oba jsou.
A společné mají také Maryl Streep v hlavní roli a její fenomenální herecký um.
Ve "Vzpomínkách na Afriku" nelze nezmínit, že se jedná
o herecký koncert Meryl Streep a Roberta Redforda
a skvělý dabing Evy Hudečkové a Pavla Soukupa.

Byla zmíněna dvojice filmů.
Dotřetice nelze nejmenovat film "Falling in love" - "Zamilovat se" či "Zamilován".
Zde se jedná o herecký koncert opět Meryl Streep a Roberta De Nira.
Film je zase ze zcela jiného soudku než dva předešlé, ale překrásný.



Od hudby jsme pozvolna přešli k filmu, od filmu se vracíme k životu.
Mám pro vás úkol.
Zda se zúčastníte, záleží jen a jen na vás. Ale dobrovolnictví je skvělá věc :o)
Každý z nás máme oblíbené jiné melodie či písně. To dá rozum. Každého osloví něco jiného.
V mysli proberte ty své favority. Vyberte si jednu, dvě či tři ty vaše nej.
Najděte si je i reálně - na CD, na YouTube, stáhněte si je...
Vyhraďte si sobě chvíli během dne, kdy vás nikdo nebude rušit. Kdy budete jenom sami se sebou.
Pusťte si je, zavřete oči a nechte se jimi unášet.
Jejich tóny, melodií, slovy. Jejich krásou a plností.
Nechte je v sobě znít a rezonovat.
Dovolte si je nejen slyšet, ale i cítit, prostoupit vámi.



Pokud se k tomuto kroku opravdu odhodláte, tak na závěr se můžete odměnit.
Třeba klidně čokoládovou pralinkou. Zasloužíte si to. Jste báječní!
A pokud se neodhodláte, můžete si smlsnout pralinku hned :o) Však se svět nezboří.

Krásné dny okořeněné hudbou
Katka

PS: A jaké že máte favority vy?

"Čtvero ročních dob" & keramika

Poslední, třetí zastávkou v řadě zamíříme zvenku dovnitř. 

Od přírody k umění. 

Od rostlin, květin, stromů a zvířat k lidem pod jejichž rukama vznikají poklady. 

K 20-ti letému výročí Arteterapií byla uspořádána výstava keramických děl, která v běhu času vznikala právě v keramické dílně.

Zaskočila jsem si i do samotné keramické dílny, to dá rozum.

Následující dvě koláže jsou ryze vánoční.

Opět jsem žasla, jak lidé dokáží být šikovní a zruční.

Krásné dny

Katka 

"Čtvero ročních dob" & spol.

Jak jsem psala minule, u ročních dob jsem se nezastavila.

Fotky si řekly o pokračování samy.

Jednoho jarního večera, kdy se slunce chýlilo k ZÁPADU,
kdy byla příroda v plném rozpuku a zářila tak, jak to umí jen na jaře, 

jsem se do areálu,  lesoparku mého zaměstnavatele, vydala i s dětmi.

A vznikly fotky, které v sobě mají něhu, krásu, kouzlo, emoce... krapet romantiky i vášně... rozpustilost i hravost... 

Na další dvojici koláží jsou zvěčněny KVĚTY. 

Květy jara i léta z trávníků, ze záhonků zahradnictví či zahrad, květy z lesíku či sadu.

Květy květin, bylin a stromů.

Když zavřu oči, tak ještě teď slyším bzučení včelek a čmeláků, jichž byl nespočet.

A poslední dnešní zastávka je spojena s naším ZAHRADNICTVÍM.

Je krásné, když lidé dělají práci, která je baví a těší.

Je to totiž na výsledku víc než viditelné. Prostě nádhera!

Děkuji, že jste šli opět se mnou.

Příště nás čeká již poslední zastávka na této vlně. Tentokráte bude spojena s uměním...

Nuž, nechte se překvapit.

Krásné dny

Katka