Když jsem odpovídala na komentáře k "valentýnskému příspěvku", tak mě napadlo něco,
co mám potřebu ještě říci.
A protože mám skvělou šéfovou, která mi nechává zcela volnou ruku v tom, o čem budu psát, tak si to mohu dovolit :o)
To co teď napíši myslím obecně, vztaženo k naší společnosti a naší době a k vnímání svátku sv. Valentýna.
Vždy záleží, jak se na to člověk dívá. Záleží na úhlu pohledu.
Buď dáme přednost radosti a příležitosti nezištně a s láskou potěšit druhého...
NEBO...
se zaměříme na to, že je to americký svátek, proti kterému právě z toho důvodu svým způsobem "bojujeme" a odmítáme ho.
Pokud zvolíme druhou variantu, tak nejen že nikoho nepotěšíme, ale zároveň jsme i svým způsobem naštvaní.
Na obojí má každý z nás ale právo. Je to jeho volba. Se všemi důsledky, které s tím souvisí.
Já se přikláním k prvnímu zmíněnému. A nejen co se Valentýna týče...
Nikterak to s Valentýnem nepřeháním. Upeču "Valentýnský koláč", ráno připravím rodině snídani na stůl a zapíchnu do koláče špejli se srdíčkem na které den před tím napíši osobní vzkaz.
OK, přiznám se, ještě jedno srdíčko jsem vsunula dětem do penálu a manželovi k mobilu... abych je potěšila - neočekávaně - ještě jednou během dne :o)
To zase patří ke mně - Valentýn, Nevalentýn.
Není to rozhodně o velkých věcech, velkých darech...
I maličkost může způsobit velké věci a udělat velkou radost, která za peníze koupit ani nejde...
Mějte se rádi, mějte rádi své blízké... sviťte, objímejte se, usmívejte se.
S láskou
Katka