neděle 20. května 2018

Bílé zlato...

Na to, aby se žluté zlato proměnilo v bílé zlato není zapotřebí alchymistů.
Stačí k tomu trpělivost a čas.


Čas, který si určuje sama příroda, každý rok trvající jinou dobu.
Dle počasí, chuti a nálady.


Po žlutavém období rozkvetlých pampelišek, které září do dálek...


 ...se krajina ukazuje ve zcela jiném rozpoložení, náladě a barvách.


Po období zářivé žluté pestrosti přichází období střízlivosti a jemnosti.
Uvést vše zpátky do rovnováhy.
Symbolický vzkaz přírody...




A když se spojí Zem i Nebe a začnou spolu "hrát",
dějí se před očima doslova zázraky. 



Zkoušeli jste někdy s pampeliškou počítat: "Má mě rád, nemá mě rád?!"
Pokud jo, klobouk dolů. 
Ačkoli jsem trpělivý člověk, do toho nejdu.


Ale to, co rozhodně a hojně s pampeliškami dělám je, že si opatrně natrhám kytici pampelišek. 
A pak do této sněhové kytice jemně fouknu... a ochmýřená paraplíčka se začnou vznášet ve vzduchu, unášet do dálky...


Nikdy nepřestanu nad krásou a něhou, 
kterou příroda dnes a denně tvoří, 
žasnout.


Krásný začínající týden
Katka

pátek 18. května 2018

Splnění slibu... začátek cesty

Miluji Prahu. Využiji každou možnou chvilku - po školeních či seminářích - procházet se pražskými uličkami, zákoutími, parky, zahradami. Klidně až do noci. V létě, v zimě
Nechávám na sebe působit a naživo vnímám dávné věky, historii. Umění a krásu. Kochám se jimi. 
To je jedna z věcí, která se mi nikdy neomrzí.
A jak víte, nadšení je nakažlivé...
S rodinou jsme se loni domluvili, že vyrazíme do Prahy společně. 
Nejlépe na jaře, kdy je vše v plném květu, kdy vše září a jásá. Kdy se probouzí život.
Loni to z různých důvodů nevyšlo, letos jsme si to ujít už nenechali. Prodloužený sváteční květnový víkend k tomu sám zval. Počasí bylo předpisově jarní až letní.


Výlet jsme započali - než jsme vstoupili na samotný Pražský Hrad - v Královské zahradě překypující barvami, květinami, keři a stromy - vše v plném květu a zářící. Co chvíli k nám zavanula jejich vůně.


V zadní části zahrady je návštěvníkovi odměnou Belvedér - letohrádek královny Anny, který je považován za nejkrásnější dílo italské renesance na sever od Alp.
Ferdinand I. ho dal postavit pro svou milovanou manželku Annu. Jen tak.
Před letohrádkem stojí tzv. Zpívající fontána. Za své jméno vděčí melodickému zvuku vody, vznikajícímu při dopadu do bronzové nádrže.



Prastarý "chlupatý" kaštan, který měl listy i květy na větvích i kmenech, mě uchvátil na plné čáře. Byl celý rozkvetlý. 
I kmen mu kvetl. 
Jakou dobu jsem tam stála a úžasem doslova zírala.
Zíralo nás víc.
Je pravdou, že mně to vydrželo nejdéle :o)


Byl zde k vidění i opravdový zlatý déšť.


Ten, kterému mi běžně říkáme zlatý déšť, je vlastně nepravým a správně se nazývá "zlatice". Pravý zlatý déšť  je tento a vytváří krásné trsy květů pršících směrem k zemi.



Míčovna postavená Bonifácem Wohlmutem. 
Její zdi pokrývají krásná sgrafita.




Park byl pastvou pro oči, uši, nos i duši.



Tleskám zahradníkům!
   

Pohled z Královské zahrady na Pražský hrad, v popředí s Prašnou věží (Mihulkou).
Za vlády Rudolfa II. byly ve věži laboratoře alchymistů. Právě zde šarlatáni jako Edward Kelley prováděli pokusy, jež měly císaře přesvědčit, že dokážou přeměnit olovo ve zlato a vyrobit elixír mládí.
Příště vás zavedu na Hrad. I když si myslím, že mě už jen tak něco nepřekvapí, 
vždy se to nakonec povede...


Krásný víkend
Katka

pondělí 14. května 2018

Před a po

Nakoupeno bylo letos vše, co jsem měla v plánu, co jsem si vysnila.


... a ta radost, když jsem květinky konečně mohla zasadit do truhlíků!
Ruce v hlíně, hlína v rukách.



Hledíkovky jsem si loni zamilovala. 
Jsou mírně převislé a v jednom kvítku vícebarevné, měňavé, veselejší a zářivější.
A až se rozrostou jsou husté a krásné.




A hledíkovky mají v různých barevných variacích.


Verbena vpravo mě zaujala svou fialovou barvou, 
kterou jsem na terase prostě musela mít.


Tařicovka přímořská, která se při svitu sluníčka neskutečně krásně rozvoní. Mají buď bílou, světle fialovou či tmavě fialovou barvu... a nebo jsem letos narazila na kultivar, 
který obsahuje všechny tři barvy současně.


Vlevo v truhlíku jsou opět hledíkovky a vpravo je má druhá velká oblíbenkyně - růžová Diascie.
Rovněž mírně převislá a má bohaté krásné květy až do listopadu.


Kromě zmíněných květinek jsou v truhlících i jiné stálice.
Žlutá sunvitálka, růžové muškáty...


... pryšec bílý (chamaesyce) a jarně zelenkavá ipomea.



Krásné květinové dny do vašich balkonů, teras či zahrad.

A nezapomínejte - jaké si to uděláte, takové to budete mít...
... a opět nehovořím jen o květinách :o)

Katka

neděle 13. května 2018

Růže - Rose - rose

Do této růžičky jsem se zamilovala doslova na první pohled. 
Bezhlavě, bezmezně, bezpodmínečně.
Do její barvy. Světle a tmavě růžové s duhovými odstíny žluté až do bíla. Do její vůně. 
Do tvarů jejích květů.


Stejně jako jsem se před mnohými lety "na první pohled" zamilovala do svého muže.
A právě symbolicky, nenáhodně jsem tuto růži teď dostala k výročí svatby.


A když květy přece jenom po čase odkvetou?


Slouží dál. Radost a nadšení z nich nepohasíná...


Lahodí oku a voní dál...


Když milujete, není co řešit.
Krásné dny
Katka

pátek 11. května 2018

Není parapet jako parapet...

... parapetů máme v bytě sice více, ale jen jeden stojí za zmínku.
Ten, který je součástí mého království - terasy.


Těší nás jak zvenku, tak zevnitř.


Barevná i druhová rozmanitost mě baví. Vlastně na celé terase.
A co teprve až rozkvetou modřenky ve svých barvách - modré, fialové a bílé. 
No, to si budu muset ale ještě chvíli počkat.


U bytu zahradu nemáme. To ale nevadí. Terasa je cca 2,5 m na 2,8 m. 
A jak báječně slouží.
Za hezkého počasí je to nejobývanější místnost bytu. 
Vlastně nejen za hezkého počasí. Za deště či bouřky, za mlh je tam také božsky. 
Hranicí je pro mě 10 stupňů Celsia a velký vítr.


Vždycky jsem tvrdila, že není potřeba "mnoho", aby byl člověk spokojen. 
A čím jsem starší, tím je to nadmíru jasnější a viditelnější.
Stačí se spokojit s "málem", to s láskou rozvíjet, být za to vděčný, mít z toho radost a vychutnávat si to naplno.
Neklást si sám sobě překážky v podobě nespokojenosti a říkat si "budu spokojený až"...
Nikdy není totiž jistota, že to AŽ nastane. A pokud jednou přece jenom nastane, radost z toho je většinou chvilková a hned na nás na horizontu vykouknou další tři AŽ, které budou křičet ještě hlasitěji...


A tak to platí nejen s terasou, ale naprosto se vším v životě. 
Buďme spokojeni s tím co máme. A pokud spokojeni nejsme, zkusme to změnit.
Čím víc SEBE, chuti a energie do toho vložíte, tím krásnější bude výsledek.



Užijte si víkend podle svých představ
Katka