pátek 30. září 2016

Tajemství babího léta...

Čas počínajícího podzimu, končícího léta.
Pro mnohé jedno z nejkrásnějších období v roce.
Venku je přes den ještě příjemné teplo, slunečno. Nefouká moc vítr. 


Příroda se začíná proměňovat a nastává doslova barevný rej.
Zelená se začíná převlékat do oranžové, červené a žluté nejpodivnějších odstínů.
Příroda před zimou naposledy jásá a slaví.


V této době jsou pavouci neviditelnými vládci luk, polí, strání, cest, remízků, lesů...
Jedním z hlavních znaků babího léta jsou právě vlákna pavučin, na kterých se malí pavoučkové nechávají unášet vzduchem.
Třpytivé terče zahlédnete mnohem častěji, než kdykoli jindy v roce.


Tyto pavučiny lidem v minulosti připomínaly šedé "babské" vlasy
Odtud pochází název tohoto období.


U nás se toto období - podle klimatologů průměrně od 21.9. - 2.10. - nazývá 
BABÍ LÉTO či LÉTO SVATÉHO VÁCLAVA (28.9.).
Na severoamerickém kontinentu je nazýváno INDIÁNSKÝM LÉTEM
v Anglii LÉTEM SVATÉHO LUKÁŠE
ve Francii LÉTEM SVATÉHO MARTINA a
 ve Švédsku LÉTEM SVATÉ BRIGITY...


Ať se nazývá jak se nazývá, je PŘEKRÁSNĚ.
A letos nám příroda dopřává ještě mnohem více, než je v tomto čase běžné.




Krásné babí léto
Katka ♥

čtvrtek 29. září 2016

Když podzim přebírá vládu...

... je to vždy pestré, zářivé, jásavé.
Jak v přírodě, tak u nás na terase a v bytě.
A když k tomu panuje tak překrásné počasí jako v tento rok, je to prostě nádhera.


Drobná kvítka vřesu rozzáří zahradu, truhlíky nebo třeba i jídelní stůl. 
Je to nenáročný něžný keřík, který nás štědře, dlouho obdarovává.


Je v různých odstínech růžové, fialové, bílé.
S různými tvary kvítků. 
Ten vlevo nahoře jsem si sama pro sebe pojmenovala "zvoneček". 
Když rukou přejedete po jeho květech, překrásně se jemně rozzvoní, zašustí.


Na zvonění zde máme i klíče a různě zvonečky, zvonkohry.
Klíče jsou tři. 
Pro zdraví, štěstí, lásku.








Krásné podzimní dny
Katka ♥

úterý 27. září 2016

28. září - Svátek svatého Václava, Den české státnosti

Jsou věci, které prostě k domovu patří.
A tento obraz je jednou z nich.
Nevím ani odkud se vzal, ale jakmile jsem ho uviděla, byla to srdeční záležitost.


Je spojen s domovem na dvou úrovních:
S domovem, místem, stavbou, kde žijeme, kde pobýváme rádi.
A za druhé s domovem v širším pojetí. Rodnou zemí. Vlastí.

Obraz má místo na výsluní. 
Na místě, kde se setkává pravidelně celá rodina... širší rodina, přátelé.
V kuchyni u obrovského jídelního stolu.


Verše na obraze jsou českou HYMNOU,
Obrazové ztvárnění s tím koresponduje...
...až mi někdy, v krásném slova smyslu, mrazí.


Jsme Slované, jsme Češi. 
Máme být na co hrdí.
Važme si toho.

Miluji souvislosti. Nenáhodně je zítra státní svátek, 
Den české státnosti, 
svátek svatého Václava, patrona naší země.

Legenda o svatém Václavu (i pro děti)

Kdysi dávno žil v naší zemi jeden kníže jménem Vratislav. Ten měl maminku, která se jmenovala Ludmila a měl také syna Václava. Kníže Vratislav svěřil svého syna Václava své mamince Ludmile. Ludmila byla dobrá, milá a vlídná paní, starala se o chudé, nemocné a sirotky. A kníže Vratislav si přál, aby jeho syn Václav byl po něm, až zemře, dobrým panovníkem české země.
Václav byl u té své babičky Ludmily moc rád. Četli spolu a vyprávěli si o příbězích lásky – třeba o polních liliích a nebeském ptactvu, nebo o vinařích, co pěstují dobré víno, o moudrých i nemoudrých pannách, o pastýři, co hledal zatoulanou ovečku a jiné zajímavé příběhy. Všechno, co Václav četl a s babičkou si vyprávěl, zůstávalo v jeho srdci, zrálo tam a vonělo.
Tak Václav vyrostl a dospěl v muže, který se však málo podobal ostatním. Nebyl takovým bojovníkem, který zlo oplácel zase zlem. Naopak věděl, že není dobré, když se lidé spolu nedorozumí a hned kvůli tomu zbytečně pořádají bitky a prolévají krev. Václav měl docela jiné zájmy. Naučil se, jak se z hroznů udělá dobrý nápoj víno. Sám vypěstoval rostliny vinné révy, staral se o ně a pak z nich udělal víno. A to víno se nepilo jen tak, ale při velkých slavnostech. Dovedl připravit i chléb. Věděl, že nejdříve musí zasít zrníčka obilí, až zrna vyrostou v klasy, tak je poséci a nová zrna z klásků semlít na mouku. A z té mouky pak teprve připravit chléb. Takový to byl kníže!
Proslýchalo se i to, že vládce české země Václav potajmu nosí na ohnutých zádech dříví chudákovi do chatrče, který si je sám nasbírat nemůže… A nebo, že v noci, aby ho nikdo neviděl, chodí k domu chudé ženy s dětmi a ke dveřím jim pokládá peníze…
A tenkrát se stalo, že jednomu kouřimskému knížeti se zachtělo získat Václavovu drahocennou korunu a vládnout české zemi. Ale ještě než kouřimský kníže s vojáky překročili hranice české země, tak Václav se svým vojskem už jim táhli naproti. Václav poslal kouřimskému knížeti posla se vzkazem: „Jestliže si přeješ usednout na můj trůn, proč bys zabíjel ty, kterým chceš vládnout? Ani já si nepřeji prolévat krev tvých věrných. Proto spolu bojujme jen ty a já, my sami. Ať potom panuje ten z nás, který zvítězí.“
„Ano, ten ať panuje!“ vesele souhlasil kouřimský kníže. Líbilo se mu, že neztratí jediného muže a přitom lehce získá českou zem. Říkal si: „Porazit Václava musí být hotová hračka!“
A mělo tedy dojít k souboji. Obě vojska stála ve velikém kruhu, do kterého vešel kouřimský kníže – velký, silný a zkušený z mnoha bitev. A proti němu mladičký Václav. Václav neměl strach a svůj meč držel pevně.
Tu najednou - stalo se něco zvláštního. Nad Václavovou hlavou zavířila průzračná křídla andělů a pod jeho tváří se objevil zářící kříž. Kouřimský kníže v tu chvíli padl na kolena, sklonil se do prachu a prosil Václava o odpuštění. Ten mu řekl: „Navrať se domů v míru a spokoj se s tím, co máš. Já tvého nic nežádám.“ Tak sv. Václav tehdy zvítězil a ochránil českou zem. A lidé věří, že svatý Václav nám pomáhá vždy znovu zvítězit, že jeho korouhev se zlatým křížem se vždycky znovu rozzáří, když už se zdá, že tma je nejtemnější… A proto můžeme do dneška mezi lidmi slyšet: „Svatý Václave, neopouštěj nás!“
Zdroj: http://www.waldorfskaskolka.cz/clanky/svatovaclavska-slavnost.html

Krásný sváteční volný den
Katka ♥

Snová zahrada 3.

Poslední letošní souhrnné letní zastavení na zahrádce
Paradoxem je, že než stihnu fotky vložit, tak příroda je již ve zcela jiné fázi. 
Má již podzimní nádech, plno letniček se s námi již rozloučilo. Přibyly chryzantémy a vřesy a zahrada dostala zcela jinou atmosféru.
Nepsala jsem naposledy něco o čase?! Nějak to letí. :o)
Teď tedy ale zpět v ose času...


Zahrádka je velkou LÁSKOU mých rodičů, které věnují hodně času a pozornosti. 
A jak je známo, pokud je cokoli děláno s chutí a od srdce, výsledek je znát. Je nám odměnou.


Za slunečných dnů zahrada září,
za deštivých dnů barvy rozveselují a ujišťují, že zase bude hezky,
za nocí svítí
v kteroukoli denní dobu oslňuje a nabíjí.


Je tam dostatek slunce i stínu, záleží na člověku, čemu dá přednost.


Dřevěná zvonička je jednou z hlavních dominant, 
bijícím srdcem.




Záplava květin je nepřeberná. 
pestrost oslňující, vůně velkolepá.
Každá květina je jiná. Má jiné kouzlo. Je jedinečná.


Květiny dohromady - hotový koncert.
Sanvitálky, muškáty, gladioly, gazánie, jiřiny, šuškardy, bakopy, zvonky, begónie, afrikány, diascie, lobelky, begónie, vějířovky, million bells, petunie, řeřichy, jednooké Zuzany, macešky, levandule, molice, lichořeřišnice, ostrožky, krásnoočka, netýkavky, hlazenec, askamitníky, hrachor, fuchsie...


Máme zde i malé pracanty. 
Ropušky, ještěrky, hmyzí ansámbl... a mravence.




Krásné barevné dny
Katka ♥

středa 21. září 2016

Čas... teď - prve - potom

Čas je jedna z mála věcí, které mají všichni lidé, na celé planetě naprosto stejně.
Naděleno rovným dílem. Ubíhá jim stejně rychle.
Je jen na nich samých, jak ho využijí.
Zda jsou šťastni, či se trápí.
Zda žijí plnohodnotně, či jen přežívají. 
Právo volby má každý z nás. 




Co bylo před chvílí, teď už není. Je minulostí
Co bude, ještě není. Je budoucností.
Teď je teď, přítomnost v které žijeme.
Někdo vědomě, někdo nevědomě. 
Ale i to je volba každého z nás.




Západy slunce jsou PŘEKRÁSNÉ
Samozřejmě, když počasí alespoň trochu přeje...
Ať už na kopci, v údolí, ve městech, na vsi, na horách, u moře... kdekoli.

Tentokrát se sluncem mraky nekouzlily, jak je tomu často krásným zvykem. 
Byla zcela modrá obloha... a západ slunce měl zase jiný náboj, jinou energii. Na kráse mu to ale nijak neubralo.




Se západem slunce lze čas vnímat, uvědomovat si ho, tak nějak více. 
Změna je po malých chvilkách zcela viditelná, hmatatelná, citelná.
Stíny se prodlužují, intenzita světla je nižší, teplé měkké světlo se rozlívá čím dál víc po okolí, vše zlátne...




Pro mě toto KOUZLO nikdy nezevšední.
Vždy mi vyrazí dech.
A letos ho vědomě, mnohem častěji než dřív, vyhledávám a vychutnávám...
... a stále žasnu víc a víc...


Krásné dny
Katka ♥

pondělí 19. září 2016

Babí cyklovýlet...

Minulé úterý byl pro mě jeden z nejkrásnějších dnů babího léta.

Taťka má mnohdy báječné nápady, jako například tento :o)
Nejdříve jsme spolu podnikli autovýlet do Poděbrad a následně cyklovýlet.
Po nádherné cyklostezce Poděbrady - Nymburk, která vede přímo po břehu Labe a klikatí se s řekou.
Rovinka tam i zpět. Něco překrásného.


Čím méně je člověk nucen se při jízdě namáhat,
tím více má energie a času dívat se kolem sebe, kochat se.
A já se kochala.
Nejednou jsem za jízdy nahlas zavolala: "Bože, to je krása!"
Nebojte, nikdo, kromě mě a taťky to neslyšel :o) Nedejbože, že by se někdo polekal!


Dokonce jsem se myšlenkou přistihla i na lekci jógy. 
Ve chvíli, kdy nám naše učitelka jógy v té nejvypjatější chvíli, kdy se soustředíte zvládnout náročnou asánu,  máte zapnuté všechny svaly,  tělo, svaly, obličej trochu v křeči, zcela klidně s úsměvem a láskyplně řekne: "A teď se k tomu usmějte."
Usmívala jsem se celou dobu. Přirozeně. Zcela automaticky.
Měla by ze mě radost.


Počasí krásně letní, příroda už ale dýchala počínajícím podzimem.
Listy stromů, které lemovaly celou cestu, se již začínaly zbarvovat do žluta, červena, oranžova. 
Na cyklostezce se již i povalovalo žluté listí a překrásným způsobem šustilo, praskalo pod koly kola. Že jsem na ně schválně najížděla, abych si to více vychutnala, není třeba ani dodávat.
Vrátila jsem se do dětství, kdy jsem zcela nadšena, bez zábran běhala spadaným listím a duše se u toho tetelila na maximum.


Zrcadel bylo po cestě nastavováno mnoho. 
V různých podobách, obměnách. Vždy jedinečně.


Podél cesty byly topolové aleje, kaštanové, lipové...
Vítr si pohrával s jejich listy... co chvíli jsem při jízdě natáčela hlavu jemně na stranu, aby mi nehučel vítr kolem uší, ale abych slyšela právě to šumění listů. 


Když jsme dojeli do Nymburka a zastavili u středověkého opevnění, tak  jsme něco na dálku zahlédli v trávě. Zajíc? Postavila jsem kolo, vzala jsem foťák a šla blíž. Jako lovec.
Není hezké, co teď napíšu, ale bylo to tak. Spontánně jsem řekla a cenzuru nebudu dělat ani zde při psaní: 
"Ty vole, bobr!!!"
Tak jsem byla překvapená, doslova konsternována :o)
Nikdy jsem takovéto zvíře neviděla ochočené, volně se pohybující na břehu řeky vedle kachen. A bylo jich tam víc.
Doma jsem byla manželem následně poučena, že se nejedná o bobra, nýbrž o nutrii, nutrii říční.
No, ale chápejte, i když to již vím, věta: "Ty vole, bobr!!!", zůstala neměnná. 
No, nahraďte to nutrií! To prostě nejde!




Zajeli jsme i do centra, prošli se po náměstí Přemyslovců a Kostelní ulicí došli k překrásné gotické stavbě - 
Kostelu sv. Jiljí, který byl založen již ve 13. století. 


Jednoduše nádhera. Na člověka úplně dýchala ta dávná doba...


Když jsme vyjížděli z Nymburka, jako na rozloučenou nám zazvonil zvon z Kostela sv. Jiljí. 
"Náhodou" odbíjel zrovna pravé poledne. Překrásné.

♥ Tímto zdravím báječnou Zdeňku, však ona ví  :o) ... 
Také něco o těchto zvonových "náhodách" ví... a užívá si je naplno. Tak to má být! ♥




Když jsme dojeli zpět do Poděbrad, tak jsme jeli ještě malý kousek proti směru řeky, 
k soutoku Labe a Cidliny. 


Poté jsme zakotvili  na pozdní oběd v Labské Maríně.
Příjemná restaurace u řeky, posezení venku, ve stínu, s výhledem na Labe, maják, cyklostezku a lipovou alej. 
Co víc si přát.
Výborně jsme se najedli a napili, vyzkoušeli i rybí speciality z kapra, amura a tolstolobika. 
Moc hezky jsme si popovídali.


Den to byl DOSLOVA PŘEKRÁSNÝ. 
Plný barev, krásy, pospolitosti.


Děkuji!

Krásný den vám všem
Katka ♥