čtvrtek 13. května 2021

Dnes by to šlo...

 Dobrý večer vám všem po malé odmlce,

už mi tento prostor ve vaší společnosti chyběl.
Omlouvám se těm, kterým jsem nereagovala na zaslané maily, postupně to napravím.

 Dnes jsem si konečně vyšetřila trochu času, 
dnes by to tedy konečně už zase šlo .o)


Vezmu tu dobu, kdy jsem zde měla absenci, letem světem.
Zážitků bylo za tu dobu dostatek, ačkoli žijeme v době, kdy se vlastně moc nesmí. 
Přizpůsobili jsme se v rámci možností.


Nebudu ale lhát, nohy mě již svrbí, srdce stůně a duše si krapet zoufá, že by chtěla vidět má oblíbená srdcová místa mimo naši obec a přilehlé okolí - Prahu, Třebíč, Lednici, Mikulov, Český Krumlov, Kutnou Horu... 
Ale jak se říká, kdo si počká, ten se dočká.


Na nebi to letos žije! Člověk tam může spatřit kde co. Jen se krapet zastavit, podívat a být.
Odlepit se krapet od země, pustit uzdu fantazii a vidíte nevídané.
Andělé létají po nebi, plují tam nadýchané peřiny, kopečky šlehačky, procházejí se tam stovky beránků, 
sem tam černá ovečka. 
I ty mám tuze ráda.


Vůně frézií, fialek a sasanek hladila. 
To samé způsobily i pohledy do korun stromů, 
které ještě neměly listy a sluníčko prosvítalo mezi černými kmeny a větvemi.
Dost často, když jsem hleděla vzhůru, měla mírně zakloněnou hlavu a dětský úsměv na rtech 
se mi mírně zatočila hlava.
Moje vysvětlení: Tou krásou!
Vysvětlení dětí: "Mami, nejsi už nejmladší!" .o)


Toulali jsme se po loukách, po polích, v údolích podél řeky, kolem rybníků, po kopcích.
Moc ráda bych řekla to, co bylo do loňského roku samozřejmostí, že to jaro nádherně omamně voní, bere dech. 
Vůní, která je specifická a kterou miluji a vědomě si ji užívám do morku kostí. 
Covid mi jí pře půlrokem ale plně vzal. Jako mnohé jiné vůně a chutě. 
O co jsem nežádala mi zase přidal.
I s tím se člověk musí naučit žít.
V porovnání s trápením jiných je to jen "zlomeček nepohody", vím. 
Přesto věřím a doufám a ostatním přeji totéž, aby se vše zase vrátilo do svých kolejí...


Opět osidluji moji nejoblíbenější místnost bytu - terasu.
Oázu klidu a míru, krásy a relaxace.


O Filipojakubské noci jsem zažila v tomto roce svá mnohá poprvé. 
Chodit boskatá v trávě smáčené rosou bylo po půl roce více než očistné. 


To samé zajistil i oheň. 
A vlastně i Karkulka v bříšku .o) Miluji bublinky .o)


Střípky ze zaměstnání... když okolnosti moc nepřejí, je třeba zavřít dveře...


 a alespoň v tom malém prostoru kanceláře si udělat místo, 
kde se dá volně dýchat, pracovat a mít dobrou náladu.


A když se chce dýchat ještě o trochu víc, pročistit si hlavu, nabít se, 
tak šup zpátky do přírody.


Čas kvetoucích trnek, hluchavek, sasanek a barvínků je překrásný.
A když se přidá i nádherné počasí je to téměř ráj.


Co téměř, je to ráj!


Touto fotečkou se s vámi dnes rozloučím. Je sice poslední, ale zavdává téma na příště.
Příště vás zavedu na místo, kde je pomněnka na pomněnce, podělím se s vámi o jedno z nejkrásnějších a nejpoetičtějších rán, která jsem kdy zažila. Bylo ho zapotřebí.


Krásné dny
Užívejte si je s těmi co máte rádi, s těmi, s kterými jste rádi.
Nic není totiž napořád.
A pokud jim něco důležitého chcete říct - že si jich vážíte, že je máte rádi, že je vám s nimi hezky -
řekněte jim to. Ne pak. Teď. 
Abyste potěšili je i sebe, rozzářili svá srdce. Abyste zítra nemuseli litovat, že jste to neudělali.
Život nemá protýkat mezi prsty, má se žít!

S láskou a vděčností Katka 

pátek 2. dubna 2021

Velikonoční týden

Tak schválně, kdo se na škaredou středu škaredil a kdo byl vesel? 
Ať tak či onak, dnes s tím již nic nenaděláte. Karty jsou vrženy. 
Právě takové ale budete mít středy v celém roce. 
U mě dobrý.


A na zelený čtvrtek? Proběhlo něco zeleného? Špenát, kopřivy, petrželka v polévce, hrášek? 
Zelené lentilky, zelení gumoví medvídci? Těmi také nebylo co pokazit. 
Proboha, snad jste ale nejedli maso?! To se nemá. 
Jsou ale tací, kteří - ačkoli se to v nich hodně pralo - zbaštili dokonce i roštěnku. 
I hůra musela krapet přimhouřit oko. Tedy doufám, že to Kateřince letos prošlo.


Velký pátek je dle křesťanských tradic nejsvětějším dnem v roce. 
Jedná se o den smutku, ticha a rozjímání. Je to den Kristova ukřižování.
Výzdoba kostela byla v tento den chudá, bez květin a svící na oltáři. 
Zvony odlétly na zelený čtvrtek večer do Říma a tudíž v tento den mlčely.
Písně se zpívaly bez doprovodu varhan.


Podle našich předků se v tento den děly zázraky, otevírají se hory a vydávají poklady. Místo, kde se poklad ukrývá, prý prozrazují různá světýlka a mihotavé plamínky, záře probleskující skalními štěrbinami či dokonce zlaté kapradí.
Nuž, viděl někdo z vás něco podobného? Našel nějaký ten poklad?


"Horo, horo, otevři se pro člověka poctivýho a
 vydej mu málo z bohatství svýho!"


Blaničtí rytíři podle pověry mají na Velký pátek z hory volnou cestu ven 
a vycházejí zkontrolovat český lid. 
No, nevím, nevím, s jakou by se tentokráte vraceli?! Jak by kontrola dopadla...


Na bílou sobotu se ženy nezapomeňte před  východem slunce smáčet ranní rosou, 
abychom byly bílé a nenaskákaly nám pihy. 
Mám-li být upřímná, minulou sobotu jsem chvíli při kávě seděla na sluníčku a holky pihovatý se mi již vesele roztančily po nose, po obličeji. Mám je ale moc ráda. 
Jsou znamením toho, že jaro, teplo, slunce, život je zase tu!

 A na květnou neděli? To se nenechte děvčata přemlouvat. 
Máme si obléci nové šaty, abychom v nich kvetly. To by šlo. 
I když pravdou je, že my ženy kveteme kdykoli. I bez "květných" šatů .o) 
O mužích se nic nepíše, ale to děvčata neznamená, že mužům nemůžeme nějaké ty šatečky také na neděli půjčit. 
Ať jim to není líto a také kvetou!

A velikonoční pondělí? To si užijte tak, jak je pro vás správné. 
Držte se tradic nebo klidně i ne. Každému, co jeho jest. 



"Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti.
Když řešení nemá, starosti nepomohou."
Dalajláma


Krásné velikonoční svátky.
Krásné volné dny, mír v duši, lásku v srdci, úsměv na tváři 
a dobré přátele kolem sebe...

Katka

pondělí 22. března 2021

Přišel čas na dobrého vojáka Švejka

Moji milí,
dnes jsem zde jen na skok, ale to nijak neubírá význam následnému sdělení. 
Sdělení musím předat co nejdříve, protože čas nečeká a mohlo by se stát, že promarníte svou šanci .o) Máte na to 7 dní.
Legendární dílo Jaroslava Haška "Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války" slaví 100 let. 
Při víkendovém vaření mi právě tato kniha dělala víc než milou společnost.
Je možné si ji v deseti půlhodinových dílech poslechnout i v audioarchivu Českého rozhlasu Dvojky.

Zdroj: https://www.mujrozhlas.cz/cetba-na-pokracovani-na-dvojce/osudy-dobreho-vojaka-svejka-za-svetove-valky-s-jedinecnym-josefem

Je pravdou, že ačkoli jsem se na střední škole tvářila, že ano, tak jsem tuto knihu nikdy nečetla :o) 
Musím ale říci, že k mé velké škodě.

Jedná se doslova o koncert slov, myšlenek, moudrosti a laskavého humoru. Hotové pohlazení.
Žasla jsem, byla jsem nadšena a co chvíli jsem se na plné kolo nahlas rozesmála.
Takovou moc mají slova autora.
A v tomto případě nutno dodat, že řádky autora ještě o krapet více zazáří v podání skvělého a jedinečného Josefa Somra, 
který knihu čte. Báječná kombinace.

"A proto musí bejt hrůza, aby ten smutek za něco stál!"

"Netvařte se tak blbě!"

"Zde mizela veškerá logika a vítězil paragraf."

"Kdyby to všichni lidé mysleli s druhými dobře, tak by se brzy potloukli." 

"Když později Švejk líčil psychiatrickou kliniku, činil tak způsobem neobyčejného chvalořečení. 
Vopravdu nevím, proč se ti blázni zloběj, když je tam drží. Člověk se tam může vydávat i za pána Boha, nebo za panenku Marii nebo za papeže, císaře pána i za svatého Václava. 
Jeden se tam dokonce vydával za svatýho Cyrila a Metoděje. Aby dostával dvě porce. 
Taky jsem se tam sešel s několika profesory. Jeden z nich pořád chodil za mnou a vykládal, že kolíbka cigánů byla v Krkonoších a ten druhý mne vysvětloval, že uvnitř zeměkoule je ještě jedna, mnohem větší než ta vrchní. 
Někdy si tam vypravovali pohádky a porvali se, když to s nějakou princeznou moc špatně dopadlo. 
Nejzuřivější byl jeden pán, kterej se vydával za šestnáctý díl Ottova slovníku naučného a každýho prosil, aby ho otevřel a našel heslo kartonážní šička, jinak že je ztracenej. 
Je však taky pravdou, že jsou tam úplně tichí blázni. Jako tam byl jeden vzdělanej vynálezce, který se pořád rýpal v nose a jednou za den řekl: ,Právě jsem vynašel elektřinu!, 
Jak říkám, moc pěkný to tam bylo. A těch několik dní patří k nejkrásnějším chvílím mýho života. 
A doopravdy, již samo uvítání, které očekávalo Švejka, když ho odvezli na pozorování od zemského trestního soudu, předčilo jeho očekávání. Napřed ho svlékli, pak mu dali nějaký chalát a vedli ho vykoupat. V koupelně ho potopili do vany s teplou vodou a pak ho vytáhli a postavili pod studenou sprchu. To s ním opakovali třikrát a pak se ho optali, jak se mu to líbí. Švejk řekl, že je to lepší než v těch lázních u Karlova mostu a že se velmi rád koupe..."

Pokud chcete vypnout, pobavit se, zamyslet se... a nemáte zrovna čas, chuť či příležitost číst, tak si knihu poslechněte. Obohatí vás to, rozšíří obzory. Nadchne. 
Máte na to ale už jen 7 dní - tak dlouho to bude ještě v archivu aktivní - takže neváhejte...

Je zajímavé, jak kniha vyznívá i a zrovna v této době. Člověk tam najde mnohá podobenství s dobou, kterou zažíváme, s lidmi, které máme kolem sebe...

Krásné dny, báječný poslech, skvělou zábavu!
Katka

sobota 13. března 2021

Být v pravou chvíli na správném místě...

Jak jsem minule slíbila, zavedu vás ještě na jedno místečko, 
kam nás minulou sobotu naše kroky zavedly.


... být v pravou chvíli na správném místě. 
Když člověk na vlastní kůži okusí tento jedinečný pocit, 
který v tu chvíli prostě a jednoduše bytostně cítíte, prostupuje vaší duší a srdcem, 
tak to je jeden z nejvýjimečnějších pocitů, které může člověk zažít. 


Některé z vás slyším až sem hudrovat. 
Já vím, řeknete mi možná, že se neděje ale běžně a neděje se každému.
Na to se mi teď vkrádají do úst rozverná slova Deničky ze Štědrovečerní pohádky "O vánoční hvězdě".
"Ve škole už jsem byla. 
Samé vymyšleniny, ale zábava!" 
.o)


Tyto pocity a situace zažívá každý z nás. Co chvíli. 
To, co máme odlišné je to, jakým způsobem jsme schopni je svou vlastní vnímavostí a citlivostí zaznamenat, uvědomit si je a následně prožít.
A navíc zaznamenání, uvědomění si i prožitek mohou mít nespočet úrovní. 


Někdo je vědomě ani nezachytí. Ten patří k té skupině, kteří tvrdí, že takové pocity neexistují.
Má ze svého úhlu pohledu pravdu. Pro něj vědomě neexistují.


Pak jsou lidé, kteří je čas od času vycítí a uvědomí si je. 
Míra prožitku je ale u každého jedince odlišná, jinak silná. 
Je závislá na jeho současné úrovni vnímání sebe a světa.


A pak jsou ti, kteří tyto stavy zažívají opakovaně, častěji a hlouběji. 
Jsou tak nějak vnímavější a otevřenější, empatičtější. 
Vůči sobě, druhým, přírodě, Vesmíru, bytí. 


Ten den jsme se ocitli na okraji lesa, na relativně malém prostranství, kde bylo ticho a naprostý mír. 
Na místě Solimánském, kde byly vykáceny stromy a díky tomu vznikla na okraji mýtina. 
Vstoupilo sem světlo a zdraví, přesně jako v té pohádce. 
Jen krajíc s chlebem a sýrem nám chyběl.


Probíhala zde tichá rozprava mezi nebem a zemí. Mraky, modrou oblohou, 
stromy a jejich stíny, bělostným sněhem. Sněhem, který byl posypán miliony zářivými diamanty.
Sníh, který se na kmenech držel z návětrné strany - od země až ke korunám - propůjčoval 
stromům jemnou eleganci, dal vyniknout reliéfům kůry stromů.


Bylo to zcela dech beroucí místo, dech beroucí okamžik.
Neopakovatelný, jedinečný pocit.


Takovéto pocity nemusíme zažívat jen v tichu - v přírodě, 
i když je pravdou, že je nám v tom příroda velkou pomocnicí. Má s námi velkou trpělivost.
Můžeme je třeba i prožívat při poslechu hudby, při tanci či zpěvu, při shlédnutí filmu 
či divadelního představení.


A nebo třeba i když hovoříme s někým, ke komu máme z různých důvodů tak nějak blízko.
Vždy se jedná o chvíle, kdy, jak já říkám, duše se vznáší a zpívá.
Přetéká čistou láskou, vděčností, pokorou a ryzím štěstím.


Zpátky ale na zem. 
Ve výšinách je čas od času krásou a darem pobývat, žít se tam ale stále nedá...



Když jsem tam tak stála, tak se mi spontánně vybavila pohádka "Anděl páně". 
Petronela ale ani žádného jiného anděla jsem ale nezahlédla, ani Uriáš nikde za stromem nevykukoval.
Tak snad příště.



Zatímco já jsem "ulítávala", děti si s mým souhlasem a mou podporou, doháněly zážitky z dětství. 
Pojídaly sníh. Vesele, nadšeně.
Nebudou muset v dospělosti aspoň litovat, že to nezažily. .o)



Přeji vám, abyste zažili, zažívali ten jedinečně krásný pocit. 
Jak by řekla paní profesorka Hogenová - "pobyli v Tišině duše", zažili jednotu, pocítili lásku a štěstí... 
I jednou to zažít, je zázrakem.
Ať se vám zázraky dějí!




Pokud máte špatnou náladu, můžete ji změnit v lepší, 
pokud jste smutní, můžete udělat něco, co vás rozveselí. 
Takovou moc máte. 
A pokud nikde po cestě neuvidíte srdce, tak si ho prostě můžete nakreslit...
.o)
Omezení si děláme mnohdy jen sami sobě.


Krásné dny
Katka