Praha IV. Z Karlova mostu k Prašné bráně

Na Karlově mostě se mi stala zvláštní věc.

Slunce se začalo klonit k západu, pozvolna se stmívalo.

Ovlivněna Malým Princem jsem vyhlížela lampáře, byl již jeho čas. 

Ale...

Asi na čtyři sekundy to vůkol ve všech lampách zavrčelo, jako by sršela elektřina zkratem, 

objevilo se mírné světlo a poté se všechny lucerny na Karlově mostě rozsvítily naráz, 

v plné své záři a kráse. Vdechly místu nenapodobitelné kouzlo.

I bez lampáře.

Hned jsem si vzpomněla na film "Vratné láhve", kde místo výkupu lahví pořídili automat.

Místo člověka a lidskosti - automat.

Modernizace za každou cenu. Jdeme přeci s dobou... i když mnohdy proti sobě...

Jak jsem posléze zjistila, kvůli lampáři musím zajet do Prahy v době adventu.

Jakmile odbije šestnáctá hodina, na Smetanově nábřeží se každý den objeví lampář. 

Opravdový lampář.

V předvánoční době chodí rozsvěcovat plynové lampy na Karlově mostě a jeho blízkém okolí. 

V Praze se v současnosti nachází téměř 700 plynových lamp. Úplně první se objevily již v roce 1847.

Lampář vdechne světlo 51 lampám a zabere mu to přibližně hodinu...

... v závislosti na tom, kolik lidí se s ním chce fotit.

To dokážu velmi dobře pochopit :o)

Na sobě nosí prvorepublikový kostým. Oblek se skládá z vlněného kabátu, peleríny, vysokého cilindru, brigadýrky a nezbytné dlouhé tyče, pomocí které plynové lampy rozsvěcí.

V jednom fejetonu se o začátcích plynových lamp zmiňoval i Jan Neruda:

"Byla to velká sláva, lidé vycházeli do ulic, bylo světlo, že by se dal na silnici špendlík najít.

Takže to byl velký pokrok v té době oproti stávajícím lampám olejovým."

Kdykoli vidím věže kostela sv. Týna, večer ozářené, tak žasnu nad jeho krásou.

Vždy mě donutí se zastavit a žasnout.

Mimochodem tu moc má v Praze více věcí...

  

A nezapomeňte na to, že lampáři v našich domovech jsme stále MY. 

Tam na nás rádoby pokrok a modernizace nemůže.

Směle do toho!

Užijte si krásně pátek

Katka ♥