Zahrada I.

V minulém příspěvku jsem vám slíbila, že vás vezmu do míst,
kde se berou poklady z předchozího příspěvku.
Vezmu vás tedy do naší přírodní klenotnice.

Vstupné se platit nemusí.
Neuvidíte sice drahokamy, smaragdy,
zlaté řetězy či prsteny a perlové náhrdelníky.
Pro někoho to bude svatostánek, pro někoho třeba jen "obyčejná" zahrada.
Úhel pohledu závisí na každém z nás.



Najdete zde loučky s lučním kvítím či letničkami.



Dvě skalky, které jsou hned vedle sebe a nádherně se doplňují.

Skalky na kterých jsou jak ozdobné keře, traviny, tak květiny.
Vše je pestré a zářivé, jako příroda sama, vše se náramně doplňuje.

Zahrada je velkým koníčkem mých rodičů, kteří jí vtiskli tuto podobu.

Vše opečovávají s láskou a citem.

V rámci možností ji opečováváme i my. Je to krásný relax.

Tělo se unaví, mysl zklidní. 

Jak pak skvěle chutná večeře a v noci se báječně spí!

Bránou z ostružin, která je letos doslova obsypaná, 

se vejde z jedné části zahrady do druhé.

Z užitkové do okrasné.

I když všude plané růže již odkvetly, u nás na zahradě jsou trošku ve stínu a tak jsou 

k vidění a k přivonění si i teď.

Pravda, někdy se o tu vůni přetahuji s čmeláky, ale vždy se nakonec nějak domluvíme.

I mé stopy jsou na zahradě znát.

O mojí Provence jste již slyšeli.

Pro příští rok uvažuji o šáchoru neboli nevěstině závoji či lnu. 

Moc jim to pak přes zimu sluší ve váze.

Či zkusit jinou kvetoucí směs letniček?

V práci mě celkem nalákali - směsí s vlčími máky, chrpami...

Druhá brána - tentokráte z růží - odděluje na druhé straně zahrady užitkovou a okrasnou část.

Sluneční hodiny odměřují čas. 

Květinám, létu, nám. Všem a všemu stejně, spravedlivě.

Krásné dny

Katka