Když jsme vyjížděli z města, chýlilo se slunce k západu.
Paprsky slunce prosvítaly skrze mraky a vytvářely světelné sloupce světla, které se dotýkaly země.
Tak, jak to mám ráda.
Mraky na obloze dotvářely slavnostní atmosféru,
obilí na poli vše zklidňovalo a jemně se vlnilo ve větru.
Být malířem, zachytila bych tento okamžik na plátně.
Zlatavé, jemně se vlnící pole obilí hlásalo, že čas sklizně se blíží.
Nebe nad ním němě přitakávalo.
Někdy je bezva se zastavit, když si to kouzlo okamžiku žádá.
Stačí chvíle. I ta dokáže v člověku následně rezonovat dlouhou dobu.
Krásné dny
Katka
Ano, toto jsou krásné okamžiky! Příroda to prostě umí!
OdpovědětVymazatHezký den, Katko!
Hanka
Haní, to jsou chvíle, kdy se na chvíli zastaví svět... když si to člověku dovolí...
VymazatPrima dny
K.
Krásně se ti to povedlo nafotit. Mám ráda fotky s oblaky i se hrou světel.
OdpovědětVymazat♥
VymazatTyhle obrazy, takový večer - schovat si to všechno do srdce na horší časy...
OdpovědětVymazatKatko, měj krásný den, Helena
Helenko, přesně tak, schovávám, velebuji :o)
VymazatKrásné dny
K.
Nádhera...síla okamžiku...
OdpovědětVymazat♥
Vymazat