Vysočina Fest 2019

Již sedm let se v Jihlavě koná Vysočina Fest, na který s manželem pravidelně chodíme.

Je to vždy třídenní oslava hudby, zpěvu a tance, lidského setkávání a nevšedních prožitků.
Davy, které tam byly ale loni, byly přes čáru již i pro mě a s manželem jsme se shodli, 

že si dáme rok pauzu.

Čím více se ale festival blížil, tím víc mi bylo jasné, že s tím rozhodnutím zas tak úplně nejsem zajedno.

Vyzkoušeli jsme si, že se rozhodnutí časem mohou měnit... a mění.

Čtyři dny před zahájením festivalu jsme se shodli na tom, že naše úvaha, ačkoli se jevila jako zralá a správná, tak nebyla. Nemůžeme si festival nechat ujít ani letos.

Tři hodiny po tomto rozhodnutí mi manžel volal, že díky internetovým sítím má lístky již v ruce.

Je to pašák!

Mé nadšení nebralo konce.

Chápejte, já a nechat si ujít Tomáše Kluse?! - On byl tím, který mě nakonec jednoznačně přesvědčil :o)

Festival v bodech:

* Třídenní festival byl opět famózní. Lidí bylo tak akorát. Objednávka bezva festivalu tedy vyšla. 

* Věkový průměr návštěvníků byl tentokráte rapidně nižší než v předchozích letech.

Ve svých 41 letech jsem patřila k těm starším, zralejším.

Na některých koncertech jsem snižovala věkový průměr (Meky Žbirka, Vašo Patejdl aj.), na některých jsem ho zase zvyšovala.
* Tak tomu bylo třeba na vystoupení Pavla Callty. Ocitla jsem se (ani nevím jak - co do toho vinného spritzu sakra dali?!) v davu školou povinných, pištících, skákajících. Takovou zkušenost jsem zažila poprvé v životě. Nevadilo mi to, ale uvědomovala jsem si to.

A v tu chvíli začal zpívat písničku s refrénem:

"Věk, je, pouze číslo

na ročníku nezáleží to je to heslo

Věk, je, pouze číslo

pozitivně myslet bez toho by to nešlo.

Věk, je, pouze číslo

je to stav duše z tónu heslo vzešlo..."

Smála jsem se a zpívala s ním, tedy se všemi... všemi školou povinnými, pískajícími a skákajícími.
Jen pro pořádek, já jsem neskákala ani nepištěla.

Vesmír mě neustále baví. Jak je vše propojené a doplňuje se, dává smysl, má řád.

* Tomáš Klus byl jako vždy skvělý. Jeho schopnost okamžité improvizace je přímo boží. 

Je propojen s publikem. Publikum (pokud si to dovolí) s ním.

Mnohé bylo zazpíváno, mnohé jím bylo řečeno. 

Mnohé bylo ale i nevyřčeno, přesto zcela jasně mezi řádky sděleno.

I to je jeden z důvodů, proč ho mám ráda a otevřeně to říkám.

* Mig 21 - chlapecká, taneční a striptérská skupina - byla opět skvělá.

Jiří Macháček je tělem i duší šoumen, který dokáže nádherně strhnout dav, ovládnout, doslova s ním hýbat. Mexické vlny vytvořené z publika byly famózní. Rozzpívávat dav ale nemusel, zpíval spontánně sám. Nádhera.

* Chinasky byli perfektní, jako vždy.

* Poprvé jsme naživo viděli i skupinu Mirai, kterou mám z poslechu velmi ráda.

A naživo?! Mé nadšení nebralo konce.

Haní, to dá rozum, že jsi tam byla v myšlenkách se mnou :o)
Hned první a poslední písnička byla: "Když nemůžeš, přidej víc"...

* Když hraje hudba, nedokážu sedět a jen poslouchat, jako mnozí.

Stojím, tančím, zpívám, zahřívám se v davu u pódia, chytám trans, hrozím, tleskám, prostě naplno žiji.

Prožitek z hudby je naplno vnímán celým tělem (i duší).

* Prožít takto tři dny a noci dá zabrat, uznávám. Nikdy ale nelituji.

Jedná se přece "jen" o tři dny v roce.

"TO DÁM, NA TO MÁM, TO DÁM!"

Žijeme přece jenom jednou! (... tedy v tomto těle).

Pššššt. Po třídenním maratonu jsem v neděli spala do půl jedné.

A bylo mi vážně blaze:o)



Užívejte léta a pokud budete chtít tak klidně i s hudbou, tancem, zpěvem.
Prostě tak, jak VÁM se to líbí!
Katka