Něžná krása rosy v chmýří pampelišek

♫   Čas letí jako bláznivý,

já nechytím ho ani vy...   ♫

... ale to mi nebrání se v čase krapet alespoň vrátit.
Restů, toho co bych chtěla na blogu vložit a napsat, mám mnohem víc, než je reálné zvládnout. 

Některé resty jsou ale takové, které si prostě a jednoduše nemůžu nechat jen sama pro sebe.

A proč?!

Protože POKUD MŮŽEME DRUHÉHO TŘEBA I JEN TROŠKU 

POTĚŠIT, ROZVESELIT, NABÍT,
BYLA BY VELKÁ ŠKODA TO NEUDĚLAT...
...a netýká se to jen fotografií a psaného slova... však už mě znáte...

Jedno běžné červnové ráno všedního dne jsem o půl šesté vstala a půl hodiny nato šla
za rozbřesku nového dne do práce.
Bylo teplé vlahé ráno, čekal nás velmi parný den. 

Sluníčko začínalo svítit a mělo již sílu, zem byla skropena rosou. Vzduch voněl začínajícím létem. 

Plno drobných zářivých a lesknoucích se kuliček rosy se válelo po trávnících podél chodníku.

Mé pohledy se tam v tuto chvíli válely také.

Nadšeně, radostně. Byla to krása.

Ten den jsem nespěchala, vyšla jsem výjimečně s předstihem a už po cestě jsem věděla proč.
Tu a tam byla v trávě odkvetlá pampeliška a nejedna po mně mrkla odrazem slunce 

v kapičkách rosy na paraplíčkách.

Nedalo mi to. Jednu zářící pampelišku jsem si utrhla.

Když jsem se na ní pozorně podívala, žasla jsem.

Nad tou krásou, čistotou, něhou a jednoduchostí.
Hotový zázrak přírody.

Pampeliška a dvě nezbytné a základní složky pro život na Zemi - slunce a voda.

Neměla jsem foťák u sebe, tak jsem si tu krásu vyfotila očima a srdcem a uložila do vědomí i podvědomí. Napořád. 

Takovýto "fotoaparát" má ještě jednu neskutečně překrásnou funkci. 

S takovouto fotografií se uloží nejen obraz, ale i pocit, nálada, emoce a dokonce i vůně...

... a vše výše zmíněné se vždy objeví zpět, kdykoli si na to člověk jen vzpomene.

Následující víkend jsem si na pampelišky smáčené rosou již zašla s foťákem, abych tu krásu mohla i
přes internetové vlny zprostředkovat - trošku potěšit, rozveselit, nabít...

Foťte co to jde - očima a srdcem ♥
Krásné dny
Katka