Mít rád...

MÍT RÁD

Jak často to člověk říká?

Jak často to člověk cítí?

Jak často to člověku někdo říká?

Každý z nás to má jinak. V závislosti na tom, co si neseme ze svých rodin,

v závislosti na osobních odžitých zkušenostech.

V závislosti na tom, jak máme nastaveno "do jaké míry se necháme udělat šťastnými" 

respektive "dovolíme se nechat nás udělat šťastnými"...

Někdo slovní obrat "mít rád" používá často, někdo zřídkakdy, někdo vůbec.

Může, ale i nemusí to být ukazatelem.

Neboť i ten, co to nevyslovuje vůbec, může cítit lásku mnohem víc než ten, 

kdo to vyslovuje často.

Měla jsem to štěstí, že jsem vyrůstala v láskyplné rodině. 

"Mít rád" se sice neříkalo tak často, jak to říkám v současné době, ale bylo to tam zcela hmatatelné.

Postupem času, procházením různými životními zkušenostmi a lekcemi a s narozením našich dětí, se schopnost cítit lásku a projevovat ji posunula ještě mnohem hlouběji a niterněji.  

Do míst o kterých jsem neměla ani tušení. Neměla vědomé tušení.

Říct "mám tě ráda", pohlazení, obejmutí - jsou pro mě běžnými projevy vyjádření citu.

Nikdy to ale nesklouzlo k rutině bez obsahu.

Vždy je to projevem opravdového citu, lásky a vděčnosti.

Mám to tak nastaveno obecně. Ne jen v rámci rodiny.

Mám to štěstí, že mám kolem sebe pár lidí, spřízněných duší, s kterými jsme naladěni na jedné vlně.

Teď zajdu možná trochu dál, než je pro někoho běžné či představitelné, 

ale já to tak prostě mám.

Jsou to lidé, které znám již odpradávna, z předchozích životů.

Naše duše se znají a mají to štěstí, že se v tomto životě znovu setkaly.

Někdy i za překvapivých okolností.

Někdy stačil jeden pohled a bylo vše jasné.

Mezi takové osoby patří pár žen. Jsou to kamarádky, s kterými mám velmi otevřený, upřímný a přátelský vztah.

Některé jsou kolem mě, některé na jiném konci republiky, jedna z nich dokonce i za velkou louží v Americe.

Ani v tom nevidíme omezení. 

Čas a prostor jsou totiž omezení pouze v naší hlavě.

Obejmutí, slůvka "mám tě ráda", "myslím na tebe", "jsem s tebou"... jsou běžná.

Telepatie funguje spolehlivě.

Nebudu lhát a není ani důvod. K těmto spřízněným duším nepatří jen ženy. Ale i muži.

Jednomu projevuji city zcela otevřeně. To se smí. Je to můj muž. :o)

Pak jsou zde ještě dva, kteří netuší to, co já a proto je "neděsím" projevy "mám tě ráda" ani je neobjímám. V naší většinové společnosti by to bylo bráno "nemístně" a "nehodilo by se to". I když by to bylo "čisté". Mám je ráda na úrovni, kterou ne každý dokáže (či chce) pochopit, na úrovni, které málokdo dokáže porozumět, na úrovni, kterou ne všem lze vysvětlit.

Přesto je mám ráda.

"Mít rád" totiž neznamená "milovat".

Dnes jsem se slůvky trochu zatoulala, ale okolnosti si to žádaly.

Vím, že je to téma i mnohých z vás.

Zamyslet se neškodí... kór, když vás to může posunout dál...

Znám lidi, kteří čekají celý život na to, až jim někdo řekne "mám tě rád" či je obejme

... nenechte druhé čekat tak dlouho!

Pokud to tak opravdu cítíte - tak to jednoduše řekněte, udělejte!

Pokud říkáte, že to nejde, změňte přístup. Nedělejte sobě ani druhým omezení... 

...omezení jsou pouze v naší hlavě...

Krásné dny

Katka

♥

PS: Věty, které jsou našimi rodinnými evergreeny:

"Mám tě rád/a!"

"Se máme, že se máme!"

"Dej pusu, bude dobrý!"

"Obejmi si mě!"

"Seš rád, že mě máš, viď?!"

PPS: Tu krásu, co můžete vidět na fotografiích, tak se nenechte mýlit.

Je to kus ráje uprostřed velkoměsta.

Když vyjdete v těchto dnech z šedého šera metra v Praze na Chodově, tak takto jste odměněni.