čtvrtek 9. března 2017

Robert FULGHUM

Robert FULGHUM
"Všechno, co opravdu potřebuju znát, 
jsem se naučil v mateřské školce"

... je další kniha z mého zlatého fondu.
Ke knize jsem se dostala formou audioknihy před zhruba osmi lety.
Půjčila jsem si ji v knihovně "náhodně". Nikdy jsem o ní ani o spisovateli neslyšela, ale zdálo se mi, že by se mi mohla líbit.
Jak jsem později zjistila, byla to doslova trefa do černého.


Neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech.
Jedná se o drobné příběhy, úvahy a zamyšlení. Jemný humor.
Velmi mi svým stylem připomíná mého dalšího oblíbence Ivana Krause.

Anotace knihy:
Americký humanista Robert Fulghum říká věci, které dávno všichni víme, ale jako bychom je pozapomněli. Tím, že je docela přirozeně a prostě Fulghum vysloví, dotkne se jakéhosi prazákladu našeho vědomí, v němž hlavní význam mají pojmy lidskost, láska a pokora. Rozpomínání se na ty nejobyčejnější a zasuté základy lidské společnosti se děje v příbězích, které čerpají z každodenních zážitků autora, všedních situací, ze kterých dokáže Fulghum vytěžit léčivé sdělení. V tomto hojivém účinku Fulghumových příběhů zřejmě spočívá i jeho obrovský úspěch u nejširší čtenářské veřejnosti. Jeho první a nejúspěšnější kniha založila autorovi celosvětový věhlas. 


Kniha se čte sama. Je psána lehce, mile. S humorem, láskou, citem, s pokorou.
Myslím si, že by tato kniha měla být povinnou školní četbou. Nejen žáků, studentů, ale i dospěláků. Když se tak někdy koukám kolem sebe, tak mám pocit, že mnoho lidí by potřebovalo vrátit zpět na zem, připomenout si základní pravidla slušného chování, štěstí, lásky, pokory, lidství. 

V roce 2011 jsem měla i tu čest se s panem Fulghumem setkat na každoročně konaném  Knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě, kde mi podepsal jednu ze svých knih.


Předcházelo tomu ale milé, nečekané, lidsky obyčejné setkání.
Do začátku veletrhu zbývala ještě asi půl hodina, tak jsem se vydala opačným směrem než byl samotný veletrh - na náměstí. Najednou jsem periferně zaregistrovala, že přes silnici jde směrem ke mně starší muž s vousy, v černém kabátě, s kloboukem a dýmkou. Elegán. Hned mi v hlavě naskočilo, že je to pan Fulghum. A nemýlila jsem se. Usmála jsem se na něj, pozdravila. On úsměv i pozdrav opětoval. Každý jsme si šli dál svou cestou, ale setkání to bylo zcela neočekávané a nezapomenutelné.

Audiokniha je namluvena mistrovsky Janem Potměšilem (nakladatelství Supraphon).
Knihu vydalo nakladatelství Argo.

Krásné dny s knihou i bez
Katka ♥

6 komentářů:

  1. Děkuji Katko, to je milé doporučení. Taková četba by se měla dávkovat pravidelně. Odstavec o prádle mi připomněl časy, kdy jsme doma měli miminko a batole a chaos. Můj manžel vždycky říkal: "Když už nic jiného, tak alespoň ty pleny vyžehlím." A měl z té práce přesně tak hezký pocit jako pan spisovatel. Krásné dny i Tobě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je hezké, že to tak fungovalo. Já si ji dávkuji pravidelně a má to na mě, troufám si tvrdit, blahodárný až léčebný vliv. Každopádně takováto četba pohladí, povznese, potěší.
      Krásný nadcházející týden
      Katka ♥

      Vymazat
  2. Pěkný den, Katko,
    Robert Fulghum patří mezi mé oblíbence... :) Krásně jsem si jeho knihu připomněla... :)
    Pěkné jarní dny,
    Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peťko, máš báječný vkus :o)
      Měj se krásně
      K.

      Vymazat
  3. Fulghum je super :-) nejvíc mám rád jeho trilogii Tři přání
    Pavel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavle, četla jsem od něj více věcí, ale Tři přání ještě ne. Poohlédnu se po nich. Díky za tip.
      K.

      Vymazat