úterý 27. února 2018

V práci po práci...

Měla jsem již po práci. 
Byl to ale jeden z těch dnů, kdy se mi domů ještě nechtělo.


Chtělo se mi procházet v křupajícím sněhu, dýchat čerstvý a voňavý vzduch, který dokáže vytvořit jen pravá zima a nechat se oslňovat bílou ležící peřinou všude okolo.


Přiznám se, potřebovala jsem si i urovnat myšlenky. 
A na takovéto chvíle jsou procházky přírodou nejideálnější dobou. A tak jsem se procházela po našem pracovním areálu, 
za branami "běžného" světa.


Kdopak asi udělal toho krásného Andílka do sněhu? Že by Anděl?
Co myslíte?


Druhé dnešní přiznání. Byla jsem to já... 
S obrovskou radostí, rozverností a za "fandění naší pracovní party". 
Příště ale zalehnou do sněhu se mnou! Bez výmluv, kterých dospělí dokáží vymyslet až hamba :o)
Vše chce ale svůj čas. Někdo k tomu dozraje po čase, někdo nikdy. I tak je to správně. 
Je to volba každého z nás.
... i když radši bych je viděla ležet na zemi a mávat rukama nohama, to dá rozum :o)



Toulání mě zavedlo i do jabloňového sadu, kde vše zatím ještě spalo.
O kousek dál bylo ale naopak nečekaně živo. V ohradě postávali a frkali tři koníci, kteří mě již na dálku bedlivě pozorovali. 
Jako bych byla nějaká atrakce.
Prohodili jsme pár slov, zvuků a já se vydala dále.


Ze skoro hodinové vycházky jsem byla nadšena. Myšlenky jsem zklidnila.
A pak že po práci si člověk v práci nemůže užít!
Mám štěstí.


Do úterý 6. března máte stále příležitost si zasoutěžit
Směle do toho. Stačí poslat Váš oblíbený citát.


Krásné dny
Katka ♥

pondělí 26. února 2018

Když číslo není jen číslem... 100 000

Motto mého blogu je od počátku vcelku jednoduché:

Země ZA DUHOU je místo, 
kde můžete na chvíli zpomalit, zklidnit se, zasnít, potěšit oko, pohladit duši, nechat rozeznít srdce... Mnohdy se zasmát, nechat se inspirovat.
Do jaké míry a do jaké hloubky záleží jen a jen na Vás. Úrovní je nespočet.

Můj blog pro mě od počátku byl a stále je formou deníku. Místo, kde zastavím čas, energii, emoce, myšlenky a kdykoli se k nim mohu vrátit. Vše je okamžitě zpátky. 
I to, na co člověk již zdánlivě pozapomněl.
Místo, kde mohu propojit to, co miluji - psaní a focení. Místo rozdávání radosti a úsměvů, povzbuzení a pozitivity. Místo, kde zprostředkovávám víru ve správné cesty, v dobré konce, víru ve Vás.  
Mnohdy píši mezi řádky a jsem velmi ráda, když v nich čtete...

Před chvílí se návštěvnost v Zemi ZA DUHOU přehoupla přes - pro mě neuvěřitelných - sto tisíc.
Za každým jednotlivým číslem z celkového šestimístného se skrývá jeden z Vás.
Každý stejně  d ů l e ž i t ý,  o s o b i t ý  a  j e d i n e č n ý.
Jeden z Vás, který mi v této uspěchané době na chvíli věnoval svůj čas, svou energii a své myšlenky.
Tento čas věnoval zároveň i sám sobě.

Chtěla bych Vám za to poslat jedno
velké, zářivé, hřejivé a vděčné 
D Ě K U J I.

Velmi si vážím Vašich návštěv, milých komentářů, krásných a mnohdy i velmi otevřených a osobních mailů. Děkuji Vám za důvěru. 
Stejně tak si vážím i osobních setkání, která jsou vždy povznášející.
Nikdy bych nevěřila, kolik báječných okamžiků, situací a setkání se dá díky tomuto blogovému světu zažít. Jak se dá znásobit radost.
Zrovna tak jsem vděčna i za to, že se zastavíte, zamyslíte a zkoušíte najít ty správné cesty, právě pro Vás.
Že se zkoušíte dívat na svět i trošku jiným pohledem... a díky tomu být ve svých životech šťastnější. O tom život je.
Jste prostě BÁJEČNÍ!

Moje "DĚKUJI" chci doplnit i dárečkem věnovaným dvěma z Vás.



Dvěma výhercům / výherkyním daruji virtuální "dárkový poukaz v hodnotě 500 Kč" 
na nákup dle vlastního uvážení v obchůdku u Štístka :o)
Papírového Andílka podle svého výběru dostanete navíc jako bonus.

A co je potřeba udělat? Pravidla jsou jednoduchá.
Požádala bych Vás, abyste mi do komentářů napsali Váš nejoblíbenější citát.
Na jakékoli téma, od kohokoli. Prostě ten Váš nej.
Moc se na ně těším.

Výherce vyhlásím za týden v úterý 6. března 2018.

Vím, že plno z Vás můj blog  pročítá pravidelně, ačkoli jste tichounké jak myšky. 
I toho si moc vážím...
Dnes je čas ale i pro Vás, abyste v komentářích zazářily a současně zkusily své štěstí :o)
Totéž platí i o mužích.

Katka ♥

čtvrtek 22. února 2018

Praha IV. Z Karlova mostu k Prašné bráně

Na Karlově mostě se mi stala zvláštní věc.
Slunce se začalo klonit k západu, pozvolna se stmívalo.
Ovlivněna Malým Princem jsem vyhlížela lampáře, byl již jeho čas. 
Ale...


Asi na čtyři sekundy to vůkol ve všech lampách zavrčelo, jako by sršela elektřina zkratem, 
objevilo se mírné světlo a poté se všechny lucerny na Karlově mostě rozsvítily naráz, 
v plné své záři a kráse. Vdechly místu nenapodobitelné kouzlo.
I bez lampáře.


Hned jsem si vzpomněla na film "Vratné láhve", kde místo výkupu lahví pořídili automat.
Místo člověka a lidskosti - automat.
Modernizace za každou cenu. Jdeme přeci s dobou... i když mnohdy proti sobě...


Jak jsem posléze zjistila, kvůli lampáři musím zajet do Prahy v době adventu.
Jakmile odbije šestnáctá hodina, na Smetanově nábřeží se každý den objeví lampář. 
Opravdový lampář.
V předvánoční době chodí rozsvěcovat plynové lampy na Karlově mostě a jeho blízkém okolí. 
V Praze se v současnosti nachází téměř 700 plynových lamp. Úplně první se objevily již v roce 1847.
Lampář vdechne světlo 51 lampám a zabere mu to přibližně hodinu...
... v závislosti na tom, kolik lidí se s ním chce fotit.
To dokážu velmi dobře pochopit :o)


Na sobě nosí prvorepublikový kostým. Oblek se skládá z vlněného kabátu, peleríny, vysokého cilindru, brigadýrky a nezbytné dlouhé tyče, pomocí které plynové lampy rozsvěcí.
V jednom fejetonu se o začátcích plynových lamp zmiňoval i Jan Neruda:
"Byla to velká sláva, lidé vycházeli do ulic, bylo světlo, že by se dal na silnici špendlík najít.
Takže to byl velký pokrok v té době oproti stávajícím lampám olejovým."



Kdykoli vidím věže kostela sv. Týna, večer ozářené, tak žasnu nad jeho krásou.
Vždy mě donutí se zastavit a žasnout.


Mimochodem tu moc má v Praze více věcí...

  

A nezapomeňte na to, že lampáři v našich domovech jsme stále MY. 
Tam na nás rádoby pokrok a modernizace nemůže.
Směle do toho!


Užijte si krásně pátek
Katka ♥

úterý 20. února 2018

Když se domeček č. 42 zabydlí...

O "domečku č. 42", který jsem vytvořila do skalky svým rodičům na chalupu,  
jsem se zde již před časem zmiňovala.


Dnes vám ukáži obrázky, jak že to vypadá, když se "domeček zabydlí"...
... zabydlí a splyne s okolím.


Jako by tam patřil odnepaměti. 


Netrvalo dlouho a v zabydleném domečku se zabydleli jeho noví nájemníci.
Pavoučci, broučci a jiná drobotina.
Jako projektanta a stavbyvedoucího v jedné osobě mě to velmi těší.
Ačkoli dům nemá rýny, v dešti obstojí zcela bez újmy.


Čas od času kolem domečku proběhne i ještěrka, proskáče ropuška či proletí včeličky.
Zvoneček u dveří zatím ale nikdo nerozzvonil. 


Krásné dny
Katka ♥

sobota 17. února 2018

Praha III. Nečekané ráno

Do Prahy jsme na Florenc přijeli ráno po půl osmé. O hodinu a půl dříve, než začínal seminář.
Nabrali jsme na chvíli nesprávný směr, ale protože jsme měli čas, 
tak jsme si řekli, že to nevadí a že se kousek projdeme.
Vzhledem k tomu, že z Florence vždy vyjíždím metrem do různých stran, tak jsem se nechala vést, pro mě neznámo kam.


Vydali jsme se ulicí posetou krásnými starými domy, povídali si... až jsme došli na pro mě nijak známé náměstíčko.
Když jsem se zadívala před sebe, tak jsem byla zcela v úžasu.
Nevím jak navenek, ale pocit, který jsem cítila uvnitř, bych popsala, že jsem vykulila oči a koukala s otevřenou pusou překvapením.
"To mi chceš říct, že to je Obecní dům a za rohem je Prašná brána?!?! Tedy centrum?!" 
Přesně tam jsme se k mému údivu a nadšení současně opravdu ocitli.


Nedávno jsem psala něco o tom, že bych se chtěla někdy procházet Prahou brzy ráno, když město ještě téměř spí.  A netrvalo dlouho a přání se stalo skutečností...
Neplánovaně a o to radostněji.


Město bez turistů, téměř bez lidí. Bez shonu v ulicích, bez ruchu a hektiky, bez komerce. 
Bez umělců, bez pouličních prodejců, bez žebráků.
Jen tu a tam človíček či vůz, který čistil ulice. Krásné oranžové autíčko s bílými čtyřlístky na sobě.
Ticho, mír, klid.
Bylo sice mrazivo, ale krásně.


Staroměstské náměstí zelo prázdnotou. O to více vynikaly všechny jeho poklady.
Kostel svatého Mikuláše nám zůstal pro tentokrát ale uzavřen.
Vydali jsme se dál směrem na Karlův most. 
Povídali jsme, povídali a tak se stalo, že jsme (stejně jako já minule) zahnuli jinam, než jsme měli. 
Sešli jsme z cesty.


Na Karlův most jsme to ráno nakonec nedošli, ale za to jsme se proplétali malebnými pražskými uličkami, kterými bychom jinak těžko procházeli.
Jednu jsme si vybrali právě kvůli tomu, jak byla krásná.
Kočičáci - naskládané zaoblené kameny na zemi, uzounká ulička, lucerny na domech, překrásné domovní dveře...


"I když člověk někdy ztratí směr, 
může tím neskutečně hodně získat..."


Čas od času jsme procházeli kolem krámků, z kterých se linula nádherná vůně kávy či trdelníků, které okouzlovaly naše smysly.
Musela jsem se usmát. Kdybych tady měla s sebou děti, určitě bych jim ze srandy řekla: 
"Děti, dýchejte zhluboka a snídejte!"


Děkuji za krásné ráno, za nečekanou procházku Prahou, za milou společnost.
 DING, DING, DING!


Nenechte se fotkami mýlit. To ráno jsem kromě jednoho selfíčka na Staromáku, poslané kolegyni do práce, nevyfotila ani jednu fotku. Neměla jsem potřebu.
Fotky byly pořízeny až odpoledne, cestou na Kampu a k Lennonově zdi.


Poučena z předchozích nezdarů... jsem na Karlův most již bez problémů došla.
U jablíčka (obchodu Applu) bylo rozhodující nejít doleva a nesejít z cesty.
Od teď tedy jedině: "U jablíčka doprava a pak hned doleva!"


Krásný zbytek víkendu
Katka ♥

středa 14. února 2018

Svátek svatého Valentýna

Svátek někým opěvovaný, někým zatracovaný.
Důvody různé.
Já jsem jednoznačně pro. Každý si to udělá ale takové, jaké to chce mít.


Svátek svatého Valentýna se slaví nejen v anglosaských zemích právě 14. února. 
Jako svátek lásky a náklonnosti mezi partnery.
Jedna z legend říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Vládce Říma - Claudius II. - zakazoval svým vojákům, aby se oženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. 
Byl zatčen a později popraven právě 14. února.
Díky tomuto mučedníkovi vznikl postupem času tento romantický svátek.


A já?
Myslím si, že je krásná každá příležitost díky níž můžeme udělat den radostnější a šťastnější
 - sobě i druhým.
Překvapit je, nečekaně obdarovat. Třeba i jen maličkostí.
Navzájem si ukázat, že jsme si blízcí, že si sebe vážíme, máme se rádi.
Radost je mnohdy nezměrná.

Čím víc radosti rozdáte, tím víc se vám jí vrátí a tím víc vás bude hřát u srdce.
Rozhodně tento svátek neomezuji jen na partnerskou lásku.
Zahrnuji do ní nejen manžela, ale i děti, blízké přátele, kolegyně a kolegy v práci...

Čím více srdcí se třeba jen malou pozorností dotknu a potěším, 
tím líp.


Den předem jsem se dala do pečení Tvarohového koláče, který jsem o víkendu nenáhodně objevila 
u Alenky z blogu Štěstí v mém životě.
Alí, díky za tip.
Pro mě je to ale ode dneška "Valentýnský koláč" :o)
Napadlo mě spojit tvaroh ještě s povidly a tak jsem se do toho směle pustila.
Mozaika vypadala moc hezky... ale ne na dlouho :o)
Na závěr se to zasype totiž druhou polovinou těsta.


Jak sami dobře názorně vidíte, 
někdy se může pod "pokrývkou" skrývat třeba i poklad...
A tak to platí nejen u koláče...


Po koláči se jen zaprášilo, jak nám chutnal.

V práci ženy dostaly také nečekaný, spontánně vytvořený dáreček...


Myslím si, že někteří muži mají ještě určité mezery v oblasti romantiky :o))))
ale i to se dá napravit.
Krůček po krůčku.


Ale jak se říká, i snaha se počítá - DING!

Nejkrásnější dárky jsou ty, 
které vlastně "nic nestojí"...
... a přesto jsou "těmi nejdražšími" ♥

"Každý den má šanci být tím nejkrásnějším!"


Krásného Valentýna i vám
Katka ♥

neděle 11. února 2018

Kouzlo písní...

Jsou písně, u kterých stačí jeden poslech a získají si nás na plné čáře.
Takovou moc mají. 
Člověk se zastaví, zaposlouchá, rozplývá se... je... až ho v pozitivním slova smyslu mrazí.
Jednotlivé tóny prostupují celým tělem, oslovují v nás místa, o kterých mnohdy ani netušíme, že tam jsou. Jako by otvíraly bránu do hlubší vrstvy našeho podvědomí.
Mně se to stává často a zrovna i nedávno.

Co na tom, že jsem o zpěvákovi do této doby nikdy neslyšela?!
Jsou jiné klíče, podle kterých se řídí "líbí x nelíbí". Podstatnější.

O které písni tentokráte konkrétně mluvím?
Píseň "PERFECT"
od Eda Sheerana.


Dokonalá melodie, něžné smyčce a klavír místo obří kapely. Text, který chytne za srdce každou romantickou duši. Dokonale procítěně interpretováno. Přesně tak, jak se to k dané písni hodí.
Člověk mu věří každé slovo.

Není na škodu se čas od času ztišit a nechat se ukolébat krásou a něhou písní, 
plout na jejich vlnách... Mnohdy člověk, když si to dovolí, objeví doslova nevídané...

Zaposlouchejte se do té své, třeba i nedávno nově objevené.

Krásné dny
Katka ♥

pátek 9. února 2018

Praha II. Lennonova zeď

Lennonova zeď je další místo, kam jsem se jednou chtěla podívat. 
K mému milému zjištění to bylo jen pár desítek metrů od Werichovy vily.


Lennonova zeď je zvláštním místem. Leží ukrytá mezi zahradami, Čertovkou, ambasádami a malebnými náměstíčky. Pestrobarevně pomalovaná zeď, symbolizující fiktivní hrob slavného frontmana legendární hudební skupiny The Beatles.


Po vraždě Johna Lennona (1980) začali  lidé na přilehlou zeď malovat symboly připomínající život a především tvorbu slavného umělce. 
K uměle vytvořenému pietnímu místu začaly proudit davy lidí, 
kteří zde pokládali květiny či zapalovali svíčky. 


Na zdi se kromě kreseb začaly objevovat texty písní The Beatles. 
Pro tehdejší komunistický režim to bylo trnem v oku. Proto byly texty vyjadřující i touhu po svobodě mnohokrát zabíleny. Bílá stěna ale nezůstala bílou dlouho...


Dnes patří tato zeď k vyhledávaným pražským zastavením.
Den ode dne se proměňuje novými texty a malbami, vzkazy...
od lidí doslova z celého světa.


Na Velkopřevorském náměstí, přímo naproti Lennonově zdi, 
se nachází Velvyslanectví Francouzské republiky


Když jsem tam tak u té zdi - která zažila i mnohé pohnutky naší historie - stála, tak jsem si spontánně začala pobrukovat přenádhernou písničku Beatles - IMAGINE. 
Písničku, která "přesahuje svět".


1. Imagine there's no heaven
It's easy if you try
No hell below us
Above us only sky
Imagine all the people
Living for today...

Představ si, že neexistuje nebe
Je to snadné, když to zkusíš
Žádné peklo pod námi
Nad námi pouze obloha
Představ si všechny ty lidi
Žijící pro dnešní den...

***
2. Imagine there's no countries
It isn't hard to do
Nothing to kill or die for
And no religion too
Imagine all the people
Living life in peace...

Představ si, že neexistují státy
Není těžké si to představit
Nemít pro co zabíjet či umírat
A také žádné náboženství
Představ si všechny ty lidi
Žijící v míru...


Ref. You may say I'm a dreamer
But I'm not the only one
I hope someday you'll join us
And the world will be as one

Možná si říkáš, že jsem snílek
Ale já nejsem jediný
Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš
A svět bude v jednotě

***
3. Imagine no possessions
I wonder if you can
No need for greed or hunger
A brotherhood of man
Imagine all the people
Sharing all the world...

Představ si, že není žádný majetek
Zajímalo by mě, zda to dokážeš
Není potřeba být nenasytný či hladovět
Bratrství člověka
Představ si všechny ty lidi
Jak sdílejí celý svět...


Ref. You may say I'm a dreamer
But I'm not the only one
I hope someday you'll join us
And the world will live as one...

Možná si říkáš, že jsem snílek
Ale já nejsem jediný
Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš
A svět bude žít v jednotě..


... písničku "Imagine", kterou mám spojenou s jedním z nejkrásnějších okamžiků v mém životě. 
Tuto píseň jsme si s manželem vybrali a zazněla nám na naší svatbě 
místo klasického svatebního pochodu...
Já ty životní souvislosti a propojení prostě zbožňuji!


Přes mostek a Čertovku s vodníkem zase zpět...


... a po schůdkách z Kampy vyběhnout zase na Karlův most.
Nejsou ale schody jako schody.
I schody mohou být uměleckým dílem...
Skvostem je ale ve staré Praze vlastně skoro všechno. Díky za to!


Pokračování příště...

Krásné dny
Katka ♥