úterý 21. srpna 2018

Paradise beach - Korfu II.

Jeden den jsme se vydali lodním taxi na výlet.
Nasedli jsme do moderního motorového člunu, do kterého jsme nastupovali bosky přes kožené bílé sedačky. Skoro by se až člověk bál na ně stoupnout.
No ale, stoupli jsme, přece nepoplavu za člunem.


Našeho vodního průvodce jsme pojmenovali okamžitě - "Seaboy Eda".
Pokud někdo hledá podobnost s "Flyboyem (flajbojem) Edou" - prostým pobíječem much - z pohádky "Tři veteráni", nemýlí se ani trošičku.


Seaboy Eda nás zavezl na jednu z pláží, kam se jinak než lodí nedostanete. 
Z druhé strany je několik desítek metrový útes, skaliska.
Má poetický název - Paradise beach.
A bylo tam opravdu jak v ráji. 
Odstíny moře od modré přes zelenou, tyrkysovou až k žluté mě nikdy nepřestanou fascinovat.


Na skaliscích bylo krásně vidět, jak se tvořily jednotlivé vrstvy hornin, jak šel čas zde na Zemi.
Až z toho mrazilo.
Jak my jsme nicotní a zanedbatelní v běhu dějin světa.


Koupel na pláži byla velmi osvěžující. Pro mě studená i když manžel říkal, 
že byla teplejší, než u hotelu.
Vidíte, každý má jiný úhel pohledu, jiné vnímání.


Potkali jsme tam i trojici Čechů.  
Manželé ve věku ca 65 let s maminkou.
"A představte si, že maminka je u moře poprvé od dvaaosmdesátého!"
Babička byla čupr babka, sedící na okraji moře, ledové vlnky jí až na břicho šplouchaly a ona se usmívala a zářila do všech stran. 
To, že neuměla plavat, jí nijak z radosti neubralo.




Pohled do vody byl každou vteřinou naprosto odlišný. 
Pokaždé dech beroucí.


Pokud se vám následující fotky budou zdát nakřivo, zrak vás nešálí.
Někdy jsou zde na blogu nakřivo foceny cíleně, ale tentokráte za to mohl Seaboy Eda 
ve spolupráci s živelným mořem a větrem.


Budu upřímná. Seaboy byl free, jízdu si užíval a nás vůbec nešetřil :o)
Jeli jsme rychle a vítr tak fučel, že jsme přes přimhouřené oči téměř nic neviděli.


Během jízdy jsem proto volala (řvala): "Wind in the hair!!!"
Když jsem se po dojezdu podívala na muže, rozesmála jsem se.
Když se děti podívaly směrem, kde mě to rozdovádělo, rozesmály se také.
Manželovy běžně upraveně sčesané vlasy k hlavě dostaly větrem a rychlou jízdou zcela jiné tvary a variace a stály mu na ježka. Dostal zcela jiný výraz.
"Wind in the hair" mu zůstal i dlouho po vysednutí z lodě.


Fotky jsou chvílemi živelné, plné dramatična.


Jsem ráda, že jsme za jízdy neztratili ani jednoho člena posádky lodi, ani naše zavazadlo a boty.
Byl to vskutku div.



Když nás Seaboy Eda pak ve smluvenou dobu zase vyzvedl, aby nás dovezl ještě na jednu pláž - bližší  hotelu, tak s námi zajel i blíže k výčnělkům v moři a mohli jsme si prohlédnout zákoutí,
která bychom jinak neviděli.


Barva moře byla zase jiná, smaragdová.
Jen jsem lapala krásou po dechu.




Krásný zbytek léta
Katka 

pondělí 20. srpna 2018

"Tři kaštánky pro Kačenku"

Před dovolenou jsem dostala od kolegy z práce tři kaštánky.
Logicky kouzelné.
Prý se v nich skrývají plavky a jiné potřebné věci na dovolenou.
Poděkovala jsem, bylo to milé.


Měla jsem intuitivně jasno v tom, co se v nich skrývá.
Plavky, trička, šaty - nic moc víc na dovolenou potřeba není. 

Ale...
Musím se s vámi podělit o vlastní zkušenost.
Pro někoho to bude překvapení, pro někoho logické.
S kaštánky to nefunguje jako s Popelčinými oříšky!



Nakonec jsem tedy byla bez plavek, bez triček i bez šatů :o)
Kaštánky seschly a nešly rozlouskout.
Prostě jsem naivní.

Když jsem to po návratu z dovolené kolegovi povídala, rozdováděla jsem ho tím.
Prý to nemuselo být špatné.
Jako by měl snad i radost?!
Ujistila jsem ho ale, že nahá jsem u moře rozhodně nechodila.

Další den přišel s žaludy.
Ať to prý zkusím a pokud ani to nezabere, tak se bude muset poohlédnout po těch oříšcích.


Na pohádky ale věřím rozhodně dál!
Krásné dny
Katka

pondělí 13. srpna 2018

Téměř RÁJ na Zemi - Korfu I.

Tak přesně tam jsme prožili letošní dovolenou.
Nápad jet na dovolenou právě sem, se zrodil devět dní před tím, než jsme seděli v letadle a letěli vstříc krásné dovolené. 
Plni vzrušení, očekávání a nadšení. 
Vše klaplo doslova na jedničku s hvězdičkou.


A čím si nás oblast získala?
Dočetli jsme se: "Ostrov Korfu je nazýván "smaragdem Středomoří, perlou Řecka", ale také "zeleným ostrovem" pro nekonečné olivové sady a cypřišové háje.
Panenskou přírodu, divoké skalní útesy, přírodní písčité a oblázkové pláže zde omývá průzračné tyrkysově zbarvené moře..."


A přesně to jsme tam našli, viděli, ucítili, zažili... a mnohem víc!


Zamilovala jsem se do všudypřítomných kvetoucích a omamně vonících oleandrů, v kterých jsem měla 
neustále zabořený nos, kdykoli jsem procházela okolo. I proto mi minutová cesta do jídelny trvala mnohem, mnohem déle :o) 
Ale, kdo by to počítal!


Krásou nesmírnou jsou i popínavé růžové buganvilie.
Zamilovala jsem se do "zeleného ostrova", který je pokryt šedozelenými olivovníky (cca 4 miliony), mezi kterými se majestátně tyčí tmavě zelené cypřiše. 
I tím se mi zde jemně ozývala má touha po Toskánsku :o)
Zamilovala jsem se do fíků, na kterých jsme si pochutnávali. Do granátových jablíček, či kvetoucích ibišků.
Zamilovala jsem se do květin, které ani nedokáži pojmenovat, ale ani to jim neubírá na důležitosti a nádheře.


Zamilovala jsem se do nádherně čistého moře nejen naší zátoky, které mělo nespočet odstínů modré, tyrkysové až zelené - smaragdové. Poklad pokladů.
Do šumění vlnek, šustění vody v oblázcích.
Zamilovala jsem se do voňavého vzduchu, který byl očistný a smýval z člověka jakékoli těžkosti a starosti. A ve spojitosti s mořskou vodou, to byl hotový balzám pro duši, tělo i mysl...


Zamilovala jsem se do krásných zákoutí, která nejsou na první pohled až tak viditelná, ale pokud se "opravdu zadíváte", 
vynikne jejich kouzlo a krása. 
A tu já objevuji - pro sebe i pro vás - velmi ráda.


Člověk vidí to, co vidět chce...
Můj záměr je tedy jasný.


Nebudu zastírat, ani přehánět, když řeknu - bylo to prostě po všech stránkách prostě BOŽÍ!
Pro mě, pro manžela, pro děti.


Užívali jsme si moře, slunce, přírody, pohody, dobrého jídla, pití.


Ale to nejhezčí na všem bylo, že jsme byli spolu ♥
Viděli jsme něco nového, zažili plno krásných věcí, hodně si povídali, smáli se a užívali si bytí pospolu, bezstarostnost a pohodu... přesně tak, jak by to o dovolené mělo být.


Pohled z jídelny na moře byl... dokonalý.


Pohled z jedné z teras byl... dokonalý.
Vlastně... všechny pohledy byly dokonalé.


To byla tedy malá ochutnávka Korfu - "perly Řecka, smaragdu Středomoří".
Nebyla to ale rozhodně poslední zastávka...


Ačkoli jsem již deset dní zpátky, stále tančím, zpívám, vznáším se.
Musím i přiznat, že část srdce mi tam napořád zůstalo.
Nedivím se...
 Či se vrátilo zpět? Kdo ví.


Krásné léto
Katka 


PS: Haní, ještě jednou velký, velký dík za zprostředkování pobytu v Ráji.
Věřili jsme a sen se stal skutečností.
I když by recenze místa měly snahu krapet odradit, realita byla úžasná. Rozhodně své kladné hodnocení na letovisko na web také napíši. Tak, jak je mi to vlastní :o)
Haní, díky, díky, díky! ♥

neděle 12. srpna 2018

Pavle, prosím, zastav!

Zavolala jsem na horizontu na muže, když jsme večer vyjížděli z města ven.
Zná mě. Dal blinkr, bravurně odbočil, zaparkoval a já vyběhla z auta ven.


Slunce bylo neskutečně velké, krásně při západu zářilo. V mnoha vrstvách.
Celá příroda měla zvláštně slavnostní atmosféru, že jsem to prostě musela "zažít".


Stát a dívat se, jak červená slunečná koule dělá poslední světelnou tečku za daným dnem.
Jen tak stát a koukat se, jak osvěcuje drobné mráčky na nebi a zespoda je barví do oranžova.


Téměř cítit, jak příroda vůkol sborem děkuje za další den a za to, že se k večeru a v noci zase krapet ochladí a načerpá sílu na další horký den.
Nejsme sice ve středomoří, ale užíváme si pravé středomořské počasí... i teplejší...


Je to chvilková podívaná, ale rozhodně stojí za to se zastavit.
Nic nám neuteče. 
Naopak nám to neskutečně moc dá.


Krásné dny plné nádherných západů i východů slunce!
Katka 

čtvrtek 9. srpna 2018

Nicnedělání...

Prostě normální nicnedělání a zahálení.


Povím vám, není to vůbec špatné! 
Jen tak se s ledovou kávou a krásnou knížkou svalit do trávy a jen tak zahálet. 
Zjistila jsem, že jsem přirozený talent, kterému to nejen záviděníhodně jde, ale i náramně svědčí!


A když mi pak již bylo horko, tak jsem se přesunula na své druhé stanoviště - na mé "nebeské" lehátko, předem pro tyto účely připravené. Ledová káva již nebyla, tak jsem vzala za vděk bílým vínem. 
Také předem pro tyto účely vychlazeným :o)
Knihu jsem neměnila a četla a četla až jsem ji celou celičkou dočetla.
Náramné!


Nejen pro tyto chvíle léto a teplé dny miluji.

Půvab čtení v trávě je i ten, že chtě nechtě jste co chvíli mile vyrušeni. Tu se přejde mravenec po stránce, na které zrovna čtete, tu si nějaký brouček udělá z listů knihy přistávací dráhu...


Užívejte léta podle svého gusta
Katka 

pondělí 6. srpna 2018

Překonání nepřekonatelného

Každý z nás má na určitých úrovních určité strachy, omezení.
Ty vycházejí buď vědomě z našich vlastních zkušeností (či někoho z blízkého okolí), a nebo ze zkušeností, které máme uloženy v našem podvědomí. Ať už z tohoto života či minulých. Zkušenosti, o kterých zdánlivě nevíme.
Někdo se bojí výšek, někdo hadů či pavouků, někdo cizích lidí, někdo extrémně o děti, někdo vody, tmy, uzavřených prostor, někdo má strach z nového, někdo z budoucnosti... 


Já jsem měla donedávna jasno v tom, že na dovolenou se dopravíme buď autem či autobusem.
Letadlo nepřipadalo v úvahu, ačkoli jsem k tomu neměla žádné rozumové vysvětlení, žádnou vědomou negativní zkušenost.
Strach jednoduše velel.
Ačkoli mě vždy přitahovaly a fascinovaly záběry z letadel či vrtulníků, a ačkoli má duše "létá" dost často radostí, štěstím a krásou vysoko nad zemí, tak s fyzickým tělem jsem měla zcela jasno. 
Nohama musím stát na zemi. Do vzduchu - do letadla - mě nikdo nikdy nedostane.
Nebojovala jsem, prostě jsem to tak měla dané a přijala jsem to. 
Ale...


Dovolenou plánujeme vždy "na poslední chvíli" tj. spontánně a zcela intuitivně tak 3-4 týdny dopředu.
Pro ty, kteří se teď zděsili musím podotknout, že naprosto vždy vychází báječně! :o)
Shodou různých nádherných okolností jsme se na konci června rozhodli, že pojedeme přece jenom k moři.
Koukali jsme v cestovkách na možnosti, které by vyhovovali našim představám, snům a požadavkům.
Vše bylo ale jen letecky. 
"Kačko, je to lekce, i když se ti nechce...",  smál se někdo nahoře.
Důležité bylo, že mě to nevyděsilo. Ošlapávala jsem si jemně terén a hranice vlastní duše, vlastních strachů, možností.
To, kam jsme se chtěli podívat bylo velmi silné a krásné...
Dveře možností se malinko pootvíraly...
A pak jsem jela na svůj wellness pobyt.

Vzpomínáte na mou zmínku o zprávách z nebes, které jsem tam dostala?
Ležela jsem na lehátku, zraky a mysl otevřenou a otočenou k nebi a mrakům. 
Tentokráte jsem nepotřebovala žádnou konkrétní radu. A tak jsem jen požádala, abych se dozvěděla to, co se dozvědět mám.
To, co je pro mě právě teď důležité...
Nebe a Vesmír začal "hovořit". A odpovědi a poznatky postupně přicházely. 
Na úrovni, kterou nelze popsat. Když je člověk naladěn a otevřen, dějí se opravdu zázraky. 


Otevřelo se mi tam i téma vzduch - Zem - létání - strach - omezení - nikdy...
Mezi tichou konverzací s nebem mi nad hlavou co minutu prolétlo letadlo. Plné lidí, kteří si letí za svým snem, vytouženou dovolenou. Bez omezení. Zcela bezpečně.
A najednou mi tam uvnitř něco došlo, zapadlo to jak dílek z puzzle do skládanky...
Proč bych se jen díky neopodstatněnému strachu měla ochuzovat o nádherné zážitky, návštěvy míst, která mě tak moc lákají?! Ochuzovat sebe i rodinu?! Proč bychom se měli trmácet autem či autobusem po kterém jsme vždy zničeni?! 


Strach je stejně jako oheň či voda dobrý rádce či pomocník, ale zlý pán...
Vedla jsem rozpravu duše a nebes a najednou se mě zmocnil pocit naprosté rovnováhy, smíření, prozření, pocit klidu a míru. Velmi úlevný a všeobjímající.
Zašeptala jsem s úsměvem a díky, bez špetky strachu: " P o l e t í m e ! "
A já věděla, že se tak stane...

Let byl pro všechny "poprvé". Mísil se v nás pocit vzrušení, očekávání něčeho dosud nepoznaného. Věřte nevěřte, strach tam - aspoň za mě - nebyl. Jen klid a důvěra, že vše je tak, jak má být.

Vědomí toho, že lze překonat i zdánlivě nepřekonatelné. Že "nikdy" není definitivní. Že vše se může v dobré obrátit... když tomu vyjdeme vstříc a když přestaneme lpět na tom, že "to nejde, to nezvládnu".
Vše je v našich rukou, v naší hlavě.
Jaké si to uděláme, takové to máme!


Let byl jedním slovem boží!
Úchvatná, dech beroucí podívaná. Nebe z druhé strany. Překrásný pocit.
Nejen má duše, ale i fyzické tělo létalo v oblacích! Spolu dohromady!

Už teď se těším na příště!

Není na škodu čas od času provětrat své "nikdy", své strachy a omezení, které nás svazují.
Pocit z překonání zdánlivě nepřekonatelného - z překonání sama sebe - je nepopsatelně úžasný!
A jak to máte vy?

Krásné dny
Katka ♥