pondělí 15. ledna 2018

Trochu jiné petrklíče...

Šla jsem do hobbymarketu jako doprovod.
Že nejspíš neodejdu ani já s prázdnou jsem tušila. Znám se.
Měla jsem políčeno na petrklíče.
Ale... Někdy se to prostě, ani nevím jak, zvrhne.


Petrklíče měli přerostlé, hodně rozkvetlé. 
Najednou jsem tam zahlédla květinová aranžmá, které mám tak ráda.
Sesazených více květin - různých tvarů, barev, či odstínů barev - dohromady.


Cena mě sice odradila, ale nápad byl na světě.
Nakoupila jsem si vše potřebné a dala jsem se s nadšením do práce.
  

Byla to překrásná terapie - květiny, hlína, barvy, tvoření, kombinování.
Jak já už se těším na jaro - na terasové kouzlení... 


Jednu kytičku domů, jednu do práce.
Ať nám dělají radost všude.


Ve finále se mi aranžmá líbí ještě víc než v obchodě a za poloviční cenu a
 s krásným pocitem uvnitř :o)


S chutí do toho - celé je to hotovo!


Krásné dny
Katka ♥

sobota 13. ledna 2018

Den doslova za odměnu... druhá půle

Z Křemešníku jsme se vydali neznámou silnicí dále. 
Nechtěli jsme jet ještě domů.


Chtěli jsme se ještě někde projít. Po cestách mezi poli, v lese, po loukách… prostě někde, 
kde se nám to bude líbit. Příroda, ticho a klid bez lidí mi už víc než chyběly. 
Dlouhý měsíc a půl.


Projížděli jsme vesničkami, které jsme viděli poprvé. 
V jedné z nich měli dokonce u obecního úřadu slámový Betlém v životní velikosti. 
Krásně udělaný. Moc šikovní lidé.
Na konci právě této vesničky manžel ukázal na cestu, která vedla do polí 
a zeptal se: „Tady?“
„Jo, to by šlo,“ zněla má odpověď.


Zaparkovali jsme a vydali se po cestě vstříc té přírodní nádheře.
Po chvíli jsme přešli na louku a vydali se přes ni k lesíku. Šli podél něj dál do luk a strání. Našli jsme tam jedno překrásné pohodové místo, kde se děti dosyta vyblbnuly. 
Honily se. Pošťuchovaly. Smály se. Zářily. Opravdově.


My je pozorovali a užívali si jak je, tak přírodu. Naplno. 
Naživo i přes hledáček fotoaparátů.


Počasí nám hrálo do karet. Slunce jemně se klonící k západu také.


Rádi si plánujeme cesty a výlety na určitá konkrétní místa…
Máme rádi ale i nečekanost, improvizaci, něco nového… 
Jen tak někam jet… jen tak někde zastavit… jen tak se podívat tam, 
kam nás cesta a daná chvíle právě zavála…


Pokaždé jsme ve finále nadšeni… jako i tentokráte.


A to jsem si ještě ráno myslela, že zažiji „běžný“ „stereotypní“ den. 
Během vteřiny bylo vše jinak. 
Stačilo říci jen – JEDEME!


Fotka mne a dětí.


A aby to manželovi nebylo líto, že na fotce chybí, 
tak i jedno společné rodinné fotó :o)
Sýýýr!


Krásný večer a pohodovou neděli
Katka ♥

pátek 12. ledna 2018

Tak trochu jiné setkání

Jdu si takhle po ulici. 
Zaregistruji, že asi dvacet metrů přede mnou, směrem ke mně jde paní se dvěma psy. 
Velkým zlatým retrívrem a malým jorkšírem.
Přibližujeme se.
Malého nechávám očividně zcela chladným.
Velký, rozvážnější, mě zaregistroval.
Ba co víc.
Díváme se zpříma do očí.
Čím víc se blížíme k sobě, tím víc se spontánně usmívám.
Kdybych řekla, že pes také, budete si možná klepat na čelo. 
Pes to sice tak úplně neumí, vím, ale snaží se.
Je mu to vidět na jiskře v očích a začíná mu povlávat ocásek, jemně celé tělo. 
A samozřejmě i ten náznak úsměvu tam je pro toho, kdo ho vidět chce, to dá rozum.
Ve chvíli, kdy jsme asi metr od sebe a máme se míjet, tak vybočí ze své dráhy směrem ke mně. 
Na stvrzení pozdravu, setkání a spříznění mě jemně očichá a dotkne se přitom mých riflí.
Já se na stvrzení pozdravu, setkání a spříznění začnu usmívat ještě mnohem více a zářit.
Neřekli jsme si ani slovo, přitom proběhla neskutečně bohatá a radostná komunikace.

Zdroj: fotografie od mé šikovné neteře

 V tu chvíli mě jen tak napadlo – co kdybych to zkusila taky tak – jako pes?
Až potkám nějakého člověka, který mi bude sympatický – jako očividně já retrívrovi - budu mu hledět na dálku do očí, vrtět – to asi nedám! Takže po svém - místo toho jemně tančit. Tím zároveň splním i podmínku jemného povlávání tělem. A ve chvíli, kdy se budeme míjet... tak k pohledu z očí do očí se k němu přiblížím a jemně ho očichám – na stvrzení pozdravu, setkání a spříznění.
Jen si tak představuji, jak by na tento akt komunikace zareagovaly ženy... a jak muži :o)

… Pánská voňavka si mnohdy o přivonění sama přeci říká…  :o)

Krásný víkend
Katka ♥

pondělí 8. ledna 2018

Ohlédnutí zpět...

Hra světla a stínu,
spojení pozemského a nadpozemského, 
koupeného a darovaného...
a vzejde z toho radost obrovská. 
Gabčo, díky :o)



"Dobré vzpomínky jsou jako přívěsky. Každá je výjimečná.
Sbíráš je jednu po druhé a pak se jednoho dne ohlédneš zpět a zjistíš,
že z nich máš celý pestrobarevný náhrdelník."
James  P e t t e r s o n



"Vzpomínka je jediný ráj
ze kterého nemůžeme být vyhnáni."
Jean  P a u l 

"Ve vzpomínkách si udělejte občas úklid.
Vymeťte zbytečné, spalte chmurné, oprašte příjemné a vyleštěte
radostné zážitky své minulosti."
Anatole  F r a n c e


"Žij přítomností, 
sni o budoucnosti, 
uč se minulostí."

Krásné dny
Katka ♥

sobota 6. ledna 2018

Den doslova za odměnu... první půle

Ráno sedm stupňů, mlha se válí nizoučko po okolí. Přesto není tma, skrz mlhu proniká zvláštní teplé světlo. Předzvěst toho, že se zanedlouho mlha možná rozplyne a bude krásně.
Někdy to tak bývá.
Věřte, nevěřte, šla jsem snídat na terasu. Poprvé v tomto roce. Nadšeně jako vždy.
Teplý čaj, rozsvícená svíčka... deka, zimní bunda.
Jak mně se krásně dýchalo, jak jsem chvíli ticha, soukromí a rozjímání potřebovala.


Ačkoli jsme na dnešní den měli zcela jiné plány, tak jsme po snídani vyrazili ven. 
Vyjeli za město. Po cestě se již mlha zvedala, 
otevírala se nám brána k blankytně modrému nebi a sluníčko vesele svítilo a hřálo.


První zastávka byla ve vesničce Plandry - kam jsem jako dítko jezdila do mateřské školky - kde v současné době chovají koníky. 
Zatímco rodina obdivovala jezdecké umění jedné slečny, tak já jsem šla pomalinku po cestě... vdechovala ten přenádherný vzduch vonící jarem. 
Duše se tetelila a volala: "Jak mi tohle chybělo! To je nádhera!"


Dále jsme jeli nazdařbůh. 
Kde se nám to bude líbit, tam jednoduše zastavíme, co nás zláká, tím směrem pojedeme...
Necháme se překvapit.


Šipky a nenáhoda nás zavála na Křemešník, na jeden z nejvyšších vrcholů Českomoravské
 vrchoviny s nadmořskou výškou 765 m. 


Křemešník je také významným poutním místem s kostelem Nejsvětější Trojice.

  

Poblíž kostela se nachází nedokončená stavba tzv. Větrného (havraního) zámku.
Na věži zámku sedí sedm skleněných havranů jako připomínka pohádky o sedmi bratrech. 



Když se člověk dívá, vidí tolik krásy, která rezonuje uvnitř duše.
Přála bych každému, aby to dokázal vnímat, cítit, prožít.


Jsou to zcela jednoduché věci, každému a téměř kdykoli dostupné. Nic nestojí. 
Svět nám je nabízí nepřetržitě, v široké paletě.
Jen otevřít oči a srdce...
Jen si vzpomeňte na Malého prince...


Krásu jak na zemi, tak i v korunách, které se nebe dotýkají.



Odměnou, jednou z mnoha ten den, mi bylo srdíčko vytvořené z kamene a mechu...
Jen tak - pro nás - pro tuto chvíli.


Kam nás cesta zavála dále, o tom příště.

Krásný den, krásnou neděli.
Katka ♥

neděle 31. prosince 2017

PF 2018


Rok se ke svému konci naklonil a nový nám již začíná klepat na dveře.
Rozlučte se náležitě s tím končícím a ten nový přivítejte s otevřenou náručí, s láskou, 
nadějí, vírou... a s úsměvem.


Do nadcházejícího roku 2018 vám přeji 
hodně štěstí, zdraví, lásky, spokojenosti jak doma tak v práci...
...ať už vás vaše kroky zavedou kamkoli.


Každým skutkem píšete svůj příběh
Máte před sebou 365 nových stránek.
Jaké budou právě ty vaše, záleží jen a jen na vás.
Přeji vám, ať jsou psány lehkou rukou, ozdobným písmem. 
Ať září všemi barvami a jsou ozdobeny přenádhernými kresbami plnými fantazie a radostí...
... a pokud možno bez kaněk :o)


Děkuji vám všem, kteří navštěvujete mé blogové stránky.
Moc si vašich návštěv i vašich komentářů vážím.
Pokud rozzářím aspoň na chvíli vás, rozzáří to i mě...
Díky za to!


Krásný nadcházející rok 2018
Duhová Katka ♥

sobota 30. prosince 2017

Na skok na terase

Ani v zimě terasa nezahálí.
Jen se převlékla do zimního hávu a uspořádání. 


Netrávím na ní chvíle odpočinku. Jen nakukuji přes okno z tepla pokoje. 
Plamínek svíčky ale září stejně jako v létě... 
...a má radost z toho nepolevuje ani teď v mrazech.


"Miluji světlo za to,
že mi ukazuje cestu,
ale mám rád i tmu,
protože mi ukazuje hvězdy."
Og Mandino

Užívejte si poslední hodinky tohoto roku podle svých představ.
Mějte se krásně.
Katka ♥