středa 30. srpna 2017

Louise Hay ♥


Někdy slova nedokáží říct, co srdce cítí. Tak moc je to silné. 
DĚKUJI, Louise, z celého srdce! Byla jsi a budeš navždy mou velkou učitelkou... miliónů lidí...
S láskou, navždy... 
K.

úterý 29. srpna 2017

To dáš!

Po dešti a duze z předchozího příspěvku zase vysvitlo slunce naplno. 
Jeho paprsky se odrážely v dešťových kapičkách, které uvízly na všem.


Vše se třpytilo jak diamanty. 
Stojí za to se podívat z blízka. 


... blyštivá zrcátka na dešťových kapkách mi asociují NADĚJI a VÍRU.
Mám teď kolem sebe pár osůbek, které jsou mi velmi blízké, a které prožívají těžké chvíle. Těžké chvíle v různých oblastech - zdraví, vztahy, děti, partneři, práce... 
Někteří jsou na rozcestí, někteří mají blízké na rozcestí. Srdce pláče všem stejně.

A mnozí, kteří třeba čtete tyto řádky a je vám ouvej, se k nim také řadíte. I vám jsou následující řádky věnovány. Nejste tu totiž právě teď náhodou. A nejste v tom sami.

Právě jim/vám chci říct, že ačkoli vám teď je ouvej, duše pláče, tak bude zase dobře. Slunce vysvitne. Dřív či později. Ale vysvitne. Vysvitne, zazáří, zahřeje, rozveselí.


"Když nemůžeš se hnout
zkus se nadechnout
je to zvláštní pocit
být do noci sám
v žilách život teče dál
tak ho přece v sobě nech
než ti navždy dojde dech

Když nemůžeš přidej víc
zakřič prostě z plných plic
že slovo nejde - neexistuje
slovo nejde - neexistuje
Když nemůžeš přidej víc
zakřič prostě z plných plic
že to dáš, na to máš
že to dáš!"

(skupina Mirai - "Když nemůžeš tak přidej")


Ať je brzy zase dobře!
To dáš! Na to máš!


Katka ♥

neděle 27. srpna 2017

Když duše tančí...

... ten den jsem již na nebi viděla jednu krásnou duhu. Radovala jsem se jak malá... to duha dokáže mě takhle rozdovádět... Kochala jsem se jí, dokud se neztratila. 


Opět jsem si na terase sedla ke stolečku, dala nohy na protější židli a ponořila se do četby knihy. Rázem jsem se ocitla na čajových plantážích Srí Lanky a byla ve fantazii omámena vůní čaje a poletujícími pestrobarevnými papoušky v korunách stromů... tam mě kniha zavedla společně s hlavní postavou...


Po asi deseti minutách pobytu na Srí Lance jsem byla vyrušena. "Něco", "někdo" mi říkalo: "Zvedni hlavu! Podívej se!"
A tak jsem zvedla hlavu k nebi. Ačkoli jsem k tomu vlastně neměla rozumný důvod. Ale věci se prostě dějí tak, jak se dít mají...


A byla tam, neskutečně jasná, zářící duha - druhá v tom dni.
Málokdy tak zářící.
Pravdou ale je, že letos si duhy užívám. Jako by se mi chtěly předvést. 
A já si ten čas - s nimi, dokud září na obloze - neskutečně užívám...



Je to zázrak zázraků. Ať si to vědci fyzikálně zdůvodňují jak chtějí, pro mě je to zázrak, kouzlo, dar.
A když dojdete do místa, kde se duha dotýká Země, tak najdete poklad... 
a věřte mi, není to jen o bohatství v podobě hrnce se zlatem...



Krásné dny
Katka ♥

PS: Při pohledu na duhu netančí ale jen má duše. Tančím vždy i já, mé tělo - spontánně, radostně, nadšeně... 

čtvrtek 24. srpna 2017

Setkání na půli cesty...

Jsou setkání, která se díky různým okolnostem nedaří kratší či delší dobu uskutečnit. Nemá ale cenu smutnit, nějaký důvod to také má. A jsou setkání, která se domluví hned, tak nějak jednoduše sami, že člověk jen žasne. A najednou sedí ve vlaku a jede nadšeně vstříc novému setkání. 
A tak to bylo právě s Hankou ze Šťastných dnů...


Znáte to sami. Jsou osoby, že ačkoli netušíte proč, jsou vám prostě blízké, sympatické, svým způsobem nějak známé... Cítíte to, vnímáte to. A nemusí to být, jak jsem zjistila, jen "napřímo". Může to být i skrze písmenka ve formě příspěvků, komentářů na blogu, skrze maily a fotografie. 
A pak se jednoho dne naživo setkáte - protože to tak prostě má být - a ten pocit se ještě mnohonásobně umocní. Mně osobně stačil první pohled do očí a na rozzářenou tvář Hanky a věděla jsem, že jsem "doma". Cítila jsem, že se naše duše již odpradávna znají a teď se opět setkaly... a to setkání bylo velmi silné a překrásné.


Strávily jsme spolu celý den, nezapomenutelný den. Na půli cesty od našich domovů. Ve městě zcela nenáhodně dýchajícím a vonícím historií, krásou i smutkem, věčností, nekonečností... v Třebíči
Celý den jsme povídaly a povídaly, smály se, brečely, doháněly dobu "před tím", jednoduše byly... 
Je to nádhera cítit takové souznění. Vím to, je to dar znovu potkat spřízněnou duši.


Haní, díky ti za setkání, za to, že jsi, za to jaká jsi.
 Nezapomeň nikdy, že jsi BÁJEČNÁ a že - řečeno slovy pubescentů - "To dáš!" 
Však ty to sama moc dobře víš... 
A víš, co nemáš být?! :o))) Přesně tak...


Navštívily jsme samozřejmě i baziliku sv. Prokopa, která mě i napodruhé uchvátila...


"Když člověk věří na zázraky
ony se pak dějí."


"Chcete být šťastni - tak buďte
Vesmíru nejde o nic jiného."


"Nehledejte slova pro to, co nechcete. Najděte formulaci toho co chcete, aby se dělo, stalo. Až budete opravdu připravení, přijde ta správná doba, vyšlete přání s vírou, vděčností, láskou a pokorou nahoru, do Vesmíru. Pokud to tak opravdu bude, nemůže se stát, aby zůstalo nevyslyšeno." 



Prošly jsme se i starým židovským městem, kde na nás na zemi čekalo nečekané překvapení, které mile potěšilo...


A výhled z věže kostela sv. Martina byl odzbrojující. 


Blízko nebi, hlavou v oblacích, se světem na dlani, radostí v srdci.


Krásné dny vám všem a vězte, že nemá cenu hezké věci odkládat na potom. 
Prostě je udělejte...
Katka ♥

středa 23. srpna 2017

Letní noci...

... jsou čarokrásné.
Vůně, klid, relativní ticho a pohoda. To je jedna z věcí, o kterých v zimě sním a v myšlenkách se právě do tohoto času - se zavřenýma očima a přiblble šťastným úsměvem - přenáším.
Teď to ale prožívám naplno a s obrovitánskou čirou radostí.


Stačí letní večer, knížka a svíčka.
Vínu, čaji či kávě se ale rozhodně nevyhýbám. Však zásob z Pálavy máme víc než dost :o)
No, svíčka?! Manžel mi - svému lampáři - koupil krásnou velkou svíčku v keramickém obalu. Je báječný! Knot je silný a plamen hoří do 10 cm nad svící. 
Prostě louče, při které se dá i číst. A to já tuze ráda.
Díky knize se ocitám zcela v jiném světě, ve zcela jiném příběhu. Jsem jen nestranný pozorovatel, ale prožívám vše s hrdiny příběhu. A pokud je řeč o čajových plantážích a kvetoucích exotických květinách, tak to pak tu vůni i "cítím".


Když večer postoupí, tak se začne hádat mé rozumné Já - které mě nutí jít do hajan  a Já - které by dál sedělo na terase, četlo, snilo, popíjelo čaj a víno a létalo v oblacích fantazie.
Argumenty mého rozumného Já vždy po chvíli zvítězí a zaklapnu knihu. Chvíli ještě poslouchám ticho noci, vnímám její vůni a děkuji za tu nesmírnou krásu.

Krásné dny
Katka ♥ 

neděle 20. srpna 2017

Jižní Morava VIII. - Svatý kopeček

SVATÝ KOPEČEK u Mikulova je majestátním místem nad městem, které se dotýká nebes. 
Alespoň mně se to tak zdá.
Ačkoli bylo 36 stupňů, výšlap nahoru jsme si jednoduše nemohli odpustit.


Svatý kopeček (Tanzberg) patří k nejvýraznější přírodní dominantě Mikulova. Pro bohatý výskyt chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů bylo jeho území vyhlášeno za přírodní rezervaci.


Po křížové cestě se dostanete až na samotný vrchol k poutní kapli sv. Šebestiána, zvonici a božímu hrobu.
Na vrchol Svatého kopečku vás zavede křížová cesta s v dnešní době 14 zastaveními v podobě kapliček se sochami, malbami. Křížová cesta symbolizuje poslední cestu Ježíše Krista k Jeruzalému na horu Golgotu, kde byl ukřižován.  


Společná fotka z tohoto vzácného místa nesmí chybět. To dá rozum.
A ačkoli "lidé" - přesněji řečeno "fotky lidí" se na mém blogu objevují zřídkakdy, tentokráte udělám mileráda výjimku. To místo si o to říká...


Na vrcholu Svatého kopečku jsme se Zuzankou hrály hru, kdo nejde "srdíčko". Bílé vápencové kamínky doslova zbožňuji. Nikde jinde jsem takovéto neviděla, jen zde na Pálavě...
Netrvalo to dlouho a objevilo se nám v celé své kráse... 
  

Pohled z výšky na Mikulov a jeho dominantu - zámek byl úchvatný.



Jsou místa, která si člověk prostě zamiluje. Bezpodmínečně, napořád, na věky věků...
Rozum v tom nehraje žádnou roli. Hlavní roli zde hraje srdce, které prostě ví, které to cítí...
Každý to "své místo" (místa) někde má. Jen ho najít. Vzpomenout si.


Krásné letní dny
Katka ♥

středa 16. srpna 2017

Jižní Morava VII. - Mikulov...

... je pro mě jedním z nejkrásnějších měst u nás. Město samotné, zámek, jeho zahrady, náměstíčko... je nádherné. Podstatnou roli v mých citech ale bezesporu hraje Svatý kopeček. Jeho kouzlo je až majestátní... ale o něm příště.


Tentokráte se nám poprvé otevřely i zámecké zahrady, které byly při naší poslední návštěvě zavřené.
Mikulov si mě tím získal zase mnohem více.


Procházeli jsme se v nich dlouze, poseděli na lavičce, pokochali se u fontánky, vzhlíželi k Svatému kopečku, a já zasněně  hleděla nejen na něj, ale i na záplavu květin. Udržet je v takových parnech kolem 37 stupňů v takovém stavu, to musí být až nadlidský úkol.
Sláva zahradníkům!



Převládaly odstíny mysticky fialové a zářící žluté.


Díky otevřeným zahradám jsme se dostali na zámek z druhé strany a mohli ho obdivovat i z jiných úhlů pohledu. Je neskutečně krásný a fotogenický.


... jsou místa, která jsou nenápadná, ale skýtají neskutečnou nádheru... pro toho, kdo ji chce vidět...


Zámek zpovzdálí, cestou na Svatý kopeček.

      
  
Jsou místa, která si vás získají napořád, na věky věků... ♥ 
Toto je pro mě jedno z nich.


Krásné letní dny
Katka ♥

pondělí 14. srpna 2017

Jižní Morava VI. - ☼ Sonnentor ☼

Návštěva SONNENTORU ☼ v Čejkovicích - výrobny čajů v biokvalitě -  byla jasná volba.
Tento bylinkový ráj nejen že nezklamal, ale dokonce i předčil mé očekávání.
Takovéto překvapení si nechám líbit.


Český Sonnentor slaví letos 25 let od svého vzniku. 
Jeho filosofie je mi velmi sympatická.


Jednalo se o útok na všechny smysly. Zrak - kamkoli jste se tam podívali, chuť- ochutnávka čajů, vynikající dortíky či domácí zmrzlina, čich - v celém Sonnentoru překrásná omamná vůně, hmat - když jsem jemně hnětla bylinky v Hildegardině bylinkové zahrádce i sluch - při poslechu příjemné odpočinkové hudby v kavárně.
  

Vím, že ne pro každého, ale pro mě byla exkurse výrobnou čajů hotovým pohlazením po duši, srdce jásalo. Ta neskutečná vůně meduňky při vkročení do samého srdce Sonnentoru byla omamná.
Prošli jsme se provoněnými sklady bylin, bylo nám odhaleno tajemství zrození nálevového sáčku čaje od pěstování bylin různými biopěstiteli až po šálek čaje. 


Pokud byla možnost k bylinkám či kávě během exkurze přivonět, nevynechala jsem ani jednu jedinou.
Kdo myslíte, že z prohlídky odcházel - zcela rozzářen - jako poslední?!
"No jo, naše mamka!"


Že si domů odvezu konvičku s šálkem, tak to jsem věděla již před odjezdem na dovolenou.
Ale až teprve tam jsem se rozhodla, že jeden šálek si vezmu i do práce.
Kdo by to počítal!
 
 

Posezení v kavárně kde jsme si v čase oběda, místo oběda dali zákusek a zmrzlinu ani jednoho z nás neudivil. Přijali to s nadšením všichni.
Změna je život.


Je to poprvé, co na blogu píšu o záchodě... a zřejmě i naposledy... ale musím :o)
Na dveřích každé kabinky byla cedulka s nápisy:
"Tady se čůrá po bylinkovém čaji."
"... kořeněném, ovocném..."
Já ale pila kávu, jejíž nápis na dveřích nebyl. Chvíli jsem váhala, zda vůbec můžu onu místnost navštívit. Jak to dopadlo? No jasně! Vybrala jsem si nejhezčí obrázek a směle vstoupila.


V Hildegardině bylinkové zahrádce - před...


Po...


Po po... :o) 
To by byl hřích si neodvést kousek té nádhery a potěšení také domů.



Čejkovice jsou i sídlem firmy "Templářské sklepy". Tam jsem zavítali samozřejmě také. Exkurze jejich sklepy s degustací byla také báječná :o)
Fotografii pokladů, které jsme si odvezli odtud, není zveřejnitelná... že Pavle?! :o)))

Krásné dny
Katka ♥