pondělí 30. října 2017

V hlavní roli podzim a šípky II.

Nové kytice ze zahrady, které zdobily byt a terasu každý týden během léta, 
vystřídaly podzimní plody.
Díky tomu září byt dál.


Listy, jablíčka, šípky, kaštany, vřesy a jiné dary podzimu.


Ačkoli bydlíme v krajském městě, tak včera byl, co se počasí týče, takový kalamitní stav,
že nám sedm hodin nešla elektřina.
Přijali jsme to a využili.


Venku se doslova čerti ženili. V bytě bylo teplo, útulno, přítmí.
Víc jsme si povídali, víc jsme se smáli, víc jsme byli pospolu.
Užili jsme si více svíček - dokonce jsem to měla i povoleno bez brblání :o)


Nikam se nespěchalo, nic se nemuselo.
Čas plynul pomaleji. Opravdu.
Díky plynovému sporáku jsme si uvařili pravou horkou čokoládu se šlehačkou.
Již dlouho slibovanou.
Ten den ale nastala ta pravá chvíle.
Až se nám dělaly boule za ušima, jaká to byla dobrota.


 Neočekávanost v kladném slova smyslu je krásná věc.
Záleží jen na nás, jak ji využijeme.
Zda budeme brblat, naříkat, že jsme chtěli to a tamto a díky odpojené elektřině nemůžeme.
Nebo to přijmeme jak to je a vytěžíme z toho co nejvíce.


Volba je vždy na nás.
Krásné dny
Katka ♥

neděle 29. října 2017

Po bílé stopě...

... aneb zažít Jihlavu trochu jinak.
V posledním týdnu se u nás konal Mezinárodní Festival Dokumentárních Filmů Ji.hlava.
Celé město ožije a milovníci dokumentárních filmů si přijdou na své.
Pro lepší orientaci návštěvníků po Jihlavě se městem po chodnících táhnou bílé stopy, čáry.
Ty spojují jednotlivá stanoviště, kde se promítají dokumentární filmy - DKO, kina, divadlo. Jednotlivá stanoviště s občerstvením, kavárny, bistra, restaurace, ubytovací zařízení, muzea, galerie...


Již v týdnu jsem si čar všímala a napadla mě netradiční myšlenka, 
vydat se po této bílé stopě... 


Rodina to přijala s nadšením a tak jsme se v sobotu vydali.
Stopa nás vedla různými místy, centrem i okrajovými částmi města. 
Udělali mi i radost, že jsme šli kolem kostela sv. Jakuba...




... a postranními uličkami, které lemovaly staré domy s překrásnými vstupními dveřmi,
které dýchají historií.


Bylo větrno, chladno a zataženo a tak bylo jasné, že se půjdeme ohřát do nějaké kavárny po cestě 
a dáme si něco dobrého.
Ale.
Po cestě jsme sice míjeli kavárny, ale všechny byly plně obsazené. 
Po pravdě byl tam i takový hukot, že to člověka ani nelákalo posedět.
Nakonec jsme z bílé stopy sešli a zašli do jedné, kde se dalo v klidu posedět, popovídat a ohřát se.


Krásné dny třeba i s netradičním nádechem
Katka ♥

čtvrtek 26. října 2017

Cesta zpět

Jsou cesty, kterými jsem chodívala pravidelně, znala jsem je jak své boty.
Ta místa jsem měla ráda.


Pak jsem se přestěhovala a objevovala nová místa, nové cesty, nové radosti. 
Obzory se mi rozšiřovaly.


Nedávno ale nastal čas, vrátit se alespoň ve vycházce zpět.
Ve vycházce a trochu ve vzpomínkách.


S časem se ale mnohdy místa změnila k nepoznání, cesty byly jiné. Jako bych byla někde úplně jinde.
Chvíli jsem se bála, zda vůbec dojdeme tam, kam jsem měla namířeno. 
Jako by cesta chtěla končit. 


Nakonec jsme k cíli zdárně došli.
Čas je viditelný všude - nejvíce na dětech, na přírodě i na nás samých.


Světe div se. Vzpomínám si tak na spolužáky ze střední školy. I na v té době nejlepší kamarádku Markétku, 
s kterou jsme byly roky nerozlučná dvojka.
Časem se mi odstěhovala k Písku... 


Proti nám jde po cestě osůbka s buldočkem - Zuzanky nejoblíbenějším psem.
Soustředíme se na blížící se funící kuličku těsně nad zemí.
Když je už skoro u nás, vzhlédnu k majitelce psa a... světe div se... je to Markétčina mladší sestra...


Už se nedivím, ale stále žasnu nad tím, jak svět funguje, jak je vše překrásně propojené,
jak vše dává smysl...



Užívejte prázdniny, pokud je s dětmi máte.
Pokud ne, vydržte, víkend je již za dveřmi :o)


Ať vaše cesty mají vždy správný směr.

Krásné dny
Katka ♥

neděle 22. října 2017

Knižní veletrh v Havlíčkově Brodě

... je akce, kterou si každoročně nenecháme ujít. 
Tento rok se konal 20. a 21. října.


Každý knihomol si zde přišel na své. 
Bylo zde k vidění moře nakladatelů, spousta žánrů a oblastí, kupa autorů... zkrátka mraky překrásných knih.


Že některé z nich šly i s námi domů bylo zcela logické.
Většina z nich se stanou dárky k narozeninám či Vánocům.
Jak by to jinak Ježíšek mohl stihnout sám?! Uznejte!



Zmíním zde knihu - povídku:
"Muž, který sázel stromy"
Jean GIONO


Jedná se o mistrovskou povídku francouzského autora  z roku 1953, kterou mám velmi ráda.
Vypráví o prostém pastýři ovcí, ve vyprahlé a vylidněné Provence, kolem roku 1913-1945,
který tiše, bez nároku na vděk,
den co den sázel v okolních kopcích stromy.
 

 Díky jednotlivým stromům vznikaly lesy, zalesnily se kopce,
 vrátila se zpět voda, zvěř, život, lidé...
Je o muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí.


Když jsem knihu uviděla, rozzářila jsem se a musela ji vzít do rukou.
Když jsem začala listovat a viděla přenádherná slova spojená s úžasnými kresbami mého nejoblíbenějšího ilustrátora a malíře Pavla Čecha, žasla jsem.
A když jsem uviděla obrázek muže (nahoře), který vypadal, jako by byl živý a upíral na mě své laskavé oči, tak mi bylo zcela jasné, že kniha se mnou půjde domů.


Večer jsem si povídku opět přečetla. 
Každou ilustrovanou stránku obdivovala s nadšením.
Když se spojí krásná slova s krásnými obrázky, je to zázrak.

Hezkou neděli všem
Katka ♥

pátek 20. října 2017

Jiný úhel pohledu...

Není k zahození se čas od času na určité věci podívat trochu jinak.
Poodstoupit od problému a zkusit se na něj podívat jiným úhlem pohledu.
Tak trochu zvenčí, s nadhledem.


Někdy zjistíme nevídané. Někdy se díky tomu zklidníme, uzdravíme, zjistíme,
že třeba není všechno černé tak, jak se nám někdy jeví.


Někdy nám mohou jiný úhel zprostředkovat druhé osoby a může to pro nás být velmi důležité.
Díky i za ně.


... jiný úhel pohledu se nám naskýtá i díky zrcadlu v podobě vodní hladiny.
Pokud je bezvětří, můžeme vše vidět jasně, snad i barevněji a 
krásněji než ve skutečnosti.
V dvojité kráse.


Větřík a vlnky na hladině naopak tento obraz, jiný svět dokážou uzavřít. 
Jako by se zavřely dveře a my zůstali za nimi.


Tentokráte ale byly dveře jiného světa - obrovitánské a dvoukřídlé - otevřeny dokořán.
Díky za to! Díky za tu nádheru!


Nemohu si pomoci, ale první fotka a mnohé další mi jednoduše připomínají barevnost 
a hravost z obrazů nizozemského malíře Rembrandta. 
Hravost, veselost, rozvernost, radostnost, krásu, život sám.




Užívejte další překrásný víkend podle svých představ.
Popravdě. Jaký si ho uděláte, takový ho jednoduše budete mít.


Katka ♥

čtvrtek 19. října 2017

V hlavní roli - šípky

... jsou skvělé nejen v čaji
Hodí se jako krásná dekorace ve váze, kam nařežete větvičky s plody šípku.
A nebo do svícnu


U nás vystřídaly levanduli právě šípky 
a dokreslují krásnou podzimní atmosféru doma, na terase i v práci.


Dnes jsme šli již na třetí várku šípků, protože po nějakém čase sesychají a tmavnou.
Pokud dáte pod čajovou svíčku ještě jednu (již vyhořelou) dnem nahoru, tak se plamínek dostane výš a září víc. Vypadá to ještě mnohem lépe.


Nemusíte mít ani vevnitř skleněný druhý menší svícen jako já. 
Stačí opravdu dvě svíčky na sebe, obsypat šípky do výšky čajovky a radost je na světě. 
A takto lze obměňovat dekorace kdykoli během roku - co příroda dá, 
co vám bude jednoduše dělat radost.


Krásné ještě stále babí léto.
Katka ♥

středa 18. října 2017

V korunách

Jsou období v životě člověčím, kdy tíhneme k různým věcem.
Rádi děláme to či ono, máme rádi to či tamto. Soustředíme svůj zájem na určité věci.
Je to dáno věkem, zájmy, tokem života.



Krásné na tom je to, že se nám díky tomu stále rozšiřují obzory,
život je díky tomu bohatší, krásnější, naplněnější a zářivější.



Už nějakou dobu obracím zraky nejen ke krásám obyčejnosti,
ve kterých spatřuji nádheru a neskutečný zázrak, ale také "nahoru".
Ve všech významech toho slova.



Do korun stromů, do nebes a mnohem, mnohem dále.
Koruny stromů a nekonečné nebe měnící se každou sekundou jsou fotoaparátem zachytitelné
a dělám to s nesmírnou radostí.



Co se týká dálek Vesmíru, to prožívám na úrovni duše... nelze to tedy zcela fotkami zaznamenat,
ale děje se tak mnohdy
... skrze písmenka tady na blogu, která si k mnohým z vás našly cestu...
... a skrze slova v běžném životě...


Překrásné pohledy do korun stromů jsou na jaře, kdy se život probouzí
a na stromech se objevují první lístečky v barvách jarní zelené.
Což je jeden z nejkrásnějších barevných odstínů.


Druhý vrchol pro mě a nejen mě nastává na podzim, kdy se stromy zbarvují do pestré palety barev,
 jako by vypadly z pod ruky malíři.
A když do nich ještě zazáří říjnové sluníčko a za nimi se objeví zářivě blankytně modrá obloha,
tak se až dech tají.
Vím, ne každému, ale i to je volbou každého z nás.


Dlouho dokážu stát pod korunami buků, kaštanů, lip, javorů, dubů, olší, třešní, akátů
a dívat se tam nahoru... Je to skvostná podívaná.
Vím, když koukáte dlouho, bolí z toho za krkem a na ramenou. Ale i to za to stojí.



Vždycky si v duchu říkám, že by bylo překrásné právě v tuto chvíli mít při ruce lehátko - jako mívám za hvězdných nocí - lehnout si na něj,  a pozorovat tu korunní krásu.
Jen tak. Jen tak být.




Pokud budete chtít, obraťte zraky tam nahoru, uvidíte nevídané.
 

Krásné dny
Katka ♥