Únorové citáty...

"Existují dva způsoby, jak žít svůj život.

Ten první je myslet si, že nic není zázrak.

Ten druhý je myslet si, že všechno je zázrak."

Albert Einstein

"Náš největší nedostatek spočívá v tom, že se příliš snadno vzdáváme.

Nejjistější cestou je zkoušet to stále znovu."

Thomas Edison



"Tajemství humoru je překvapení."

Aristoteles

"Naděje je stav ducha,
který dává smysl našemu životu."
Václav Havel

"Dříve jsem říkal: "Doufám, že se všechno změní."

Pak jsem pochopil, že existuje jediný způsob, 

kterým lze všechno změnit - změnit sám sebe."

Jim Rohn

"Nejprve nutno změnit sebe.
Pak zpravidla nebývá nutno měnit poměry."
Mark Twain

"Nic nebývá brzo, nic nebývá pozdě,

všechno je vždycky v pravý čas!"

"Čím déle člověk žije, tím jasněji vidí,
že jednoduché věci jsou opravdu ty největší."
Romano Guardini

"Rozdíl mezi mnou a většinou takzvaných ateistů je pocit naprosté pokory před neuchopitelným tajemstvím a harmonií kosmu."

Albert Einstein

"Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce,

který ti ji přezpívá, když ji zapomeneš."

Albert Einstein

"Jsou malíři, kteří dělají ze slunce žlutou skvrnu,

ale jsou jiní, kteří díky svému umění a moudrosti

dělají ze žluté barvy slunce."

Pablo Picasso

Malujte, zpívejte, smějte se!

Krásný únor

Katka

Český Krumlov - zastavení páté - focení ve Fotoateliéru Seidel

V muzeu je fotografický ateliér stále využíván i ke svému původnímu účelu. K fotografování.

Pokud se zde ale člověk chce nechat vyfotit, tak je nutné se s předstihem objednat.

A to dá rozum, že když se někdo již s foťákem v ruce narodí (jako manžel)
a když někdo miluje fotografii a dobu do jaké se při focení přenese (jako já)
a když z těchto dvou jedinečných individuí vzejdou děti (jako naše děti)...
tak je logické, že jsme nenechali nic náhodě a dopředu se objednali.

Pro milovníky fotografie to bylo pomyslnou třešinkou na dortu.

Na dveře salónu - šatny se zavěsila informativní cedulka a na hodinu jsme byli hýčkáni.
Obrazně i doslovně.
 Zároveň jsme se ocitli na počátku 20 století, v době, kdy v ateliéru fotografovali otec a syn Seidelovi.
Zažili jsme kouzelný čas s nádechem nostalgie a něčeho dosud nepoznaného.



Vybírali jsme si róby, které se nám líbily, doplňky, kloboučky, rukavičky.
Botky, pásky, kravaty, naušnice, korále...

Aby jsme se jako jednotlivci cítili hezky a zároveň abychom ladili jako celek - rodina.



Na stole bylo na výběr více klobouků.
Když se mě paní fotografka zeptala, jaký by se mi ke mně líbil, měla jsem okamžitě jasno.
Modrý s hortenzií. Jako by tam čekal přímo na mě.
Co, jako?!
Čekal tam přímo na mě.



Manžel si dovezl klobouk, starodávné boty (které i možná ten začátek století pamatují :o))
a hůlku do ruky z domu. Z nostalgie.
Dceři jsme taktéž z domu dovezli granátový náhrdelník. Do té doby se nádherně hodil.
Já se synem jsme byli komplet vypůjčení .o)

Paní fotografka přemýšlela nad rekvizitami, které nám dá do ruky. 

Manžel měl svou hůlku, synovi dala jednou učené knihy a podruhé flexaretu,

dceři jednou kabelku pro slečnu a podruhé také učené knihy a mně?

"No, a co Vám?!" 

Chvíli se rozhlížela.

"Co takhle krajkový deštníček?!

Zcela nadšeně a radostně jsem řekla, zrovna se rozplývajíce: "Po tom jsem vždycky toužila!"

A pak, že se sny neplní...

Velký dík ještě jednou všem "od Seidlů", jmenovitě především paní fotografce Kubíčkové.

Byl to prima čas plný nezapomenutelných zážitků.

Děkujeme!

A za nás - rozhodně Museum Atelier Seidel doporučujeme navštívit!

Krásné dny všem

Katka