středa 28. června 2017

Fialové mámení...

"Až pojedeme za týden, musíme se na chvíli určitě zastavit!" hlásila jsem před týdnem manželovi.
Chvíle se krapet protáhla, ale kdo by to počítal!
Co znamená prodloužená chvíle, vychutnaná naplno, v porovnání s délkou života?!
Razím heslo, že je škoda každé minutky, kterou si člověk nevychutná naplno a s radostí.
Chyťte se mě za ruku a pojďte se mnou!


Není to levandulové pole, pravda, ale bylo to i tak nádherné. U nás ne tak obvyklá plodina - 
svazenka vratičolistá.


V poli vedla cestička, na které rostlinky nerostly, tak jsem se po ní kousek vydala.
Zašla jsem tedy kousek do vnitřku pole a bylo to tam jak v úlu. To byl hukot, tolik života. 
Chvíli jsem jen tak stála a nechávala na sebe působit to moře krásy a moře fialové barvy.



Jako v pohádce. Některé pohledy byly až neskutečně krásné.
Příroda stále překvapuje svou pestrostí, rozmanitostí a nádherou.


Vzpomněla jsem si, jak jsem nedávno jela do Prahy a v dálce jsem zahlédla rubínově červené pole. 
Určitý druh jetele. To musí být také nádhera! 
Třeba se ho jednou dočkám i na Vysočině :o)



A zase jsem si uvědomila, že Provance se svými levandulovými poli je mi prostě souzena... jednou, až přijde ta správná doba...
Tu vůni nelze ničím nahradit, a ten odstín fialové zrovna tak...




Krásné dny
Katka ♥

úterý 27. června 2017

Odměna odměn...

Je konec června. V poslední době jsem si několikrát v duchu posteskla, 
že jsem letos ještě neviděla ani jednu DUHU
Duha je mou esencí, něčím, co mě utváří, nabíjí, zceluje... Je to hotový zázrak zázraků.


Mrzelo mě to, ale zatím jsem dešti, větru, slunci neporučila.
Na to jsem malý pán...
... ale myšlenky zmůžou někdy divy a tak jsem dnes nejenom spatřila duhu, ale stalo se ještě i něco, co jsem zažila poprvé v životě.


Jak slibovali, tak se stalo. Kolem půl osmé přišla bouřka a blahodárný, dychtivě očekávaný déšť. 
Jen jsem tak stála na terase a kochala se. Klapot deště byl hotovým koncertem v parném červnu.
Ta změna energie, atmosféry, barev těsně před bouřkou je vždy velmi silná.


V 19:58 jsem na obloze poprvé spatřila DUHU
Kdo mě již znáte, tak jistojistě víte, jaká věta se zatajeným dechem a užaslým pohledem zazněla? 
"Bože, to je nááádhera!!!" :o)


Věřte, nevěřte, duha, v těchto jasných sytých barvách vydržela na obloze celých 42 minut.
Já jsem vydržela s ní. To dá rozum.
Jen se po obloze pomalinku přesouvala o kousek do strany.


To jsou jedny z okamžiků, kdy je "božsky". Kdy člověk jen je a vidí neviditelné, neuchopitelné, fascinující. 
Zázrak zázraků. Odměnu odměn.


Krásné duhové dny
Katka ♥

neděle 25. června 2017

Když neodolám...

... volání krás přírody. A proč bych vlastně měla odolávat?!


Když jsem na zahradě hrabala listí a větve z živého plotu, myšlenkami jsem se trochu toulala...
V tom, je práce na zahradě krásná.


Najednou se mi do mysli vloudila myšlenka na loňské zkracování plotu, které doprovázela zcela nečekaně "ovčí a kraví pauza".
Při té vzpomínce jsem se musela pousmát a zároveň trochu rozesmutnět, protože v tomto období a vlivem okolností by byl leda zázrak, kdyby se taková věc přihodila.


Divte se, nedivte. V tu chvíli, kdy na to myslím, zvednu hlavu a kouknu směrem k plotu a žasnu. Za plotem jsou ovečky.
Nakonec jsem si je, ačkoli jsem si myslela, že to tentokráte nepůjde, přece jenom nějakým způsobem "přivolala".


A tak jsem opět radostně odhodila hrábě a přes celou zahradu míříc si to ke vchodu zahrady
vesele, spontánně volám na zbytek rodiny:
"Ovčí pauza!"
"Beru si ovčí pauzu!!!"


A pak se mi to trochu zvrtlo a pauza se malinkato protáhla.
Však ty krásy zahrady a louky za to stály!




 

Krásné dny
Katka ♥

pátek 23. června 2017

Zamyšlený...

"Neměli bychom si namlouvat, že musíme činit obrovské věci.
Stačí malé, ale s obrovskou láskou."
Matka Tereza


"Nemůžete-li být s těmi, koho máte rádi, 
mějte rádi ty, se kterými jste."
Americké přísloví


"Nemůžeš-li činit, co chceš, čiň aspoň to, co můžeš.
Kdo činí, co může, činí mnoho"
Ignác z Loyoly


"Pravá láska je to, co nám na druhém nevadí,
nikoli to, co se nám líbí."
Petr Iljič Čajkovskij


"Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme, ale můžeme si sami zvolit,
kolik života našim létům dokážeme dát."
John C. Maxwell


"Když už se musí v něčem přehánět, pak tedy v dobrotě.
Žádné srdce není tak vyprahlé, aby nemohlo být zúrodněno dobrotou."
František Seleský

Krásný nadcházející víkend
Katka ♥

středa 21. června 2017

Magický 21 červen...

Dnešek připadá na LETNÍ SLUNOVRAT 
léto otvírá svou náruč, své dveře naplno dokořán.


Je to jeden z nejmagičtějších dnů v roce. 
Jde především o oslavu duchovní síly Slunce. Den i noc je v moci tajemných kouzel. Jako nikdy jindy ožívají tajemné síly země, léčivá síla Slunce a vody, příroda jako celek dosahuje maximum energie. Celá příroda - květiny i stromy, vodní toky, jezera a rybníky vyzařují kouzelnou energii, tajemné světlo, neviditelné. Vše oplývá zvláštními silami.
Vnitřně se ladíme na světlo.
Je čas mezidobí, kdy můžeme vnímat časové trhliny v realitě.
Země se otvírá a je ochotná vydat nám své poklady (hluboké duchovní zážitky).
Den je nejdelší v roce. Noc je nejkratší nocí v roce.


... a právě v té nejkratší noci v roce, 
v den, kdy země vydává své poklady a nabízí hluboké duchovní zážitky, 
v den, kdy vše oplývá tajemným kouzlem a světlem...
... jsme se s manželem před 20 lety poprvé setkali. Láska na první pohled. 

Ať si říká kdo chce co chce, naše duše se znají již dlouuuhou dobu. Teď se opět vzácně setkaly... Od prvních chvil jsem "věděla, cítila", že se známe odjakživa.

Nedivím se již, ale neustále žasnu nad souvislostmi, které nám život přináší a odkrývá...
Děkuji ♥


Dnešní den zároveň připadá na den JÓGY. 
Oslava těla i ducha.  Jak ho oslavit? Jak jinak než lekcí jógy!
Lekce byla dnes ještě báječnější než jindy.

Krásné dny
Katka ♥

úterý 20. června 2017

Když ono tam bylo tak krásně...

... a nešlo odolat ani u rybníka delší čas posečkat, ani zvěčnit si zde na blogu fotky toho překrásného večera, kdy šlo slunce k západu...


Nad hladinou poletovaly statisíce mušek, komárů a jiné drobotiny. V slunečních paprscích večerního měkkého světla byly nádherně ozářeni. A další statisíce přibyly, když se člověk podíval na zrcadlo vodní hladiny. Toho dne dočista vyleštěného.



Pocity a náladu lze pomocí slov a fotek i v tomto internetovém světě zprostředkovat. To co ale nelze, je vůně. 
Vůně vlahého večera, vody, kvetoucích travin, květin, stromů a keřů.



Nedávno jsem se dívala na krásné video s Jaroslavem Duškem a Janem Hnízdilem. Oba pány mám velmi ráda. Jejich myšlenky a náhled na život a na svět je mi velmi blízký.
Musela jsem se rozesmát, když tam mimo jiné říkali: Jdete za LEKAŘEM. Ten vám předepíše LEKY. Jdete do LEKÁRNY  a tam vám LEKÁRNÍK LEKY vydá... 
Krásná hříčka slov. Ale kdo nahlíží pod povrch věcí, pod pokličku "reality", tak ví své.


Ale, proč o tom teď píši... Jak jinak než nenáhodně.
Já bych lidem místo LEKŮ předepisovala procházku v lese, mezi poli, po loukách. Procházku k rybníkům, toulky po horách, Pozorovat východy a západy slunce v "tichu" přírody...


Je to hotový balzám na duši!
Je to nabíjející, povznášející, okouzlující. Mnoho stínů a strachů vymizí. 
Člověk vidí věci jiným úhlem pohledu.


A když se svět okolo vás ztiší, slyšíte dokonce i sami sebe. 
To jsou krásné a vzácné okamžiky... pokud své myšlenky dokážete zkrotit a usměrnit. 




A jaký a kde je ten váš rybníček? 
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet? Nebo možná ještě dál?
Možná taky za humny či v blízkém okolí. Tak šup, nelenět a vydat se tam!

 

Krásné dny
Katka ♥

neděle 18. června 2017

Zrcadlení...

... bylo první slovo, které mě při pohledu na tu krásu napadlo.
Když nádheru zrcadlíte tak zesílí, umocní se.
Mnohdy mám pocit, že v odraze na vodní hladině je obraz ještě krásnější než v realitě, 
ačkoli je pomíjivý.


Aby člověk mohl spatřit takovouto krásu, je zde jeden důležitý předpoklad. Nesmí foukat vítr, který to někdy škodolibě kazí. Vytváří na hladině vlnky, které vodu zčeří do té míry, 
že svět obrazu na hladině se uzavře.


My ale měli štěstí. Svět krás se nám ukázal v plné nádheře a dvojnásobnou silou.
A to jsem původně k rybníku ani nechtěla jít...
... a o jak moc bych se ošidila... a tak to v životě chodí se vším.


Mnohdy se nám něco nechce. Když se ale přemluvíme a přece jenom to uděláme, tak se někdy nestačíme divit. Co nádherného zažijeme, uvidíme, koho zajímavého potkáme, jak pookřejeme.
Nejednou jsou to doslova klíčové vzpomínky.


Není rybník jako rybník.
Tento znám celý svůj život. Jako malá holka jsem se v něm koupávala, hrála si v okolí. Pozorovala zde západy slunce, snila, byla. Patří ke mně víc než kterýkoli jiný, a já k němu.


Za těch necelých čtyřicet let se pramálo změnil... stejně jako já...
... pár rozdílu by se na obou stranách našlo, ale kdo by se tím chtěl zabývat a zdůrazňovat to :o)


Já i on rosteme jen a jen do krásy, zrajeme jak víno, moudříme a mnohdy si připadáme zase jako malí... svou radostí ze života, rozverností.

  

Až půjdete zase jednou k rybníku, koukejte s očima a srdcem dokořán. 
Stojí to za to!


Krásné dny
Katka ♥