"Až pojedeme za týden, musíme se na chvíli určitě zastavit!" hlásila jsem před týdnem manželovi.
Chvíle se krapet protáhla, ale kdo by to počítal!
Co znamená prodloužená chvíle, vychutnaná naplno, v porovnání s délkou života?!
Razím heslo, že je škoda každé minutky, kterou si člověk nevychutná naplno a s radostí.
Chyťte se mě za ruku a pojďte se mnou!
Není to levandulové pole, pravda, ale bylo to i tak nádherné. U nás ne tak obvyklá plodina -
svazenka vratičolistá.
V poli vedla cestička, na které rostlinky nerostly, tak jsem se po ní kousek vydala.
Zašla jsem tedy kousek do vnitřku pole a bylo to tam jak v úlu. To byl hukot, tolik života.
Chvíli jsem jen tak stála a nechávala na sebe působit to moře krásy a moře fialové barvy.
Jako v pohádce. Některé pohledy byly až neskutečně krásné.
Příroda stále překvapuje svou pestrostí, rozmanitostí a nádherou.
Vzpomněla jsem si, jak jsem nedávno jela do Prahy a v dálce jsem zahlédla rubínově červené pole.
Určitý druh jetele. To musí být také nádhera!
Třeba se ho jednou dočkám i na Vysočině :o)
A zase jsem si uvědomila, že Provance se svými levandulovými poli je mi prostě souzena... jednou, až přijde ta správná doba...
Tu vůni nelze ničím nahradit, a ten odstín fialové zrovna tak...
Krásné dny
Katka ♥