Tereza Mašková

O síle a kouzlu hudby jsem zde již párkrát psala.

Dnes bych vám chtěla moc ráda přiblížit interpretku, která mě svými písněmi doslova vzala za srdce.

TEREZKU MAŠKOVOU.

Terezku Maškovou jsem zaznamenala v Superstar 2018, jíž mimochodem vyhrála.

Nedivila jsem se, byla mou jasnou favoritkou od začátku.

Fenomenální zpěv, jedinečná barva hlasu, vše zpíváno s lehkostí.

Od začátku působila jako profesionál - co se týkalo zpěvu, vystupování, pohybů, tance.

Přitom byla sama sebou, skromná, vděčná a pokorná. Něžná a romantická duše. 

Překrásná žena - jak vně tak uvnitř.

Vždy zcela ovládla pódium i hlediště. 

Člověk s nadšením a zaujetím sledoval její vystoupení od prvního tónu do posledního.

Vždy to byl zážitek, co chvíli měl člověk husí kůži po celém těle, mnohdy slzy v očích.

Tak krásné a plné bylo její podání.

V minulém týdnu jsem se nenáhodně dostala ke dvěma jejím novým písním.

O té doby jsem obě slyšela mnoho, mnohokrát. Vždy žasnu znovu a znovu, vždy se rozplývám.

Písně jsou překrásné jak textem, tak hudbou. Zazpíváno fantasticky.

Emoce a energie z písní i klipů sálají. Mají dynamiku.

"O NÁS DVOU"

Romanticky laděná píseň, která chytí za srdce. Plná emocí a chvil, kdy se duše doslova tetelí. 

Osloví člověka až někde tam uvnitř, kam se jen máloco a málokdo dostane...

Text i hudba překrásná. 

Posléze jsem se dozvěděla, že je z pera No Name a Jany Kolesárové. Naprostý luxus.

"ŽÁR"

Energická píseň, plná života, odhodlání, vůle a naděje. 

Je tam jak rovina něžná, tak energicky živelná.

Překrásně zazpíváno, klip také velmi povedený. Bubny v refrénu nemají chybu.

Terezka je jednoznačně velikánský talent (po mnoha stránkách) a jsem obrovsky ráda, 

že se k ní "dostaly" tak překrásné a kvalitní písničky. Jen houšť.

Budu jedna z prvních, která si s nadšením pořídí její nové CD, to vím již dnes s jistotou.

Pokud budu mít možnost vidět její koncert, budu tam.

Přeji jí hodně štěstí!

Krásné dny vám všem

Katka

Za tmy na sv. Martina

Mé dny bývají většinou moc hezké.

Od brzkého rána, přes pracovní dobu, odpoledne i večer doma. 

Přes nespočet drobných i větších pohlazení během celého dne.

Někdy stačí rozhovor, slovo, věta, pohled a srdce poskočí, duše se tetelí a je hýčkána.

Člověk září.

Mám štěstí, vím to a ze srdce za to děkuji.

Do práce chodím za tmy. Dnes bylo navíc mlhavé ráno, 

kdy se hustá mlha válela všude vůkol jako těžká peřina. 

Až šel trochu strach a člověk očekával, zda zdáli neuslyší výt vlky.

Nebojím se ale vlka nic.

V areálu práce chodím denně podél dlouhého kovového zeleně natřeného zábradlí. 

Nejednou mě zláká po něm, jak tak jdu, přejíždět nehty a "hrát". 

Jeho zvonivý zvuk mě vždy rozezní uvnitř.

Když jsou na zábradlí kapičky vody po dešti, či za silné rosy, tak je prsty stírám.

V zimě zase sníh či jinovatku.

Prostě mám to zábradlí ráda! .o)

Dnes jsem se u něj musela nakonec dokonce zastavit.

Nedalo se nic jiného dělat.

Mlha se formovala do jinovatky a to co dokázala vykouzlit s pavučinou bylo

doslova dech beroucí.

Pavučina zářivě zářila a pyšnila se svou krásou.

Zcela oprávněně.

 Druhé obrazové zastavení dnešního dne je opět za tmy, tentokráte večer.

Oslavy sv. Martina proběhly letos v Jihlavě na náměstí bez nás. 

Ale koncert, který následoval poté, jsem si již nenechala ujít.

Má oblíbená skupina The Tap Tap. 

Skvělí lidé, kteří nám ukazují, že ačkoli nemusí člověk dostat od osudu zrovna "šťastné karty",

přesto může být šťastný a spokojený...

Byli nakažlivě veselí, usměvaví, vtipní a hlavně - naprosto si hraní a zpívání užívali.

Texty jejich písní vás rozesmály, roztančily, přinutily přemýšlet, zamýšlet se.

Mám pocit, že jsem se celý koncert jen usmívala. Jak to bylo milé, krásné a jedinečné setkání.

Všem účinkujícím a kapelníkovi Šimonovi Ornestovi patří velký dík. 

Ve zkratce: proběhl první letošní svařák, podruhé jsem okoštovala svatomartinské víno, odstartovala u mě adventní nálada, čas letí - vyřídili jsme synovi občanský průkaz - vstupuje pozvolna mezi nás dospěláky, dorazily balíčky na Vánoce, pár lidí jsem potěšila, pochválila, rozesmála... pár lidí mi zrcadlilo to samé nazpátek.

Když se každé ráno probudíme, máme před sebou zářivých 24 hodin života. 

Každý z nás. Každý den.

Jak s nimi naložíme, závisí jen a jen na nás...

Krásné dny

Katka

V korunách stromů...

Jsem člověk, který odjakživa a velmi často obrací své zraky k nebi.

K nebi i výše.

Ať už za nocí, kdy je obloha poseta nespočtem zářivých hvězd.

A nebo za dnů, kdy se kochám plujícími a tančícími mraky na obloze, 

které vytvářejí překrásné obrazy, s kterými si navíc pohrává i člověčí fantazie a představivost.

Někdy sklouznu pohledem z těchto výšin i krapet níže - 

do korun stromů.

Božínku, tam je také božsky.

Těmito fotkami se vracím o pár dnů nazpět, kdy listy ještě vévodily stromům.

Dnes je to již minulostí, ale i "jenom" fotografie mě stále a dále nabíjejí.

Stejně tak jako hra světla a stínu, hra kontrastů.

Energie stromů a přírody za onoho překrásného dne byla nádherná.

Nohama se člověk brouzdal v šustícím listí a stačilo otočit hlavu vzhůru

a ocitli jste se ve zcela jiném světě.

Co na tom, že se mi z toho dlouhého hledění vzhůru co chvíli zamotala hlava. 

Chvíli jsem se zotavila a šup, zraky zase korun stromů.

Mé oblíbené osiky zase zpívaly a mávaly...

A aby nastala rovnováha mezi nebem a zemí, 

tak kus nebe - slunce - sklouzlo zase na oplátku k nám dolů 

a roztančilo se po hladině rybníka...

Krásné dny

Katka