středa 25. září 2019

Člověk míní...

... okamžitý spontánní nápad mění.
Díky za to!
O víkendu jsem po snídani vyšla s vizí, že půjdu na zahradu. Tam se vždy nějaká práce najde.
ALE. 
Najednou se mé kroky začaly stáčet jiným směrem.
Chápejte, tu jsem uviděla rosu v trávě, tu byly kravky na louce, tu volaly z dálky šípky... 
...a já se stále více neplánovaně vzdalovala od vesnice.


Pravda, neprotestovala jsem. Naopak těšilo mě to. 
Už dlouho jsem si jen tak sama nevyšla do polí, luk a strání.
A tentokráte jsem to potřebovala.
Nabít se energií babího léta a trošku si srovnat myšleny, zážitky, pocity, emoce.
Získat určitý odstup, nadhled. To jde v přírodě krásně. 
Ona ví, jak pomoci... Stačí jen naslouchat... sobě, jí...


Stejně jako příroda ten den, i já jsem zářila.
Slunko jsem měla v tváři, čerstvý vítr ve vlasech, boty mokré od rosy, všude to krásně vonělo podzimem, modré nebe nad hlavou, kolem vše ještě krásně zelené a tu a tam červené tapisérie v podobě šípků, kterých se letos urodilo hojně.


Když jsem byla ještě na kraji vesnice a mohla jsem se ještě stočit k zahradě, tak jsem najednou uslyšela 
a uviděla zpívající a mávající strom v jednom.
Co na tom, že byl směrem do pořádného kopce.
Prostě jsem za ním vyrazila a už měla jasno, že dopoledne strávím dvě hodiny po loukách.
Došla jsem až k němu.
Tušíte o jaký strom by se mohlo jednat?


Znám takový opravdu jen jeden - jehož listy šustí a zpívají a zároveň se ve větru radostně třepotají, jakoby mávaly
Když fouká, je mým nejoblíbenějším.
Je to osika obecná.
Postavila jsem se přímo pod něj, vzhlédla do koruny.
Zavřela oči a jen byla.
Vnímala jsem jeho zpěv, poslouchala jeho koncert.
Notnou chvíli. Pak jsem mu poděkovala, zamávala listům 
a šla dále vzhůru do kopce na samotnou "Větrnou hůrku".


Větrnou hůrku z knihy Emily Brontëové "Na Větrné hůrce" mám spojenou s nečasem, chladnými nehezkými vztahy, 
smutkem až tísní.
Má "Větrná hůrka" ten den byla ale jiná - zářivá, hřejivá, povznášející.
Jediné, co ji spojovalo s tou knižní byl vítr. 
A ten mi ten den také nevadil.

 

Kam se člověk podíval, tam bylo krásně.
Ať už do dálky, či dolů pod nohy.
Babí léto je známé svými pavučinkami, které jsou doslova na každém kroku.
Ten den navíc zalité rosou, posypané zářícími perličkami, 
v kterých se odráží, leskne a zrcadlí celý náš kulatý svět. 
V kterých můžeme vidět překrásné a úžasné stvoření, jedinečné, osobité a originální, 
hodné lásky, ocenění a obdivu - NÁS SAMOTNÉ ♥


Samozřejmě, zase pavučinky volaly: "Kateřinko, prohlédni si mě! Potěš se mnou!" 
Jiná zase: "Mnou taky, mnou taky!" 
"Já jsem tady taky!"


A tak jsem se kochala, co chvíli dřepala, abych si tu krásu prohlédla zblízka.
Hned jsem si vzpomněla na jaro, na rosu v paraplíčkách...
To byla obdobná radost a úžas.



Cesta mě vedla dál. Natrhala jsem si kupu šípků do váz, 
které nám dělají radost jak doma, tak v kanceláři v práci.


Podzim sice ještě není vybarvený ve svých tradičních červeno-oranžovo-žluto-hnědých barvách,
ale barevno po létě je všude ještě i tak.



Ta správná cesta, kterou jsem šla již nespočetně krát, mě dovedla nakonec zpátky na chalupu.
Nabitá, ošlehané tváře od větru a slunce, s čistou myslí, s urovnanými myšlenkami 
a překrásným pocitem na srdci, na duši i na těle.
Neplánovaně, dvě hodiny doslova za odměnu.
Dopřejte si je čas od času také.


Krásné dny
Katka

čtvrtek 19. září 2019

Podzim se polehoučku vkrádá do našich domovů...

Na terase nám zatím naplno vládne léto
Podzim nastavuji jemně zatím jen uvnitř bytu, v kanceláři v zaměstnání.
Plody podzimu si o to samy říkají.
A já tomuto hlasu ráda podlehnu. 


Stačí posbírat vše, co s podzimem souvisí, na co po cestě narazíte a co se vám prostě líbí.
Můžete si hrát s barvami, tvary.
Sestavět na misku a podzimní radost je na světě.
Jednoduchá dekorace ovlivní jak energii v místnosti, tak uvnitř nás samotných.


I po roce stále věřím na pohádky a v dobré konce.
Někdo by mohl dokonce říct, že nemoudřím.
V této souvislosti bych mohla i souhlasit.
Naivní jsem báječně dál a docela mi to svědčí.
Koneckonců fantazie, naděje a víra jsou hnacím motorem každého z nás.
Ve slunných i stinných dnech. Každý známe obojí.
Bylo mi v práci opět připomenuto, že kaštany mohou být kouzelné :o)
A tak to letos zase zkouším... nové plavky by se hodily .o)


Však ono to jednou musí vyjít.
A když ne s kaštany, tak s žaludy.
A když ne s žaludy, tak s oříšky...  a oříšky, ty byly loni nakonec opravdu kouzelné. 
Nečekaně, překvapivě a vtipně darovány... a ukrývaly i "poklad" .o)
Jsou věci, situace, které se nezapomínají. I s odstupem času vykouzlí úsměv a zahřejí na duši.
Mnohdy i krásně překvapí, že si je i ti druzí pamatují...
Ding!


Jak misku naaranžovat, má nespočet možností.
Záleží opravdu na vkusu a radosti z tvoření každého z nás.


Ačkoli na jídelním stole máme stále ještě květiny ze zahrady, 
tak na zídce mezi obývákem a kuchyní již rozverně vládne trochu i podzim.


Letošní úroda šípků je veliká, tak pokud se vám líbí, utíkejte do přírody.
Podél cest jich je požehnaně. 
A je tam překrásně - o tom ale zase příště. 
Jak jsem šla původně na zahradu a nakonec se dlouze toulala po loukách, remízcích, cestách, 
po širém okolí, boty mokré od rosy, zpívající vítr ve vlasech, slunce v tváři, mysl čistá, 
úsměv na rtech... tak jako kdysi...



Krásné babí léto
Katka

PS1: Ačkoli jsem na šípky měla zahradnické nůžky, i přes to jsem jasně - viditelně i citelně - zjistila, že nejsem "urozená", nemám modrou krev .o)
PS2: Se zahradnickými nůžkami se i v lese skvěle obejdete. Celý koš hub jsem v neděli po chvilce cviku očistila právě zahradnickými nůžkami .o)

úterý 17. září 2019

Terasové zamyšlení...

Tím jak přestalo být venku teplo, kytičky ožily a daří se jim viditelně lépe.
Na terase to vypadá jak v zarostlé džungli,
kde je radost pobýt.


Utrhnu si pro sebe vždy pár minut na kávu, a večerní rozjímání si také nenechám ujít.
Je neskutečně nabíjející.
Stačí mi jen krása kolem a mé myšlenky, vzpomínky, představy a sny.


Mnohdy se myšlenkami toulám do různých směrů a jsem ráda, 
že myšlenky jsou pro většinu lidí "neviditelné" a "neslyšitelné". 
V tom tkví i jejich kouzlo a tajemno.
Je to naše soukromí, naše svatyně.


Jak pominula vedra, tak hojně rozkvetla svými droboučkými kvítky tařička vonná.
Své jméno nemá náhodně, ale proto, protože velmi omamně sladce voní. 
Stačí malý poryv větru a okamžitě jí cítíte. 
A protože ji tam máme rovnou pětkrát, tak k mé radosti voní téměř neustále... 


V plném květu je i verbena, jejíž kvítky jsou vícebarevné,


laděné do různých odstínů růžové.
Je to kráska.



S postupujícím časem se slunce začne chýlit k západu. 
Světlo svící začne více ožívat, žloutnout a 
srdce lampáře se probouzí čile k životu. 


S tmou přichází paradoxně více života... 
...něhy a romantiky, klidu a míru.


A pak jen člověk je...


Noc voní a i když je chladná, nevadí. 
Obleču se trochu víc, uvařím si kávu a konvičku teplého čaje 
a jsem schopná si takto užít hodinu, dvě...


Beze spěchu, sama se sebou, sama sebou...
Plameny svíček jsem již před lety vyměnila za televizi.
A v současné době je vyměňuji i za knihu a blog.
Cítím, že je to tak správné.
... a vždy se vyplatí poslouchat svůj vnitřní hlas, intuici...


Přeji vám všem krásné dny
plné slunce i stínů, které k nim patří, plné krás všedního dne i nocí.
Jak s nimi naložíte, záleží jen a jen na vás.
Katka ♥

neděle 15. září 2019

Český Krumlov - zastavení třetí - Noční

Tak jste tu všichni, jak jsme se domluvili?! 
Nechybí někdo?! Nešel někdo nedejbože už spát?!
Ok, vyrážíme.


Pokud se někdo opozdil, najde nás u řeky, na mostku, kde začneme naší procházku 
nočním Českým Krumlovem.



Zámek, jednotlivé jeho části a ochozy jsou i v noci krásně osvícené.
I v noci se nad tou krásou tají dech.
Zámek dostává zase naprosto jiný rozměr.
Poetičtější, romantičtější, tajemnější...


Od zámku se stočíme do křivolakých uliček, kde jsme se asi těsně minuli s lampářem.
Bylo ale vidět, že zde chodívá. 
Rozsvícené lucerny mi udělaly bezesporu velkou radost.



Takovýhle luxusní výhled jsme měli, když jsme hned na břehu řeky večeřeli.
Švitoření tekoucí řeky dotvářelo krásnou idylku.



Není ulička jako ulička. Jsou obrazy, okamžiky, které jsou jedinečné, neopakovatelné...
jako tento následující.


Noční Krumlov je nádherný i v tom, že je zde málo lidí. 
Lidé sedí v hospůdkách, kavárnách, venkovních zahrádkách. 
Živě se baví, ale ulice jsou "volné".


Na náměstí jsme na chvíli zastavili a zaposlouchali se do tónů kytar a zpěvu písní Beatles. 
Improvizovaný neplánovaný koncert. Překrásné. Myšlenky mi letěly do Prahy k Lennonově zdi...



Protože obě noci, které jsme tam byli, byly čistě letní a teplé, 
tak jsme si to noční toulání opravdu na výsost užili, nikam jsme nespěchali. 


Toulání nočním městem zakončíme na jedné z vyhlídek, kde je jak ve dne
tak v noci město jak na dlani.
Doufám, že se vám procházka líbila. I někoho jiného než mě jsem viděla zívat, takže to již nebudeme protahovat.
Nuž, děkuji za noční doprovod a utíkejte již do svých domovů a do hajan. 
Ať načerpáte sílu na příště.
Dobrou noc a sladké sny


Krásné dny Katka

středa 11. září 2019

Český Krumlov - zastavení druhé - Otáčivé divadlo a zámecká zahrada

Slíbila jsem, že si vás v parku zase vyzvednu, jsem tedy tu.
Doufám, že čekání nebylo dlouhé a že jste se parkem
dostatečně pokochali.



K večeru, když se slunce již chýlí k západu, to parku ještě o krapet víc sluší. 
Teplejší barvy, měkké stíny, jemné odstíny zelené... prostě radost pohledět.



Když jsme se tam tak procházeli, jen mi hlavou proběhla myšlenka,
že mi park svým způsobem připomíná park, který máme v práci.
Další myšlenka skočila k veverkám, které v práci s pravidelností vídáme
a následně k přání: "To by bylo krásné uvidět veverku i tady..."



Věřte nevěřte, od němého vyslovení přání neuběhlo ani deset sekund
a veveruška se kousek od nás objevila, o kus dál druhá, na jiné straně třetí.
Jak já ty souvislosti miluju!



Tento večer jsme šli do parku s konkrétním cílem - 
na divadelní hru "ZTRACENÝ SVĚT", na Otáčivé hlediště.
Bylo to naše "poprvé".
Po přečtení obsahu hry jsem si nedokázala moc představit, co od toho čekat, 
zda to osloví celé osazenstvo rodiny. Nechala jsem tomu tedy volný průběh.
A?!
Představení bylo doslova famózní. 


 Perfektně do detailů zpracovaná hra, trochu laděno do muzikálu, bylo to dynamické, nápadité, živé.
Nechyběl tomu humor, napětí ani romantika.
Nevšedním, fantastickým zážitkem je funkce otáčivého divadla, kdy divadelním pódiem je celých 360 stupňů kolem vás
a "je vámi pohybováno".
Vzhledem k tomu, že je divadlo pod širým nebem, tak propojení divadla a přírody je jedinečné.
Skvělé výkony všech herců.
Od začátku do konce jsme byli upoutáni dějem. 
Já hleděla nadšeně v němém úžasu, téměř se zatajeným dechem.
Do divadla chodím relativně často, ale musím říct, že již roky jsem neviděla něco tak pěkného.
Že to tak vnímal i zbytek obecenstva bylo patrné na konci, kdy se tleskalo hodně, hodně dlouho.
Klobouk dolů před všemi herci, lidmi, kteří se o vše potřebné starají v zákulisí a autorům díla (režie, scénář, hudba, kostýmy atd.).
Svůj názor jsem po představení rodině neříkala a čekala na jejich hodnocení.
Syn to za všechny krásně shrnul: 
"Musím říct, že to bylo to nejlepší, co jsem kdy viděl. Z divadel i filmů!" 
K tomu není více co dodávat.
Vlastně je. Děkujeme a moc rádi zase přijedeme.


Ten večer po představení jsme se romanticky procházeli zámeckou zahradou,
která je překrásná.



Zahradníci zde odvádějí skvělou práci, je to radost pohledět.
Hned bych si k záhonu klekla a přidala ruku k dílu.


Tolik květin, barev, vůní.




Krásná květinová panoramata pro nás v Krumlově nachystali.
A k tomu do zahrad přibalili minimum turistů.
To zahradě slušelo ještě víc.
A ten klid.



Parkem, přes vyhlídky na Krumlov, po schodištích jsme si to mířili 
opět na jednotlivá zámecká nádvoří. 






Prošli jsme vnitřkem zámku, 
pokochali se dalšími výhledy a rámy obrazů a...








... zamávali pro tento den zámku. 
Když se slunce již notně chýlilo k západu, 
pomalinku jsme zapluli do středu města, do jeho křivolakých, malebných uliček.


Ještě ale nepůjdeme spát. 
Honem se utíkejte navečeřet, ať nemáte hlad a až slunce klesne ještě hlouběji, 
sejdeme se zase tady, ju?!
Nočnímu Krumlovu to totiž také báječně sluší a byla by veliká škoda, 
kdybyste to propásli nebo zaspali.


Krásný den
Katka