úterý 30. září 2014

Je to jednoduché...

"Svět je jako zrcadlo.
Mrač se do něho a bude se na tebe taky mračit.
ZASMĚJ SE a bude ti VESELÝM LASKAVÝM společníkem."
 
***
 
"Život je jako JASNÁ OBLOHA:
zatímco na jednom konci některá souhvězdí zapadají,
 na druhém jiná vycházejí."
J. P a u l
 
***
 
"Dej každému dni PŘÍLEŽITOST,
aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě."
 M. T w a i n
 
***
 
A já při úterku dodám:
 
"Mějte otevřená SRDCE,
ať k vám mohou přijít ZÁZRAKY!"
 
Krásný den!
 
Katka
 

pátek 26. září 2014

Kouzlo překvapení

Jednou za čas někoho, koho mám ráda, překvapím. Napíši milý vzkaz v hezkém přání, pošlu drobný dáreček, ušiji nějakou osobitou drobnost. Prostě jen tak. Pro radost toho druhého i mou, pro ten moment překvapení.
Co člověk vyšle, to se mu vrátí! Už se nedivím, ale stále žasnu, jak to báječně funguje.

Dnešek jsem strávila ve firemním archivu, který jsem před měsícem dostala na starost. Je tam sice kupa práce, ale klid. O to víc jde práce od ruky. Je to zcela jiný svět, než v kanceláři, kde je nás hlava na hlavě. Dvakrát týdně teď z kanceláře ujíždím právě do archivu, který je v naší druhé provozovně.
Chvíli jsem archivářka, chvíli uklízečka, chvíli administrativní pracovnice. Chvíli sedím, chvíli přenáším šanony, krabice do regálů, chvíli lezu po schůdcích do výšek. Než dám archiv po době bezvládí do pořádku, bude to chvíli trvat. Jsem ale trpělivá a už teď za sebou vidím kus práce. Mám z toho radost.
Před obědem někdo zaklepal. Otevřely se dveře, vešel jeden spolupracovník a přinesl mi „poštu“ – papírovou krabičku. Na ní stálo červeně napsáno:

 Katka Zachová!
(dole v archivu)
CHVÁTÁ!!!
 DORUČIT CO NEJDŘÍVE DO VLASTNÍCH RUKOU!!!
 NEPŘEKLÁPĚT!!!
 
To jsem z toho jelen! – Dodávám já. To už na lístku nestálo! Hlavou se mi honilo kde co. Mozek pracoval na plné obrátky. Písmo povědomé.
Otevřu krabičku… a tam modře napsáno:

 Ahoj Katko,
zítra mám narozky, tak Ti posílám něco malého ke kávičce.
Měj se hezky a ať ti to tam utíká.
Čauky Marta

Pod ubrouskem se k sobě tulily čtyři dozlatova upečené šátečky z listového těsta, posypané cukrem, s tvarohovou náplní.
Rozesmála jsem se a draly se mi slzy do očí. Na vysvětlenou: Marta je kolegyňka z práce, člověk se zlatým srdíčkem. Milá, pohodová, usměvavá. Dobře si rozumíme a jsem za to vděčná.
Když člověk naprosto nic neočekává a najednou se stane něco mile překvapujícího, je to krásný okamžik.

Martí, děkuji!

Jeden šáteček jsem snědla hned. I bez kafíčka. Rozplýval se na jazyku, chutnal božsky.
Miluju šátečky!

Pokud se Vám už honí v hlavě, koho byste mohli překvapit, potěšit vy, mám z vás radost. Stojí to za to. A po čase uvidíte, že se i vám začnou dít zázraky. A o tom život je!
 
Krásný den!

Katka