pondělí 30. prosince 2019

Nebeské divadlo...

Čas od času mám potřebu být sama. 
Bez nikoho a pokud možno mimo domov, mimo lidi, v přírodě.
Čím jsem starší, těchto dnů přibývá.
Dnes byl jeden z těch dnů. 


Potřebovala jsem si trochu promluvit sama se sebou, zkrotit své myšlenky a emoce, 
najít rovnováhu, porovnat misky pomyslných vah.


Z práce jsem odešla krapet dřív a jen co jsem vyšla ze dveří a ucítila vůni teplého vzduchu, uviděla modré nebe s bílými beránkovými mraky a zářícím sluncem, tak jsem jasně věděla, že se vydám domů pěšky.
Přes starý Brněnský most, starou Jihlavou, jejíž chodníky jsou posety jedním kamenným srdcem vedle druhého, lesoparkem, kolem Kostela sv. Jakuba a pak parky a uličkami dál a dál k domovu.



Cesta trvá tak hodinku, ale vzhledem k různým neplánovaným zastávkám jsem přišla domů o další hodinu a půl déle.
Vycházka splnila svůj účel na výtečnou. Dozvěděla jsem se víc než jsem si myslela, že se dovím.
V podobě nenáhodných setkání, různých znamení.
Někdy stačí požádat, poprosit a je nám "podána pomocná ruka", děje se doslova nevídané...



Celou dobu, co jsem šla, se mé zraky stáčely k obloze. 
Dnes byl na nebi jedinečný, slavnostní den.
Přes den a především, když se slunce chýlilo k západu.
Dnes slunce zapadalo obzvlášť slavnostněji a já tu krásu pozorovala s tichým a němým úžasem.


S pokorou a vděčností jsem hleděla na to úchvatné divadlo, které se mi - stojíc a hledíc - odehrávalo před očima. 
Co minutu jiné obrazy, jinak nasvícená obloha. Nejen na západ, ale dokola do 360 st. 
Vím to, protože jsem se co chvíli točila za tou nádherou, kterou jsem měla jako na dlani.
V každé chvíli to byl dech beroucí pohled.


Vy, co mě znáte, tak víte, že západy slunce miluji a že jsem jich viděla již nespočet, 
na různých místech. Mohu ale říci, že to, co se na obloze dělo dnes předčilo naprosto vše, 
co jsem kdy viděla, zažila, cítila, vnímala...
Snad i proto, že jsem na začátku cesty domů poprosila o "znamení"...
Co chvíli mi stékaly spontánně slzy po tvářích.  


Děkuji za možnost to zažít... 
Děkuji i za to ostatní...


Když se podívám zpětně, trochu mě hezky mrazí. Den začal již ráno v práci jinak než obvykle...
Od počítače jsem v jednu chvíli spontánně zvedla oči o kousek výš a koukla z okna. 
Přímo přede mnou se chvíli po rozbřesku objevily schody do nebe...


Krásné dny k vám domů, 
hezkého Silvestra stráveného přesně dle vašich představ.
Katka

pondělí 23. prosince 2019

Šťastné a veselé

Moji milí,

věřím, že jste si vychutnali advent plnými doušky jako já.
Ještě teď se mi srdce tetelí.
Byl plný setkávání, slavení, hudby, tance, smíchu, vonícího svařeného vína, nečekaných okamžiků a plnění si mého velkého snu... 
...i proto jsem se zde moc nevyskytovala.
Advent byl velmi rušný, ale krásný, protože jsem rozzářila nejedno srdce.
Jsem ráda, že byl i plný pokoje, víry, lásky a naděje.
Všechny čtyři svíce naplno svítily a zářily.


Přeji vám všem, abyste si Štědrý den tohoto roku užili jak nejlépe to půjde.
Nikam se nehoňte, nic nepřehánějte.
Však to pravé Kouzlo Vánoc je v něčem úplně jiném než v plných stolech a v přehršli dárků.
Kouzlo Vánoc nelze nikde koupit, nikde získat, za nic vyměnit.


Kouzlo Vánoc si můžeme vytvořit jenom my sami.
Je v jednoduchosti, srdečnosti a lásce. 
Ve společně stráveném čase a společných okamžicích.
A pokud budete mít chvíli chuť být i jenom sami, udělejte to. Nevyčítejte si to.
I to je zapotřebí a ku prospěchu.

My jsme dnes s dětmi zapálili adventní svícen
a kouzlili jsme s jablíčkem... které v sobě nakonec ukrývalo překvapení - vánoční hvězdičku.


Jen pro nás, pro tento večer.
Poté jsem jablíčko rozkrojila na rovné čtyři díly... a každý z nás slupl jeden dílek, 
jeden dílek Kouzla Vánoc.
Jak ten chutnal!

Krásné svátky vám i vašim bližním!

S láskou
Katka

pondělí 2. prosince 2019

Požehnaný advent

Na adventním věnci hořely tiše čtyři svíčky. Bylo slyšet, jak si mezi sebou šeptají.

První svíčka vzdychla a řekla: „Jmenuji se POKOJ
Ráda bych přebývala mezi lidmi, ale jim na mně nezáleží. Moje světlo sice svítí, 
ale lidé žádný mír nedodržují!“ 
Její světélko bylo čím dál menší, až docela zhaslo…

Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla: „Jmenuji se VÍRA
toužím svítit lidem na cestu životem, ale oni mnou pohrdají, 
jsem prý nemoderní a zbytečná. 
Lidstvo nechce o Bohu nic vědět, nemá tedy cenu, abych svítila!“ 
Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla…

Smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka: „Jmenuji se LÁSKA
Toužím být v lidském srdci, ale lidé si mě nevšímají, nechtějí mě. 
Vidí jenom sami sebe, tvrdí, že volné vztahy jsou lepší, že je třeba si užívat. Už nemám sílu, abych hořela.“ 
Její světlo se zachvělo a zhaslo… 
V té chvíli vešlo do místnosti dítě. 
Podívalo se na svíčky a řeklo: „Proč nesvítíte, kdo vás zhasl?“ A rozplakalo se …

Vtom se ozvala čtvrtá svíčka a zašeptala: „Neboj se! Dokud já svítím, nic není ztraceno! Mé jméno je NADĚJE! 
S mojí pomocí se dají i ostatní svíčky znovu zapálit.“
Od ní pak dítě znovu zapálilo i všechny ostatní.

Plamen NADĚJE by v našem životě neměl nikdy zhasnout. 
Každý z nás by měl plameny POKOJE, VÍRY, LÁSKY a NADĚJE stále udržovat.
 


Přeji vám všem požehnanou adventní dobu plnou pokoje, víry, lásky a naděje...
Na všem z toho záleží!

S láskou
Katka