pondělí 28. září 2020

Poetika v lese... aneb mech všude, kam se podíváš

Že musíme alespoň jeden volný den do lesa, bylo jasné.
Bylo takřka nutností k nabrání sil, k hezkému pocitu na těle i na duši.


V sobotu pršelo, dnes pršelo, ale neděle byla za odměnu. 
U nás na Vysočině byla blankytně modrá obloha, jen tu a tam krásně vybarvený mráček.
Sluníčko svítilo i když hřejivou sílu již ztrácelo.


Léto jako by lusknutím prstů přešlo rovnou do zimy.
Jsou ale věci, které prostě jsou. Bojovat proti nim nemá cenu. Je to vyšší záležitost.
Takže, oblékli jsme si zimní bundy (6 stupňů je 6 stupňů) a vyrazili do lesů.


Jen co jsem vstoupila do lesa, ucítila jsem tu jedinečnou vůni vlhkého jehličí, mechu, hub a pryskyřice.
Vůni, která nejde ničím nahradit. Vůni, která vlívá do žil tolik potřebného. 
Vůni, která léčí jen tím, že je.


Les, kam jsme měli tentokráte namířeno, vypadal slavnostně. 
Jakoby byl téměř celý pokryt mechovým kobercem.


Zářil svěží zelenou jásavou barvou. 
Zelená byla v různých odstínech. Záleželo na druhu mechu.
Dohromady to ale tvořilo dech beroucí podívanou. 


Když se člověk pozorně zadíval směrem ke slunci, jasně viděl to, 
co je pro babí léto typické.
Spleť sluníčkem ozářených pavučinek natažených naprosto všude, po mechu, mezi větvičkami, 
stromy, pařezy, šiškami, houbami...


Kdybychom sbírali všechny houby, které jsme v lese viděli, donesli bychom domů nespočet nůší.
My jsme ale znalí... tak jsme vybírali jen ty nejhezčí .o)
Chomorůvka (jak jí říkala dcera, když byla malá) byla mou jednoznačnou favoritkou.


Nebojte, domů jsem je nenesla. I tak jsme ale měli plný koš. 
Těch osvědčených, jedlých.


Ani kaluže na cestách mě nenechaly bez povšimnutí.
Jako by zdálky jemně volaly a lákaly mě k sobě.


Poslušně jsem volání vyslyšela a nelitovala.
Stejně tak jako není někdy na škodu "ohnout svůj hřbet" či si dřepnout 
a podívat se na tu lesní krásu "od země". Ach...



Hra světla a stínů mě nikdy neomrzí.


Vycházka splnila svůj účel na výtečnou.
Díky za to!


Na závěr jeden osobní vzkaz těm, kteří ví... a oni ví...

"Až to bude nejblbější, 
tak se to najednou začne obracet k lepšímu."
Václav Havel

 

Krásné dny vám všem, kteří tyto řádky čtete ♥
Katka