A když se k večeru setmělo tak, že se už ani v mracích nedalo číst, tak jsem na zahradě zůstávala dál.
Rozsvítila jsem plno zářivých světýlek po celé zahradě... tak jak to dělávám :o)
... aby i pocestní něco z té nádhery měli.
Aby ani Jeníček s Mařenkou nezabloudili a trefili domů.
Nově zapaluji svíčku i u dveří domečku se srdíčkem. A jak jí to tam sluší.
Také ve zvoničce, na stole, u vchodu, v lucerničkách, na schodech...
Kdo by to počítal! :o)
Škoda je každého světýlka, které se nerozzáří.
Jednu noc, která byla chladnější, přišla řada i na ohýnek.
A při tom? Při tom jsem se mile ráda uchýlila ke své milované levanduli a za zvuků praskajícího dřeva "vila věnce".
Levandulku jsem zpracovala právě ve chvíli, kdy už na to přestávalo být vidět.
Poté jsem se obalená dekou přesunula zpět na "nebeské" lehátko, obrátila zrak k hvězdné obloze a kochala se její krásou a čistotou. Jako již tolikrát.
A opět putovalo jedno velké DĚKUJI "tam nahoru".
Za vše. Za všechny. Za všechno.
Krásné léto
Katka