sobota 28. července 2018

Rozsviťte svět!

A když se k večeru setmělo tak, že se už ani v mracích nedalo číst, tak jsem na zahradě zůstávala dál.
Rozsvítila jsem plno zářivých světýlek po celé zahradě... tak jak to dělávám :o)


... aby i pocestní něco z té nádhery měli. 
Aby ani Jeníček s Mařenkou nezabloudili a trefili domů.


Nově zapaluji svíčku i u dveří domečku se srdíčkem. A jak jí to tam sluší.


Také ve zvoničce, na stole, u vchodu, v lucerničkách, na schodech... 
Kdo by to počítal! :o)
Škoda je každého světýlka, které se nerozzáří.


Jednu noc, která byla chladnější, přišla řada i na ohýnek.
A při tom? Při tom jsem se mile ráda uchýlila ke své milované levanduli a za zvuků praskajícího dřeva "vila věnce".



Levandulku jsem zpracovala právě ve chvíli, kdy už na to přestávalo být vidět.
Poté jsem se obalená dekou přesunula zpět na "nebeské" lehátko, obrátila zrak k hvězdné obloze a kochala se její krásou a čistotou. Jako již tolikrát.
A opět putovalo jedno velké DĚKUJI "tam nahoru". 
Za vše. Za všechny. Za všechno.


Krásné léto
Katka 

středa 25. července 2018

Zprávy z nebes...

Během mých wellness dnů jsem hodně četla. 
Nejednalo se ale zdaleka jen o psané slovo.


Okolnosti tomu chtěly, že jsem se najednou na zahradě ocitla na lehátku, knihu položila do klína,
hlavu otočila k nebi a oblakům a byla.


Dlouhé hodiny. V tichu večera. Každý den.


Ačkoli je to pro někoho jen těžko představitelné, viděla jsem v nebesích mnohé, žasla jsem, 
dozvídala se plno zpráv.


Viděla jsem nevídané, dozvěděla jsem se potřebné.
Dokonce jsem dostala odpověď i na otázku, kterou jsem sice vědomě nepoložila, ale vnitřně mě na určité úrovni "omezovala"... a odpověď přišla... o tom ale až za nějakou chvíli, vše musí dozrát...
Stále mě udivuje, jak Vesmír nádherně funguje. 


Požádala jsem o nebeské srdce, alespoň jedno... a netrvalo dlouho a zazářilo mi nad hlavou.
A letadlo ho protlo Amorovým šípem jako bonus.


Myšlenkou, s úsměvem letělo nahoru jedno veliké DĚKUJI.
Jako během těch dnů mnohokráte.


Užívejte léto plnými doušky, na mnoha úrovních.
Katka ♥

úterý 24. července 2018

Můj dovolenkový wellness

Každý začátek prázdnin začínám stejně. Dopřávám si sama pro sebe pár wellness dnů.
Dokážu si představit, co se vám teď honí hlavou... kde že bývám... to, co se pod tímto označením běžně skrývá.


Pravdou ale je, že realita je jednodušší. Nejsem tak náročná... stačí mi "málo" i když pro mě to bývá skoro "to nejvíc" z celého roku. Takový luxus. Někdo by řekl "pouhé" čtyři dny. Já říkám, že jeden takovýto den se zdá, že má 48 hodin. Během těchto čtyř dnů načerpám energii na měsíce. 
Ale je to jako ve všem - jaké si to uděláme, takové to máme a 
jak se rozhodneme to vnímat, takové to jednoduše je.


Bývám s dětmi a mojí mamkou na chalupě. Mimo město, na vesnici. 
Kromě toho, že jsme tam spolu, tak mám neskutečně volna i sama pro sebe. 
A čím jsem starší, tím tohoto volna potřebuji víc a vychutnávám si ho mnohem intenzivněji...


Den začíná procházkou v rose, čajem s čerstvě utrženou mátou. Co chvíli zabořím nos do nějaké vonící nádhery, kterou se pyšní celá zahrada.


Poslouchám ranní koncert ptáků za doprovodu bzučících broučků a včelek.
Do toho zakokrhá kohout či zaštěká pes.


Kniha nezahálí, naopak dostává se jí mimořádného zájmu. A já se houpu ve stínu na houpačce, popíjím vonící kávu a nechávám se ovívat jemným větříkem a unášet se dějem knihy tam někam za čarodějkami dnešního světa, za moře, na ostrov Tří sester...


 Imaginace a představivost je něco nádherného.
Celé dny jsem venku, na zahradě, na loukách. Počasí jako na objednávku, na jedničku.


Kytičky hýří radostně a zářivě všemi barvami, různými tvary, omamnými vůněmi... prostě co víc si holka ze Země ZA DUHOU může přát?!

 
To se pak jen prostě tančí, zpívá, vznáší, létá... pojďte se mnou :o)


Někdy není zapotřebí slov...











Krásné letní dny
Katka

pondělí 16. července 2018

To je táto dost, že jsi nás konečně vyvez!

Do blízkého okolí chalupy chodíme hojně pěšky či jezdíme na kole.
Pokud se nám zachce jet více do dáli - mimo silnice a po lesních či polních cestách -
vyjedeme na rikše. 
Říkáme tomu, že jedeme na Safari. Srnky a zajíce potkáváme hojně, pravda.
Dědovi zase říkáme: "To je táto dost, že jsi nás konečně vyvez!"


Pokud se vydáme na projížďku ve větším rádiusu, jedeme zase jinými cestami, 
vidíme jiné pohledy. 


Co chvíli volám, abychom zastavili a mohli se pokochat.
A my se kocháme rádi. Nadšeně.


Na louce jsme udělali delší pauzu. Než natrhám zvonečky, kohoutky a pryskyřník, to chvíli trvá.
Ptačí koncert nám dělal doprovod.


Rikša je bezvadná. Má elektro pohon, takže je neskutečně tichoučká.
Jezdí lehce, vyjede kdejaký kopec.



A když se den podaří, je to výlet doslova za odměnu.


V dáli jsme viděli pole ječmene, do kterého když foukal vítr, tak to vypadalo jak mořská vodní hladina plná nekonečných plynoucích vln...


Bylo jednoduše krásně.


Vysočina je holt má srdcová záležitost ♥  


Užívejte léta
Katka

čtvrtek 12. července 2018

Levandulobraní...

je slavností, kterou zbožňuji, která mě neskutečně těší a nabíjí a na kterou se celý rok těším.
Letos proběhla již v polovině června, což je o měsíc dříve, než je běžné.
Nemohla se zřejmě dočkat stejně jako já.


Vždy, když se s rozzářenýma očkama k záhonu s levandulí přibližuji (ať kvete či ne), tak volám: 
"Ahój, holky moje levandulový!" 
Rodinu tím již nepřekvapuji, znají mě.


Levandule je "mou" květinou. 
Má kouzlo, které je neuchopitelné, přesto vždy přítomné.
Její specifická vůně, tvary, dech beroucí sametová fialková barva, nevšednost a oslnivá krása mě vždy rozdovádí.


Trhám stébélko po stébélku, povídám si s keříčky, 
chválím je, dotýkám se jich a má duše se tetelí.


Levandule nevábí jenom mě. Z živočišné říše je nás mnohem více...
Nedivím se. 


Z levandulky jsem si letos uvila kytičky na ozdobu, větší svazky na hambálek do kuchyně, bohaté kytice do váz či hrnků v bytě, vyzdobila jsem chalupu a vytvořila z nich girlandu podél oken a závěsů.


Radost jsem jimi rozdávala jak sobě, nám, 
tak jsem jimi obdarovávala ostatní.


Radost byla, jak tomu bývá, na obou stranách.


To musí být nádhera, sednout si na levanduli. 
Ta hmyzí drobotina má ale štěstí!


Při levandulobraní jsem tématicky popíjela levandulovou vodu.




A v období, kdy není levandulobraní se těším usušenými kytičkami levandule, 
které jsou různě po bytě a levandulovým esenciálním olejem - neboli "tekutou levandulí".


Krásné léto
Katka