pondělí 17. července 2017

Jen tak...


Jednu chvíli jsem si myslela, že už prázdniny nikdy nebudu mít, jsem přeci již dospělá a mám kupu povinností... 
... a najednou se ukázalo, že tomu tak není. Užívám si je plnými doušky.
Mám báječnou maminku-babičku, vlastně dvě a tak i díky nim mám chvíli na oddech. A děti jakbysmet.
Všichni máme volněji :o)  


Chození do práce mi ani tak nevadí :o) Mám pak přeci celé odpoledne a večer pro sebe. 
Můžu číst, spát, psát, popíjet kávu, víno, posedávat za svitu svící na letní terase až do noci a nechat myšlenky unášet tam, kam zrovna chci... nebo je zcela zastavit, ztišit, jen tak pozorovat a nechat zase odplouvat tam, odkud přišly.


Můžu se kochat kytičkou, kterou jsme s dětmi o víkendu natrhali. Když chci, můžu díky věcem na terase cestovat i časem i prostorem. Do Rakouska, odkud máme kameny z řeky, která teče ze samotného ledovce, mušle a kamínky od moře, omšelý starý klíč, který jsme našli na vinici na Pálavě...


...záleží jen na mně, mé představivosti, fantazii. 
A té já mám na rozdávání... a nikdy jí neubude.
Jsou přeci prázdniny!


Krásné dny do vašich letních domovů
Katka ♥

středa 12. července 2017

Vysočina fest 2017

Začátek prázdnin se každoročně nese ve znamení Vysočina festu na který od prvního ročníku pravidelně chodíme a který je již druhým rokem po sobě od dubna beznadějně vyprodaný. Letos ho navštívilo přes 32 tisíc návštěvníků.
Jedná se o báječnou třídenní akci - od čtvrtka do soboty - plnou hudby, tance, zpěvu, lidského setkávání a nevšedních zážitků a prožitků. 
Koná se v letním amfiteátru, který je překrásným, obrovským prostorem, kam se vejde neskutečné množství lidí. Místa na sezení či stání jsou proti jevišti ve svahu. Pod pódiem je veliký prostor na "kotel". 
Každý si tam najde své oblíbence napříč různými hudebními žánry.


Byly koncerty u kterých jsem tála, bavila se, užívala si to naplno. 
Byly i takové které jsem přetrpěla nebo z nich dokonce odešla na jinou Stage. 
Co se ale jednomu líbí či nelíbí, druhý člověk to může mít přesně naopak. A proto každý si tam jistojistě přišel na své.

Festival v bodech:
* "Nejsilnějším" okamžikem pro mě letos byl beze sporu koncert Teamu s Pavolem Haberou. Při jeho písničce "Severanka" jsem létala v oblacích. 
A posléze u písně "Boli sme raz milovaní", za doprovodu pouze klavíru, kdy s ním zpívalo snad celé hlediště, jsem měla nejen husí kůži, ale tekly mi i slzy po tvářích... nááádherné, velmi, velmi silný a krásný zážitek...
* Marek Ztracený měl překrásný koncert. Plno písniček pro mě osobně bylo nových - s překrásnou hudbou a ještě hezčími texty...
* No Name, Anna K., Slza, Děda Mládek Ilegal band, Jelen, Pavel Callta - ti všichni byli báječní
* u skupiny Mandrage jsem byla s kamarádkou v "kotli". (Nejen u Mandrage :o) ) Je pravdou, že tentokráte tam byl věkový průměr nápadně nižší než u jiných koncertů. Některé z mladších náctiletých fanynek při zvuku prvních tónů snad každé písně začaly skákat, pištět, tleskat, vřískat. Umíte si to představit... a tak jsem to zkusila taky. Šlo mi to výtečně. Trochu jsem sice kamarádku vyděsila, ale jak my se nasmály! 
* zpěvák skupiny Tata Bojs si koncert neskrytě, naplno, rozverně a s radostí užíval a ačkoli jejich hudba není můj šálek kávy, koncert jsem si díky němu také užila...
* Fesťák si lze luxusně užít i zcela bez alkoholu. K zpěvu, tanci a pobavení se, není zapotřebí...  Jsou ale i tací, kteří zvrací o půl šesté večer, když se vše teprve rozjíždí... ale to je volba každého z nás... jako ve všem.

Je středa a já stále tančím, zpívám, vlaju... a dospávám značný deficit spánku :o)
Již dnes se těším na příští ročník.

Krásné dny
Katka ♥

úterý 11. července 2017

Voňavá vášeň...

Pokud bych měla jmenovat jednu květinu, která je mému srdci nejbližší, 
nerozmýšlela bych se ani na chvíli. Je to jednoznačně  L E V A N D U L E.


Pro svou okouzlující barvu, omamnou vůni, jemný květ, mystické vyzařování.
Kytičky levandule máme různě po bytě. Ve vázičce, jako svázanou kytičku jen tak položenou, visící na hambálku, tvořící girlandu svisle podél záclony, věneček na vstupních dveřích, součástí různých dekorací...


A jakou parádu dělá na zahradě. Viď, mami?!?! :o))) Mamka si pozvolna zvyká... je báječná... a já pozvolna dokupuji a rozšiřuji svou provensálskou zahrádku. Kdo by to počítal! :o)


Levandulí existuje velká řada, téměř 40 druhů. Nejznámější je levandule lékařská - latinský název lavandula angustifolia, levandule širokolistá (lavandula latifolia). Na zahradě mám asi čtyři druhy, ale velký rozdíl v nich není. Všechny jsou pro mě kouzelné.


Mnohé z nich mají koncovku -folia = angustifolia, rotundifolia, latifolia...
Ne náhodně mě manžel co chvíli osloví "Kačenkofolio či Kačenčofolio".
Levandule se stala součástí i mého jména :o)


Ať žije léto, čas levandule!
Katka ♥

pondělí 10. července 2017

Procházková

Původně jsme se vydali na známou procházku do kopců...
ale po chvíli jsme z cesty přece jenom nečekaně sešli...


Posečená louka nás doslova vybízela jít jinou trasou, než běžně chodíme. A pak dál a dál a dál.


Zvětšili jsme svůj akční rádius, podívali se do míst, kam jsem za celých třicet a víc let nezavítala. A opět jsem byla nadšena.


V dálce na mě mávalo opět celé pole plné Makových panenek. Mávala a volala jsem nazpět.


Nebesa opět hrála koncert. 
Já byla opět němým posluchačem a pozorovatelem.
Opět zcela nadšeným.


Domů jsme si donesli klasiku - kytici lučních květin a tři překrásné kameny na skalku.
Pronesly se, pravda, ale když je miluješ, není co řešit :o)


I díky nim jsme pak mohli dělat přestávky a kochat se okolím o to více a déle.


Krásné dny
Katka ♥

pátek 7. července 2017

Před - pak - potom

Jedno místo...


... deset minut...
... a pokaždé je pohled zcela jiný.


A stejně tak je to i s našimi životy. 
Ani jedna chvíle se již nebude opakovat. Je jedinečná.
A každá následující může být lepší... je to jen na nás.
A proto, užívejme života plnými doušky, vědomě, s láskou.


"Není pravda, že máme málo času, pravdou ale je, 
že ho hodně promarníme."
Lucius Annaeus Seneca

"Čas má plné kapsy překvapení."
Jan Werich

"Co je tragédie a co komedie, to se pozná časem."
Stanislaw Jerzy Lec

"Cokoli existuje v okamžiku
v čase však zaniká a přestává existovat."
Jakov Druskin


Krásné dny
Katka ♥

středa 5. července 2017

Makové panenky

Když jsme jeli v sobotu autem z města, po pravé straně byly již z dálky v řádcích vidět bíle kvetoucí brambory. Doslova v plném květu.
Moje asociace s polem máku byla okamžitá. Minulý týden, když jsme totiž jeli stejnou cestou, tak na jednom poli kvetly bíle Makové panenky - mák. To byla nádhera.


"Pavle, zastav, musím si z kufru vyndat foťák na Makové panenky!"
Manžel byl krapet zmaten. Nedivím se, neznal mé myšlenkové pochody. A ty opravdu, ačkoli má již bohatou praxi, nejde vždy odhadnout :o)


Ukázal na bíle kvetoucí brambory a říká:
"Tohle jsou Makové panenky?!"
Má odpověď byla okamžitá:
"Ne, tohle jsou Bramboroví mužíčci! Makové panenky nás čekají až cestou."


Nakonec z toho ale nic nebylo, protože makové pole bylo po levé straně silnice a já seděla na pravé straně. Ale...


"Objednávka" již byla vyslána do Vesmíru...
...a v neděli, když jsme jeli jinou cestou domů než obvykle se před námi objevilo pole plné Makových panenek. Se sukýnkami i již bez sukýnek.


Zatleskala jsem, sepjala ruce před obličejem a s jiskřičkami nadšení zvolala: "Makové panenky!"
Nebudu nic zastírat. Manžel i děti se potutelně usmívali, jemně kroutili hlavami, možná i pomysleli na sousloví - "Jak malá!"
... ale co naplat, popadla jsem foťák a šla nadšeně vstříc té nádheře.


Jsou věci, kterým nejde jednoduše odolat.



Posílám tisíce, statisíce pozdravů od Makových panenek
Katka ♥

úterý 4. července 2017

Konec prvního stupně...

Dárečky a psaníčka dolétla tam, kam měla...
a udělala radost, jak bylo míněno. Co víc si přát?! 


Je to dar, když má člověk štěstí na bezva učitele... a my ho měli.
Nebudu se rozepisovat více. V dopise bylo řečeno to podstatné a adresováno tomu, komu mělo.
Ještě jednou děkujeme za vše!
Více takových kantorů do našeho školství.


Krásné prázdniny všem žákům a učitelům.
Krásné prázdniny nám všem.
Katka ♥

pondělí 3. července 2017

Blogový absťák

Žiji, vnímám a prožívám naplno,
jsem velmi šťastná jak v soukromí, tak v práci... a to je to nejvíc. To je podstatné.


... ale nečtu a nepíšu.
Někdy bych to doslova nazvala, že mám blogový - píšící absťák. A když zasednu k počítači, tak se rozzářím, rozkvetu. Nevídané.


Spolu s prázdninami se začíná život ale zvolňovat a tak doufám, že to moře překrásných fotek zpracuji dříve, než budou zcela mimo mísu. Co s levandulemi, letní terasou, zahradou na podzim?! ... :o)
A že tu horu knih nadšeně přečtu.
A ten štůsek látek zpracuji a ušiji to, co mám v plánu.
A že zamluvíme dovolenou.
A že ...
Však krůček po krůčku se to začíná dít...


Ať se vám i ty vaše krůčky daří zvládat.
Krásné dny
Katka ♥

středa 28. června 2017

Fialové mámení...

"Až pojedeme za týden, musíme se na chvíli určitě zastavit!" hlásila jsem před týdnem manželovi.
Chvíle se krapet protáhla, ale kdo by to počítal!
Co znamená prodloužená chvíle, vychutnaná naplno, v porovnání s délkou života?!
Razím heslo, že je škoda každé minutky, kterou si člověk nevychutná naplno a s radostí.
Chyťte se mě za ruku a pojďte se mnou!


Není to levandulové pole, pravda, ale bylo to i tak nádherné. U nás ne tak obvyklá plodina - 
svazenka vratičolistá.


V poli vedla cestička, na které rostlinky nerostly, tak jsem se po ní kousek vydala.
Zašla jsem tedy kousek do vnitřku pole a bylo to tam jak v úlu. To byl hukot, tolik života. 
Chvíli jsem jen tak stála a nechávala na sebe působit to moře krásy a moře fialové barvy.



Jako v pohádce. Některé pohledy byly až neskutečně krásné.
Příroda stále překvapuje svou pestrostí, rozmanitostí a nádherou.


Vzpomněla jsem si, jak jsem nedávno jela do Prahy a v dálce jsem zahlédla rubínově červené pole. 
Určitý druh jetele. To musí být také nádhera! 
Třeba se ho jednou dočkám i na Vysočině :o)



A zase jsem si uvědomila, že Provance se svými levandulovými poli je mi prostě souzena... jednou, až přijde ta správná doba...
Tu vůni nelze ničím nahradit, a ten odstín fialové zrovna tak...




Krásné dny
Katka ♥

úterý 27. června 2017

Odměna odměn...

Je konec června. V poslední době jsem si několikrát v duchu posteskla, 
že jsem letos ještě neviděla ani jednu DUHU
Duha je mou esencí, něčím, co mě utváří, nabíjí, zceluje... Je to hotový zázrak zázraků.


Mrzelo mě to, ale zatím jsem dešti, větru, slunci neporučila.
Na to jsem malý pán...
... ale myšlenky zmůžou někdy divy a tak jsem dnes nejenom spatřila duhu, ale stalo se ještě i něco, co jsem zažila poprvé v životě.


Jak slibovali, tak se stalo. Kolem půl osmé přišla bouřka a blahodárný, dychtivě očekávaný déšť. 
Jen jsem tak stála na terase a kochala se. Klapot deště byl hotovým koncertem v parném červnu.
Ta změna energie, atmosféry, barev těsně před bouřkou je vždy velmi silná.


V 19:58 jsem na obloze poprvé spatřila DUHU
Kdo mě již znáte, tak jistojistě víte, jaká věta se zatajeným dechem a užaslým pohledem zazněla? 
"Bože, to je nááádhera!!!" :o)


Věřte, nevěřte, duha, v těchto jasných sytých barvách vydržela na obloze celých 42 minut.
Já jsem vydržela s ní. To dá rozum.
Jen se po obloze pomalinku přesouvala o kousek do strany.


To jsou jedny z okamžiků, kdy je "božsky". Kdy člověk jen je a vidí neviditelné, neuchopitelné, fascinující. 
Zázrak zázraků. Odměnu odměn.


Krásné duhové dny
Katka ♥