úterý 19. září 2017

Retro jízda

V rámci Evropského týdne mobility se u nás konal 
Den otevřených dveří Dopravního podniku města Jihlavy.


Návštěvníci všech možných věkových kategorií si mohli prohlédnout areál vozovny, 
podívat se na současná i retro vozidla MHD.



To, co velmi upoutalo mnoho návštěvníků - včetně nás - byly RETRO jízdy po městě s vozidly:
... historický trolejbus Škoda 9Tr


... a kloubové autobusy Ikarus 280 a Karosa B 741.


Že jsme skoro celou jízdu stáli "v kloubu" a točili se - byli točeni - v zatáčkách, bylo samozřejmostí.
Jednu chvíli nás rozdováděl ještě i pan řidič. Když jsme najeli na kruhový objezd a obkroužili ho - k radosti celého nacpaného autobusu - celkem 3x :o)
Padla tam i věta: "Jestli pojede ještě jednou dokola, tak to už nedám!"  
Spontánně jsme poodstoupili. Cestující to nakonec ustál :o)


Když jsme s trolejbusem sjížděli první větší kopeček, tak se Zuzka trochu nedůvěřivě zeptala:
"Mami, myslíš že mu to brzdí?!"
Touto otázkou vykouzlila úsměv nejen na mé tváři.
"Zuzí, držme mu palce!"


Bylo to opravdu, jako bychom se vrátili o dvacet i více let zpět. Člověk slyšel zvuky, které dnešní trolejbusy již nevydávají. Zvláštní, tak typické vrčení, tůtání, vrzání...
Tlačítko na znamení bývalo jen na stropě trolejbusu. Drobná cvakátka na jízdenky, která vysekávala tři kolečka do číslic 1-10 na proužku jízdenky. Dva schůdky do vozu...


To, co se mi také líbilo a bylo s touto bezva akcí spojeno, bylo to, že kdokoli uviděl  tyto "staré" vozy, tak se začal bezděky usmívat. Takovou sílu měly. Začal ukazovat směrem k vozu, fotit, culit se, mávat... a nejen děti!
Bylo by fajn, kdyby i za běžných dnů byli lidé usměvavější a zářivější.
Tak směle do toho!

Mějte se krásně
Katka ♥

pondělí 18. září 2017

Krása nejen vřesu

Tento pohled se mi naskýtá, když v těchto dnech sedávám na terase...


... když zde snídám, piji čaj či kávu, když koštuji vínko, či burčák...


... když jen tak sedím a nic nemusím. Není to často, ale o to víc si chvíle užívám...


 ... když potřebuji jednoduše vypnout a nečerpat sílu...


... a rostlinky, květiny, jejich tvary, barvy a mnohdy i vůně jsou mi milými společníky, 
kteří mě vždy rozveselí...



... zvonečky vřesu se, když po nich přejedete rukou, nádherně rozzvoní, zašustí...



A nezapomeňte - i jeden květináček vřesu na kuchyňském stole či stole v kanceláři 
dokáže nádherně rozzářit den!


Užívejte podzimu
Katka ♥

sobota 16. září 2017

Pohled z postele...

Dnešní venku uplakaný den jsem strávila sice doma, ale pracovně.
Po kolotoči vaření, mytí nádobí, praní, skládání prádla, žehlení... jsem se rozhodla, že si na pět minut dám pauzu, nohy nahoru. Lehla jsem si do postele, uvolnila napětí z celého těla a jen tak byla. Po chvíli jsem stočila oči směrem ke dveřím a kochala se, pro mě osobně překrásným pohledem, který mi vždy vykouzlí úsměv na tváři.


A ta krása mě zase vytáhla z postele, dala mi do ruky foťák a já zase stála na nohou.
Nelituji. Vždyť v noci je na odpočinek času habakuk.


Světýlka, právě v takovýchto zatažených dnech září mnohem, mnohem víc. 
Však je září, co by nezářila! Mají celý měsíc přece svátek.


Hambálek u nás rozhodně ani po roce nezahálí. 
Najdete na něm všechno dobré, jak by řekl Pejsek s kočičkou.


Voní loukami a jejich divokým kvítím, zahradou... i Pálavou (přímo tímto místem).
   

Vratič obecný, šalvěj hajní, levandule, statice, řebříček bílý, divoký tymián...


... řebříček růžový, pro velký úspěch opět levandule a růže.


Krásný víkend
Katka ♥

středa 13. září 2017

Červeno-černo-modré divadlo

Červeno-černo-modré divadlo se na obloze k podzimu odehrává nějak častěji.
Pokaždé ale žasnu. Žasnu nad tím, jak mraky, slunce, vítr, světlo, tma a stíny dokáží čarovat.


Vždy malinko jinak a zcela neopakovatelně.
Žádný obraz není stejný jako před pěti minutami, včera či před týdnem.


Každý obraz je zcela jedinečný...


... a to mi nenáhodně připomíná větu z dnešní lekce jógy. Slýchávám ji sice často, ale dnes mi tak nějak víc, krásně rezonovala v hlavě a mám ji tam stále:
"Respektujte svou jedinečnost a individualitu!"


A neplatí to pouze při praktikování jógy.
Platí to pro život samotný.
Nemusíme být stejní či lepší než ostatní. Zkusme nesrovnávat, nehodnotit, nekritizovat.
Každý z nás je jedinečný, osobitý, zcela individuální.


Dělejme vždy vše nejlépe jak dovedeme, s láskou a to je ta nejsprávnější cesta žití... 
Pro nás samotné, pro ostatní i pro náš svět.



Krásné babí léto
Katka ♥

neděle 10. září 2017

Zářím - nejen v září...

Ačkoli nemám ráda boj, každoročně ho svádím na přelomu léta a podzimu.


Léto je sice za námi, ale letničky se tváří, jako by se jich to netýkalo. Září v září vesele dál.
Je mi líto je dát pryč. A tak zářím v září s nimi vesele dál... 


A ty co nezáří či již dozářily, tak ty postupně, pozvolna a polehoučku začnu vyměňovat...
a tím i letničkám jemně naznačovat, že je již čas...


  

Letničky polehounku začnou střídat podzimní kvítka.


Chvíli půjdou ještě ruku v ruce - to aby ten přechod nebyl rychlý - a pak, až přijdou na řadu i dýničky, 
tak přebere vládu již podzim.
Boj, neboj.
Však jsou již i vřesy připraveny :o)


Krásnou neděli
Ať záříte nejen v září i vy!
Katka ♥

středa 6. září 2017

Nejste v tom samy!

Po prázdninovém takřka bezvládí je začátek školního roku pořádná pecka, každoročně. 
Pro děti, rodiče i učitele.

"Mami, prosím tě, potřebuji vyplnit žákovskou!" ... a plno dalších potřebných materiálů...
"Mami, podepsat!" - "Mami, obaly!" 
"Mami, potřebujeme peníze!" "Mami, my taky!" 
"Mami, tělocvik! Ty tenisky mi jsou už malé!"  
"Mami, zámek na skříňku!" 
"Mami, ne že jen podepíšeš školní řád jako loni! Musíš si ho i přečíst!" To dá přeci rozum, že přečtu!
"Mami, vodovky!" - "Mami, dělej mi větší svačiny, měl jsem hlad!" 
 "Mami, paní učitelka ti poslala e-mail, už sis ho četla?!" 
"Mami, potřebujeme další peníze!" "Mami, my taky!"  
"Mami, kroužky!"  
"Mami, mami, mami!"


Nebránila bych se tomu, aby první týden školy byla zvláštní "školní dovolená". Vím slovo "dovolená" je zavádějící stejně jako "mateřská dovolená". Ale to v dané situaci není podstatné. 
Šlo by o volno v práci využité k zvládnutí prvotních školních povinností.

Určitě by to všechny maminky uvítaly. Někdo by si mohl myslet, že nadržuji ženám, ale jak to tak pozoruji, jsme tím dotčeny hlavně my - soudě podle rozhovorů s kamarádkami, soudě podle nechtěně vyslechnutých ženských rozhovorů v autobuse či trolejbuse, soudě podle front u kas v papírnictví tvořených z dětí a žen, soudě podle kruhů pod očima a zdrchaného výrazu mnohých žen...
Většina mužů je v pohodě, jsou zcela nedotčeni shonem začínajícího školního roku. Možná jsou i vyrovnanější, protože veškerá pozornost žen je věnována dětem a školním povinnostem. Muži mají paradoxně trochu volněji :o) Jediné, co je chvilkami rozdovádí je zmínka o výdajích... a že ty cifry lítají!
Já svého muže tímto nestresuji. Povím mu až součet na konci září :o)

Večer, když šla dcera včera spát, tak mi zcela vážně a unavena povídá: 
"Mami, to jsou na začátku školního roku stresy, co?!"
Rozesmály jsme se obě. Přesně tak to vnímám i já :o)

Takže nejste / nejsme v tom samy!
Držím vám / nám palce, ať to dáme!
Škole a novým začátkům zdar!
Katka ♥

neděle 3. září 2017

Hola, hola, škola volá!

Prázdniny se s námi již rozloučily a počasí za nimi udělalo i symbolickou tečku.
Komu by se chtělo sedět v lavicích, kdyby bylo parno dál?!
Příroda je velmi moudrá.


Žáčkům a studentům přeji vykročení pravou do nového školního roku.
Rodičům a učitelům pevné nervy, aby to vše ustáli jak se patří. Aby je dítka co možná nejméně zlobila a vše zvládali tak trochu s nadhledem... Je mnohdy víc než zapotřebí.
A hlavně nezapomínejme, všichni jsme na jedné lodi.
Byla jsem žákem, studentem, učitelem a teď i rodičem. Vím velmi dobře o čem mluvím... :o)


"Každé poznání vychází ze srdce, každé vzdělání ze života."
Christian Friedrich Hebbel

"Neodsuzujte žáka, který se ihned neprojeví schopnostmi. 
Mladá duše je plna problémů a záhad, které se často projeví až později, 
které potřebují čas než se dá všechno do pořádku."
Bohuslav Martinů

"Jediným učitelem hodným tohoto jména je ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní zodpovědnosti."
Jan Amos Komenský


Přeji pozvolný začátek nového školního roku. Všem.
To dáme!
Katka ♥

středa 30. srpna 2017

Louise Hay ♥


Někdy slova nedokáží říct, co srdce cítí. Tak moc je to silné. 
DĚKUJI, Louise, z celého srdce! Byla jsi a budeš navždy mou velkou učitelkou... miliónů lidí...
S láskou, navždy... 
K.

úterý 29. srpna 2017

To dáš!

Po dešti a duze z předchozího příspěvku zase vysvitlo slunce naplno. 
Jeho paprsky se odrážely v dešťových kapičkách, které uvízly na všem.


Vše se třpytilo jak diamanty. 
Stojí za to se podívat z blízka. 


... blyštivá zrcátka na dešťových kapkách mi asociují NADĚJI a VÍRU.
Mám teď kolem sebe pár osůbek, které jsou mi velmi blízké, a které prožívají těžké chvíle. Těžké chvíle v různých oblastech - zdraví, vztahy, děti, partneři, práce... 
Někteří jsou na rozcestí, někteří mají blízké na rozcestí. Srdce pláče všem stejně.

A mnozí, kteří třeba čtete tyto řádky a je vám ouvej, se k nim také řadíte. I vám jsou následující řádky věnovány. Nejste tu totiž právě teď náhodou. A nejste v tom sami.

Právě jim/vám chci říct, že ačkoli vám teď je ouvej, duše pláče, tak bude zase dobře. Slunce vysvitne. Dřív či později. Ale vysvitne. Vysvitne, zazáří, zahřeje, rozveselí.


"Když nemůžeš se hnout
zkus se nadechnout
je to zvláštní pocit
být do noci sám
v žilách život teče dál
tak ho přece v sobě nech
než ti navždy dojde dech

Když nemůžeš přidej víc
zakřič prostě z plných plic
že slovo nejde - neexistuje
slovo nejde - neexistuje
Když nemůžeš přidej víc
zakřič prostě z plných plic
že to dáš, na to máš
že to dáš!"

(skupina Mirai - "Když nemůžeš tak přidej")


Ať je brzy zase dobře!
To dáš! Na to máš!


Katka ♥

neděle 27. srpna 2017

Když duše tančí...

... ten den jsem již na nebi viděla jednu krásnou duhu. Radovala jsem se jak malá... to duha dokáže mě takhle rozdovádět... Kochala jsem se jí, dokud se neztratila. 


Opět jsem si na terase sedla ke stolečku, dala nohy na protější židli a ponořila se do četby knihy. Rázem jsem se ocitla na čajových plantážích Srí Lanky a byla ve fantazii omámena vůní čaje a poletujícími pestrobarevnými papoušky v korunách stromů... tam mě kniha zavedla společně s hlavní postavou...


Po asi deseti minutách pobytu na Srí Lance jsem byla vyrušena. "Něco", "někdo" mi říkalo: "Zvedni hlavu! Podívej se!"
A tak jsem zvedla hlavu k nebi. Ačkoli jsem k tomu vlastně neměla rozumný důvod. Ale věci se prostě dějí tak, jak se dít mají...


A byla tam, neskutečně jasná, zářící duha - druhá v tom dni.
Málokdy tak zářící.
Pravdou ale je, že letos si duhy užívám. Jako by se mi chtěly předvést. 
A já si ten čas - s nimi, dokud září na obloze - neskutečně užívám...



Je to zázrak zázraků. Ať si to vědci fyzikálně zdůvodňují jak chtějí, pro mě je to zázrak, kouzlo, dar.
A když dojdete do místa, kde se duha dotýká Země, tak najdete poklad... 
a věřte mi, není to jen o bohatství v podobě hrnce se zlatem...



Krásné dny
Katka ♥

PS: Při pohledu na duhu netančí ale jen má duše. Tančím vždy i já, mé tělo - spontánně, radostně, nadšeně...