pondělí 23. března 2015

Smích, úsměv... brána k srdci...

Smích je DAR,
smích je LÉK,
smích je UVOLNĚNÍ,
smích je BALZÁM PRO TĚLO I DUŠI...
 
Směji se ráda, často. Doma, s dětmi, kamarádkami, v práci, 
když poslouchám rádio, když pozoruji okolí, v autobuse...
Nejsem omezena ANI MÍSTEM, ANI OKOLNOSTMI.  
Někdy k tomu ani nikoho nepotřebuji.
Rozesměji sama sebe.
 
Je krásné pozorovat, jak UPŘÍMNÝM SMÍCHEM
člověk "nakazí" i DRUHÉ.
Samozřejmě jenom ty, kteří jsou naladěni.
"Bubáci" jsou "bubáky" - tudíž jiná kategorie...,
ale i ti se někdy nečekaně mile vybarví...
 
Někdy stačí jen SLOVO, ZVUK, GESTO, POHLED...
 
Dnes jsem se rozesmála v práci. Nečekaně. Sama sebe. 
Ve chvíli, kdy to nebylo ani moc vhodné,
ale to se tak někdy stane... 
Nejde ani tak o to, co člověk udělal. Ale jak na to zareaguje.
Nešlo to zastavit.
Jak mě bylo krásně...
 

„Dovede-li se člověk zasmát SÁM SOBĚ,
NEVYJDE ze smíchu po CELÝ ŽIVOT.“
S e n e c a
 
Smích chytré lidi léčí. A jen blbce uráží.“
J a n  W e r i c h
 
Smích a úsměv jsou BRÁNY, jimiž se dá do člověka propašovat MNOHO DOBRÉHO.“
Ch r i s t i a n  M o r g e n s t e r n
 
„Úsměv trvá CHVILKU,
ale někdy se na něj VZPOMÍNÁ CELÝ ŽIVOT.“
 
 
„Úsměv nestojí NIC, ale udělá MNOHO.“
 
„Úsměv je SVĚTLO, jež se ukáže v okně obličeje a naznačí,
že SRDCE JE DOMA.“
L o u i s  S c h m i d t
 
„Smích léčí, ale jen ty,
kteří se UMĚJÍ SMÁT.“
J i ř í  Ž á č e k
 
„Ve smíchu je klíč,
kterým dešifrujeme celého člověka.“
Thomas Carlyle
 
„Úsměv je SVÁTEK OBLIČEJE.“
Jiří Suchý
 
* * *
 
Smějte se!
Uvidíte, jak vám to změní den,
jak to odlehčí situaci...
Jak pookřejete...
Jak omládnete...
Jak se uvolníte...
Jak se vám i ostatním zlepší nálada...
 
 
Krásný večer

Katka
 

neděle 22. března 2015

Velikonoční perníčkové pečení

"Mami, upečeme si velikonoční perníčky, že jo?!?!"
Jsou okamžiky a situace, kterým nejde odolat.
 
 
Dnes jsme se do toho pustili.
Včera večer jsem připravovala těsto.
Už při jeho přípravě bylo jasné, že není vše zcela v pořádku. Těsto nešlo zpracovat do kuličky, která drží při sobě. Trochu jsem zaimprovizovala jedním vajíčkem. Trochu se to zlepšilo, ale...

Poté, co jsme se ráno všichni do detailu připravili - uspořádali kuchyň, aby jsme se tam vešli, připravili vály, mouku, vykrajovátka, válečky, plechy s pečícím papírem... tak jsme vyndali těsto z ledničky, že se vrhneme do válení a vykrajování a...

Těsto se nevylepšilo ani přes noc. Naopak.
Jak ztuhlo, tak bylo jak kámen. Doslova. Ani prstem do něj nešel udělat důlek.
Hodila jsem s ním z výšky na vál. Kámen se ani trochu nepromáčkl.
Zvuk jak koule ledu.

S dětmi, kteří celou akci se zájmem pozorovaly, jsme se rozesmáli. "Tak to se ti, mami, teda moc nepovedlo :o) Z toho asi perníčky neuděláme!" 

Po chvilce bylo vidět, že jsou smutní, že nebudeme perníčky nakonec dělat.

ZÁLOŽNÍ PLÁN
Udělala jsem druhou várku těsta, již podle osvědčeného receptu. Šlo to samo, byla to radost dělat. Do chvíle jsem měla těsto krásně zpracováno a šli jsme na vykrajování perníčků - beránků, králíčků, kohoutků, sluníček, srdíček, hvězdiček...
Na uležení těsta v ledničce nebyl čas... a ve finále to nikdo nepozná :o)
 
 
Po čtyřech hodinách, až trochu povolilo nepovedené těsto z předešlého dne, jsem ho taky zpracovala. Trhalo se, byla s tím práce, ale na výsledku to naštěstí není poznat.
 Jen já vím své.  Chuťově je vynikající.
 
Dvě těsta, dvoje perníčky.
Jedny normální a druhé (tmavší, protože v nich je i kakao) jsem výstižně pojmenovala "Kamenné perníčky".
 
 *
 Možná se to nezdá, ale VYKRAJOVÁTKO na BERÁNKA
jsme měli jen jedno.
Nakonec se nám z něj podařila udělat i žirafa, telátko, pes... - záleží
na představivosti každého z nás.


Krásný jarní den

Katka

Švadlenka a švadlenec

Odmala naše děti vidí, že šití a vyšívání, krom mnoha jiných zálib, patří k mému životu.
Odmala  se mnou stříhají a kombinují látky, špendlí svoje ústřižky, popisují je křídou...
Zkoušejí šít na mé Janomce, vybírají si vyšívací stehy, chtějí měnit barvy nití...

Ještě ale nikdy nevyšívaly. Až do minulého pátku.
Shodou okolností jsme byli všichni tři doma, ačkoli jsme měli všichni tři být jinde.
 
Jsou ale chvíle, kdy je vše jinak,
než si myslíme, že by mělo být
a nic s tím nenaděláme...
Nemá cenu se tím ale nějak trápit,
protože vše má svůj smysl, význam...
Jako zmíněný pátek.
Myslím si, že tento krásný den zůstane v paměti 
nás tří navždy uložen.

 
Již delší dobu se mě obě děti ptaly:
"A mamí, kdy už budeme něco vyšívat,  jako ty?!"
Má odpověď vždy zněla, že určitě budeme, ale teď že ne, že někdy jindy.
Někdy jindy se mě zase zeptaly a odpověď byla stejná, protože teď jsem věšela prádlo, myla nádobí, nebo jsme dělali úkoly. Znáte to.

V pátek ráno jsme šli KONEČNĚ na to. Když jsem jim to oznámila, nevěřícně se jim rozzářily očka. Proběhla i kontrolní otázka: "Mami, fakt?????!!!!!" Měly ohromnou radost.

Vybraly si látku, jakou chtěly. Každý si na látku nakreslil křídou to,
co by chtěl vyšívat a pustily se do toho. Protože nevěděly, co je čeká,
pustily se do gigantických maleb.

Vyšívaly jak o život. Já jsem jim chystala nitě, ale vše si jinak dělaly sami.
Nestačila jsem jim. A to jsem si bláhově myslela, že budu s nimi vyšívat i já!
Nezapře se ve mně časový optimista.
Chvíli jsme si u toho povídali, smáli se. Co já se dozvěděla věcí.
Drhání peří za starých dob mělo své kouzlo.
Poslouchali jsme u toho i pohádku na CD. "Pučálkovic Amina"
od Jindřicha Plachty.
Mile namluveno Jiřím Lábusem a Jarkou Kretschmerovou. Doporučujeme.


Když měly dovyšito, což jsem popravdě řečeno nevěřila, že vzhledem k náročnosti, kterou si zvolily, dokončí, tak jsme pokračovali na šicím stroji, poté dozdobily knoflíky.

Tvořily neskutečných  6 hodin v tahu,
s přestávkou na ovocnou svačinku a rychlý oběd.
 
 
Moc je to bavilo a už teď se ptají, kdy si zase
něco vytvoříme...
...někdy jindy... ale brzo, slibuji.
 
Krásný den

Katka
  
 
PS: když Zuzanka chtěla slovně označit sebe a Tomáška,
tak zcela samozřejmě řekla:
"Já jsem ŠVADLENKA
a Tomášek je ŠVADLENEC."
... a je to.



neděle 15. března 2015

Jen tak...

Miluji květiny. Nehledě na ročním období.
Růže, lilie, frézie, hortenzie, tulipány, narcisky, petrklíče, levandule, jiřiny,
kopretiny, pantoflíčky, zvonky...
 
Pro jejich krásu, půvab, něhu, hravost, barvy, vůni...
pro jejich kouzlo, naladění...
 
 
Kytičky dostávám buď jako dáreček, či jen tak od manžela.
Taková nečekaná radost potěší dvojnásob
Někdy si je koupím sama nebo natrhám na zahrádce či na louce.
Každá kytička má své kouzlo a potěší.
 
Včera jsem dostala od manžela, jen tak, 
krásnou kytici - plnou náruč jara a sluníčka.
 

Děkuji!
Rozsvítil se mi den i ty následující...
A ta vůně! 

 
 
"Květina je krása,
 zakletá do říše snů a ticha."
Otto František B a b l e r 
 
"Květina je klíčem k srdci ženy:
otevře ho snadněji než klíč houslový." 
P e t r  E b e n
 
 "Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné
 jako denní chléb."
H o n o r é  d e  B a l z a c
 
  
Krásný den všem

Katka  
 

sobota 14. března 2015

Světlo svíček...

Každá žena má doma pár věcí, které má moc ráda a které vytvářejí tu milou atmosféru
domova, zútulňují byt a potěší při pouhém pohledu na ně.
Jsou do určité míry nepostradatelné.
Pravdou je, že u nás jich je spousta. Patří mezi ně i  SVÍČKY.
Svíčky různých barev, velikostí, tvarů, vůní...  Některé si koupím, některé dostanu.
 

 Mám sestru, která teď bude mít narozeniny. Je naladěna stejně jako já.
Miluje svíčky tak, jako já. 
Když jsem přemýšlela nad dárkem, tak byla volba vcelku jasná.
Už delší dobu jsem pokukovala po YANKEE svíčkách.
 
Je to takový svíčkový ráj.
Pro potěchu duše, smyslů. Ten pravý dárek.
Hodně jsem o nich četla, slyšela a věděla, že jednoho dne,
až dozraje čas, si nějakou stejně koupím.
Protože mají obrovský výběr tvarů, velikostí, barev, vůní... co vybrat...
tak jsem se rozhodla pro zlatou střední cestu.
 

 Zvolím menší provedení svíčky, a tím vyzkoušíme více vůní.
No a když je už budu přes internet kupovat a platit poštovné,
tak je přeci neobjednám jen sestře, to dá rozum!
A ke svíčce patří svícínek, tak ten jsem pro jistotu taky vzala dvakrát.
 
V pátek balíček dorazil. Rozbalovala jsem ho s dětmi, které měly plamínky v očích,
co že to mamka pro tetu objednala.
Když jsem pootevřela krabici, ale nebylo do ní ještě vidět, tak jsem dala dětem přivonět.
Překrásná směsice vůní. Nádhera...
 
Při vyndávání svíček z krabice se moje dušička tetelila, zpívala, tančila... no jo Káťa...
Zuzanka se rozplývala... no jo ženská... má mamky školu... :o)
Tomášek řekl... a jé, jé, zase svíčky... no jo chlap... má taťky školu... :o)))
 
Ne vždy to člověk dopředu ví, ale tentokráte vím, že se dáreček bude líbit.
 
Janí, všechno nejlepší k narozeninám!
Mám tě moc ráda  a jsem ráda, že tě mám!
O snech víme... přejeme ti jejich splnění!
 
A my?
Byt máme krásně provoněný a já zase o světýlko v životě víc.
A ne jen to plamínkový...
 
Krásnou provoněnou sobotu
Katka
  

čtvrtek 12. března 2015

LA BELLA TOSCANA...

Jsem vášnivá čtenářka, různých stylů.
Miluji, když si vezmu novou knihu, uvařím si kávu, sednu si na letní terasu obklopená kytičkami, či se schoulím do postele a rozsvítím si svou "čtecí" lampičku. Jsou to slavnostní, sladké okamžiky, které si vychutnávám každým douškem.
Po pár řádcích se ocitnu zcela někde jinde, v zcela jiném čase, místě, prostoru. Poznávám nové prostředí, přírodu, situace, seznamuji se s osudy, pocity, příběhy lidí, kteří se na chvíli stávají mojí součástí, dostanu se do míst, do kterých bych se jinak nedostala...
Svět fantazie, představivosti, imaginace, snění, létání v oblacích mě vždycky přitahoval... a často jsem do něj utíkala...
Kniha "LA BELLA TOSCANA"
od  FRANCES MAYESOVÉ 
 
je zcela odpočinková záležitost, pohlazení po duši, současné okouzlení mnoha smyslů najednou...


Pře více než dvěma lety jsem se nenáhodně dostala ke knize od té samé autorky, pod názvem

 "POD TOSKÁNSKÝM SLUNCEM"
 
Kniha mě zcela pohltila. Četla se jedním dechem a při jejím čtení jsem se rozplývala. Člověk cítil vůni růží, levandule jasmínu, vůni letního parného dne, dusno po dešti.  Vůni čerstvě upečeného chleba, pizzy, bylinek, vína... Vřele doporučuji.
Když jsem poté v knihkupectví narazila na její "pokračování" - "LA BELLA TOSCANA", tak prostě nebyla jiná volba, než si knihu koupit. Odolat prostě nešlo.

 
Anotace knihy:
 
"Autorka, jejíž podmanivé vyprávění o objevování toskánského životního stylu, kultury, historie a kuchyně v knize Pod toskánským sluncem se ke svým příznivcům vrací neméně poutavým pokračováním dobrodružství, jímž se jí stalo restaurování staré venkovské usedlosti poblíž toskánské Cortony a poznávání okolního kraje a jeho obyvatel. Popisy úskalí i humorných stránek rekonstrukce dlouhá léta opuštěného domu a zahrady doprovází tentokrát Mayesová ve větší míře zápisky a postřehy z cest do širšího okolí i dalších částí Itálie, jejichž půvaby a zvyky dokáže přiblížit se stejným nadšením, neokázalou erudicí a jemným humorem jako svůj „italský domov“, s nímž ji spojuje stále silnější citové pouto."
 
           * * *

Upozorňuji, že bez sklenky vína, šálku kávy, plátků sýra či hroznů, či jakékoli jiné pochutiny tato kniha prostě nelze číst. A pokud ze začátku ano, za chvíli vás stejně přesvědčí, si pro něco zajít... Po čase se z toho stane i krásný rituál.


* * *

 
Pokud jsem vás zlákala, jsem velmi ráda.

Krásný den

Katka
 

čtvrtek 5. března 2015

Zpráva, která přichází jen párkrát za život...

Mám jednu báječnou kamarádku... no vlastně mám všechny kamarádky báječné.
Jak to ale člověk má s přáteli nastaveno, to záleží na každém jedinci.
A u mě tedy báječný...

... před pár dny jsem se od ní dozvěděla báječnou zprávu.
Takovou, která se od jednoho člověka slýchá tak jednou, dvakrát za život a tudíž člověka ohromně moc zasáhne. 
Takovou, která člověka neskutečně potěší, nadchne, uvede až do výšin, které nejsou tak často dosažitelné. A i proto si jich člověk o to víc váží, o to víc je prožívá.

Čeká se svým přítelem miminko. Plánovali ho, moc se na něj těšili.
Počkali si na něj, ono na ně a když nastal ten pravý čas, tak se to stalo.

Byla jsem jedna z prvních, které to oznámili. Protože kamarádka bydlí daleko, opravdu daleko, tak jsme si telefonovali přes skype. Ačkoli jsem při té nové zprávě právě seděla na židli, tak jsem začala tělem tancovat, tleskat a chovat se jak blázen, který má prostě čistou, čirou, nefalšovanou radost.

Ačkoli jsem tuto zprávu na nějaké úrovni již před telefonátem "věděla", přesto mě ta slovní realita neskutečně pozitivně zasáhla.

KRÁSA, KRÁSA, KRÁSA! 

Myslím si, že každá žena, která si touto vlastní zkušeností, tímto okamžikem zjištění nového, budoucího života uvnitř sebe sama prošla, vnímá další takovouto zprávu v blízkém okolí ještě mnohem intenzivněji, niterněji.

Veliká gratulace všem třem.

Budoucí mamince, že našla tak báječného partnera, s kterým mají tak báječný vztah, plný vzájemného přátelství a vytvořili si společný domov do kterého zanedlouho s láskou přivítají nového člena rodiny, jejich nové rodiny ...
Budoucímu tatínkovi, který je pravou oporou, přítelem, člověkem, na kterého se dá spolehnout, opřít se o něj, když je třeba...
Novému členu/člence rodiny, který/á si našel/našla právě takové báječné osůbky za rodiče, kterými oni bezesporu jsou.
On / ona / či oni? - kdo by to počítal?!... Karty jsou již vrženy, čas ukáže...


 
Budoucí rodiče, každý vnímá a přijímá vaši novou zprávu po svém, jak to dokáže, umí. I následky si nese dál sám. Ať už kladné jako já, tak i záporné jako někteří jiní.
Je to ale věc a popř. problém každého jedince. Vás se to popravdě řečeno netýká.
Vy buďte šťastni, máte ten nejkrásnější důvod.

"Nedopusť, aby chování druhých
ničilo tvůj vnitřní vesmír."

J.S. 14. Dalajláma
 

Prožívejte toto období s láskou, něhou, mírem. Je to jedno z těch nejnádhernějších období,
které má člověk to ŠTĚSTÍ, má ten DAR prožít.
 


Vím, dnes to byl zcela osobní vzkaz.
Čas od času jsou v životě okamžiky,
které si o to sami říkají...
a já je ráda vyslyším...
 
 
Krásný den všem
Katka  
 

Předjaří

Z nedělní vycházky jsem si donesla kousek spící přírody i s sebou domů.
Větvičky kočiček a trnek. Vypadaly opravdu jako by spaly zimním spánkem. Dala jsem je do vázy, postavila na stůl a děj se, co se dít má.

 
 Kdykoli jdu okolo, tak na větvičky nakouknu. Den ode dne ožívají víc a víc. Jak kočičky, tak trnky, které jsem myslela, že dříve zaschnou než se zazelenají.
 
Ale ani spánek není tak hluboký jak se může někdy zdát. 
Stejně tak ani naše lidské trápení nemusí být tak zlé,
jak se nám někdy zdá.
 
Nebude to trvat dlouho a vyfotím větvičky znovu, ať vidíte,
že jaro je opravdu již za dveřmi.
Stačí jen trochu více sluníčka, tepla a ten správný čas na probuzení přírody.
Nic se ale nesmí uspěchat.
 
Jen já, jednorázově, v rámci experimentu, v rámci názorné ukázky dětem,
 si to čas od času mohu dovolit...
 
 
"Jaro je roční doba, v níž se fantazie mužů začíná zabývat tím,
 na co ženy myslí již celou zimu."
 
*
 
"Kos zpívá, květ voní, potok šumí.
Poslechneme si, přičichneme si, víme své.
Barvy nás potěší a jejich nesourodá sousedství nás nepobuřují. Všechno je na svém místě, bereme to jako dílo přírody
a těšíme se tím nebo nad tím dokonce žasneme.
Anebo to shledáváme tak samozřejmým, že to ignorujeme."
 
M i r o s l a v  H o r n í č e k
 
*
 
"Příroda obklopuje člověka mrakem
a nutí ho stále mířit ke světlu."
 
J o h a n n  W o l f g a n g  G o e t h e
 
 *
 
Krásný den
Katka
 
     ... po týdnu
 
 

úterý 3. března 2015

... když na Štístko přijde jaro IV. ...

Troufám si tvrdit, že na nějakou dobu je tento šicí příspěvek poslední :o)
Šicí stroj jsem již uklidila, "zazimovala" nebo "zajarnila". Jak chcete.
Zase na chvíli. Snad už jen na chvíli. Ne na tak dlouhou jak posledně.

Vedle obalů na knihy je PROSTÍRÁNÍ mou druhou srdeční záležitostí.

*** "PROVANCE" ***
 

„Je nutno jíst, abys žil, ne však žít, abys jedl.“
J u l e s  L a f o r g u e


*** "JE LIBO JÍST?" ***
 
 
„Polovina nesnází s trávením je ze špatného jídla,
a polovina z dobrého.“
A c h i l l e  G r e g o r

 *
 
 
**** "ROZKVETLÝ STŮL" ***
 

„Nejkrásnější slova ženy: 'Oběd je na stole!'.“
Já bych dodala: "Jak od které." :o)
 
 

Krásný večer

Katka
 

... když na Štístko přijde jaro III. ...

Ačkoli to v posledních dnech vypadá, že šití je můj život, není to tak (...ačkoli by se mi to líbilo).
Dá se říci, že jsem měla skoro dvouletou šicí pauzu.
Jen tu a tam jsem ušila nějaké dárky.
Za poslední dva týdny jsem to ale trochu napravila.

A NESKUTEČNĚ MĚ TO BAVILO.

Nejraději promýšlím, měřím, stříhám, kombinuji, žehlím, šiji, dovyšívám... v noci, až děti usnou.
Když mám možnost vypnout. Pustit uzdu svým myšlenkám. Nechat svou mysl plynout, jak chce, kam chce. Bez omezení. Neodpovídat na dotazy, neřešit rozbroje, nedělat večeře, neprat, nevěšet prádlo, nemýt nádobí... Když mám čas sama na sebe.

Pravdou ale je, že poslední měsíce ve chvíli, kdy děti usnou, odpadám i já.
Když ale člověk opravdu chce, jde s tím něco dělat. Pokud člověk chce, čas i sílu si najde...

Po krytech na mobilní telefony, po obalech na knihy přišla řada na ZARÁŽKY DVEŘÍ, které ochrání dětské prstíky, či zamezí bouchání dveří při průvanu.


***


***

 

Krásný den

Katka
 

pondělí 2. března 2015

Náladová...

Zima není mým nejoblíbenějším ročním obdobím.
Na mě je moc ponuro, šedo, tmavo, smutno.
O to víc se snažím si svůj život prosvětlit. Najít to pozitivní.

Včera jsem nechala nemocné děti s manželem doma a šla se po více jak čtrnácti dnech projít.
Pršelo. Déšť zbožňuji. To jemné klapání deště na deštník, do spící přírody. Co chvíli jsem se zastavila a poslouchala. Do toho se již ozývalo pár ptáčků.

Jako by mi říkali: "Kačko, vydrž, brzo je tady jaro!" Poslechnu  je.
Dnes již vykouklo i trochu sluníčko.
Já zase vykoukla z bytu z pavlače a chvíli se kochala výhledem.

 
***
 

***
 
 
 
Katka

Mňamka mňamek

Před rokem a čtvrt, když naše děti slavily narozeniny, tak jsme pořádali dětskou oslavu plnou soutěží, dobrůtek, hezké nálady.
Přišlo k nám pár holčiček, pár kloučků a čas jsme si náramně užili.
Jedna maminka  nám donesla v dortové krabičce nádherný a vynikající "Estonský kringel" neboli "Staročeský trdelník".

Zamilovali jsme si ho na první ochutnání. Já po pravdě řečeno ještě dříve - na první pohled. Vypadal skvostně.

Někdy jsem schopná dělat zázraky ze dne na den. Někdy je to se mnou ale běh na dlouhou trať. Ale nakonec se vyplatil. O víkendu jsme se do něj konečně pustili.

 
 
Estonský kringel neboli Staročeský trdelník
 
250 ml mléka
1 kostka droždí
50 g rozpuštěného másla
1 vejce
4 lžíce cukru
1 menší lžička soli
600 g hladké mouky
 
Náplň:
10 lžic cukru krupice
5 lžic mleté skořice
100 g rozpuštěného másla
 
Pečeme:
180 st. cca 35 minut
 
Kynuté těsto klasicky zpracujeme a necháme vykynout. Vyválíme z něj obdélník, potřeme máslem, posypeme cukrem a skořicí. Těsto pak stočíme do ruličky.
 
 
Srulovaný váleček rozřízneme napůl a poté smotáme do copu, z kterého uděláme věneček.



Chvíli necháme ještě vykynout a poté pečeme.
Pečením získá kringel nový, nepředvídatelný tvar. :o)


***

 
CHUTNÁ BOŽSKY...
 
Je pravdou, že v sobotu, kdy jsme ho pekli, jsem nevečeřela.
Od druhé hodiny, kdy jsem ho vonící vytáhla z trouby jsem na něj pořád chodila. Kousek ke kousku. Kdo by to ale počítal... 
 
S pečením nemusíte čekat tak dlouho jako já... bylo to opravdu zbytečně dlouho :o)
 
 
Krásný den
 
Katka