sobota 29. června 2019

Užívejte léto!

Svou duhu si každý kreslí sám,
nešetřete na barvách!


Vždy se najde důvod, proč poznat nové lidi.
Buď je potřebujete na to, aby vám změnili život,
Nebo oni potřebují vás, abyste změnili vy, ten jejich.


Naučte se dýchat štěstí.
Je ve vzduchu všude kolem vás.
Je v maličkostech.


Být šťastný neznamená, že je všechno perfektní.
Znamená to, že ses rozhodl užívat si života
i přes všechny jeho nedokonalosti.


Každý si dokáže najít svou cestu.
Jen více sněte a naslouchejte vlastnímu srdci.

Aby život nebyl šedivý,
nemíchejte černou s bílou.
Vybírejte z celé palety barev.


Život je 10 % toho, co se ti stane
a 90 % toho, jak na to zareaguješ.

Když něco v tvém životě končí, udělej za tím tečku.
Aby to, co přijde dál, začínalo velkým písmenem.


Moji milí, přeji vám přenádherné počínající léto!
Ať je vaše dovolená i prázdniny vašich dětí vybarvena všemožnými pestrými a zářivými barvami, 
ve všech možných odstínech.
Užijte si odpočinkový nabíjející volný čas. Ať je na co vzpomínat.
Nechte se trochu hýčkat, zasloužíte si to! Žijte!

Katka

čtvrtek 27. června 2019

Dva v jednom... pokračování

Návštěvu Prahy jsme naposledy ukončili u Strahovského kláštera.
Nohy jste si jistojistě namasírovali a můžeme vyrazit na druhou půli procházky.
"Nestrkejte se, spořádaně ve dvojicích za sebou! Nejsme tu sami!"


Tentokráte to vezmeme Úvozem k Nerudově ulici
kde se na chviličku napojíme na Královskou cestu.



Pohled na Strahovský klášter z jiné strany. 
Dřív to byla "jen stavba". Teď ale když vím, co za poklady je uvnitř ukryto, tak má klášter zcela jiné vyzařování - i když je "vidět" "jen stavba". Já vidím již víc.
Polevé straně je vidět Petřínská rozhledna se svým bludištěm. 
"Máváme na dálku.
I vy vzadu, dávejte přece pozor!"



V tomto místě Úvoz končí, dolů vede Nerudova ulice, kterou se vydáme dál. 
Nahoru vede ulice Ke Hradu, která by vás k Pražskému hradu dovedla 
- přímo na Hradčanské náměstí.



Chtěla jsem si tentokráte projít ne klasiku, ale boční křivolaké uličky, 
které v sobě mají nepopsatelné kouzlo. 
A tak jsem hned z Nerudovi ulice zase po chvilce zabočila - na Jánský vršek, do Jánské ulice.
Kouzelné uličky, kouzelné fasády domů, kouzelné květiny všude vůkol.


A najednou, přímo naproti mně - bylo to tam.
SANTINI GARDEN
Již jméno Santini ve mně vzbuzuje nadšení. 
Jeho stavby s nejznámější Zelenou horou jsou dech beroucí. 
A jméno ve spojitosti se slovem zahrada? Nuž, logicky nešlo odolat. 
A já se o to tentokráte ani nepokoušela. 
~ JSOU VĚCI, KTERÉ MUSÍTE PROSTĚ ZAŽÍT ~
~ JSOU MÍSTA, KTERÁ MUSÍTE PROSTĚ NAVŠTÍVIT ~
Však to znáte dobře sami. :o)


Nejprve jsem nakoukla do zahrádky a bylo zcela jasné, že ledovou kávu si vychutnám právě zde.
V zeleném ráji, kde v tu chvíli nebyl jediný turista, v samém centru Prahy. 
Nevídané.



Sedla jsem si do stínu stromů, vyzula boty a nohy položila na dřevěnou podlahu.
Kochala se zahradou a byla.


V  30 stupních přišla ledová káva víc než vhod. 
Vychutnávala jsem si ji tak nějak víc než jindy. 



Krásný relax.


Bylo to pohodové, poetické. 
Jaké to zde muselo být v dávné době?


Břetislavovou ulicí jsem prošla... 



... až do ulice Tržiště, z které se podloubím dostanete do Vrbovské zahrady.
Mít víc času, rozhodně bych se zašla podívat... ale to tentokráte to již bohužel nešlo.


Pak jsem se již narychlo proplétala uličkami Malé strany, 
směřujíc k stanici metra Malostranská.


Majestátní Kostel Panny Marie pod řetězem.


~ OPĚT JSEM MĚLA V PLÁNU VÍC, NEŽ SE DALO STIHNOUT ~
~ OPĚT JSEM ALE VIDĚLA A ZAŽILA VÍC, NEŽ JSEM SI DOKÁZALA PŘEDSTAVIT ~
To Praha umí!

Už se těším zase na příště!

Krásné dny
Katka

pondělí 24. června 2019

Havířský letní slunovrat...

21.6. – den letního slunovratu je jedním z nejmagičtějších dnů v roce.
Den, kdy je noc nejdelší v roce a den nejkratší.
Jde především o oslavu duchovní léčivé síly Slunce. 
Tajemné síly země ožívají, země může v tento den vydávat poklady. 
Příroda dosahuje maximum energie. 
Však je to cítit všude vůkol. 
Vnitřně se ladíme na světlo, vplouváme do světlé části roku.


Popravdě, nedokážu si představit, jak lépe a slavnostněji bychom mohli oslavit letní slunovrat, 
než tak jak jsme to učinili tento rok.
hudbou, tancem, zpěvem, celá rodinka pospolu, 
s trochou historie a tradice, dobrým jídlem a pitím, pokladů nespočet…
A to jsem ten den původně nikam jít nechtěla…
Manžel mě nakonec zlákal a jsem mu za to moc vděčná…
Zase se potvrdilo, že neplánované věci se mohou proměnit v opravdu nezapomenutelný zážitek.


21.-23.6.2019 se konal tradiční Jihlavský havířský průvod - HAvíření.
Letos avšak tradičně netradiční.
Jednalo se o velkolepé 23. setkání havířských měst a obcí, letos obohaceno o přes pětadvacet delegací a šest set havířů z hornických měst celé České republiky i ze zahraničí.

 

Náměstím se ozývaly melodie první republiky, dixilandu, swingu a jazzu v podání skupiny Bee Band a The Shots 
a bylo to opravdu krásné.
Jako by se člověk do té doby přenesl. 
Nechával se tóny hudby rozhoupávat v rytmu, s úsměvem na tváři.


Když jsem koukla vzhůru, byly k vidění i schody do nebe... 
Již se nedivím, ale stále s pokorou žasnu.


Poté propuklo samotné HAvíření. 
Byl vyzván perkmistr - z dob, kdy Jihlava byla horním královským městem, 
kdy se zde těžilo stříbro - aby vystoupal z podzemí k nám - do našeho světa, do naší doby.
To se také povedlo. Perkmistr nás prováděl dávnou dobou a seznamoval nás s jednotlivými druhy řemesel, 
které s těžbou stříbra souvisely. 
Z podzemí se nám tyto osoby (děti v překrásných kostýmech havířů) i po skupinkách ukazovaly 
a pokaždé je dav nahlas zdravil: "Zdař bůh!"
Perkmistr mluvil staročeštinou s překrásnými slovními obraty a tomu kontrastovala Anička - dívka dnešní doby, která s ním vedla celou dobu dialog. Ta mluvila naopak tak, 
jak hovoří dnešní mládež :o)


Perkmistr: "Jsem dojat. Do tvé hlavy byla vetknuta vědomost! 
Dobře si ji, Aničko, uchovej!"

Perkmistr: "Bože, chraň nás rozumu prostého!"

Anička: "Schichtmister, to by v dnešní době mohl být vedoucí směny či vedoucí manažer."
Perkmistr: "Manažer? To slovo bylo za mých časů neznáme a musím říct, že pranic se mi nelíbí."

Měrná jednotka dříve bylo látro což bylo 3 1/2 lokte a to je 207,445 cm.
Anička: "To jste mohli tenkrát nadávat - Tisíc láter!!!"
Perkmistr: "To ano, protože změřit tisíc láter, to bylo na dlouhé lokte!"

Čeština je krásná řeč...


Celé město, uličky, parky, Smetanovy sady ožily v těchto třech dnech jak ve dne, tak v noci tak, jak nikdy před tím.
Nejen slavnostními průvody, ale také hudbou na čtyřech scénách, divadly, pouličními happeningy, dobročinným během nebo tradiční poutí.





Celým HAvířením se táhla jedna tenká linka - a to,
že děti jsou naše budoucnost, naše naděje, naše víra v lepší svět... a s tímto mottem se zcela ztotožňuji.



Jak už bylo naznačeno, konala se spousta doprovodných akcí na mnohých místech města.
Opět jsme neodolali společné fotografii.
První "seriózní" s tématem havíření...


a druhá krapet "crazy cool" :o)
Děkujeme za tu možnost.


Neodolali jsme ani fotoccinu což bylo cappuccino s mléčnou pěnou, 
na kterou se mohl kdokoli nechat zvěčnit :o) Vyzkoušeli jsme to na Zuzce :o)

   

Odpoledne a noci byly ve znamení hudby a tance, počasí přálo na jedničku.
Například úžasný Zatrestband Petra Píši.


Skupina Queenie, Naďa Urbánková a Bokomara, Žlutý pes, 
Yoyo band, Ivan Hlas a další.


Perličkou na dortu byli pro nás Nezmaři a symfonický orchestr Základní umělecké školy Jihlava.
Folk, trampská píseň a country za doprovodů smyčců a dechů - to bylo doslova famózní. 
Nejednou jsem tou krásou měla husí kůži po celém těle.
Klobouk dolů!


Velké dík patří pořadatelům a všem, kteří se na HAvíření jakkoli podíleli.
Byla to opravdu skvělá, nevídaná akce!
Jednalo se o oslavu někdejší slávy, krásy a bohatství královského města Jihlavy.
Svátek všech občanů. 
Historie propojená se současností, město s člověkem, člověk s člověkem...
  

Dnes máme další magickou noc - svatojánskou noc. 
Užijte si ji naplno.
Máme to ale kouzelné, čarokrásné dny.
Užijme si je, my všichni, naplno!

Zdař bůh!
Katka

PS: "Jsem dojata, do vaší hlavy byla vetknuta vědomost!
Dobře si ji, moji milí, uchovejte!" :o)

středa 19. června 2019

Dva v jednom

Když mám jet na školení do Prahy, vždy se těším. 
Vždy spojím příjemné s užitečným. Užitečné (školení) s příjemným (procházka Prahou).
Cesta začíná brzy ráno za svítání, kdy většina lidí ještě spí a já vyjíždím směr Praha autobusem. 
Obrazně řečeno mívám v autobuse nos přilepený na skle, oči dokořán (někdy i reálně). 
Miluji sledování ubíhající krajiny, srnek a zajíců na polích, žlutě či tmavě rubínově zbarvené pole jetele, kvetoucí růžové keře po stranách, červené vlčí máky, fialové lupiny či šeříky, bílé jasmíny, jemně se zeleně vlnící pole ječmene – jak vlnky na moři...  
Nikdy mě cesta nenudí.


Tentokráte mi dělala navíc milou společnost Aňa Geislerová s její knihou P.S. 
Zbožňuji knihy samotné a před několika lety jsem objevila i svět mluveného slova – audioknihy, které využívám notně právě na cestách, v MHD či při úklidu doma. 
Každopádně knihu P.S. mohu vřele doporučit. Jedná se o krátké fejetony ze života, mnohdy se tam člověk nachází, vtipně psáno a zároveň je člověk vybízen i k zamyšlení.


Školení skončilo kolem půl druhé a já měla tedy celých pět hodin, než mi pojede autobus, jen a jen pro sebe. Tramvají jsem se dostala k Letohrádku královny Anny
Odtud jsem prošla celou Královskou zahradou, kde ačkoli byly rododendrony již odkvetlé, bylo nádherně.
Prošla jsem samozřejmě i kolem chumdelatého prastarého kaštanu, který obdivuji kdykoli jsem v zahradě. 
Má listy porostlý kmen i větve.


 Vešla jsem na Pražský hrad a zašla jen na skok do Katedrály sv. Víta. 
Cítila jsem, že tam prostě alespoň na chvíli tentokráte zajít musím. 
A katedrála opět nezklamala.


Odtud jsem se vydala již cestou, kde jsem asi nikdy nebyla, 
ale kam mě to tentokráte prostě táhlo. 


Přešla jsem Hradčanské náměstí, kde slunce pražilo neskutečným způsobem a i těch 30 stupňů ten den se mi zdálo málo na to, jak se člověk reálně cítil.




Loretánskou ulicí jsem se dostala až na Loretánské náměstí - k samotné Loretě.
K jednomu z nejproslulejších poutních míst barokních Čech. 
Zvonkohra ve věži – soubor 27 zvonů, které se rozzvoní každou celou hodinu, jsem ale neslyšela…
pro tu chvíli.



Odtud jsem šla ke Strahovskému klášteru, jehož počátky sahají až do 12 století 
a kde byl vlastně hlavní cíl mé cesty toho dne... navštívit svatostánek českého písemnictví.



Toužila jsem totiž navštívit strahovskou knihovnu s jejím Teologickým a Filosofickým sálem
srdce a perlu českého písemnictví vůbec. 


Stačila mi doma jedna fotografie sálů v průvodci a věděla jsem, že to musím vidět, 
že to musím zažít na vlastní kůži... a najednou jsem tam opravdu stála... 

 

Prvním zastavením je Teologický sál, postavený v 17 století.


Je v něm uloženo přes 20 000 svazků knih, podle jejichž obsahu byl sál pojmenován.
Stěna, kterou se nahlíží do sálu je zaplněna výhradně různými vydáními bible 
či jejích částí v různých jazycích.




Když jsem spatřila druhý sál - Filosofický sál,  tak jsem dala spontánně ruku na srdce a s otevřenou pusou 
a očima dokořán žasla. 
Ano, z pusy mi vyšel lehko slyšitelný vzdech "Áááách".
Ještěže tam byli samí cizinci a nerozuměli mi :o)))
Žasla jsem nad tou krááásou.
Krásou viditelnou i tou, co je ukryta ve více než 42 000 svazků... 


Mohou se zde vidět díla z oblasti filosofie, astronomie, matematiky, 
historie, filologie a dalších oblastí.


Na stropě je k vidění malba "Duchovní vývoj lidstva", která ve zkratce zobrazuje vývoj věd a náboženství v jejich vzájemném ovlivňování a hledání. Východisko a nalezení pravé moudrosti spočívá v křesťanství. V centru dění jsou tu desky s Desatero přikázáním a Mojžíš, Adam s Evou, Kain a Ábel, Noe, Šalamoun a David...


Když jsem vyšla z kláštera, nakoukla jsem ještě do Baziliky Nanebevzetí Panny Marie, která se nachází ve středu Strahovského kláštera, hned vedle knihovny. 
Pak jsem v tom horku cítila, že by bylo vhodné se na chvíli ve stínu posadit, protože se mi chvílemi dělaly již mžitky před očima.
Poslechla jsem Rozum a posadila jsem se před bazilikou na lavičku do stínu. 
Na chvíli zavřela oči, vypnula se krapet a v tu chvíli...
... se z nedaleké Lorety začaly ozývat zvony s krásnou českou mariánskou melodickou písní "Tisíckrát pozdravujeme Tebe".
Bylo to krásně slyšet.
Jen jsem se usmívala a posílala směrem k Loretě tiché "děkuji" za možnost to slyšet, zažít.


Kousínek od Strahovského kláštera se nachází krásná vyhlídka na celičkou Prahu.
Pod sebou vidíte vinice a pěší cestu na Petřín a Prahu jak na dlani.


Na této zastávce vás nechám chvíli oddechnout, 
než se spolu vypravíme na druhou poloviny cesty. Taky vás už jistojistě bolí nožky.
Ale to zase příště. :o)


Krásné dny
Katka