úterý 23. prosince 2014

Krásné Vánoce Vám všem!

 
 
Přeji Vám krásné, pohodové vánoční svátky,
prožité s těmi, které milujete.
Do nového roku 2015 jen a jen to nejlepší!
Zdravíčko na prvním místě, úsměv na tváři,
hezký pocit na srdíčku.
To ostatní pak již přijde.
 
Krásný večer, nádherný zbytek Adventu, kouzelné svátky
 
S láskou
Katka


...

Právě ujídám čerstvě upečenou, voňavou vánočku.
Stromeček je již nastrojen a rozsvícen se pyšní v obývacím pokoji.
Byt je slavnostně ozdoben, provoněn.

Letos jsou to za celý můj život první Vánoce, kdy jsem nebalila, nemohla balit vánoční dárky, ačkoli to zbožňuji... viz. příspěvek níže. Psala jsem:
"...s balením dárků. Když to jenom trochu jde, tak si vyhraji i s tím."
Už když jsem to psala, tak jsem tušila a cítila, že část věty "...když to jenom trochu jde", má skrytý význam, který pochopím časem.
Letos to totiž opravdu nešlo. A tím nešlo nemyslím, že se mi nechtělo, nebo že na to nebyl čas, nebo cokoli jiného. Můj zdravotní stav, záda mi to nedovolila. Takhle "vyřazená" z života, jsem asi ještě nikdy nebyla.

Manžel se včera večer ujal funkce vrchního baliče. Seděl u mě v pokoji, koukali jsme společně na pohádku a balil dárky. Pro naše děti, mě, babičky, dědy, tety, strejdy, neteře. 
Jak já se nasmála. Fakt se snažil, byl báječný, moc mu to šlo.
...ale dělal to po svém.
V té souvislosti se mi vybavil citát, který jsem nedávno četla. S novou zkušeností se mi teď líbí ještě víc.

"Kdo si myslí, že neexistuje rozdíl mezi mužem a ženou,
tak ještě neviděl balit muže dárky."

 
"Proto jsou svátky tak vzácně nevšední,
že v dlouhé řadě dnů, ční mezi všemi..."
W i l l i a m  S h a k e s p e a r e

***

 
Krásný večer, den před Štědrým dnem
Katka
 

sobota 20. prosince 2014

Na krásné dárky je ještě čas...

Miluji psané slovo, knihy a snažím se tuto lásku předat i svým dětem.
Když byly malé, četli jsme si pravidelně před spaním. Co my jsme se nasmáli! Prožili jsme krásné chvilky. Teď, co trochu povyrostly, přibylo povinností, tak již pravidelně nečteme. Chybí mi to, ale přiznám se, nemám někdy již večer sílu. Když si ale čas od času chvilinku najdeme, stojí to vždy za to.

Mezi vánoční dárky neodmyslitelně patří i kniha.
Loni Ježíšek zvolil velice milou, inspirativní, fantazii podporující knihu s překrásnými obrázky:
"Vílí pohádky na dobrou noc" od Lou Kuenzler a Karen Wallace, vydavatelství Synergie
Vřele mohu doporučit.
Malá ochutnávka:




***


Poté, co se doma definitivně provalilo, že Ježíšek dárky nenosí, tak jsem si letos musela lámat hlavu s dárky já. Šáhla jsem po "osvědčených" titulech.

"Andělské pohádky na dobrou noc" od Lou Kuenzler a Karen Wallace, vydavatelství Synergie            a

"Kosprd a Telecí" od Evy Papouškové, vydavatelství Albatros.

Milá a s vtipem psaná kniha. Více až po Ježíškovi.

Čtěte si,
čtěte dětem,
nechte si číst od dětí.
Všechny to obohatí.
A nejen slovní zásobou...
 
 Krásný den

Katka

pátek 19. prosince 2014

Ten pravý dárek...

Kdykoli jsem někomu kupovala či vyráběla dárek, tak to musel být "ten pravý", šitý na míru právě té konkrétní osobě, pro kterou byl. Ne jen tak nějaký dárek. Až časem jsem pochopila skrytý význam, co za tím je...
 Někdy to nebylo lehké, ale nikdy jsem se nespokojila s kompromisem. I za cenu, že hledání trvalo déle. Jakmile se ale "to pravé" objevilo, okamžitě jsem to věděla, cítila a měla velkou radost.
I proto mi vymýšlení, nakupování vánočních dárků zabírá více času. Nelituji ale toho. Výsledek za to stojí.
Stejně tak tomu je i s balením dárků. Když to jenom trochu jde, tak si vyhraji i s tím. Dárek tím získá novou dimenzi, nový náboj, osobité kouzlo. Člověk tím dává i kousek sebe... kousek své lásky, svého času, své náklonosti, své radosti... a přitom ho ani kousek neubude. Naopak. Není to báječné?!


***



***
 
 
Není obdarovat, jako obdarovat.
Stejně jako není vařit, jako vařit,
radovat se, jako radovat se,
smát se, jako smát se,
 žít, jako žít.
 
Vše má člověk dělat, jak nejlépe dovede.
Pak bude naplněn. A bude opravdově ŽÍT.
 
Krásný den
Katka
 

čtvrtek 18. prosince 2014

Sbírejte mince života...

 
 Život sestává z mnoha malých mincí,
kdo je umí sbírat,
má bohatství.
J.  A n o u l i h
 
Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč,
když už jsou slova zbytečná.
I n g r i d   B e r g m a n o v á
 
Často, když odplují mraky, nastane zářivý den.
O v i d i u s

 
3. adventní svíčka zapálená omylem již v sobotu...
Kdo by to poznal.
Až budu zapalovat 4. adventní svíčku, budu se soustředit, vážně.
 
Krásný zářivý den
Katka
 

středa 17. prosince 2014

Kouzlo Adventu

Advent začal velmi slibně.

Doma se definitivně provalilo, že dárky nenosí Ježíšek. Toto zjištění bylo dětmi přijato velmi dobře. S jistým ulehčením.

Měla jsem celkem i jasno v dárcích. Co, komu, kde. Plno věcí jsem si hned na začátku prosince objednala přes internet.

Úklid, cukroví, dokoupení dárků, zabalení, osobní cedulky na dárky bylo naplánováno na ono pověstné potom.
V práci blázinec před koncem roku.

Ve chvíli, kdy se člověk dostane do stavu, že totálně nestíhá, musí to a to, tamto už mělo být hotovo, nezapomenout na toto a tamto... a člověk si myslí, že nemůže ztratit ani hodinu času nazbyt, tak se stane něco, co ho zastaví. A musí to jít a jde to i tak. Svět se nezastaví, točí se dál.
Zcela neočekávaně jsme se 8.12. ocitli v nemocnici. Syn měl zápal plic.

Člověk zcela změní úhel pohledu, priority jsou jasně dány.
Najednou se nic nemusí. Ani v práci, ani doma. Paradoxně se člověku uleví.

Jsem člověk, který se na všem snaží najít tu lepší stránku.
Kolik my jsme najednou měli času... i na sebe měli času. Když opomenu okolnosti, tak nám spolu bylo báječně. Jak my jsme se nasmáli, jak my jsme si povídali, četli...
Za čtyři dny nás pustili na doléčení domů.

Co dřív? Jsem ve skluzu. Teď to musím všechno dohnat.
Celý pátek jsem strávila u počítače a pracovala na digiscrapbookových nástěnných kalendářích. Dělala jsem čtyři verze + PF. Večer jsem měla hotovo a odpadla.
V sobotu jsem chystala těsto na 5 druhů cukroví (konečně začneme péct!), vařila oběd a celé odpoledne se Zuzankou válela, vykrajovala a pekla cukroví. Užily jsme si to spolu báječně.
Byla jsem už tak zblblá, že jsem slavnostně zapálila třetí adventní svíčku. Zblblá jsem nebyla očividně jenom já, ale i zbytek rodiny, protože mi to ani trochu nerozmlouvali. Večer jsem odpadla.
V neděli jsem kromě rychloobědu a opětovného zapálení třetí adventní svíčky, celý den seděla u šicího stroje a došívala nějaké objednávky z Fleru plus došívala vánoční dárky pro děti a manžela.
Odpadla jsem dříve než večer. Chytl mě hexenschuss neboli houser. Nemohla jsem se bolestí pohnout.
Přetrpěla jsem noc a ráno jela k doktorce. Pět dnů budu jezdit na injekce. Mám jen odpočívat. Žádné uklízení, žádné vaření, žádná aktivita... Pomóóóc! To mi tak ještě scházelo. A zase to musí jít.
V pondělí jsem tedy, v rámci možností, odpočívala.
V úterý mi malinko otrnulo, tak jsem polehoučku začala tu a tam něco dělat.
Středa mě vrátila do reality - ráno jsem se vzbudila se zablokovanou krční páteří. Jasný vzkaz těla.

Káťo, smiř se s tím, že letos to prostě nebude 100%-ní,
jak sis naplánovala,
jak to chceš vždycky mít.
Ať žijí lekce!
 
Že už nebudu uklízet, to mi nevadí.
Napečeno něco máme, to také zvládnu.
Ale že nemám ještě dokoupené a došité dárky?! V tom spatřuji trochu problém, ale...
Volím tedy náhradní plán.
Co opravdu nezvládnu, tak načrtnu na papír, slovně raději popíšu (ne že bych byla tak špatný malíř, ale člověk nikdy neví) a dám do obálky s popisem:

"Dárek z důvodu nepředvídatelných (nevyhnutelných) okolností
ze strany Ježíška a jeho pomocníků k vyzvednutí do konce ledna.
Omlouváme se." 

Co bude zítra, nevím.

Plány jsou jedna věc, realita druhá.
My se musíme přizpůsobit!

 
Krásný adventní čas!

Katka
 

neděle 2. listopadu 2014

2.11. - památka zesnulých, Dušičky, slavnost Světel…

...ať to nazveme jakkoli, podstata je stále stejná.
Je to svátek, kdy se vzpomíná na zesnulé, na ty, kteří již opustili tento svět. Je to doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a světem mrtvých.

Tradice zapalovat v tento den ohně a svíčky pochází jak od Keltů, tak od Slovanů. Věřili totiž, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit před zlými silami.

Tak proto u nás plápolají věčně svíčky :o) Myslím si, že ani toto manžela nepřesvědčí…

Každý tento svátek prožívá jinak. V souvislosti s tím, co na své cestě životem prožil, popř. jak se s tím vyrovnal. Někdo zajde na hřbitov a donesete věneček nebo kytičku, někdo zapálí svíčku doma. Jak to cítíte, tak je to správné.

Myslím si, že nejdůležitější na tom je, že se člověk zastaví, zavzpomíná, někdy dokonce pochopí, někdy ukápnou i slzičky. To vše k tomu patří.

VZPOMÍNEJTE - a to nejen v tento den – na ty, kteří již odešli - s LÁSKOU, NĚHOU, ODPUŠTĚNÍM, ÚSMĚVEM - tak by si to určitě přáli


 ♥ 
 Kromě všeho, co jsem napsala, má tento den pro naši rodinu ještě jedno KOUZLO, SKRYTÝ VÝZNAM, DŮVOD K OSLAVĚ.
V tento den se nám před sedmi lety narodilo naše sluníčko, Zuzanka a s ním přišlo již podruhé, do našich životů obrovské světlo, láska, radost, štěstí.

Dnes již vím, proč právě v tento den. Pochopení přišlo až časem. Jsem za to velmi vděčná.
Naše děti jsou našimi velkými učiteli.

Zuzanko, děkuji a všechno nejlepší!!!!!
Hezký den Vám všem
Katka
 

pátek 31. října 2014

28. říjen – Státní svátek

V tento den si připomínáme vznik samostatného Československa, které vzniklo po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918.
S dětmi jsme si o tom popovídali. Domluvili jsme se, že si volný den užijeme i jinak.

Ten den bylo hezké počasí, tak jsme se rozhodli nesedět doma a vyrazit do přírody.
Bylo krásně! Sice chladno, ale krásně.

Sedli jsme do auta a vyrazili za město. A hurá do lesů!


*

Chvílemi jsme si připadali jako v pohádce.
Chvílemi jsme v ní snad i byli.
 
 *
 
 *
 
Chvílemi to bylo jak ve snu. Chyběly už jen  v í l y...

Mějte se krásně
Katka
 

čtvrtek 23. října 2014

Zamilování se na první poslech...

Čas od času se mi stane, že se zamiluji na první poslech.
Vždy je to krásný zážitek a prožitek. Celý den si pak písničku prozpěvuji.
Nezapomenu ji.

A tak tomu bylo i tento týden.
Stačilo prvních pár tónů písně zahraných na klavír,
slůvko za slůvkem, tón za tónem... A bylo to. 
 

Marlon Roudette - New Age

Čisté, jednoduché, povznášející, melodické, krásné, nabíjející...

Krásný den... every day, every day, I try to move on...

Katka
 

úterý 14. října 2014

Společné přání...

Posledních pár dní zažíváme jako rodina vzácné, krásné okamžiky.
Shodou nejrůznějších okolností se událo něco, co nás semklo ještě víc dokupy.
Troufám si říct, že společně – rodiče a děti – jsme ještě takovýto pocit nezažili,
 je zcela výjimečný, velmi intenzivní.
 Od soboty máme společné přání, společný sen, společnou vizi,
společnou touhu, společnou naději, společný cíl.
 Všichni jsou jím lapeni a všichni si ohromně
moc přejí, aby nám to vyšlo.

 Přání bylo s LÁSKOU A VDĚČNOSTÍ vysláno,
OBROVSKOU SILOU ČTYŘ/PĚTI OSOB.

 Karty jsou vrženy. Jak to má být, tak se stane…


 
„Šťastný člověk je ten, kdo si vydobyl své ŠTĚSTÍ,
které právě PROŽÍVÁ.“
E u g é n e  D e l a c r o i x

„Běžte za svým ŠTĚSTÍM a vesmír vám OTEVŘE dveře,
kde byly předtím jen zdi.“
G a m p b e l l

 „Když si něco OPRAVDU PŘEJEŠ,
 celý vesmír se spojí, abys to MOHL USKUTEČNIT.“
 
P o u l o  C o e l h o


Já dodám:
 
„Pokud OPRAVDU VĚŘÍME na ZÁZRAKY,
ony se pak DĚJÍ.“
 
Krásný den
Katka
 

čtvrtek 9. října 2014

Naše rodinka...

Pro toho, kdo mě nezná, dnes představím naší rodinu.
Pro toho, kdo mě zná, představím naši rodinu trochu jinak.

Zuzanka přišla z družiny domů s vystřiženými, vymalovanými zvířátky. Magnetky je připevnila na ledničku. Celá rodina jsme se slavnostně shromáždili před ledničkou a Zuzanka povídá: „To je naše rodina!“  „Začnu zprava. To je mamka.“
 
Manžel vznesl trochu provokativní, i když zároveň logický dotaz: „A jaké je mamka zvířátko?“
Je pravdou, že si mě chvíli předtím dobíral, protože se domníval, že jde o zcela jiné zvířátko, které by mi opravdu zrovna moc nelichotilo.

Odpověď byla v můj prospěch: „To je přece sova!!!“
„Vedle stojí taťka, to je zajíc.“ Je pravdou, že zvířátko bylo jemně pomačkáno. Zuzanka se ho snažila narovnat a já jsem si zase dobírala manžela: „Zuzí, pozor, aby si taťkovi neutrhla přední běh!“

Já : manžel, jedna : jedna.
„Taťka hladí mamku, mají se rádi. Vedle jsem já medvídek a na kraji je Tomášek medvídek. Držíme se spolu za ruku, protože se taky máme rádi.“

Celá u toho zářila, když nám to říkala. Je obrovská šikula!
Jsme prostě báječná rodina!
Hezký večer
Katka
 

středa 8. října 2014

Barvy podzimu

Miluji babí léto. Miluji překrásné barvy podzimu.
 To jak příroda dokáže čarovat.
Tolik barev, odstínů, kontrastů, ráj pro oči i duši.
 
Kochám se venku...

 
Vytvářím si soukromý ráj na balkoně...
 
 
Přenáším si podzimní kouzlo i domů.
 
 
 

 
 Všude kvetou květy pro toho, kdo je chce vidět. 
M a t i s s e
Kdo pochopíš krásu přírody, nemůžeš zabloudit.
C i c e r o
Jedině příroda ví, co chce.
G o e t h e
 

Užívejte podzimu! Babí léto, nebabí, to není důležité.

Katka
 

Kaštanový den

Jednou v roce, o podzimním víkendu, si děláme "Kaštanový den".

Tentokráte to vyšlo na tuto neděli. V televizi slibovali babí léto. Tak jsme se o to více těšili. Člověk jim ale nemá věřit všechno. Někde v republice možná babí léto bylo, nám na Vysočině se ale tradičně vyhnulo.

Byla mlha, sychravo, pofukovalo. Pravé podzimní zakaboněné počasí. Ale co?! Máme podléhat splínu?!

Ne, vyrazili jsme ven na naši tradiční podzimní procházku kaštanovou alejí. Sbírali jsme kaštany, kterých bylo letos ohromně moc. Taška, na jejíhož nosiče jsem s důvěrou pasována já, se rychle plnila. Kdo by si myslel, že když je na zemi plno kaštanů, tak je děti i manžel nemusí a nebudou shazovat ze stromu, tak by se velmi mýlil. Jak jsem zjistila, tak nejde ani tak o kaštany samotné, jako o tu cestu, boj, jak se k nim dostat. Co vám budu povídat. Byli jak malí. Děti i manžel. … I já. :o) Co na tom, že letící klacek každou chvíli někoho jen těsně minul.


Byly to krásné okamžiky, které jsme strávili v čase Kairos… („Pátá dohoda“ – Miquel de Ruiz), společně.

Poté jsme se vydali ještě na procházku okolo rybníka, studánky, lesem, podél zahrádkářské kolonie. Bylo nám krásně. I navzdory počasí.
Je to jen na nás, jak se necháme či nenecháme ovlivnit okolními vlivy, jak prožijeme den.

Když jsme přišli domů, tak jsme si s chutí dali, dopoledne upečený, jablečný koláč se šlehačkou a k tomu kafíčko a děti caro. Jak nám chutnalo!


Krásný večer

Katka
 

pátek 3. října 2014

Josephine Wall a její tvorba

Před nějakou dobou jsem se byla pokochat do jednoho moc milého obchůdku, v přilehlé uličce centra města, s poetickým jménem "Slunovrat". Plného takových těch drobností, které nejsou potřeba. Udělají ale život hezčí a veselejší, domovy útulnější. Dodají jim navíc osobité kouzlo. Svíčky, svícny, věci z keramiky, kamínky, karty, čaje, přírodní kosmetika... všemožné dekorace.
Nevím jak to dělám, ale vždy si odtud něco přinesu.

Jako nedávno.
Stojím u pultu a nakukuji, co že to tam mají a najednou moji pozornost přitáhnou přání po pravé straně. Obrázky na přáních byly kouzelné, plné fantazie, snů, skrytých významů, symbolů, měly hloubku... Nebyly to jen obrázky, ale když na ně člověk koukal, tak měl pocit, že v sobě mají ukrytý jiný svět, jinou dimenzi, jako by bylo něco "za" nimi.
Vezmu je do rukou a mám jasno. Jedno z nich se dotklo něčeho krásného, hluboko uloženého uvnitř mě... Je to ten prostřední obrázek v rámu. Pokud vám přijde na mysl spojitost s názvem tohoto blogu, není vůbec náhodná J .

Potom ke mně promluvilo ještě jedno přání, které jsem také koupila a dala kamarádce, báječnému človíčku, Peťule. Vystihovalo zase ji.
Paní prodavačka, když viděla, jak na přání hledím, tak pronesla osudovou větu: "Byla tady jedna paní a ta říkala, že se jí tak líbí, že si je doma zarámuje a vystaví!"
A tím bylo dané, jak to dopadne u nás!

Přes internet jsem si poté objednala ještě další dvě a nechala si je s tím jedním, prvně koupeným, jak jinak, než zarámovat. Visí mi u pracovního stolu a neskutečně mě nabíjí. Každou chvíli se zastavím a jen tak na ně koukám a nechávám se unášet... i do země Za Duhou...


Jedná se o překrásné kresby britské malířky JOSEPHINE WALL.
Její obrázky jsou plné barev, symbolů, tajů, příběhů. Každý obrázek má své jméno, konkrétní autorčin umělecký popis. Člověk si v nich najde ale mnohem, mnohem více. Na každém je neskutečné množství detailů. Tím člověka vtahuje do jiných světů... Doporučuji nahlédnout - http://www.josephinewall.co.uk/air.html Tyto fotografie nemají tu vypovídající schopnost, díky velikosti a rozlišení.

Zleva na zarámovaném obrázku:
           The Three Graces - Tři grácie
           Iris - Keeper of the Rainbow - Strážkyně duhy
           Undine - Rusalka



Vím, že nejsou pro každého. Všechno se nemůže líbit všem, tak to prostě je a nemá cenu si s tím dělat hlavu.
Koho ale jednou osloví, dotknou se ho, tak toho zcela pohltí, nabijí, potěší jeho duši...

... a o tom život přece je


Krásný večer

Katka

čtvrtek 2. října 2014

Andělský...

„Člověk je anděl s jedním křídlem
Abychom vzlétli, musíme se OBEJMOUT.“
Luciano De Crescenzo
 
 
Přátelé jsou jako andělé,
kteří tě ZDVIHNOU,
když naše křídla zapomenou létat.“
 
 
A já dodávám:
 
"Když hovoříš s anděly, stačí pouhá myšlenka.
Poprosit a poděkovat. "
 
...DĚKUJI
 
 
 
Kromě mě vás zdraví i naše Andělka.
 
Krásný den!
 
Katka
 

středa 1. října 2014

Hola, hola, konec školky volá

Je sice po začátku školního roku, přesto se vracím na konec toho předchozího.
Konečně jsem totiž zpracovala fotografie :o), které musí být nedílnou součástí tohoto příspěvku.
Dnes je naše Zuzanka již velkou holkou, prvňačkou na ZŠ. V červnu ji ale čekalo loučení se se školkou, kamarádkami a paními učitelkami, které bych ze srdce přála všem dětem.
 
BYLY A JSOU BÁJEČNÉ A ZA TO JIM PATŘÍ VELKÝ DÍK! 
 
S vděčností  jsme jim (a nejen jim) předali dárečky, některé i vlastnoručně vyrobené.
Není třeba nic dalšího dodávat, nechte se vést fotografiemi, textem.
 
 
 
 
 
Když je za co poděkovat, PODĚKUJI.
Když je co chválit, CHVÁLÍM.
 

 
Hezký den vám všem!
Katka
 

úterý 30. září 2014

Je to jednoduché...

"Svět je jako zrcadlo.
Mrač se do něho a bude se na tebe taky mračit.
ZASMĚJ SE a bude ti VESELÝM LASKAVÝM společníkem."
 
***
 
"Život je jako JASNÁ OBLOHA:
zatímco na jednom konci některá souhvězdí zapadají,
 na druhém jiná vycházejí."
J. P a u l
 
***
 
"Dej každému dni PŘÍLEŽITOST,
aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě."
 M. T w a i n
 
***
 
A já při úterku dodám:
 
"Mějte otevřená SRDCE,
ať k vám mohou přijít ZÁZRAKY!"
 
Krásný den!
 
Katka
 

pátek 26. září 2014

Kouzlo překvapení

Jednou za čas někoho, koho mám ráda, překvapím. Napíši milý vzkaz v hezkém přání, pošlu drobný dáreček, ušiji nějakou osobitou drobnost. Prostě jen tak. Pro radost toho druhého i mou, pro ten moment překvapení.
Co člověk vyšle, to se mu vrátí! Už se nedivím, ale stále žasnu, jak to báječně funguje.

Dnešek jsem strávila ve firemním archivu, který jsem před měsícem dostala na starost. Je tam sice kupa práce, ale klid. O to víc jde práce od ruky. Je to zcela jiný svět, než v kanceláři, kde je nás hlava na hlavě. Dvakrát týdně teď z kanceláře ujíždím právě do archivu, který je v naší druhé provozovně.
Chvíli jsem archivářka, chvíli uklízečka, chvíli administrativní pracovnice. Chvíli sedím, chvíli přenáším šanony, krabice do regálů, chvíli lezu po schůdcích do výšek. Než dám archiv po době bezvládí do pořádku, bude to chvíli trvat. Jsem ale trpělivá a už teď za sebou vidím kus práce. Mám z toho radost.
Před obědem někdo zaklepal. Otevřely se dveře, vešel jeden spolupracovník a přinesl mi „poštu“ – papírovou krabičku. Na ní stálo červeně napsáno:

 Katka Zachová!
(dole v archivu)
CHVÁTÁ!!!
 DORUČIT CO NEJDŘÍVE DO VLASTNÍCH RUKOU!!!
 NEPŘEKLÁPĚT!!!
 
To jsem z toho jelen! – Dodávám já. To už na lístku nestálo! Hlavou se mi honilo kde co. Mozek pracoval na plné obrátky. Písmo povědomé.
Otevřu krabičku… a tam modře napsáno:

 Ahoj Katko,
zítra mám narozky, tak Ti posílám něco malého ke kávičce.
Měj se hezky a ať ti to tam utíká.
Čauky Marta

Pod ubrouskem se k sobě tulily čtyři dozlatova upečené šátečky z listového těsta, posypané cukrem, s tvarohovou náplní.
Rozesmála jsem se a draly se mi slzy do očí. Na vysvětlenou: Marta je kolegyňka z práce, člověk se zlatým srdíčkem. Milá, pohodová, usměvavá. Dobře si rozumíme a jsem za to vděčná.
Když člověk naprosto nic neočekává a najednou se stane něco mile překvapujícího, je to krásný okamžik.

Martí, děkuji!

Jeden šáteček jsem snědla hned. I bez kafíčka. Rozplýval se na jazyku, chutnal božsky.
Miluju šátečky!

Pokud se Vám už honí v hlavě, koho byste mohli překvapit, potěšit vy, mám z vás radost. Stojí to za to. A po čase uvidíte, že se i vám začnou dít zázraky. A o tom život je!
 
Krásný den!

Katka

čtvrtek 8. května 2014

Je to jen na nás . . .

"Člověk je do TÉ MÍRY ŠŤASTEN,
do jaké se NECHÁ  udělat šťastným..."


   Srdečně VÍTEJTE v ZEMI ZA DUHOU...
 
Katka