sobota 29. září 2018

Terapie lesem

Toto léto neudělalo létu ani krapet ostudu.
Bylo parno, sluníčko hřálo o sto šest a kdo mohl, trávil horké dny u vody.
Lesy byly, stejně jako pole, louky a zahrady vyprahlé až běda a tak nebylo moc kam utéci za osvěžením.


Ačkoli v lesích dobíjím baterky v kteroukoli roční dobu, toto léto jsem se jim díky vedrům bohužel téměř vyhýbala. 
O co větší radost mám ale teď v září, když do nich zavítám.
Je to hotový balzám, rozkoš.


Jejich vůně... vlhkého jehličí, mechů a hub,
jejich barvy - v různých odstínech zelené, hnědé, červené, žluté...,
jejich zvuky... šumějícího větru či vrzajících větví v korunách, bublajícího potůčku, praskajících větviček pod nohama...


Chodíme po cestách známých i nových. V každém novém koutě objevujeme kouzlo a krásu. 
Určitě se sem budeme vracet.


Houby jsou bezesporu velkým lákadlem a jedním z cílů, proč do lesa chodíme... 
ale pro mě jedním cílem z mnoha. 


Dokáže mě rozdovádět plno věcí. Od krásného mechu, skotačivého potůčku, zeleného lesního jetýlku, krásných šišek... přes větvičku píchnutou v žebrech (díky níž jsem ale našla překrásné hřiby :o)), pavučiny v obličeji... až po kamínky na cestě, srnky běžící přes cestu na horizontu či (andělská) peříčka kdekoli na zemi...
Stačí mít jen oči a srdce otevřené.


"Chomorůvky" na mě volaly už z dálky a já vždy jejich volání vyslyšela.
Jsou to krásky a rády se ukazují. A parádnice k tomu.


Ještě teď, když zavřu oči, tak před sebou vidím bublající potůček, kolem kterého byly koberce jásavě zeleného mechu - různých druhů, velikostí a odstínů.
Cítím tu vůni, vnímám tu energii.
Sluníčko, jehož paprsky se prodraly houštím až na hladinu potůčku a na zelenkavý mech. 
To byla nádhera!


Jak mi tohle celé léto chybělo!


Každému, kdo má trochu splín či špatnou náladu bych předepsala pravidelnou vycházku do lesů.
Nestojí to nic a člověka to nesmírnou měrou obohatí a dobije. 
Vykouzlí úsměv na tváři a v duši klid a mír.


Někomu se to zdá obyčejné, lehko dostupné, pro někoho je to pokaždé dar a odměna, pro někoho nedosažitelné přání... ať tak či onak -  šup do lesů!


Krásný poslední zářijový den
Katka

čtvrtek 27. září 2018

Vítací věnec...

... to měl původně být. 
Měl být zavěšen na vchodových dveřích bytu a dělat radost nám i sousedům.
Měl nás vítat domů.


Aspoň to byl původní záměr.
Ale někdy se to zvrtne. 


Již na fotce na internetu jsem se do věnce okamžitě zamilovala.
Byl to přesně můj styl. 
Jemný, něžný, romantický. 
Přitom veselý, zářivý, barevný.
Hodící se přesně k našemu domovu.


Poskládán z obilí, travin, lnu, mých milovaných hortenzií, růží a ostrožek.
Krásně zkombinováno, sladěno, prostě nádhera.
A když jsem ho pak uviděla naživo, tak bylo jasné, 
že na vchodových dveřích nebude.
Tam bychom si ho tolik neužili a on si pozornost a naši společnost rozhodně zaslouží.


Pověsili jsme si ho do kuchyně nad vchodové dveře z předsíně.
Vidíme na něj tedy z kuchyně, od jídelního stolu i z gauče.
Radost nám tedy dělá neustále.


Původní záměr byl koupit věneček a snůpek mamince k narozeninám.
To se podařilo také na výbornou... a já jsem se s tím malinko svezla :o)
Radost mají všichni.


A komu ta nádhera vzniká pod rukama?
Paní Katce - pod  jménem Katrinka (nebo taky zde) - jen nakoukněte a třeba se také necháte zlákat.
V nabídce má jednu nádheru vedle druhé.
Ačkoli jsem paní neznala, nenáhodně se ukázalo, že bydlí kousek od nás a rodiče k ní do zahradnictví čas od času jezdí nakupovat rostlinky a kytičky na zahradu. Jak je ten svět hezky propleten.
No a pokud je někdo šikovný, tak proč to neposlat do světa. 
A to já dělám tuze, tuze ráda.


 Krásné dny
Katka

úterý 25. září 2018

Vivat letničkám...

... aneb jak letničky mohou dělat radost ještě o chvilinku déle...


I když byly letničky v truhlících již vyměněny podzimní výzdobou,
tak mi bylo líto je jen tak vyhodit.


Co šlo, to jsem zachránila a dělají nám 
- jak v bytě tak na terase - radost dál.


"Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné 
jako denní chléb."
Honoré de Balzac

"Utrhl jsem květinu, zvadla. Chytil jsem motýla, zemřel.
Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdcem."
Andrej Plavka


"Květina je klíčem k srdci ženy: 
otevře ho snadněji než klíč houslový."
Petr Eben


Katka Duhová

 Krásné dny
Katka

neděle 23. září 2018

Podzime, buď pochválen!

Jak jsem již avizovala, terasa je v novém. 
Podzim ji obarvil do veselých zářivých barev, roztodivných tvarů.


Celá jako by zase ožila a nabrala ještě na chvíli dech před blížícím se zimním odpočinkem.
Rozzářila se, tančí a zpívá.
Stejně tak i já.


Jsou změny, které nemám moc ráda, ale tato k nim rozhodně nepatří. Naopak.
Vždy se na změnu ročního období těším. 
Terasa dostane jinou energii, jiný nádech, jiné kouzlo.


A já, když mohu ponořit ruce do hlíny, různě kombinovat a aranžovat - jsem ve svém živlu.
To je jeden z těch "zdrojů", který mě dělá šťastnou a nabíjí mě.
Kdy zapomenu na vše a prostě jen JSEM.


Sednout si pak na terasu je doslova za odměnu. 
Balzám na nervy. 
Potěcha oku i duši. 


A pokud je venku takové počasí, že člověk nemůže sedět již venku, 
tak jen samotný pohled na terasu za zavřenými dveřmi z křesla z teplého obýváku, 
je opojný a uklidňující.


Když nyní vejdete do zahrádkářství či jakéhokoli hobbymarketu s květinami, 
tak je k dispozici neskutečně velký výběr (nejen) vřesů.


Jednobarevných, kombinovaných skládajících se ze dvou barev či dokonce tricolora.
Tento rok jsem okusila všechny zmíněné.


A ten nejněžnější z nich je "zvonečkový". 
Když vezmete soudečky zvonečků mezi dlaně a jemně zatřesete, vřes se rozzvoní a rozšustí.
Pohladí.

  

Pokud si s povzdechnutím řeknete: "Já ale nemám balkon ani terasu!"
Nevadí. Podzimní výzdobu si můžete vytvořit v ošatce/misce přímo na stole. 
Sesadíte spolu to, co se vám líbí. 
Vřesy, chryzantémy, drátovce, ozdobíte dýničkou, šípky, jeřabinami, kamínky, šiškou, lišejníky...
Prostě tím co máte k dipozici... co nám příroda nabízí.
A podzimní zářící dekorace je na světě. Atmosféra interiéru změněna.


Záleží jen na nás, jaké si to uděláme...
Zda chceme bručet či se radovat...,
se mračit, či se usmívat...
A opět nemluvím jen o kytičkách a vřesech...





Když venku přituhne, tak nám na jeřabiny začnou chodit tlusťouční kosáci 
a máme o zábavu postaráno.



... tyto záběry mám pevně spojeny s tím, co si představujeme pod pojmy -
 domov, rodina, láska, štěstí, pohoda, krása, klid a mír... 
Velké díky letí nahoru...





A jak to mezi vřesy vypadá po setmění, kdy se vše ztiší a žezlo převezme tma s lampářkou?!
 Tak to vám nadšeně ukáži příště :o) ... 


Krásné podzimní dny
Katka


pátek 21. září 2018

Ještě letní terasa...

Dnes jsem převlékla terasu již do podzimního hávu v podobě vřesů a dýniček.
Než fotky ale vložím, nedá mi to nezvěčnit zde poslední letošní fotky ještě letní terasy. 



Letošní rok nám na terase přibila lucerna, do které jsem se zamilovala okamžitě.
Jako by byla vytvořena přímo pro nás, pro "můj prostor".





Když jsme byli na dovolené, plno kytiček mi díky teplům odešlo a mnohé vypadaly, že už to nedají.
Jsem moc ráda, že zabojovaly a na fotkách jim to sluší.


Že je venku již tma, mi nikterak nevadí. 
Když si chci venku číst, poradím si.
Pro lampářku vcelku jednoduchý úkol.



Nakonec jsem si do obchůdku zaskočila i pro starší sestru naší lucerny.
Ať jsou holky spolu a můžou si povídat.
Ve dne...


... v noci.


Ve výsledku jsou tedy spokojeni všichni zúčastnění.

Ať je pro vás přechod do podzimu, který nám od zítřka slibují, co nejschůdnější.
Krásné dny
Katka