Zlatá hodina

... je doba dvě hodiny po úsvitu a dvě hodiny před západem slunce.

Světlo je teplé, jemné a něžné. Stíny se prodlužují, barvy se krapet vytrácejí.

Vše má nádech poetiky a naprostého klidu a míru.

A právě večerní zlatá hodina je mou nejoblíbenější denní dobou, kterou si vychutnávám, 

co to jen jde a tak často, jak to jenom jde.

Abych si jí ale vychutnala co možná nejvíc, musím vždy zdolat nějaký ten kopec.

Nic není zadarmo... a o to víc pak konečný zážitek za to stojí.

Následující fotografie zaznamenávají 18 minut v životě člověčím. 

Radost ale přinesly nezměrnou.

Byl a stále je to hotový balzám...

... ať už pohledem z trávy při zemi...

... tak pohledem na nebe...

Postupem minut mění zlatá barva své odstíny a sytost.

Od světle žluté, přes tmavší až do různých odstínů oranžové až červené.

"Mám moc rád západy slunce. Pojďme se na jeden podívat...

Víš..., když je člověku smutno, má rád západy slunce..."

Antoine de Saint-Exupéry

"V každém člověku je slunce. 

Jenom je nechat plát."

Sókratés

A pak - někdy v tomto okamžiku - se člověk (lidské ego) začíná pomalu vytrácet...

Být zcela nepodstatné.

A člověk prostě a jednoduše JE...

Je to dar moci tam být,

moci to vidět, 

moci to cítit,

moci to vnímat,

odevzdat se tomu.

Pokud mě někdo chce moc potěšit, vyvede či vyveze mě někam na kopec, 

odkud je krásně vidět jak jde slunce spát. 

A pak si se mnou tento zázrak zázraků "prožije". 

Zázrak, který se nikdy neomrzí a je pokaždé zcela jedinečný a dech beroucí.

Překvapení je nádherná věc.

Užívejte si krásných - obyčejně neobyčejných - chvil!

Katka ♥