Ohlédnutí zpět

"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..."
Slova Vladislava Vančury z "Rozmarného léta" letos vystihovala můj pohled na léto.

Nešťastným z pohledu koronaviru a vše s tím souvisejícím, z pohledu nedovolené, z pohledu neodpočinku, 

z pohledu celkové nenálady, z pohledu zemětřesení v zaměstnání... 

Náhody pro mě ale neexistují. Věřím tomu, že vše se děje z nějakého důvodu. 

Někdy nám je důvod jasný na první pohled, někdy si odpověď dává na čas. 

Jsme zkoušeni co vydržíme, jak se zachováme, jak se postavíme sami za sebe či za druhé, 
jaký k dané situaci zaujmeme celkově postoj, zda a do jaké míry za probíhající věci převezmeme zodpovědnost. 
Někdy je to sakra náročné, někdy třeba i na chvíli nemusíme vidět cestu z tunelu, ale... ona tam je! 
Dříve či později zazáří. Naplno. I pro ty, kteří ji zprvu nevidí, či v ni už ani nevěří...

Fotky z léta stahuji do počítače až teď a některé z nich by byla velká škoda nechat si jen sama pro sebe. 
Stejně jako ty západu slunce z předchozího příspěvku...  

I Levandulobraní jsem letos prošvihla. Osmdesát procent pokladů z úrody letos naplno rozkvetlo beze mě, 
levandulky odkvetly a seschly zcela, protože jsem se za nimi přes měsíc z různých důvodů nedostala. 

Mělo to tak ale prostě a jednoduše být. Jsou důležitější věci.

Aspoň tyto krásky jsem zachránila a dělaly a dělají mi dnes a denně radost.

Svou vůní, barvou, tím, že jsou.

Krásné dny
Katka