Mít víru

P o c i t y  v  m o ř i

Kdysi jeden malý ostrov, který si pletli s rájem, obývaly pocity, stejně jako my obýváme zemi. 

Na tom ostrově žili v harmonii láska, smutek, moudrost, marnivost, radost, bohatství a další. V jednom z těch dnů, kdy se zdá, že se s přírodou děje něco špatného, se láska vyděšeně probudila, neboť cítila, že se ostrov potápí. Brzy na strach zapomněla a vzala si na starost záchranu všech pocitů.

Všechny utekly, nastoupily do lodí a dopluly k vysoké hoře, odkud mohly pozorovat, jak se ostrov potápí. Samy však byly v bezpečí. Pouze láska nespěchala. Láska totiž nikdy nespěchá. Chtěla se chvíli zdržet na ostrově, ale když se už téměř utopila, vzpomněla si, že by neměla zemřít. Běžela tedy k místu, odkud vyplouvaly lodě a volala o pomoc.

Bohatství zaslechlo její hlas a odpovědělo, že s takovým množstvím zlata a stříbra na palubě by se loď potopila. Prošla kolem marnivost a řekla, že ani ona jí nemůže pomoci, protože by se při tom ušpinila, a ona jakožto marnivost nesnese špínu.

Po marnivosti přišel smutek, který se cítil tak hluboký, že nechtěl společnost nikoho. Šla kolem také radost, byla ale tak radostná, že neslyšela volání o pomoc. Láska se zoufale posadila na poslední kámen, který vyčníval nad vodou a propukla v pláč. Plakala tak hořce, až si jí všiml stařeček plavící se na své lodi. Vzal lásku do náruče a odnesl ji na nejvyšší horu spolu s ostatními pocity. 

Když se láska zotavila, zeptala se moudrosti, kdo byl ten stařeček, který jí pomohl. 
Moudrost odpověděla: "Čas."
Láska se znovu zeptala: "Proč mě sem mohl dopravit pouze čas?"
Moudrost odvětila: "Protože jenom čas je schopný pomoci lásce dojít na nejobtížnější místa..."

José Carlos Bermejo - "Další příběhy pro uzdravení duše"

Z tohoto příběhu si každý vezme to, co v dané chvíli potřebuje. 

Dá se vztáhnout na mnohé těžkosti, na mnohé situace, které člověk může zažívat. 

Nebo si jen připomenout "to důležité".

Každému, co jeho jest.

Láska - ať už je ke komukoli - je tím nejcennějším darem.

Láska k dětem je tou nejvyšší láskou.  

I láska může být vyděšená, zoufalá a propuknout v pláč. A nehraje v tom roli, zda je řeč o ženě či o muži.

Smutek může být tak hluboký, že nás srazí k zemi... 

ale naděje a víra nám zase mohou pomoci se postavit na nohy.

Čas - je mnohdy léčitelem a spojencem, může být ŠANCÍ. 

Věřím, že bude! Musí.

Záleží sice na vás, ale velmi bych si přála, abyste si teď přečetli příběh ještě jednou. 

Pomalu, s rozvahou, s účastí. Stařeček Čas a láska ví své... 

Uvidíte, že se napodruhé dozvíte zase o trochu víc.

Děkuji, že na mé stránky ať už opakovaně či příležitostně zavítáte.

Do nadcházejícího týdne vám přeji hezké dny, pevné zdraví a klidnou mysl.

Katka