Když pozvu podzim domů

 Roční období se nemění pouze venku za okny. Tato změna se odráží jak na terase, tak i uvnitř bytu.

Se skoro každou vycházkou si donesu nějaký ten poklad s sebou domů - v podobě šípků, jeřabin, hlohu (dcerou je hloh nazýván "cheb" - mé lekce botaniky začínají nést plody .o) ), okrasných jablíček, trnek (místo trnka říká dcera "trnek"), kaštanů, žaludů, mechů, šišek...

Letos jsem si řekla, že terasu mám ještě krásně letní, že si odpustím podzimní výzdobu v podobě vřesů, dýniček a chryzantém. No, ale muž mě zná a ví, co mi udělá radost. Vřesy a chryzantémy jsem tedy nečekaně přece jenom dostala. Od něj. Radost dělají velikou.

Tento druh vřesovce mám velmi ráda. Nazývám ho sama pro sebe "zvonečkový, zvonivý". Když vezmete totiž soudečky zvonečků mezi dlaně a jemně zatřesete, vřes se rozzvoní a rozšustí, pohladí nejen na pohled ale i zvukem. A to se srdce rozzvoní a roztančí také.

A když se den přehoupne do večera a pak do noci, dostane vše zase zcela jiný rozměr.

Barvy jakoby vyblednou, ale kouzlo zůstává...

Přeji krásnou neděli, hodně zdravíčka a čiňte si sobě každý den drobné radosti. Sobě i druhým. Je jich zapotřebí.

V této době ještě více než kdy jindy.

Katka